Wikisofia:Klínové písmo

Vznik písma

Ve vývoji společnosti spolu s rozvojem obchodu nadešla potřeba záznamu. Se vznikem prvních státních útvarů bylo potřeba evidovat výpěstky a výrobky. A dále například údaje o množství směnitelného zboží, o vlastnictví předmětů nebo záznamy o různých poplatcích. Vznik písma byl pro lidstvo takový objev jako objevení ohně. V různých částech světa se lidé nejdříve snažili zaznamenat své myšlenky pomocí obrázků neboli piktografie. Tento způsob záznamu byl spojován s výtvarným uměním a náboženstvím.

Výhody a funkce písma

Písmo je způsob jazykové komunikace, kterým bylo možné odstranit nevýhody akustických šumů a paměťového omezení. Písemný záznam měl trvalejší charakter a mohl být zpřístupněn člověku na velké vzdálenosti od místa vzniku nebo dokonce po dlouhá staletí, pokud ho následné generace dokázaly přečíst.

Vznik klínového písma

Z piktografických znaků se postupně vyvinulo klínové písmo. Sumersko-babylónské písmo je nejstarší dochované písmo vůbec, jako první překonalo stádium piktografie. Od Sumerů převzali tento způsob zápisu semitští Akkaďané, Asyřané a mnohé další národy starověkého Blízkého východu. Na hliněné tabulky se psalo otiskováním rákosového stébla seříznutého jako pisátko. Tabulka se při psaní držela nakloněná a pisatel psal znaky do sloupců zprava doleva, když se dostal na konec tabulky, otočil ji doprava a začal zase znovu, takže začátek a konec zápisu se dostal těsně proti sobě. Nejstarší tabulky byly velmi malé 4 x 5 cm, další rozměry byly 11,5 cm x 10,5 cm až 32 x 21 cm. Velké tabulky byly z jedné strany ploché a z druhé vypouklé. Tabulky se používaly i vícekrát, zabalily je do mokrého hadru a vyhladily. Vypalovaly se jen ty důležité. Kromě tabulek z jednoho druhu hlíny se používaly i vícevrstevné. Jádro tabulky bylo z červené hlíny a povrch z tenké vrstvy žluté hlíny. Pisatel otiskoval pisátko tak hluboko do hlíny, aby se dostal na červené jádro, písmo tím bylo barevné a lépe čitelné. V Mezopotámii se psalo i na válce, kužely a hranoly.

Typy klínového písma

Klínové písmo lze rozdělit podle národů a oblastí, kde ho používali jako způsob zápisu pro svůj jazyk.
a) Sumerské klínové písmo
b) Staroakkadské klínové písmo
c) Babylonské klínové písmo → Novobabylónské → Perské achájmenovské
d) Staroasyrské klínové písmo
e) Syrsko-mezopotámské klínové písmo → Chetitské klínové písmo

Objevy

Na jihu Mezopotámie v oblasti Uruku a severnější oblast Džemdet Nasre bylo objeveno 10 000 tabulek a fragmentů popsaných klínovým písmem, tyto byly datovány na rozhraní 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Prvním jazykem těchto nejstarších tabulek byla sumerština a obsahovala asi 2 000 znaků, každý znak vyjadřoval pojem. Nejstarší tabulky představovaly hospodářské záznamy. V raně sumerském období se používalo kolem 1 000 znaků, později 580. Klínové písmo bylo objeveno v roce 1802 Georgem Friedrichem Grotefendem (1775 – 1853), německým učitelem Göttingenského gymnázia, na základě sázky. Grotefend se vsadil se svým přítelem Firillem, že klínové písmo rozluští, podařilo se mu zjistit z tabulky z mezopotámské oblasti, že se jedná o abecedu. Svou metodu publikoval v roce 1815. Nápis v egyptském písmu rozluštil roku 1822 francouzský učenec, filolog a orientalista Jean-François Champollion (1790 – 1832) pomocí tzv. Rosettské desky, na které byl zaznamenán text ve třech shodných jazycích, v řeckém a ve dvou egyptských tj. v hieroglyfickém a démotickém písmu. Champollion se stal zakladatelem egyptologie. Za zmínku stojí významný český jazykovědec Bedřich Hrozný (1879 - 1952), který v letech 1916-1917 rozluštil chetitský jazyk a položil základy oboru chetitologie.

Literatura:

KRUPA, Josef a Josef GENZOR. Písma sveta. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1989. 360 s. ISBN 80-215-0011-5.