Katalogizace: Porovnání verzí

Řádek 47: Řádek 47:
 
Mezinárodně uznaná a používaná pravidla pro bibliografický popis různých druhů dokumentů (pravidla pro monografie ISBD (M), pro tištěné hudebniny ISBD (PM),  pro seriálové dokumenty a jiné pokračující zdroje ISBD (CR), pro staré tisky ISBD (A)).<ref>VODIČKOVÁ, Hana. <i>Mezinárodní standardní bibliografický popis</i>. KTD: Národní knihovna ČR: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV),Praha: Národní knihovna ČR, 2003. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/YNBMBR9RQ8GCBBGXHAC9LH1PSML331YP4LKV4GT26X7H9D8MAS-10964?func=full-set-set</ref>
 
Mezinárodně uznaná a používaná pravidla pro bibliografický popis různých druhů dokumentů (pravidla pro monografie ISBD (M), pro tištěné hudebniny ISBD (PM),  pro seriálové dokumenty a jiné pokračující zdroje ISBD (CR), pro staré tisky ISBD (A)).<ref>VODIČKOVÁ, Hana. <i>Mezinárodní standardní bibliografický popis</i>. KTD: Národní knihovna ČR: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV),Praha: Národní knihovna ČR, 2003. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/YNBMBR9RQ8GCBBGXHAC9LH1PSML331YP4LKV4GT26X7H9D8MAS-10964?func=full-set-set</ref>
  
−
===Odkazy ===
+
==Odkazy ==
 +
===Reference===
  
 
<references/>
 
<references/>

Verze z 17. 2. 2017, 13:26


Katalogizace je proces používající se pro shromáždění a tvorbu metadat o určitých zdrojích. Ve výsledku tato data tvoří soupis, rejstřík, či seznam, vhodně uspořádaný pro snadnou orientaci. V knižní a informační vědě se tímto způsobem nejčastěji tvoří knižní katalog, který jako metadata o řazených knihách používá jméno autora, rok, či místo vydání apod. [1]


Bibliografická kontrola

Soubor pravidel určující základní podobu katalogu. Osoba vytvářející katalog (angl. cataloger) zodpovídá za analýzu subjektu, klasifikaci a kotrolu autorství, zároveň by měla také usilovat o co nejpřehlednější rozdělení informací do informačního systému.[2]

Šest funkcí bibliografické kontroly dle Ronalda Haglera

  1. Všechny informační zdroje musí být zohledněny dle své dostupnosti.
  2. Při identifikaci práce musí být brán v potaz každý informační zdroj, ze kterého pochází a všechny jeho součásti
  3. Systematické shormažďování informačních zdrojů do fondů knihoven, archivů, či muzeií a internetových složek, nebo ostatních uložišť.
  4. Takto vytvořené seznamy informačních zdrojů upravují standardní pravidla pro citování.
  5. Poskytují jméno, titul, předmět a ostatní užitečné nástroje pro vyhledávání.
  6. Poskytování zde znamená lokalizování dalších informačních zdrojů a jejich kopírování.[3]

Historie bibliografické kontroly

Zatímco první organizace informací je známa již z období antiky, bibliografická kontola, jak ji známe dnes, je poměrně nedávným objevem. Starověké civilizace zaznamenávaly seznamy na tabulky a středověké knihovny udržovaly záznamy svého majetku. S vynálezem knihtisku v patnáctém století byly knihy produkovány rychleji. Jonnah Tritheim, německý knohovník žijící na přelomu patnáctého a šestnáctého století, byl prvním, kdo vytvořil bibliogfrafii podle chronologického pořadí s abecedním seznamem autorů. Konrad Gesner ho následoval a v šestnáctém století publikoval bibliografický rejstřík doplněný seznamem témat. Zároveň také přidal abecední seznam autorů, ve které ovšem jako první uvedl příjmení autora na prvním místě a křestní jméno na druhém. Doplnil také různé varianty hláskování jmen autorů. Svou snahou umožnil určitý předstupeň pro bibliografickou kontrolu. Andrew Maunsell dále zmodernizval bibliografii navržením systému, ve kterém kniha mohla být nalezena podle příjmení autora, tématu, či překladatele. V sedmnáctém století Frederic Rostgaard vytvořil teorii rozdělení knih podle roku vydání a velikosti, nebo podlé tématu a autorova příjmení. Po Velké francouzké revoluci, francouzká vláda jako první vydala národní kód pro katalogizaci knižních fondů. 1841 v Britském muzeum knihovnictví Anthony Panizzi vytvořil svých "Devadesát jedna pravidel katologizace", které posloužily jako základní materiál pro budoucnoust katalogizace v devatenáctém a dvacátém století. V roce 1895 vznikl v Bruselu Mezinárodní bilbiografický ústav, jehož zaměstnanci usilovali o vytvoření katalogu všech knih světa, časopisů i jiných tisků od vynálezu knihtisku až do přítomnosti a o náslodovné rozšiřování tohoto katalogu nově publikovanými tisky. To bylo ovšem pro jeden institut příliš náročné, tedy se 1937 přejmenovali na Mezinárodní federac pro dokumentaci a jejich úkolem se stalo sdružovat odborníky pouze z okolí vědecké či technické oblasti a zabývat se touto problematikou.[4]

Typy katalogizačních procesů

Popisná katalogizace

Katalogizace zabývající se fyzickými vlastnostmi knihy jako je podoba a výběr záznamů a přepisů úvodní strany.[5]

Věcná katalogizace

Proces tvorby předmětových selekčních údajů a jejich přidělování dokumentům.[6]

Sdílená katalogizace

Katalogizace prováděná dvěma nebo více informačními a dokumentačními organizacemi v zájmu omezení duplicitních činností. [7]

Systematická katalogizace

Proces tvorby věcných selekčních údajů vyjádřených znaky umělého jazyka (notací) a jejich přidělování dokumentům nebo jednotlivým informacím v dokumentech obsaženým.[8]

Katalogizační standard

Soubory pravidel uplatňujících se při katalogizaci.

AACR

Osahově spojuje různé prvky metadat (např. z různých schémat, slovníků a jiných nástrojů), čímž umožňje vyhledávání napříč heteronními distribuovanými databázemi. Slouží především při vyhledávání na internetu.[9]

ISBD

Mezinárodně uznaná a používaná pravidla pro bibliografický popis různých druhů dokumentů (pravidla pro monografie ISBD (M), pro tištěné hudebniny ISBD (PM), pro seriálové dokumenty a jiné pokračující zdroje ISBD (CR), pro staré tisky ISBD (A)).[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Cataloging. Wikipedia, 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Cataloging
  2. ↑ Cataloging. Wikipedia, 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Cataloging
  3. ↑ HAGLER, Ronald. The Bibliographic Record and Information Technology. 3. Chicago: American Library Association, 1997, 394 . ISBN 0838907075.
  4. ↑ Cataloging. Wikipedia, 2016. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Cataloging
  5. ↑ Trustees' Glossary. Oklahoma: The Oklahoma Department of Libraries is an Equal Opportunity Employer, 2004. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20070812124843/http://www.odl.state.ok.us/servlibs/l-files/glossd.htm
  6. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Věcná katalogizace. Praha: Národní knihovna ČR, 2003. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/YNBMBR9RQ8GCBBGXHAC9LH1PSML331YP4LKV4GT26X7H9D8MAS-17816?func=find-b
  7. ↑ VODIČKOVÁ, Hana. Sdílená katalogizace. Praha: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV), 2003. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/YNBMBR9RQ8GCBBGXHAC9LH1PSML331YP4LKV4GT26X7H9D8MAS-06484?func=full-set-set
  8. ↑ BALÍKOVÁ, Marie. Systematická katalogizace. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV),Praha: Národní knihovna ČR 2003. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/YNBMBR9RQ8GCBBGXHAC9LH1PSML331YP4LKV4GT26X7H9D8MAS-01948?func=find-b
  9. ↑ CELBOVÁ, Ludmila. Sémantická interoperabilita. KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV),Praha: Národní knihovna ČR, 2003. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/YNBMBR9RQ8GCBBGXHAC9LH1PSML331YP4LKV4GT26X7H9D8MAS-05066?func=find-b
  10. ↑ VODIČKOVÁ, Hana. Mezinárodní standardní bibliografický popis. KTD: Národní knihovna ČR: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV),Praha: Národní knihovna ČR, 2003. Dostupné také z: http://aleph.nkp.cz/F/YNBMBR9RQ8GCBBGXHAC9LH1PSML331YP4LKV4GT26X7H9D8MAS-10964?func=full-set-set

Související články

Katalogy
Bibliografie
Katalogizační procesy
Katalogizační standard


Klíčová slova

katalogy, rejstříky, seznamy, soupisy

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Katalogizace&oldid=44934“