Stáří

• stále zůstává nedořešena otázka stárnutí
• touto oblastí se zabývá gerontologie
• chorobami starých lidí - geriatrie
• psychické změny v průběhu stárnutí a vysokého věku studuje gerontologická psychologie
• autoři, zabývající se touto vývojovou etapou: Příhoda, Srnec, Koláříková, Zeigarniková, Havighurst, Cummingová

Gerontologie

• věda o stárnutí a stáří
• má 3 části:

1. teoretická gerontologie - třídí poznatky, tvoří teoretický základ pro různé vědy
2. klinická gerontologie - zaměřuje se na stárnoucího člověka jako individuum, orientuje se na nemoci starých lidí, zaměřuje se taky na zvláštnosti těch nemocí ve starším věku → geriatrie – specifický klinický obraz nemocí ve stáří
3. sociální gerontologie - zajímají ji vztahy mezi starou a většinovou populací, soustřeďuje poznatky, jak stará populace vypadá apod., vytvořila nomenklaturu stáří a stárnutí

• nomenklatura stáří a stárnutí:

• 49-59 let – střední věk
• 60-74 let – vyšší věk čí rané stáří
• 75-89 let – vlastní stáří (very old, senium)
• 90 a více – dlouhověkost (Příhoda to nazval „patriarchium“)

• stará populace = populace, která má více než 7% populace nad 65 let (demografické hledisko)
• u nás 12,3%, Anglie 15%
• jenže u nás se nepřipravuje systém pro tu situaci, kterou můžeme očekávat s tímto vývojem stárnutí populace
• týká se to: připravit se ekonomicky, sociálně-zdravotní souvislosti, psychosociální rovina

• Kdy je člověk považován za starého? Velká intraindividuální variabilita ( v něčem pokles, v něčem OK), interindividuální variabilita (jeden člověk brzy, jiný i ve vysokém věku fit)
• obecně: člověk je starý, když ho za starého považují ostatní členové společnosti
• V 18. století byl starý označován člověk ve 40 letech, o sto let později padesátník, dnes obecně nad 65 let, gerontologové to posouvají na 75 let

Biologické aspekty stárnutí

• podstata stárnutí - př. Aristoteles - ztráta tepla a vody, smrt je smrt tepelná
• Mečnikov - stárnutí způsobují bakterie uvolněné v tlustém střevě- je tedy procesem chronické intoxikace
• podle novějších teorií je v genetickém programu zakódováno období efektivity a postupné ztrácení evolučních sil..

• současné (1975) fyziologické teorie stárnutí:

• zdůrazňuje se vyčerpání základních organických substancí- zejm. hormonů a hromadění zbytkových produktů v tkáních
• zdůrazňují se molekulární změny enzymů
• zdůrazňuje se chybná transmise z DNA

1. teorie genetického programu - předpokládá, že už při narození máme naprogramováno kolika se dožijeme, jak budeme stárnout, co v nás bude stárnout později a co dřív, můžeme to nějak modifikovat způsobem života
2. teorie metabolických omylů - říká, že stáří je náhodným nahromaděním metabolických omylů → začnou se hromadit nějaké látky, které tělo neumí rozeznat, ale přesto je zabuduje do svého systému, tak dojde k celé sérii omylů, které se hromadí → až nakonec dojde k metabolické katastrofě = smrt
3. teorie stárnutí makromolekul - vychází z „Verzanovy teorie“ = kolagenové teorie mění věkem svou chemickou skladbu a to mění také jejich funkce
4. imunologické teorie - nastávají v těle chyby při dělení buněk a s věkem roste neschopnost organismu ty chyby rozpoznávat a odstraňovat → hromadí se imunologicky vadný materiál, autoimunní fenomén = organismus se brání proti vlastním chybám, pomáhá tomu (aby organismus nezlikvidoval rychle sám sebe) to, že se postupně snižuje obranyschopnost organismu
5. teorie o působení zevních vlivů (Ekologická teorie) - akcentuje zevní vlivy, které modifikují proces stárnutí (např.: složení a způsob příjmu potravy), geografie dlouhověkosti = určité oblasti jsou charakteristické dlouhověkostí – zkoumají je, aby přišli na to proč tomu tak je

• stárnutí je ale proces komplexní
• stárnutí jednotlivých orgánů může probíhat značně individuálně, v podstatě začíná jež mezi 15-25 lety, kdy dochází k úbytku vody, snižuje se elasticita kůže, přibývá pigmentu a kůže zesiluje
• velmi důležitý je stav cév (člověk je tak starý, jak staré má cévy)
• 25.- 30. rok - úbytek příčně pruhovaného svalstva
• mění se základní metabolismus, ovlivňující také udržování tělesné teploty - nesnadná adaptace na chlad u starých lidí
• kosti jsou křehčí(z 20% hmotnosti na 10 %)
• změny žláz s vnitřní sekrecí, zejména pohlavních
• ženy procházejí klimakteriem (45-50), které se projevuje jednak zastavením menstruačního cyklu, jednak sekundárními změnami, jako je zvýšené ukládání tuku, oběhová labilita a emocionální labilita se stavy dráždivosti a depresemi
• senzorické změny: zejména vizuální často dalekozrakost, nesnadná adaptace čočky, konvergence je obtížnější, snížení citlivosti pro barvy, snížení sluchového vnímání - zejména v oblasti vysokých tónů, špatné rozumění řeči, oslabení čichu a chuti - zejména na sladké a slané, což se může promítat do snížené chuti k jídlu
• řeč je pomalejší, hlas slabší, má menší rozsah
• obtíže při usínání, malé uspokojení ze spánku
• změny ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti, nakonec vede ke smrti
• v tkáních a jejich buňkách, nejzávažnější v nervové a endokrinní soustavě (zajištění duševní a regulace tělesných pochodů) degenerativní změny, pokles základního metabolismu
• odumírají neurony (či snižování synapsí) a nahrazují je glie, snižování odolnosti vůči infekcím, sklon k nádorovým onemocněním, pomalejší hojení ran, skleróza cév
• stáří není synonymem nemoci, přesto často s nemocemi spojeno
• charakter nemocí ve stáří polymorbidita (více chorob najednou), nemají výrazný průběh, zvláštní klinický obraz (nevýrazné symptomy, sklon ke chronicitě)

• syndrom patologického stáří - akcelerovaného, progerické syndromy - předčasné stárnutí (Huntington, Down, Turner)
• patologické presénium - stárnutí o 20let dříve - extrémní únava, následek dlouhodobého stresu, nespavost , obtížně zvladatelná úzkost, sexuální dysfunkce, závratě, zvýšené procento dokonaných sebevražd - deprese u starší populace závažným jevem, pády (mikroporuchy vědomí, přechodné poruchy svalového napětí), ortostatická hypotenze (vždy v souvislosti s rychlou změnou pozice), poruchy termoregulace (odlišnost mezi pohlavími)

Somatické změny ve stáří

• signálem pro ♀ je změna pohlavních funkcí → klimakterium
• přestávají být reprodukce schopné = involuce je zahájená
• bývá to popisováno jako: zvýšené návaly horka, pocení, zvýšené bušení srdce, podrážděnost, poruchy spánku
• mezi 45 až 55 lety
• ♂ něco podobného popisují kolem 60 roku, taky dojde k vyhasínání pohlavní činnosti, ale jsou to změny pozvolnější

Kardiovaskulární změny

• nadváha: charakteristika dneška, nese to s sebou problémy motorické → srdce přestává snášet zátěž, hypertenze
• snížená pohyblivost starých lidí, protože dochází k atrofii svalů, úbytku svalové tkáně, úbytek kostí (pórovité, méně elastické), artrotické změny kloubů potřeba probrat s nimi, aby udržovali svoje zvyky, co se motoriky týče
• je potřeba, aby jedny zvyky (které už nezvládnou) byly nahrazeny jinými, jinak dojde k svalové atrofii, úbytku svalové síly, ochabuje tělesná stavba, snížení hmotnosti → to vede k výraznému strachu z pádu (často jde o takový strach, že se vyhýbají vycházkám z domu)

Vitální kapacita dýchacího systému

• snižuje se → souvisí to s omezenou pohyblivostí
• snižuje se plicní ventilace → obtížnější vykašlávání, sekret se hromadí v dýchacích cestách (pomůže tzv. dechová gymnastika)
• stále je trápí vykašlávání
• je třeba dodržovat pitný režim (často jde „jen“ o dehydrataci)

Svalovina trávicího ústrojí

• atrofuje jako jiné svaly
• problémy s trávením – zpomaluje se, jiná sekrece šťáv a enzymů, poruchy peristaltiky → křeče, nechtějí pak mnoho věcí jíst

• úbytek senzorických schopností - - ve všech oblastech smyslů dochází ke zhoršování (zrak, chuť, sluch, čich, hmat – často jim něco vypadne)

Psychické změny

• hodně psychických změn nějak souvisí s kvalitou smyslů

Změny v paměti

• klesá výbavnost, ale je zachováno znovupoznání (aktivně si nevzpomene, ale když něco vidí, vzpomene si)
• klesá fluidní inteligence, ale funguje krystalická inteligence

Osobnost geronta

• geront = starý člověk
• osobnost je mezi 45 až 55 lety relativně ustálená, stabilní
• při stárnutí dochází k restrukturalizaci osobnosti – změna hodnot (na prvním místě je zdraví), změna sebehodnocení (zaleží jim na tom, jací byli v práci, jak proběhl odchod do důchodu, jaké mají rodinné a sociální zázemí,…)
• výrazné snižování adaptačních schopností, málo touží po změně, vše je pro ně vyrušením (např.: se chtějí zúčastnit svatby vnuka, ale už je pro ně těžké se znovu obléct do gala), je pro ně problém přijít v čas – strach, že to nestihnou, tak vycházejí hodně předčasně
• zpomaluje se myšlení (ale nezhoršuje se) → projevuje se to útržkovitostí, odbočováním, neplynulostí
• často jsou citově labilní, velké výkyvy nálad a okolí často není proč k nim došlo
• často taky velmi negativističtí (hlavně ti nemocní)
• často se projevuje plačtivost, lítostivost, taky výbušnost, zlost, paličatost
• strach: ze samoty, z konce života, z toho, jestli je sociálně zajištěný
• klesá adaptabilita: nemají rádi nové věci, hůř se s nimi vypořádávají

Zájmy

• převládá zájem o sebe sama (co jedí, jak jim funguje tělo,…) → soužití se starým člověkem je pro jeho okolí velmi náročné
• zájem o vzhled: postupně upouští od svých rituálů (jen ti nejsilnější u nich vydrží) – už jim moc nejde o to, jak vypadají, jak působí na okolí, ale důležité je, aby to pro ně bylo pohodlné
• důležitý je vztah s vrstevníky, ale s takovými které si sami vybrali (v domově důchodců se mezi sebou často nenávidí)
• zájem o peníze: hodně vzrůstá, protože souvisí s existenční jistotou a nejistotou, není to, že by byli sobečtí, ale chtějí se vymanit ze závislosti

Potřeby

• značná potřeba být informován → je to pro něj klíčové a pořád má pocit, že není informován dost (souvisí to taky s poruchami smyslů – informace se k němu dostávají zkreslené)
• potřeba náležet k nějaké skupině → nejlépe k rodině
• potřeba lásky – mít někoho rád a přijímat cit od druhého (často si ztěžují, že už se jich nikdo nedotýká), děti a dospívající mají vynikající cítění ke starým, přijímají je nekriticky (např.: jim nevadí specifický pach starých lidí)
• potřeba vyjadřovat se a být vyslechnut (často jim chybí to, že nemají komu předat své zkušenosti)

Vyrovnávání se se stářím - strategie

1. konstruktivní strategie – vyrovnává se s potížemi, vědom svých omezení, možností, akceptuje eventualitu smrti a neděsí se jí, humor, najde si potěšení, často v anamnéze šťastné dětství a dobré manželství
2. strategie závislosti – sklon k pasivitě a závislost na druhých, ♂ přenechávají rozhodování ♀
3. strategie obranná – nepříznivá přehnaná aktivita (snaha zahnat starosti a myšlenky, vč. myšlenky a smrt), pedantičtí …
4. strategie hostility – sklon dávat vinu druhým, agresivita, podezřívavost
5. strategie sebenenávisti – agresivita vůči sobě, vidí svůj dosavadní život jako selhání, smrt berou jako vysvobození z neuspokojivého světa

• Švancara - předpoklady optimální adaptace ve stáří a na stáří:

1. perspektiva
2. pružnost
3. prozíravost
4. potěšení
5. porozumění pro druhé

Příprava na stáří

• dlouhodobá příprava na stáří - „společenská příprava“, aby si lidé hlídali to, co jí, aby byli ve stáří zdraví, penzijní pojištění, aby mladí chodili pomáhat starým (aby viděli, co je čeká),…
• střednědobá příprava na stáří - začíná od 45 let, uvažovat o stáří v reálnějších dimenzích: kde budu v důchodu žít, se kterýma dětma bych chtěl žít, jestli jsem finančně zajištěn, reálně se na stáří připravit, připustit si že zestárnu, uvědomit si, že budu mít své limity,…
• krátkodobá příprava na stáří - říct si „tohle už nezvládnu“, připustit si, že jsem starý