Friedrich Wilhelm Ostwald: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' byl chemikem, který je považován za jednoho z hlavních zakladatelů fyzikální chemie. Roku 1909 dostal Nobelovu cenu za chemii. Je také známý pro svou Teorii barev a Teorii štěstí.
+
'''Friedrich Wilhelm Ostwald''' byl chemikem, který je považován za jednoho z hlavních zakladatelů fyzikální chemie. Roku 1909 dostal Nobelovu cenu za chemii. Je také známý pro svou '''Teorii barev''' a '''Teorii štěstí'''.
 
[[Soubor:Portrait of Wilhelm Ostwald (1853-1932), Chemist (2551039509).jpg|náhled|vpravo|Portrait of Friedrich Wilhelm Ostwald]]
 
[[Soubor:Portrait of Wilhelm Ostwald (1853-1932), Chemist (2551039509).jpg|náhled|vpravo|Portrait of Friedrich Wilhelm Ostwald]]
 
=== Život ===
 
=== Život ===
 
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Vystudoval gymnázium v Rize a chemie ho zaujala natolik v raném věku, že již ve svých jedenácti letech vyráběl vlastní ohňostroje. V roce 1872 byl přijat na Dorpatskou univerzitu (nyní Tartu, Estonsko) ke studiu chemie. Poté co vykonal závěrečné zkoušky, získal post asistenta na fyzikálním ústavu u profesora Arthura von Oettingena a následně získal obdobné místo v chemické laboratoři u Karla Schmidta. Ostwald sám prohlásil, že ve své vědecké kariéře nejvíce těžil ze zkušeností od těchto dvou učitelů. V roce 1877 byl přijat jako neplacený akademický odborný asistent na Dorpatskou univerzitu a poté v roce 1881 byl jmenován řádným profesorem chemie na Polytechnice v Rize.<ref name="Ostwald">Friedrich Wilhelm Ostwald [online]. 2003 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://canov.jergym.cz/objevite/objev4/ostwald.htm</ref>
 
Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Vystudoval gymnázium v Rize a chemie ho zaujala natolik v raném věku, že již ve svých jedenácti letech vyráběl vlastní ohňostroje. V roce 1872 byl přijat na Dorpatskou univerzitu (nyní Tartu, Estonsko) ke studiu chemie. Poté co vykonal závěrečné zkoušky, získal post asistenta na fyzikálním ústavu u profesora Arthura von Oettingena a následně získal obdobné místo v chemické laboratoři u Karla Schmidta. Ostwald sám prohlásil, že ve své vědecké kariéře nejvíce těžil ze zkušeností od těchto dvou učitelů. V roce 1877 byl přijat jako neplacený akademický odborný asistent na Dorpatskou univerzitu a poté v roce 1881 byl jmenován řádným profesorem chemie na Polytechnice v Rize.<ref name="Ostwald">Friedrich Wilhelm Ostwald [online]. 2003 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://canov.jergym.cz/objevite/objev4/ostwald.htm</ref>
  
−
Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem [[„Villa Energie“]] v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích a to především na [[teorii barev]]. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – [[Esperanto]]. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení). Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu. Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.<ref name="Wiki">Friedrich Wilhelm Ostwald. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Friedrich_Wilhelm_Ostwald</ref>
+
Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem [[„Villa Energie“]] v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích a to především na [[teorii barev]]. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – [[Esperanto]]. Dokonce vynalezl i svůj '''vlastí jazyk Ido''' a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení). '''Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu.''' Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.<ref name="Wiki">Friedrich Wilhelm Ostwald. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Friedrich_Wilhelm_Ostwald</ref>
  
 
==== Slavní žáci ====
 
==== Slavní žáci ====
−
Mezi jeho pozdější slavné žáky patřili Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus. Ostwald zůstal v Lipskug až do roku 1906 s krátkým přerušením, kdy působil na Harvardské univerzitě v Cambridge v období 1904-1905.<ref name="Ostwald" />
+
Mezi jeho pozdější slavné žáky patřili Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus.<ref name="Ostwald" />
  
 
=== Teorie barev ===
 
=== Teorie barev ===
  
−
Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)<ref name="Wiki" />
+
Ostwald vytvořil '''prostorový systém třídění barev''', který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)<ref name="Wiki" />
  
 
=== Teorie štěstí ===
 
=== Teorie štěstí ===
  
−
Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre.<ref name="Wiki" />
+
Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: '''G=k (A-W)(A+W)''' G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre.<ref name="Wiki" />
  
 
=== Organizace The Bridge ===
 
=== Organizace The Bridge ===
  
−
Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce
+
'''Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce'''
  
−
Wilhelm Ostwald jako významný dokumentalista, byl nositelem nositel Nobelovy ceny, kterou získal za chemii. Peníze získané za Nobelovu cenu využil k založení organizace s příznačným názvem Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce (Brücke: Internationales Institut zur Organisierung der geistigen Arbeit). Most založil Wilhelm Ostwald v Německu s Karlem Bührerem a Adolfem Saagerem v roce 1911. Cíle organizace byly velmi blízké cílům Mezinárodního bibliografického ústavu. Název Most odkazuje na sítě, které je třeba tvořit mezi vědci k zefektivnění jejich práce. K dokumentalistice se Oswald dostal jako profesor fyzikální chemie v Lipsku, kterou zde pomáhal založit. Zakládal však také odborné časopisy, vydával encyklopedii. Získal řadu kontaktů v zahraničí, zajímal se o umělé jazyky jako prostředek mezinárodní vědecké komunikace a aktivně vystupoval v oblasti vědeckého managementu a organizace vědeckých publikací. Jeho kontakty přilákaly do institutu řadu významných osobností, zvláště významné vědce včetně Paula Otleta, ale také průmyslníky Andrew Carnegie a Ernest Solvay.<ref>Informační věda – retrospektivní ohlédnutí II. Dokumentalisté v první informační válce. Inflow: information journal [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/informacni-veda-retrospektivni-ohlednuti-ii-dokumentaliste-v-prvni-informacni-valce</ref>
+
Wilhelm Ostwald jako významný dokumentalista, byl nositelem Nobelovy ceny, kterou získal za chemii. Peníze získané za Nobelovu cenu využil k založení organizace s příznačným názvem Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce (Brücke: Internationales Institut zur Organisierung der geistigen Arbeit). Most založil Wilhelm Ostwald v Německu s Karlem Bührerem a Adolfem Saagerem v roce 1911. Cíle organizace byly velmi blízké cílům Mezinárodního bibliografického ústavu. Název Most odkazuje na sítě, které je třeba tvořit mezi vědci k zefektivnění jejich práce. K dokumentalistice se Oswald dostal jako profesor fyzikální chemie v Lipsku, kterou zde pomáhal založit. Zakládal však také odborné časopisy, vydával encyklopedii. Získal řadu kontaktů v zahraničí, zajímal se o '''umělé jazyky''' jako prostředek mezinárodní vědecké komunikace a aktivně vystupoval v oblasti vědeckého managementu a organizace vědeckých publikací. Jeho kontakty přilákaly do institutu řadu významných osobností, zvláště významné vědce včetně Paula Otleta, ale také průmyslníky Andrew Carnegie a Ernest Solvay.<ref>Informační věda – retrospektivní ohlédnutí II. Dokumentalisté v první informační válce. Inflow: information journal [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/informacni-veda-retrospektivni-ohlednuti-ii-dokumentaliste-v-prvni-informacni-valce</ref>
  
 
=== Díla ===
 
=== Díla ===

Verze z 18. 1. 2016, 13:24

Friedrich Wilhelm Ostwald byl chemikem, který je považován za jednoho z hlavních zakladatelů fyzikální chemie. Roku 1909 dostal Nobelovu cenu za chemii. Je také známý pro svou Teorii barev a Teorii štěstí.

Portrait of Friedrich Wilhelm Ostwald

Život

Friedrich Wilhelm Ostwald se narodil 2. září 1853 ve městě Riga v Lotyšsku. Vystudoval gymnázium v Rize a chemie ho zaujala natolik v raném věku, že již ve svých jedenácti letech vyráběl vlastní ohňostroje. V roce 1872 byl přijat na Dorpatskou univerzitu (nyní Tartu, Estonsko) ke studiu chemie. Poté co vykonal závěrečné zkoušky, získal post asistenta na fyzikálním ústavu u profesora Arthura von Oettingena a následně získal obdobné místo v chemické laboratoři u Karla Schmidta. Ostwald sám prohlásil, že ve své vědecké kariéře nejvíce těžil ze zkušeností od těchto dvou učitelů. V roce 1877 byl přijat jako neplacený akademický odborný asistent na Dorpatskou univerzitu a poté v roce 1881 byl jmenován řádným profesorem chemie na Polytechnice v Rize.[1]

Roku 1880 se oženil s Helene von Reyher s níž společně vychovali pět dětí. V roce 1906 se odstěhoval do domu s názvem „Villa Energie“ v obci Gross Bothen, kde po velmi aktivním životě nadále pracoval ve svých laboratořích a to především na teorii barev. Laboratoře měl orientované na sever, jih, východ i západ a tak měl k dispozici takové podmínky slunečního světla, které vyhovovaly jeho projektům i jeho aktuální náladě. Verlag Unesma, vlastní Ostwaldova společnost, publikovala většinu jeho práce o barvách. Právě pro tuto práci je vzpomínán mnoha umělci. V době pobytu v „Energii“ se věnoval také psaní monistických textů, studování fenoménu génia a podporoval myšlenku zavedení jednoho globálního jazyka – Esperanto. Dokonce vynalezl i svůj vlastí jazyk Ido a tímto jazykem mluvil s návštěvníky Energie. Wilhelm Ostwald vždy hlásal: „Nemrhejte energií, ale snažte se ji využít pro víc užitečných forem.“ Tvrdil, že každý člověk během svého života rozptyluje energii. V dnešním světě, který je energeticky zaměřený by tedy měla být lidská pozornost zaměřena na to, jak energii využívat odpovědněji (např. při bydlení). Za práci o katalýze, chemické rovnováze a reakční rychlosti získal v roce 1909 Nobelovu cenu. Dne 3. dubna 1932 zemřel na urémii.[2]

Slavní žáci

Mezi jeho pozdější slavné žáky patřili Arrhenius (Nobelova cena 1903), Van't Hoff (Nobelova cena 1901), Nernst (Nobelova cena 1920), Tammann a Wislicenus.[1]

Teorie barev

Ostwald vytvořil prostorový systém třídění barev, který pracuje s jejich fyzikálními vlastnostmi. Čtyři základní barvy (žlutá, červená, zelená a modrá) a jejich odstíny uspořádal do dvojkužele se společnou základnou. Na kruhovém obvodu byly barvy syté, na vrcholech bílá a černá, osu dvojkužele tvořily stupnice šedých odstínů. Jeho systematické třídění barev bylo akceptováno a měl velký podíl na standardizaci barev (vytvořil barevné atlasy, tabulky, atd.)[2]

Teorie štěstí

Ostwald teorii štěstí matematizoval jako: G=k (A-W)(A+W) G - Glück (štěstí) A - Arbeit (energie vynaložená na užitečných pracích) W - Widerstand (energie rozptýlená v překonání odporu) Vybrané publikace a časopisy Ostwald, Wilhelm (1885). Lehrbuch der allgemeinen Chemie – první pokus o systematizaci důležitých faktů chemie Ostwald, Wilhelm (1907). Principien der Chemie – učebnice obecné chemie, která měla velký vliv na americké osnovy chemie a položila základy pro teoreticky orientované vysoké školy Ostwald, Wilhelm (1906) Klassiker der exakten Wissenschaften – série překladů a dotisků Zeitschrift für physikalische Chemie, Stöchiometrie und Verwandtschaftslehre.[2]

Organizace The Bridge

Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce

Wilhelm Ostwald jako významný dokumentalista, byl nositelem Nobelovy ceny, kterou získal za chemii. Peníze získané za Nobelovu cenu využil k založení organizace s příznačným názvem Most - Mezinárodní institut pro organizaci duševní práce (Brücke: Internationales Institut zur Organisierung der geistigen Arbeit). Most založil Wilhelm Ostwald v Německu s Karlem Bührerem a Adolfem Saagerem v roce 1911. Cíle organizace byly velmi blízké cílům Mezinárodního bibliografického ústavu. Název Most odkazuje na sítě, které je třeba tvořit mezi vědci k zefektivnění jejich práce. K dokumentalistice se Oswald dostal jako profesor fyzikální chemie v Lipsku, kterou zde pomáhal založit. Zakládal však také odborné časopisy, vydával encyklopedii. Získal řadu kontaktů v zahraničí, zajímal se o umělé jazyky jako prostředek mezinárodní vědecké komunikace a aktivně vystupoval v oblasti vědeckého managementu a organizace vědeckých publikací. Jeho kontakty přilákaly do institutu řadu významných osobností, zvláště významné vědce včetně Paula Otleta, ale také průmyslníky Andrew Carnegie a Ernest Solvay.[3]

Díla

výběr

  • Lehrbuch der allgemeinen Chemie in zwei Bänden. Engelmann. Leipzig 1885 und 1887.
  • Grundriss der allgemeinen Chemie. Engelmann. Leipzig 1889.
  • Hand- und Hilfsbuch zur Ausführung physiko-chemischer Messungen. Engelmann. Leipzig 1893.
  • Die wissenschaftlichen Grundlagen der analytischen Chemie: elementar dargestellt. Engelmann. Leipzig 1894. Ostwald führt in diesem Buch die Begriffe Dissoziationskonstanten, Löslichkeitsprodukt, Ionenprodukt, Wasserstoffionenkonzentration und Indikatorgleichgewichte in die analytische Chemie ein.
  • Elektrochemie: ihre Geschichte und Lehre. Veit, Leipzig 1894–1896.
  • Grundlinien der anorganischen Chemie. Engelmann, Leipzig 1900.
  • Die Schule der Chemie: erste Einführung in die Chemie für jedermann. Vieweg, Braunschweig 1903. Bd. 1. Allgemeines; Bd. 2. Die Chemie der wichtigsten Elemente und Verbindungen. 1904.
  • Leitlinien der Chemie: 7 gemeinverständliche Vorträge aus der Geschichte der Chemie. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1906.
  • Prinzipien der Chemie: eine Einleitung in alle chemischen Lehrbücher. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1907.
  • Einführung in die Chemie: ein Lehrbuch zum Selbstunterricht und für höhere Lehranstalten. Franckh, Stuttgart 1910.
  • Entwicklung der Elektrochemie in gemeinverständlicher Darstellung. Barth, Leipzig 1910.
  • Die Mühle des Lebens: physikalisch-chemische Grundlagen der Lebensvorgänge. Thomas, Leipzig 1911.
  • Die chemische Literatur und die Organisation der Wissenschaft. Akademische Verlagsgesellschaft, Leipzig 1919.[4]




Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Friedrich Wilhelm Ostwald [online]. 2003 [cit. 2015-12-30]. Dostupné z: http://canov.jergym.cz/objevite/objev4/ostwald.htm
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Friedrich Wilhelm Ostwald. WikiKnihovna: Knihovníci sobě [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Friedrich_Wilhelm_Ostwald
  3. ↑ Informační věda – retrospektivní ohlédnutí II. Dokumentalisté v první informační válce. Inflow: information journal [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné z: http://www.inflow.cz/informacni-veda-retrospektivni-ohlednuti-ii-dokumentaliste-v-prvni-informacni-valce
  4. ↑ Wilhelm Ostwald. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-01-12]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_Ostwald
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Friedrich_Wilhelm_Ostwald&oldid=29652“