Tomáš Aquinský a jeho psychologické učení: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „== Tomáš Akvinský (1225-1275) == * narodil sem nedaleko Neapole, dětství strávil v benediktinském klášteře v Monte Cassinu, kde už jako pětilet…“) |
(→ETIKA) |
||
Řádek 27: | Řádek 27: | ||
===ETIKA=== | ===ETIKA=== | ||
* Člověk ke spáse podle Akvinského potřebuje ''vědět, v co má věřit, vědět, co má žádat, a vědět, co má činit''. | * Člověk ke spáse podle Akvinského potřebuje ''vědět, v co má věřit, vědět, co má žádat, a vědět, co má činit''. | ||
− | * Mezi jednotlivé '''''ctnosti''''' řadí: rozumnost (nejvyšší ctnost), statečnost, uměřenost a spravedlivost | + | * Mezi jednotlivé '''''ctnosti''''' řadí: rozumnost (nejvyšší ctnost), statečnost, uměřenost a spravedlivost<ref>Stőrig, H. J. (2000). Malé dějiny filosofie. Praha: Karmelitánské nakladatelství.</ref> |
== Odkazy == | == Odkazy == |
Verze z 19. 4. 2016, 10:41
Obsah
Tomáš Akvinský (1225-1275)
- narodil sem nedaleko Neapole, dětství strávil v benediktinském klášteře v Monte Cassinu, kde už jako pětiletý měl klást mnichům otázku, co je Bůh
- teologická studi absolvoval u Alberta Velikého v Paříži a Kolíně nad Rýnem
- vrcholem je pjeho pobyt v Paříži v letech 1269-1272, kdy se Tomáš Akvinský stal nejoslavovanějším učitelem teologie
- díky jeho syntetické práci se mu podařilo z předchozího myšlenkového odkazu vytvořit syntézu, do níž církev vkládala naději, že bude základem řešení všech doktrinálních otázek, především ohledně rozumu a víry → církev nakonec učení Tomáše Akvinského prohlásila za oficiální učení
- Jeho celoživotní dílo je velmi rozsáhlé (17 svazků), z nichž nejdůležitější jsou dvě sumy (ćelek):
SUMMA CONTRA GENTILES (Suma proti pohanům)
SUMMA THEOLOGIAE (Theologická suma) - nedokončená, základní spis
PSYCHOLOGICKÉ UČENÍ
- Psychologie tvoří jádro jeho učení - lidská duše je pro Tomáše předmětem velmi intenzivního zkoumání
- Východiskem je Aristotelova nauka o pasivní látce a formě jako životadárných principech
- Duše je formujícím principem tvořícím základ všech životních jevů[1].
- Člověk je pak jednotou duše a těla, které jsou spojeny jako výše uvedená dvojice forma - látka.
- Lidská duše, protože je to čistá forma a netělesná, je duchovní, nezničitelná a nesmrtelná
- Touha po nesmrtelnosti je Akvinskému důkazem o nesmrtelnosti lidské duše
TEORIE POZNÁNÍ
- Akvinský po vzoru Aristotela uvádí, že veškeré naše rozumové poznání začíná smyslovým vnímáním
- Na smyslové úrovni jde o pouhou recepci vnějších vjemů a jejich shromažďování
- Činný rozum je agens, který z těchto vjemů cestou abstrakce dosahuje jejich pojmové podstaty, čímž vzniká dušení obraz věcí.
- Trpný rozum teprve pak může opět poznávat na úrovni recepce (poznání)
- Tomáš Akvinský přirovnává činný rozum ke světlu, které činí vše viditelné, a trpvný rozum k oku, které teprve potom vidí. Za činný rozum vděčí člověk Bohu, jakožto zdroji světla, i proto bývá sám Akvinský zobrazován se symbolem slunce[2].
ETIKA
- Člověk ke spáse podle Akvinského potřebuje vědět, v co má věřit, vědět, co má žádat, a vědět, co má činit.
- Mezi jednotlivé ctnosti řadí: rozumnost (nejvyšší ctnost), statečnost, uměřenost a spravedlivost[3]
Odkazy
Reference
Použitá literatura
- Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.
- Tretera, I. (2006). Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. V Praze: Paseka.
Doporučená literatura
- Störig, H. (1999). Malé dějiny filozofie. Praha: Vyšehrad.