Tři dimense a roviny sémiose: Porovnání verzí

Verze z 16. 5. 2016, 14:48

Dimense a roviny sémiose

V termínech: znakové vehilklum, designátum, interpret, lze vyabstrahovat řadu dvojčlenných relací.

Relace mezi znaky a objekty se nazývá sémantická dimenze sémiose. Zkoumání této dimenze se nazývá sémantikou. Platí sémantické pravidlo.Vymezuje , za jakých podmínek je znak použitelný o jistém objektu nebo situaci. Znak denotuje to, co vyhovuje podmínkám uvedeným v sémantickém pravidle. Pravidlo stanoví, podmínky designace, a tak určuje designátum.

Relace mezi znaky a interprety se nazývá pragmatickou dimenzí sémiose. Zkoumání této dimenze se nazývá pragmatikou. Většina znaků vede ke znakům jiným. Je obtížné zjistit, zda existuje něco, jako izolovaný znak. Brán v úvahu proto musí být  i vztah mezi znaky samotnými. Jedná se o syntaktickou dimensi sémiose, její studium je nazýváno syntaktikou.

V libovolném případě může některá z dimenzí scházet. Znak nemusí být v syntaktických vztazích k jiným znakům, tím se jeho skutečná implikace stává prázdnou. Naopak může implikovat, ale nedenotuje žádný objekt.

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 V termínech: znakové vehilklum, designátum, interpret, lze vyabstrahovat řadu dvojčlenných relací.
-Relace mezi znaky a objekty se nazývá sémantická dimenze sémi''Text kurzívou''ose. Zkoumání této dimenze se nazývá '''Sémantikou'''. Platí ''sémantické pravidlo''.Vymezuje , za jakých podmínek je znak použitelný o jistém objektu nebo situaci. Znak denotuje to, co vyhovuje podmínkám uvedeným v sémantickém pravidle. Pravidlo stanoví, podmínky designace, a tak určuje designátum.
+Relace mezi znaky a objekty se nazývá ''sémantická dimenze sémiose''. Zkoumání této dimenze se nazývá '''sémantikou'''. Platí sémantické pravidlo.Vymezuje , za jakých podmínek je znak použitelný o jistém objektu nebo situaci. Znak denotuje to, co vyhovuje podmínkám uvedeným v sémantickém pravidle. Pravidlo stanoví, podmínky designace, a tak určuje designátum.
   Relace mezi znaky a interprety se nazývá ''pragmatickou dimenzí sémiose''. Zkoumání této dimenze se nazývá '''pragmatikou'''. Většina znaků vede ke znakům jiným. Je obtížné zjistit, zda existuje něco, jako izolovaný znak. Brán v úvahu proto musí být  i vztah mezi znaky samotnými. Jedná se o ''syntaktickou dimensi sémiose'', její studium je nazýváno '''syntaktikou'''.
 V libovolném případě může některá z dimenzí scházet. Znak nemusí být v syntaktických vztazích k jiným znakům, tím se jeho skutečná implikace stává prázdnou. Naopak může implikovat, ale nedenotuje žádný objekt.