Psychologické názory mladších přírodních filosofů (Empedokles, Anaxagoras): Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | + | == Mladší přírodní filozofové == | |
− | + | * '''Mladší přírodní filosofové''' vycházejí z předpokladu, že '''jsoucno''', které je základem všech věcí, je neměnné. | |
− | + | * S tím souvisí, že přecházejí k pluralismu, tedy k názoru, že takových elementárních jsoucen je několik ('''Empedokles''') nebo nekonečné množství ('''Anaxagoras''', atomisté)<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>. | |
− | |||
− | |||
− | |||
− | == | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | == | + | == Empedoklés (490-430 př.n.l.) == |
− | + | * Vycházel z předpokladu '''čtyř původních látek''' (země, voda, vzduch, oheň). Nazývá je kořeny všech věcí, později stoicheia, latinsky elementa, česky prvky (živly). | |
− | + | * Jsou ''věčné, neměnné, přitom trpné, inertní, bez pohybu''. | |
− | + | * Do pohybu se dostávají působením dvou '''dalších principů''': ''''lásky''' (přátelství) a '''nenávisti''' (sváru). | |
− | + | * '''''Láska''''' působí spojování a míšení prvků; '''''nenávist''''' jejich rozdělování. | |
− | + | * Obě tyto síly jsou zároveň principy psychickými a mravními: láska je principem slasti a dobra; nenávist principem všeho utrpení a zla. Při naprosté nadvládě lásky jsou částečky všech prvků smíšeny v dokonalou kouli, na jejíž okraj je svár vytlačen. Opačným extrémem je úplné rozdělení prvků při nadvládě nenávisti. | |
− | + | * Mezi dvěma extrémnímí stavy jsou dvě periody vznikání světa: perioda nesouladu a perioda s převahou lásky. | |
− | + | * '''Fáze kosmického cyklu''': kosmický stav dokonalého sloučení prvků(= sfairos) → svět nenávisti → stav úplné rozdělenosti prvků → svět ve znamení lásky. Tyto fáze se neustále opakují. V každém z obou mezidobí vznikání a zanikání světa dochází ke vzniku organismů. | |
− | + | * Empedokles neuznává vznikání ve vlastním slova smyslu. Je pro něj pouze míšením neměnných, věčných elementů. Nejprve vznikají rostliny, poté živočichové tak, že vyrostou části těl živočichu a ty se posléze nahodile spojují – muže tak vzniknout člověk a nebo zrůda, která hyne. | |
− | + | * Zvláštnosti organismů a rozdíly mezi nimi se zakládají na '''poměru elementů''', z nichž jsou smíšeny. Čím je poměr vyrovnanější - tato harmonie je dílem principu lásky, tím dokonalejší je příslušný útvar. | |
− | + | * Empedokles staví '''výklad vnímání''' na své '''teorii pórů'''. Podle té jsou tělesa proniknuta četnými průlinami. A naopak ze všech viditelných těles proudí neviditelné výrony. Hmota se tedy může mísit s jinou na dálku. To lze jen při symetrii, když je mezi hmotami vztah jakéhosi bytostného příbuzenství. | |
− | + | * '''Smyslové orgány''' také mají '''''póry''''' a k počitku dochází, když do nich proniknou výrony vycházející z předmětů. * Složitější je výklad zrakového vnímání. Oko sestává z předpokládaných čtyř elementů. V nitru je oheň, mezi ním a rohovkou je voda. Výrony z vnějších předmětů mohou pronikat buď do pórů ohně (vnímání bílého a světlého) nebo vody (vnímání tmavého). Světlé oči (s menším množstvím ohně) vidí lépe ve dne, tmavé v noci. | |
− | + | * '''Vnímání''' je jistým druhem dotyku, kde stejné poznává vždy stejné, např. oheň – oheň. Obdobně vysvětluje pocity libosti a nelibosti. Libost vzniká, když s tělem přijde do styku věc, která má podobné látkové složení. Cítění připisuje i rostlinám, i ony jsou tedy oduševnělé bytosti na jiném stupni. | |
− | + | * '''Myšlení''' je komplexnější než vnímání. Substrátem myšlení je krev, zejména v krajině srdeční. Zvláštnostmi krve vysvětluje individuální rozdíly v myšlení a vnímání. Také původ zvláštních schopností vidí v poměru smísení elementů v té části těla, která se uplatňuje v příslušné speciální činnosti (např. řečníci v jazyce). | |
− | + | * Empedokles chápe duševní procesy v těsné souvislosti s hmotným základem. Je proto někdy ne uplně správně považován za materialistu, jedná se však spíše o '''panpsychismus''' (= všechno má také duševní stránku). Jako podstatu myšlení sice chápe krev, ale ne jako tekutinu v čistě materiální podobě, nýbrž jako látku oduševněnou<ref>Stavěl, J. (1972). Antická psychologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství. </ref>. | |
− | + | ||
− | < | + | |
+ | === Reference === | ||
+ | |||
+ | <references /> | ||
+ | |||
+ | === Použitá literatura === | ||
+ | |||
+ | * Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka. | ||
+ | |||
+ | === Doporučená literatura === | ||
+ | |||
+ | * Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad. | ||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
− | |||
[[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] |
Verze z 1. 5. 2016, 16:15
Obsah
Mladší přírodní filozofové
- Mladší přírodní filosofové vycházejí z předpokladu, že jsoucno, které je základem všech věcí, je neměnné.
- S tím souvisí, že přecházejí k pluralismu, tedy k názoru, že takových elementárních jsoucen je několik (Empedokles) nebo nekonečné množství (Anaxagoras, atomisté)[1].
Empedoklés (490-430 př.n.l.)
- Vycházel z předpokladu čtyř původních látek (země, voda, vzduch, oheň). Nazývá je kořeny všech věcí, později stoicheia, latinsky elementa, česky prvky (živly).
- Jsou věčné, neměnné, přitom trpné, inertní, bez pohybu.
- Do pohybu se dostávají působením dvou dalších principů: 'lásky (přátelství) a nenávisti (sváru).
- Láska působí spojování a míšení prvků; nenávist jejich rozdělování.
- Obě tyto síly jsou zároveň principy psychickými a mravními: láska je principem slasti a dobra; nenávist principem všeho utrpení a zla. Při naprosté nadvládě lásky jsou částečky všech prvků smíšeny v dokonalou kouli, na jejíž okraj je svár vytlačen. Opačným extrémem je úplné rozdělení prvků při nadvládě nenávisti.
- Mezi dvěma extrémnímí stavy jsou dvě periody vznikání světa: perioda nesouladu a perioda s převahou lásky.
- Fáze kosmického cyklu: kosmický stav dokonalého sloučení prvků(= sfairos) → svět nenávisti → stav úplné rozdělenosti prvků → svět ve znamení lásky. Tyto fáze se neustále opakují. V každém z obou mezidobí vznikání a zanikání světa dochází ke vzniku organismů.
- Empedokles neuznává vznikání ve vlastním slova smyslu. Je pro něj pouze míšením neměnných, věčných elementů. Nejprve vznikají rostliny, poté živočichové tak, že vyrostou části těl živočichu a ty se posléze nahodile spojují – muže tak vzniknout člověk a nebo zrůda, která hyne.
- Zvláštnosti organismů a rozdíly mezi nimi se zakládají na poměru elementů, z nichž jsou smíšeny. Čím je poměr vyrovnanější - tato harmonie je dílem principu lásky, tím dokonalejší je příslušný útvar.
- Empedokles staví výklad vnímání na své teorii pórů. Podle té jsou tělesa proniknuta četnými průlinami. A naopak ze všech viditelných těles proudí neviditelné výrony. Hmota se tedy může mísit s jinou na dálku. To lze jen při symetrii, když je mezi hmotami vztah jakéhosi bytostného příbuzenství.
- Smyslové orgány také mají póry a k počitku dochází, když do nich proniknou výrony vycházející z předmětů. * Složitější je výklad zrakového vnímání. Oko sestává z předpokládaných čtyř elementů. V nitru je oheň, mezi ním a rohovkou je voda. Výrony z vnějších předmětů mohou pronikat buď do pórů ohně (vnímání bílého a světlého) nebo vody (vnímání tmavého). Světlé oči (s menším množstvím ohně) vidí lépe ve dne, tmavé v noci.
- Vnímání je jistým druhem dotyku, kde stejné poznává vždy stejné, např. oheň – oheň. Obdobně vysvětluje pocity libosti a nelibosti. Libost vzniká, když s tělem přijde do styku věc, která má podobné látkové složení. Cítění připisuje i rostlinám, i ony jsou tedy oduševnělé bytosti na jiném stupni.
- Myšlení je komplexnější než vnímání. Substrátem myšlení je krev, zejména v krajině srdeční. Zvláštnostmi krve vysvětluje individuální rozdíly v myšlení a vnímání. Také původ zvláštních schopností vidí v poměru smísení elementů v té části těla, která se uplatňuje v příslušné speciální činnosti (např. řečníci v jazyce).
- Empedokles chápe duševní procesy v těsné souvislosti s hmotným základem. Je proto někdy ne uplně správně považován za materialistu, jedná se však spíše o panpsychismus (= všechno má také duševní stránku). Jako podstatu myšlení sice chápe krev, ale ne jako tekutinu v čistě materiální podobě, nýbrž jako látku oduševněnou[2].
Reference
Použitá literatura
- Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.
Doporučená literatura
- Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.