Počítačová tomografie: Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „400px Počítačová tomografie (neboli správně výpočetní tomografie, Computed Tomography – z toho zkratk…“) |
m Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Tuto metodu zobrazování můžeme zařadit mezi tzv. strukturální zobrazovací metody, kam patří společně s magnetickou rezonancí (MR). (Rozlišujeme dále tzv. funkční zobrazovací metody jako např.: EEG, PET, fMR aj.)<ref name="PSYCHIATRIE">editoři, C. H., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie (2., dopl. a opr. vyd.). Praha: Tigis.</ref> | Tuto metodu zobrazování můžeme zařadit mezi tzv. strukturální zobrazovací metody, kam patří společně s magnetickou rezonancí (MR). (Rozlišujeme dále tzv. funkční zobrazovací metody jako např.: EEG, PET, fMR aj.)<ref name="PSYCHIATRIE">editoři, C. H., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie (2., dopl. a opr. vyd.). Praha: Tigis.</ref> | ||
| − | První přístroj výpočetní tomografie | + | První přístroj výpočetní tomografie byl vyvinut G. N. Hounsfieldem v r. 1971. <ref name="MUDR"/> |
== PRINCIP FUNGOVÁNÍ CT == | == PRINCIP FUNGOVÁNÍ CT == | ||
| − | Počítačová tomografie funguje na stejném principu jako rentgen (RTG).Pomocí výpočetní tomografie pořizujeme u ležícího pacienta transverzální řezy. Pacient je fixován na posuvném lůžku, které postupně prochází snímacím (skenovacím) stojanem. V něm je na jedné straně štěrbinový zdroj rentgenového záření (rentgenka) a na opačné straně sada detektorů. U některých tomografů jsou detektory umístěny proti rentgence a pohybují se souhlasně s ní. U nejmodernějších tomografů vytvářejí detektory kolem pacienta úplný prstenec, který se nepohybuje.<ref>Výukový portál 1.LF UK v Praze: Katalog metod v biofyzice [Online]. Retrieved 2017-4-3, from http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-793-katalog-metod-v-biofyzice</ref> Během vyšetření je gama paprsek vysílán pod různými úhly, přičemž zdroj gama záření postupně opíše kružnici kolem hlavy/těla pacienta (obrázek níže). Detektory zaznamenávají informace o poloze a intenzitě gama záření dopadající na detektor a jsou ukládány do počítače. Digitální zpracování informací umožňuje kvantifikovat a následně počítačově rekonstruovat obraz. Jednotlivé měkké tkáně jsou CT vyšetřením rozlišitelné jen částečně, protože mezi nimi dochází jen k malému rozdílu v absorpci gama záření. Kostěné struktury jsou bílé, struktury obsahující vzduch nebo tekutinu jsou černé měkké tkáně jsou znázorněny různou intenzitou šedi (viz obrázek níže). Při vyšetření mozkových | + | Počítačová tomografie funguje na stejném principu jako rentgen (RTG).Pomocí výpočetní tomografie pořizujeme u ležícího pacienta transverzální řezy. Pacient je fixován na posuvném lůžku, které postupně prochází snímacím (skenovacím) stojanem. V něm je na jedné straně štěrbinový zdroj rentgenového záření (rentgenka) a na opačné straně sada detektorů. U některých tomografů jsou detektory umístěny proti rentgence a pohybují se souhlasně s ní. U nejmodernějších tomografů vytvářejí detektory kolem pacienta úplný prstenec, který se nepohybuje.<ref>Výukový portál 1.LF UK v Praze: Katalog metod v biofyzice [Online]. Retrieved 2017-4-3, from http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-793-katalog-metod-v-biofyzice</ref> Během vyšetření je gama paprsek vysílán pod různými úhly, přičemž zdroj gama záření postupně opíše kružnici kolem hlavy/těla pacienta (obrázek níže). Detektory zaznamenávají informace o poloze a intenzitě gama záření dopadající na detektor a jsou ukládány do počítače. Digitální zpracování informací umožňuje kvantifikovat a následně počítačově rekonstruovat obraz. Jednotlivé měkké tkáně jsou CT vyšetřením rozlišitelné jen částečně, protože mezi nimi dochází jen k malému rozdílu v absorpci gama záření. Kostěné struktury jsou bílé, struktury obsahující vzduch nebo tekutinu jsou černé měkké tkáně jsou znázorněny různou intenzitou šedi (viz obrázek níže). Při vyšetření mozkových struktur to znamená, že není možné přesně rozlišit mezi šedou a bílou hmotou. Použití vysoce absorpční kontrastní látky (např.: jód), může po injekci ukázat tkáňové postižení způsobené krvácením, infekcí nebo tumorem.<ref name="PSYCHIATRIE"/> |
[[File:CT.png|400px]][[File:exploring_the_brain_CT.jpg|400px]] | [[File:CT.png|400px]][[File:exploring_the_brain_CT.jpg|400px]] | ||
| Řádek 39: | Řádek 39: | ||
=== REFERENCE === | === REFERENCE === | ||
| − | + | <references/> | |
ZDROJE OBRÁZKŮ: | ZDROJE OBRÁZKŮ: | ||
Aktuální verze z 3. 4. 2017, 16:41
Počítačová tomografie (neboli správně výpočetní tomografie, Computed Tomography – z toho zkratka CT) je jednou ze základních zobrazovacích metod, které nám poskytují vizuální informace o morfologii a struktuře měkkých tkání.
Tuto metodu zobrazování můžeme zařadit mezi tzv. strukturální zobrazovací metody, kam patří společně s magnetickou rezonancí (MR). (Rozlišujeme dále tzv. funkční zobrazovací metody jako např.: EEG, PET, fMR aj.)[1]
První přístroj výpočetní tomografie byl vyvinut G. N. Hounsfieldem v r. 1971. [2]
Obsah
PRINCIP FUNGOVÁNÍ CT
Počítačová tomografie funguje na stejném principu jako rentgen (RTG).Pomocí výpočetní tomografie pořizujeme u ležícího pacienta transverzální řezy. Pacient je fixován na posuvném lůžku, které postupně prochází snímacím (skenovacím) stojanem. V něm je na jedné straně štěrbinový zdroj rentgenového záření (rentgenka) a na opačné straně sada detektorů. U některých tomografů jsou detektory umístěny proti rentgence a pohybují se souhlasně s ní. U nejmodernějších tomografů vytvářejí detektory kolem pacienta úplný prstenec, který se nepohybuje.[3] Během vyšetření je gama paprsek vysílán pod různými úhly, přičemž zdroj gama záření postupně opíše kružnici kolem hlavy/těla pacienta (obrázek níže). Detektory zaznamenávají informace o poloze a intenzitě gama záření dopadající na detektor a jsou ukládány do počítače. Digitální zpracování informací umožňuje kvantifikovat a následně počítačově rekonstruovat obraz. Jednotlivé měkké tkáně jsou CT vyšetřením rozlišitelné jen částečně, protože mezi nimi dochází jen k malému rozdílu v absorpci gama záření. Kostěné struktury jsou bílé, struktury obsahující vzduch nebo tekutinu jsou černé měkké tkáně jsou znázorněny různou intenzitou šedi (viz obrázek níže). Při vyšetření mozkových struktur to znamená, že není možné přesně rozlišit mezi šedou a bílou hmotou. Použití vysoce absorpční kontrastní látky (např.: jód), může po injekci ukázat tkáňové postižení způsobené krvácením, infekcí nebo tumorem.[1]
DRUHY PŘÍSTROJŮ
Konvenční (sekvenční) CT (též krokové, inkrementové CT):
Podle topogramu se plánují prováděné řezy – transverzální, každá vrstva je měřenazvlášť. Vrstvy na sebe navazují nebo je mezi nimi mezera. 3D rekonstrukce nejsou kvalitní.(Obr. A)[2]
Helikální (spirální) CT:
U spirálního CT se během krátkého času získá značný objem dat, z nichž lze pomocí rekonstrukcí a výběrem vhodných parametrů vytvořit libovolný počet obrazů, lze jím zobrazit velké oblasti těla. Průměrná délka vyšetření je 5–10 minut. Ve srovnání s klasickým CT zkracuje spirální CT dobu vyšetření, umožňuje získání velkého počtu vrstev s možností následných rekonstrukcí a redukuje pohybovou činnost, což vede ke zlepšení detekce drobných ložisek. Vyžaduje však vyšší dávku záření proti konvenčnímu CT vyšetření. (Obr. B) [2]
DYNAMICKÉ CT (Xe/CT)
Dynamická počítačová tomografie využívá klasických CT přístrojů společně s inhalací stabilního xenonu.
Vyšetření dynamickým CT
Po klasickém CT vyšetření inhaluje pacient po dobu 3-5 minut speciální směs xenonu s kyslíkem pomocí masky, která je napojena na inhalační zařízení. Díky inhalaci se xenon dostává do krve a postupuje mozkovou tkání v závislosti na prokrvení. Standartní CT vyhotoví 3-4 řezy během jednoho vyšetření, dynamické CT je schopné vytvořit 8-10 řezů. [1]
POUŽITÍ CT V RÁMCI PSYCHIATRIE/ PSYCHOLOGIE
CT (a MR) informují o poměrech jednotlivých mozkových oblastí a přinášejí informace o umístění a charakteru možných patologických ložisek (nádor, krvácení, otok apod.), které mohou být příčinou psychické poruchy. V psychiatrii se nejčastěji používá pro vyloučení organické příčiny narušeného psychického stavu. Každopádně bezprostřední diagnostická nebo prediktivní hodnota CT je nízká a využívá se především v rámci klinického výzkumu.[1]
REFERENCE
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 editoři, C. H., Libiger, J., & Švestka, J. (2004). Psychiatrie (2., dopl. a opr. vyd.). Praha: Tigis.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 MUDr. Věra Peterová, C. S. (2007). CT – základy vyšetření, indikace, kontraindikace, možnosti, praktické zkušenosti. Retrieved from http://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2010/02/12.pdf
- ↑ Výukový portál 1.LF UK v Praze: Katalog metod v biofyzice [Online]. Retrieved 2017-4-3, from http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-793-katalog-metod-v-biofyzice
ZDROJE OBRÁZKŮ:
1. Terese Winslow, https://www.nibib.nih.gov/science-education/science-topics/computed-tomography-ct
2. Machová, V. (2012), Výpočetní tomografie - CT, http://www.wikiskripta.eu/index.php/Soubor:CT.png
3. UCSF, Exploring the Brain: How Are Brain Images Made with CT?https://radiology.ucsf.edu/sites/radiology.ucsf.edu/files/blog/2012/03/exploring_the_brain_CT.jpg
4. NIH, CT scans, https://imaging.cancer.gov/imaging_basics/cancer_imaging/ct_scans.htm
--Karolina.Slezakova (diskuse) 3. 4. 2017, 17:34 (CEST)
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
