Lingvistika: Porovnání verzí

m
Řádek 2: Řádek 2:
  
 
== Dělení lingvistiky ==
 
== Dělení lingvistiky ==
 +
Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:
 
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání
 
* '''Teoretická''' - obecné, vědecké zkoumání
 
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě  
 
**'''Synchronní''' - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě  
Řádek 33: Řádek 34:
 
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.<br />
 
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.<br />
 
'''20. století'''<br />
 
'''20. století'''<br />
−
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916<ref name_"Saussure">SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6. </ref>. Od tohoto díla se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:
+
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. [[Ferdinand de Saussure|Ferdinanda de Saussure]] z roku 1916. <ref name="Saussure">SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.</ref>
 +
Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:
 
* Strukturalistická lingvistika
 
* Strukturalistická lingvistika
 
** Pražský škola
 
** Pražský škola
Řádek 43: Řádek 45:
  
 
== Důležitá jména lingvistiky ==
 
== Důležitá jména lingvistiky ==
−
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913)<ref name="Saussure" /> - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky
+
* [[Ferdinand de Saussure]] (1857–1913) <ref name="Saussure" /> - švýcarský lingvista, zakladatel strukturalistické lingvistiky
 
* [[Noam Chomsky]] (1928-)<ref>Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky</ref> - americký teoretický lingvista
 
* [[Noam Chomsky]] (1928-)<ref>Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky</ref> - americký teoretický lingvista
 
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) <ref>Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson</ref> - rusko-americký lingvista a literární teoretik
 
* [[Roman Jakobson]] (1886-1982) <ref>Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson</ref> - rusko-americký lingvista a literární teoretik

Verze z 9. 9. 2016, 12:56

Lingvistika neboli jazykověda je věda o jazyku, jeho struktuře, vztahu k myšlení a skutečnosti[1]. Jazyk je v rámci studia lingvistiky chápán jako systém znaků a vztahů mezi nimi. Jazykové znaky tvoří jejich význam a prostředek reprezentace tohoto významu.[2]

Dělení lingvistiky

Podle specializací a přístupů ke studiu systému jazyka i jednotlivých částí tohoto systému, lze rozlišovat v rámci lingvistiky následující odvětví:

  • Teoretická - obecné, vědecké zkoumání
    • Synchronní - studium jazyků v současné, tedy jediné aktuální podobě
      • Jeden jazyk
      • Více jazyků
    • Diachronní - studium jazyků v průběhu času, zaměření především na jejich proměny
      • Jeden jazyk (historická)
      • Víc jazyků (komparativní) - věnuje se příbuzným jazykům a jejich vývoji
  • Aplikovaná - aplikace teorie do praxe, například překlad, učení se jazyka
  • Počítačová - problematika zpracovávání přirozeného jazyka prostředky výpočetní techniky
  • Matematická - popis jazyka pomocí matematický metodami

Další obory lingvistiky:

  • Fonetika - zkoumá zvukovou stránku jazyka - artikulace, akustika
  • Fonologie - zkoumá hlásky (fonémy) z hlediska jejich funkce
  • Morfologie - tvarosloví, zkoumá použití morfémů (základní nesamostatné významotvorné jednotky) v rámci flexe (časování a skloňování) daného jazyka a tvoření slov v tomto jazyce
  • Syntax - tvorba vět a souvětí především ze slov; věnuje pozornost i pravidlům této tvorby
  • Stylistika - individuální styl; styly vyjádření obecně
  • Lexikologie – nauka o slovní zásobě
  • Lexikografie – disciplína věnující se tvorbě slovníků

Stručné dějiny lingvistiky

Starověk
Již ve starověku existoval zájem o jazyk a jeho složky. V nejstarších orientálních kulturách se jednalo o zájmy především praktické. Aktivity byly zaměřené například na slovníky a učebnice pro výuku písařů. Antičtí filosofové jako Platón, nebo Aristoteles se však již snažili definovat i teoretické principy spojené s větnými členy. Základní teoretický přístup k jazyku od řeckých filozofů přejali i jejich římští nástupci. Především v období úpadku Římské říše se snažili definovat závazná pravidla latiny jako kulturního pojítka.
Středověk
Pozdně antický zájem o studium latinského jazyka pokračoval i v období středověku. Latina zůstala mezinárodním jazykem vzdělání a její teorie se stala potřebným základem pro její studium. Motivací zde bylo udržet jednotnou podobu do míry umožňující dorozumění mezi jednotlivými intelektuály z různých částí kontinentu. Vývoj, odchylky a modernizace díky praktickému používání se výrazně více projevovaly u jazyků používaným méně vzdělaným obyvatelstvem. Často právě komolením, nebo změnou výslovnosti latinských slov. Renesance
Během středověku byla latina uchována jako základní živý jazyk, nicméně i v ní docházelo k posunům a změnám. Renesanční zájem o antiku se sebou přinesl i zájem o tehdejší podobu latinského jazyka. S tím se pojil i zájem o další starověké a orientální jazyky jako je hebrejština a arabština. Do literatury a i do teoretického zkoumání pronikly již rovněž lidové jazyky.
Novověk
Významné místo nejen jazykových studií na počátku novověku vzniklo v klášteře Port Royal ve Francii. V 17. století zde bylo vydáno dílo pokoušející se o popis obecné gramatiky, tedy o zachycení pravidel a principů platných pro všechny jazyky. Na tuto snahu ve 20. století navázal Noah Chomsky.
Od 19. století se lingvistika těší uznání jako samostatná vědní disciplína. V té době byly známy již stovky jazyků a lingvisté se stále snažili najít obecné principy. Velkým tématem těchto studií bylo i hledání prajazyku společného pro všechny indoevropské jazyky.
20. století
Předělem pro vznik moderní lingvistiky bylo vydání díla Kurz obecné lingvistiky. Ferdinanda de Saussure z roku 1916. [3] 

Počínaje tímto dílem se jazyk v rámci studia lingvistiky chápe jako systém jazykových znaků, což umožnilo další diferenciaci lingvistických teorií. Jako příklady lingvistických teorií a skupin působících během minulého století lze jmenovat:
  • Strukturalistická lingvistika
    • Pražský škola
    • Ženevská škola
    • Kodaňská škola
    • Americká škola
  • Transformačně-generativní gramatika
    • Noam Chomsky a jeho žáci

Důležitá jména lingvistiky

Reference

  1. ↑ Jonák, Zdeněk. jazykověda. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-09-04]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000002772&local_base=KTD.
  2. ↑ HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
  3. ↑ 3,0 3,1 SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.
  4. ↑ Noam Chomsky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Noam_Chomsky
  5. ↑ Roman Jakobson. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-09-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Jakobson

Použitá literatura

  • ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 4., V Karolinu 2., dopl. Praha: Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0.
  • ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
  • HAJIČOVÁ, Eva, Petr SGALL a Jarmila PANEVOVÁ. Úvod do teoretické a počítačové lingvistiky. Praha: Karolinum, 2002. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0470-1.
  • SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. Vyd. 3., upr., V nakl. Academia 2. Přeložil František ČERMÁK. Praha: Academia, 2007. Europa (Academia). ISBN 978-80-200-1568-6.

Související články

Klíčová slova

  • Lingvistika, Jazyk
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Lingvistika&oldid=37783“