Řeč: Porovnání verzí

Verze z 4. 1. 2016, 11:38

Schopnost člověka vyjádřit členěnými zvuky obsah vědomí a používat výrazové verbální (mluva, písmo) a neverbální (posunky, mimika, gesta) prostředky. Řeč slouží ke sdělování a vyjadřování toho, co máme „v sobě“. Umožňuje rozhovor a vytváření společenství, spojuje já a ty. Pro vývoj jedince má řeč mimořádný význam, ovlivňuje kvalitu myšlení, poznávání, učení, jeho orientaci a fungování v lidském společenství.

Druhy řeči

Řeč mluvená: Řeč, při které osoba mluví, předem uspořádaně sděluje, často někdy sklouzne do spontánního charakteru, nazýváme řečí monologickou. Řeč, která je vhodná tehdy, pokud dva lidé mluví o stejném tématu, vyměňují si vzájemné reakce a mají promyšlenou formu otázek, nazýváme řečí dialogickou.

Řeč vnitřní: Nezvučná řeč, která probíhá tehdy, když člověk o něčem přemýšlí, řeší potichu nějaký problém, vytváří si v duchu plány, vzpomíná, učí se text apod. Je fází výpovědi, která předchází vnější řeči. [4]

Řeč psaná: Je v myšlení a v představách, zbavená nejpodstatnějšího znaku mluvené řeči – zvuku. Je to řeč – monolog, rozmluva s bílým listem papíru. [4]

Řeč těla: Neverbální komunikace. Sdělování významu pomocí pohybů těla a gest. Je přítomna v každé situaci lidské komunikace. [3]

Řeč znaková: Řeč hluchoněmých využívající pohyby rukou, paží, těla a mimiku obličeje. Od mluvy se liší strukturou i pravidly. Konvenční posunky vznikají dohodou hluchoněmých z posunku přirozených. Při jejím stálém používání dochází k výrazně jiné orientaci sluchové oblasti mozkové kůry. [3]

Řeč a jazyk

Obojí spolu souvisí, aby mohl člověk mluvit (řeč), musí umět (jazyk), jazyk se však může naučit jen tak, že se pokusí mluvit (Jespersen 1946). Mezi kulturou řeči a kulturou jazyka je souvislost. Jazyk se navenek projevuje pouze v řeči a dorozumění řečí je mezi lidmi možné jen na základě společného jazyka. Řeč slouží k transformaci zkušenosti do pojmů, má stránku obsahovou (to, co říkáme) a stránku formální (jak to říkáme). Vnitřní, sémantická stránka řeči a vnější, zvukově fyzikální stránka, ač tvoří jeden celek, mají každá své vlastní vývojové zákonitosti. [4]

Funkcí jazyka je uspořádávání zkušeností - vybírat ze změti informací to podstatné, skládat a rozkládat vjemy na uchopitelné věci, které se snaží označit a dát jim jméno. Další funkcí jazyka je komprimování (zmenšování objemu), zhušťování a zkracování. Zázrak řeči začíná ovšem tam, kde hlasovým projevům rozumějí druzí, kde nastává skutečná komunikace. Smyslem ovládnutí řeči a následně jazyka je tedy komunikace mezi lidmi. [1]

@@ Řádek 7: / Řádek 7: @@
 '''Řeč vnitřní:''' Nezvučná řeč, která probíhá tehdy, když člověk o něčem přemýšlí, řeší potichu nějaký problém, vytváří si v duchu plány, vzpomíná, učí se text apod. Je fází výpovědi, která předchází vnější řeči. [4]
-'''Řeč psaná:''' Je v myšlení a v představách, zbavená nejpodstatnějšího znaku mluvené řeči – zvuku. Je to řeč-monolog, rozmluva s bílým listem papíru. [4]
+'''Řeč psaná:''' Je v myšlení a v představách, zbavená nejpodstatnějšího znaku mluvené řeči – zvuku. Je to řeč – monolog, rozmluva s bílým listem papíru. [4]
 '''Řeč těla:''' Neverbální komunikace. Sdělování významu pomocí pohybů těla a gest. Je přítomna v každé situaci lidské komunikace. [3]
 '''Řeč znaková:''' Řeč hluchoněmých využívající pohyby rukou, paží, těla a mimiku obličeje. Od mluvy se liší strukturou i pravidly. Konvenční posunky vznikají dohodou hluchoněmých z posunku přirozených. Při jejím stálém používání dochází k výrazně jiné orientaci sluchové oblasti mozkové kůry. [3]
+== Řeč a jazyk ==
+Obojí spolu souvisí, aby mohl člověk mluvit (řeč), musí umět (jazyk), jazyk se však může naučit jen tak, že se pokusí mluvit (Jespersen 1946). Mezi kulturou řeči a kulturou jazyka je souvislost. Jazyk se navenek projevuje pouze v řeči a dorozumění řečí je mezi lidmi možné jen na základě společného jazyka. Řeč slouží k transformaci zkušenosti do pojmů, má stránku obsahovou (to, co říkáme) a stránku formální (jak to říkáme). Vnitřní, sémantická stránka řeči a vnější, zvukově fyzikální stránka, ač tvoří jeden celek, mají každá své vlastní vývojové zákonitosti. [4]
+Funkcí jazyka je uspořádávání zkušeností - vybírat ze změti informací to podstatné, skládat a rozkládat vjemy na uchopitelné věci, které se snaží označit a dát jim jméno. Další funkcí jazyka je komprimování (zmenšování objemu), zhušťování a zkracování. Zázrak řeči začíná ovšem tam, kde hlasovým projevům rozumějí druzí, kde nastává skutečná komunikace. Smyslem ovládnutí řeči a následně jazyka je tedy komunikace mezi lidmi. [1]