Druhy dokumentů

== Definice pojmu dokument == 

Dokument ( z lat. doceo , documentum „prostředek, pomocí něhož se někomu něco vysvětluje, vykládá). V klasické latině má termín documentum význam poučení, příkladu a výstrahy, ale později se začíná formovat také právnický výklad tohoto slova, zúžený jen na písemný doklad, svědectví. Ve 20.století se termín dokument stal zastřešujícím pojmem pro všechny druhy primárních informačních pramenů. Začal jej opět používat Paul Otlet – zakladatel Mezinárodního bibliografického ústavu. Tento otec dokumentace ve svém klasickém díle Traité du Documentation z r. 1934 pojímal termín dokument v neobvykle širokém smyslu. Dokumentem byl pro něho myšlenkový obsah komunikovaný libovolnými prostředky. A tak pod tento termín zahrnuje nejen knihy, časopisy, kresby, mapy, fotografie, ale i mince, medaile, sochařské výtvory, filmy a gramofonové desky, ba dokonce i rozhlasové vysílání, divadelní inscenace, náboženské obřady. V České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy je uvedena tato definice dokumentu: „ Informační pramen tvořený nosičem informací a množinou informací na něm fixovaných a sloužící k přenosu dat v čase a prostoru. Dokumenty se dělí podle řady kritérií, např. podle způsobu záznamu dat (písemné, obrazové, zvukové, audiovizuální, strojem čitelné - elektronické či digitální), podle odvozenosti obsahu (primární, sekundární a terciární), podle kontinuity (periodické a neperiodické), podle stupně zveřejnění (zveřejněné, nezveřejněné, interní).“ MATUŠÍK, Zdeněk, JONÁK, Zdeněk. Dokument. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2012-10-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000502&local_base=KTD.

Typologie dokumentů

Tištěná kniha

Klasickým představitelem a téměř prototypem dokumentu zůstává tištěná kniha, text knihařsky zpracovaný do tvaru svazku. Na rozdíl od jiných druhů dokumentů hledá tedy uživatel v knize především informace ověřené a autoritativní, poznatky s trvalou, dlouhodobou platností, zařazené do kontextu celé problémové oblasti či oboru.

Monografie

zevrubně, do značné hloubky a zpravidla v širokém vývojovém kontextu rozebírají jednotlivé vědecké problémy.

Učebnice

sleduje didaktické cíle a podávající systematický výklad poznatků z určité teoretické nebo praktické oblasti. Skripta jsou dočasné učební texty.

Sborník

je publikace, která pod společným názvem přináší soubor samostatných, vzájemně

příbuzných textů.

=== Chrestomatie === – čítanky vědeckého charakteru. Obsahují soubory typických ukázek sledované oblasti, jsou vybrané odborným sestavovatelem a doplněné komentářem.

Encyklopedie

je sumarizační publikace, která formou přehledně uspořádaných hesel zpřístupňuje základní fond poznatků ze všech nebo jen některých oblastí lidského poznání. Kromě hesel obsahují též obrázky, tabulky a citáty. Hesla jsou utříděna abecedně nebo systematicky. 

Slovníky

– definujeme jako soubor slov, slovních spojení, termínů, zkratek nebo znaků vymezené oblasti, které jsou uspořádané určitým způsobem a ke kterým jsou připojené příslušné výklady, jazykové charakteristiky nebo ekvivalenty v jiných jazycích.

Jazykové slovníky

- zachycují slovní zásobu jednotlivých jazyků

Výkladové jazykové

slovníky podávají výklad významu slov a slovních spojení – mají charakter národních slovníků. 

Terminologické slovníky

– zaměřené na výklad významu slov používaných v jednotlivých vědních oborech. Mají normativní charakter, mimořádný význam pro stabilizaci a unifikaci odborné terminologie.

Překladové slovníky

jsou jazykové slovníky, které informují o jinojazyčných ekvivalentech. Dvoj a vícejazyčné. Všeobecné překladové slovníky, odborné překladové slovníky. Speciální jazykové slovníky se zaměřují na určité lingvistické problémy.

Slovníky etymologické

(o původu slova), synonymické, frekvenční atd.

Věcné slovníky

poskytují věcné informace, odborná vysvětlení a jiné údaje nefilologického jevu.

Biografické slovníky

obsahují jména význačných osob 

Seriály

Publikace na jakémkoliv médiu, vydávaná v částech po sobě následujících, obvykle s označením posloupnosti (zpravidla číselným nebo chronologickým), bez předem stanovené doby ukončení. Zahrnují zejména časopisy, noviny, ročenky, edice zpráv a sborníků institucí, edice sborníků z konferencí a edice monografických děl. Časopis vychází pod týmž (nebo dlouhodobě stabilním) názvem v pravidelných týdenních až půlročních intervalech. Ve vědě a zejména v technice se pokládá za hlavní zdroj informací. Obsahuje texty menšího rozsahu, stati, články nebo jiné materiály. Odborné časopisy mají určitý program a tematické zaměření, jímž se řídí výběr publikovaných textů. Texty v časopisech mají zpravidla úzkou tematiku, vztahují se k aktuálním otázkám, obsahují někdy předběžné údaje a poznatky – časopisecká informace tedy rychle stárne. Periodicita však umožňuje časopisům poskytované informace aktualizovat souběžně s vývojem dané tematické oblasti. Časopis si během času vytvoří svůj profil, odbornou úroveň a stupeň autority a znalost profilu hlavních časopisů v oboru je pro uživatele nezbytná. Klíčové časopisy je třeba sledovat pravidelně a udržovat si tím celkový přehled o vývoji oboru. Noviny - seriálová publikace, tištěná zpravidla na specifickém papíře, pod stejným názvem, v typické úpravě. Noviny vycházejí denně, v určité dny v týdnu nebo nejméně jednou týdně. Obsahují aktuální zpravodajství o politických, ekonomických, kulturních a jiných událostech doma i v zahraničí, často s komentáři, pro co nejširší čtenářský okruh. Vzhledem k nízké odolnosti svého nosiče jsou v knihovnách zpřístupňovány někdy v reformátované podobě (např. na mikrofilmu nebo v digitalizované verzi) Ročenky - seriálová publikace vydávaná zpravidla jednou ročně. Poskytuje informace ve stručné popisné nebo statistické formě a ve vztahu k určité zemi, regionu, instituci, oboru nebo předmětu (např. ročenky statistické, událostí roku, bibliografické, fotografické, institucionální aj.). Nepravé periodikum je dokument postupně vydávaný s úmyslem stálého pokračování a s předem neurčenou periodicitou; je vydáván zpravidla organizacemi, korporacemi a institucemi odborného nebo vědeckého zaměření a je charakterizován společným názvem, společnou rámcovou formální a grafickou úpravou a označováním pořadí jednotlivých dokumentů- definujeme jako publikaci vycházející postupně v samostatných, obsahově neidentických částí, spojených společným názvem, průběžným označením a zpravidla také jednotnou úpravou, v nepravidelných, dopředu neurčených časových intervalech se záměrem stálého pokračování. Knihy v edicích + časopisy+ nepravá periodika se nazývají seriálové publikace.

Speciální dokumenty

Další druhy dokumentů se souhrnně nazývají speciální dokumenty.

Vysokoškolské práce

(akademické práce). Vědecko-kvalifikační práce slouží jako podklad k dosažení akademického titulu, vědecké nebo vědecko-pedagogické hodnosti. U nás jsou to bakalářské, diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce. Nejhodnotnější z nich se později publikují v knižní formě. 

Konferenční materiály

obsahují plné nebo zkrácené znění příspěvků z konference, kongresů, sympozií apod. Jsou zdrojem nejnovějších poznatků v oboru a odrážejí jeho aktuální stav a perspektivní vývojové tendence. Abstrakta obsahují zkrácené texty a vycházejí před samotnou akcí. Souběžně s konferencí nebo ve velice krátké době vycházejí proceeding, v kterých jsou přednášky a postery v plném znění.  Jsou též vydávány v digitální podobě.

Patentové dokumenty

vznikají v souvislosti s přihlašováním a uznáváním objevů, vynálezů, průmyslových vzorů, zlepšovacích návrhů a ochranných známek. Mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.  Patent – výlučné právo k využívání vynálezu, udělené patentovým úřadem původci vynálezu nebo té osoby, na níž původce své právo přenesl. Ochranná známka, je označení výrobků, jejímž úkolem je odlišit určité výrobky a chránit tak výši kvality a tvůrčí činnosti. 

Normy obsahují výsledek zjišťování nejvýhodnějšího řešení opakujícího se úkolu, které je schváleno a vyhlášeno jako závazný předpis nebo oficiální doporučení Vedle norem podnikových, oborových a státních existují i normy mezinárodní (ISO). I normy mají ustálenou úpravu a vnitřní strukturu.

Firemní literatura

zahrnuje tiskoviny reklamního a propagačního charakteru vydávané výrobními institucemi. Reklamní zájem může ovlivnit jejich objektivnost. Vnější úprava je velmi pestrá a rozmanitá. Obsahově rychle zastarávají. Patří sem např. prospekty, firemní příručky, adresáře, časopisy, katalogy výrobků a veletrhů, jubilejní firemní publikace apod.

Zvukový dokument

je dokument, jehož obsahem je zvukový záznam v analogové či digitální formě. Běžně se používají záznamy hudebního díla či mluveného textu, ale vyskytují se též záznamy zvuků určených k použití jako zvukové efekty či zvuková kulisa. Synonymem tohoto termínu je auditivní dokument. 

Obrazové dokumenty

, jejichž základní charakteristikou jsou dvojrozměrná obrazová vyjádření. Obrazové dokumenty mohou být statické (podle katalogizačních pravidel nazývané souhrnně grafika - např. fotografie, malba, umělecká reprodukce aj.) nebo pohyblivé (audiovizuální záznamy a kinematografické filmy)

Kartografické dokumenty

zobrazují části nebo celý povrch Země nebo jiného nebeského tělesa v jakémkoli měřítku. Mapa je dokument představující zmenšený generalizovaný konvenční obraz kosmu, nebeských těles, Země a jejich částí, převedený do roviny pomocí kartografického zobrazení Zeměpisné mapy – zemský povrch Astronomické mapy – hvězdná obloha a jednotlivá tělesa Atlas – soubor map.

Plány

– jsou dokumenty, které zobrazují malou část povrchu země bez ohledu na její zakřivení ve velkém měřítku, slouží jako podklady pro technické práce.

Elektronické dokumenty

Informační zdroj, který je uchováván v elektronické podobě a je dostupný v prostředí počítačových sítí nebo prostřednictvím jiných technologií distribuce digitálních dat (např. na discích CD-ROM). V bibliografickém popisu elektronických zdrojů se používá tohoto termínu pro obecné označení druhu dokumentu. E-kniha je kniha v digitální podobě, tedy vytvořená v počítači (tzv. born digital) nebo vzniklá digitalizací tištěného dokumentu. Je možné ji číst buď online (tj. přímo na internetu) nebo offline (tj. ve čtecím zařízení, např. ve čtečce elektronických knih, tabletu, mobilním telefonem.