Vývoj informační a knihovnické vědy (od vzniku písma až dodnes) v souvislosti s rozvojem médií a technologie vědění/old

Premisy, předmět zkoumání, vývoj v relevantních souvislostech, vazby na další obory a historické milníky. Nejvýznamnější díla, školy (teoretické přístupy) a autoři.

• VICKERY, B. C., VICKERY, A. Information science in theory and practice. London : Bowker-Saur, 1989. (Dostupné on-line z IP adres UK: http://ckis.cuni.cz/F/7EML7TQ5RXMFKDMBJLGVJKA3X5AYNNXJXMLHYCR4B8S3RITUBF-36995?func=service&doc_library=CKS01&doc_number=000587568&line_number=0001&service_type=MEDIA");
• RUBIN, Richard. Foundations of library and information science. New York: Neal-Schuman Publishers, 2000. xi, 495 s. ISBN 1-5557-0402-6.
• Jiří Cejpek: Knihovnictví v širších souvislostech. Národní knihovna, knihovnická revue. Rok 1999, č. 6, s. 273–279. Dostupné on-line: http://full.nkp.cz/nkkr/nkkr9906/9906273.html
• KÖNIGOVÁ, Marie. Vybrané kapitoly z informační vědy. 18 s. In.: Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I / editoři Richard Papík, Martin Souček, Anna Stöcklová. [Praha] : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví, c2001. 1 CD-ROM.
• KÖNIGOVÁ, M.: Teorie systémů vědeckých, technických a ekonomických informací. Praha : ÚVTEI, 1984. 120 s.
• HERNER, S. Brief history of information science. Journal of ASIS, 1984, vol. 35, no. 3, s. 157-163. 8. Information Science. Ed. J. M. Pember. New York, London, 1990.
• CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. Praha: Karolinum, 1998. 179 s. ISBN 80-7184-767-4.
• CEJPEK, Jiří. Informační věda z pohledu postmoderního myšlení. s. 300-303. In.: i´93, Roč. 35, č. 12.
• CEJPEK, Jiří. Co je informační věda. s. 61-63. In.: i´93, Roč. 35, č. 3.
• Jiří Cejpek: Dějiny knihoven a knihovnictví. Praha, 2002.
• Další zdroje ÚISK (uisk.ff.cuni.cz):
  • přednášky Martina Součka, CD Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I : Jiří Cejpek – „Informační věda pro začátek 21. století“ ,
  • Marie Königová „Vybrané kapitoly z informační vědy“, Elektronické studijní textu ÚISK http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty, digitální knihovna ÚISK,
• odborné časopisy INSK (např. www.ikaros.cz),
• sborníky (např. www.inforum.cz),
• archívy a digitální knihovny INSK (např. http://eprints.rclis.org/)
• a další zdroje viz. např. http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=1226
• Wikipedia: - Information Science – History http://en.wikipedia.org/wiki/Information_science#History
• Library Science – History http://en.wikipedia.org/wiki/Library_science#History

Přehled

Informační věda je je rozmanitý, interdisciplinární obor, který můžeme definovat různým způsobem. Primárně se zabývá ukládáním, tříděním, manipulací, shromažďováním, vyhledáváním a šířením informací. Obor se začal formovat na konci 19. století, ale definitivní rozvoj informační vědy byl započat až Vannevarem Bushem a jeho prací As We May Think (1945). Autor zde ovšem zmiňuje, že základy oboru lze hledat až 2500 let nazpět.

Prvním stupněm informační vědy je knihovnictví, rozvíjené už ve starověku. Díky informační explozi a rozvoji počítačů vyvstává potřeba náročnějšího zpracování a pořádání informací. Formování oboru můžeme rozdělit do dvou hlavních proudů - jak humanitního, tak matematicky-technického a kybernetického.

Mezi hlavní představitele oboru patří například Vannevar Bush, Norbert Wiener či Claude Shannon, za pravděpodobně nejvýznamnějšího českého teoretika informační vědy lze považovat Jiřího Cejpka.

Obsah

5/12/08 Rylich, Stuparičová

Definice informační vědy

Definovat obor informační vědy bylo vždy značně obtížné, neboť se jedná o interdisciplinární obor. Z toho důvodu neexistuje pouze jedna konkrétní definice. Pro příklad:

1) „Disciplína, která se zabývá procesy ukládání a přenosu informací." [Encyklopedie Britanica]

2) „Informační věda (také informační studia) je interdisciplinární věda, která se primárně zabývá ukládáním, tříděním, manipulací, shromažďováním, vyhledáváním a šířením informace." [Wikipedia]

3) „V nejširším pojetí obecná věda o informaci (fyzikální, biologické, kulturní). V užším významu věda interdisciplinárního charakteru zabývající se zákonitostmi procesů vzniku, zpracování, měření, kódování, ukládání, transformace, distribuce a recepce informací ve společnosti. Jejím cílem je zabezpečit a racionalizovat sociální informační a komunikační procesy." [Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy]

4) „Věda, která zkoumá vlastnosti a chování informací, síly, které řídí tok informací a prostředky zpracování informací pro optimální dostupnost a využitelnost. Tyto procesy zahrnují vznik, šíření, shromažďování, organizaci, ukládání, vyhledávání, interpretaci a využití informací. Tento obor je odvozen nebo se vztahuje k matematice, logice, lingvistice, psychologii, počítačové technologii, výzkumným aktivitám, grafickým uměním, sdělovací technice, knihovní vědě, řízení a dalším oborům." [první definice inf. vědy převzatá z článku Roberta S. Taylora]

Pokračujeme tedy v dobře známé tradici - stejně jako se nedá pořádně odpovědět na otázku „co je to informace?“, tak není možné ani jednoduše odpovědět na otázku „co je to informační věda?“. Tefko Saracevic ve své práci "Information science" píše, že "Informační věda je definována problémy, kterými se zabývá, a metodami, které používá.".

Na základě textu "Substrate of Information Science" od M. J. Bates se nicméně můžeme shodnout alespoň na tom, že moderní informační věda je ve své podstatě interdisciplinární, že je nevyhnutelně spojena s informačními technologiemi, a koresponduje také obecně s vývojem informační společnosti (má tedy také určitý "sociální a lidský rozměr"). Co se týče základních pilířů informační vědy, jedná se zejména o vyhledávání informací, zvažování jejich relevance, a důležitá je i interakce, která zajišťuje zpětnou vazbu mezi systémem a uživatelem.

Vznik a vývoj informační vědy

1) Informační věda se vyvinula z dokumentace, činnosti spočívající v systematickém sběru, pořádání, vyhledávání a distribuci potenciální, tj. znakově zaznamenané informace a také z dokumentalistiky, z teoretického a praktického oboru, jehož formování začalo v roce 1895 [dle Glynna Harmona].

2) Více názorů se však přiklání k tomu, že zrod informační vědy je v článku Vannevara Bushe As We May Think, který vyšel v americkém časopise Atlantic Monthly v červenci 1945 a v němž Bush popsal svůj stroj Memex na komunikaci člověka s počítačem [dle např. Ch. H. Davise, J. E. Rush, prof. Cejpka]. Z tohoto důvodu se informační věda často spojuje se vznikem počítačů. Zároveň Bush připouští, že počátky informační vědy je možné datovat do období let 669-630 př.n.l., kdy asyrský král Aššurbanipal vytvořil z knih v podobě hliněných tabulek systematicky organizovanou sbírku zaznamenaných znalostí, zkušeností a představ starověkých lidí. V tomto bodě je vidět vývoj informační vědy spojený s dějinami knihoven a knihovnictví.

Obě tyto skutečnosti, vzdálené od sebe více jak 2 500 let spojuje především funkce zprostředkovatelská. Ta byla v historii neustále ovlivňována různými vynálezy doby: vývojem písma (před 5 000 - 6 000 lety), vynálezem knihtisku, vynálezem počítače a prudkým rozvojem informačních technologií. Zejména poslední podal podnět ke vzniku a vývoji informační vědy. Za nejranější formální užití termínu informační věda se často datuje rok 1958, kdy vznikl Ústav informačních vědců ISS- Institut for Information Scientists v UK. ČR uznala tento předmět jako studijní obor doktorandského studia až v roce 1996 a jednalo se (stejně jako u medicíny před sty lety) o vývoj z praxe k vědě. Většinou vědců akceptované vymezení informační vědy zní jako teoreticko-praktický vědní obor zaměřený na výzkum a ovlivňování informačně-komunikačních procesů ve společnosti.

Evoluce a mezioborovost informační vědy

Podíváme-li se do historie, je patrné, že informace měly vždy nezastupitelný význam pro každou společnost (v současnosti toto platí dvojnásob, protože význam informací v dnešní „informační společnosti“ je obrovský). Z evolučního hlediska se dá říci, že prvním stupněm informační vědy bylo knihovnictví. Knihovnictví se už od starověku snažilo shromažďovat a pořádat informace; a s rozvojem knihtisku byla tato tendence ještě mnohem patrnější.

Informací je obrovské množství; díky jevu, který nazýváme jako „informační exploze“, je potřeba pořádat a zpracovávat informace prioritou číslo jedna. Lidstvo naštěstí našlo schopného pomocníka, a to počítače. Výpočetní technika umožnila automatizaci, tedy mnohem rychlejší a efektivnější práci s informacemi. Bohužel, odvážné návrhy typu Memex (pracující na bázi asociací, stejně jako lidské myšlení) nebyly nikdy realizovány, a ani umělá inteligence není dosud tak vyspělá, aby dokázala nahradit práci člověka. Nicméně i přes to jsou tyto technické vymoženosti (systémy, databáze a podobně) velikou pomocí.

Informační věda musí, pokud má mít smysl, integrovat celou řadu přístupů z knihovnictví i z počítačové vědy. Ale nejen to, existují i další přidružené obory, které jsou s informační vědou v těsném kontaktu – kupříkladu systémy vzdělání či žurnalistika. Jak píše Marcia J. Bates: "Informační věda se zabývá získáváním, organizováním, ukládáním, vyhledáváním a rozšiřováním informací. (…) Informační věda organizuje obsah pro vyhledávání, vzdělání používá výuku pro předávání znalostí, žurnalismus užívá reportáže a ‚psaní‘ aby předávalo noviny a zprávy. (…) Doménou informační vědy je univerzum zaznamenaných informací, u vzdělání to jsou osnovy, u žurnalistiky to jsou aktuální zprávy.".

Tedy všechno se vším souvisí, vše se navzájem ovlivňuje. Mezioborovost je v tomto případě zcela zásadní, protože informační věda je ovlivňována celou řadou dalších vědních disciplín (a naopak ostatní disciplíny jsou ovlivňovány informační vědou) - jmenujme kupříkladu kybernetiku, sémiotiku, knowledge management, kognitivní psychologii a další.

Z této interdisciplinarity ovšem pramení i některé problémy, například že se v onom technologicko-vědním mixu ztrácí samotná její podstata. Vzpomeňme kupříkladu na úpadek knihovnictví v poslední době, kdy i mezi akademickými pracovníky suverénně vítězí Google jako nejvýznamnější informační zdroj. Jistě, i algoritmy search enginů těží z výzkumů informační vědy, ale přeci jen to není úplně ideální. (více viz též otázka "znalosti, vědění a knihovnictví")

Jak zdůrazňuje i Saša Skenderija: "Informační věda se čím dál tím méně podílí na řešení problémů spojených s komunikací znalostí - prakticky se ničím výrazným nepodílela na rozvoji a utilizaci WWW, digitalních knihoven, virtuálních znalostních komunit, atd."

Evoluční schéma informační vědy

[prvotní práce s informacemi] → [knihovnictví] → [dokumentaristika] → [počátky automatizace] → [výpočetní technika] → [informační věda]

Z evolučního hlediska začala prvotní práce s informacemi již v pravěku; Knihovnictví je známé už od starověku a zabývalo se pořádáním znalostí; Dokumentaristika se věnuje i ostatním druhům dokumentů; Počátky automatizace se zaměřují na snahy o „vyhledávání informací“ (information retrieval); Výpočetní technika poskytla další „přidanou hodnotu“, nové funkce a technologie (fulltext, hypertext, OPACy, AI...); Informační věda je zde jako zastřešující pojem celé této genealogie.

Formování informační vědy

Dle Jiřího Cejpka existovaly dva samostatné vývojové proudy lidského poznání, které ovlivnily informační vědu: humanitní a sociální - vycházel z metodik a teorií zkušeností knihoven, archivů a jiných pracovišť; matematicko-technický - původ má v binární soustavě, v počátcích matematické logiky, programování aj.

1) Humanitní proud zažil jeden z největších přerodů ve 2. polovině 19. století, kdy začalo vznikat knihovnické povolání a tím i potřeby profesních knihovnických organizací a odborných knihovnických škol. První profesní organizací na světě se stala v roce 1876 American Library Association (ALA), první knihovnická škola na světě byla otevřena také v USA v roce 1887 na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. V roce 1926 vznikla na univerzitě v Chicagu knihovnická škola zaměřená na teorii knihovnictví („library science“ - knihovní vědu). Termín „library science“ se poprvé objevil v roce 1930 v publikaci S.R. Ranganathana The Five Laws of Library Science a v knize L.P. Butlera An introduction to library science. Zatímco se Butler ve svém výzkumu věnoval kvantitativním metodám a nápadům z oblasti sociálních věd, Ranganathanův přístup byl více filozofický.

V průběhu 20. století zasahovaly do vývoje knihovní vědy obory jako například historiografie, sociologie, psychologie, lingvistika apod. Samostatně se začal vytvářet obor knihověda, který se zabýval vnějšími znaky knihy, zprostředkováním knih a později i jiných dokumentů. Ve 20. století byly do oboru zahrnuty poznatky z výzkumů pro tu dobu příznačných, a to psychologická a sociologická hlediska ve zkoumání tvorby, sociálního zprostředkování a užití knih.

Vzhledem k postupnému rozrůzňování knih na různé druhy dokumentů se na přelomu 19. a 20. století zformoval obor dokumentace, který předcházel vzniku oboru informační vědy. Obor dokumentace zavedl pojem dokument pro všechny soudobé druhy nosičů znakově zaznamenaných znalostí, zkušeností, příběhů, prožitků.

2) Na matematicko-technický a kybernetický proud měla hlavní vliv kybernetika, která se zrodila na konci 40. let 20. století a za její zakladatele bývají považováni matematik Norbert Wiener a neurofyziolog Artur Rosenbluth. Kybernetika je obor, který studuje chování složitých organizovaných otevřených systémů, systémů řízení. Řízení, jakožto informační proces, dává podnět k tomu, aby byla kybernetika označována jako věda o příjmu, uchovávání, zpracovávání a využívání informace.

Dalším novým oborem, který vznikl po kybernetice, je tzv. „computer science" neboli věda o počítačích, informatika.

Po 2. světové válce začala tato druhá oblast čím dál tím více ovlivňovat oblast humanitní. To se promítlo například i do terminologie, neboť se na dokumenty začalo v knihovnách a bibliografických institucích pohlížet jako na soubory informací. V této době se taky začal klást důraz na komunikaci, což dostalo do popředí zájem o samotnou informaci, a tím i vědu o informacích.

V 60. letech 20. století byl v prostředí USA a Německa vymezen obor informační vědy (Informationswissenschaften) a byly do něj kromě vědeckých a technických informací zařazeny i informace politické, kulturní, ekonomické a řídící. Oproti tomu byly vyloučeny informace biologické a fyzikální. Informační věda byla definována jako obor transdisciplinární, který měl představovat most mezi vědními obory a technologií, mezi výzkumem a praxí.

Na počátku 50. let se vyskytla potřeba obecné vědy, která by integrovala dosavadní znalosti o informaci, a tak vzniká výraz „informační věda" (information science). Teorie knihovnictví se zdála být příliš úzká, informatika zase značně jednostranná.

V 60. letech se informační věda usídlila jako učební obor na Pensylvánské univerzitě a v literatuře začal tento pojem nahrazovat dosud běžné pojmy „dokumentace" a „information storage and retrieval" (ukládání a vyhledávání informací). Bylo to též období vzniku Americké společnosti pro informační vědu (ASIS) a časopisu Journal of the American Society for Information Science – JASIS.

Další období (70. - 90. léta) je známé jako dynamický vývoj oboru, především však v USA. V Evropě se informační věda vyvíjela pod vlivem konzervatizmu a tradicionalizmu, čili zde stále byly zachovány pojmy dokument a dokumentace. Toto období je též charakteristické vznikem a rozvojem rozhlasu, televize a dalších mediálních prostředků, jimiž začaly proudit informace k uživatelům. Rychlé přibývání knih a rostoucí počet článků a statí, popsaný termínem „exploze informací", si žádal formování obecné vědy o informaci.

Hlavní představitelé oboru

Oblast informační vědy nejvíce ovlivnily tyto osobnosti: Vannevar Bush (1890-1974), Norbert Wiener (1894-1964), Claude E. Shannon (1916-2001) a S. C. Bradford (1878-1948).

Vannevar Bush

Inženýr, fungující v institutu MIT. Právě Bushův článek As We May Think, ve kterém popsal „ideální informační systém“ je považován za nejvíce citovaný v literatuře o informační vědě. Ve své pozdější práci, Science is not Enough přiznává, že Memex neměl ještě reálnou podobu, ale pro tehdy dostupnou technologii by bylo jeho použití možné. Jeho hlavním zájmem byl populární počítač, který již v roce 1812 definoval Charles Baggage. Jeho koncept Bush koncem 40. let 20. století rozvinul ve svém diferenciálním analyzátoru (differential analyzer machine). Jednalo se o analogový kalkulátor, který mohl být používán k vyluštění některých skupin diferenciálních výrazů.

Norbert Wiener

Matematik, též z MIT. Chtěl plně zdokonalit myšlenku počítače. Jeho nejznámějšími díly jsou: Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and Machine a Human Use of Human Beings, Cybernetics and Society.

Claude Shannon

Claude Shannon byl matematik a inženýr, jeden ze zakladatelů teorie informace, přezdívaný otec informatiky. Působil na MIT. On navrhl termín „bit“ pro jednotku informace. Nejznámějším jeho dílem je The Mathematical Theory of Communication.

S. C. Bradford

Byl vědcem i informačním pracovníkem, zabýval se oblastí dokumentace. Své poznatky sepsal do díla Documentation.

Arthur C. Clarke

Autor vědeckofantastických románů (science fiction). V díle Wireless World popsal teorii umístění komunikačních satelitů do vesmíru kolem země pro usnadnění rádiového a televizního přenosu a nakonec také čtení knihovnických katalogů a rejstříků, možná dokonce knih a článků. Jeho teorie se vyplnila o čtyřicet let později, kdy byly tyto satelity umístěny.

Martin Kermes

Přední český umělec a teoretik nových médií, jehož tvorba stojí na pomezí vědy, umění a informačních technologií. Náměty pro svoji práci obvykle čerpá z významných celospolečenských událostí, ke kterým se následně umělecky vyjadřuje, mnohdy s využitím svých četných tělesných tekutin. Kupříkladu jeho poslední dílo, krví napsaná slova "Umění je informační věda", je nepochybně trefnou reflexí celé informační společnosti. Krátce po jeho dokončení byl ovšem hospitalizován z důvodu anemie a nutnosti okamžité transfuze.

Anotovaná bibliografie

5/12/08 Slavík