Významné psychologické směry v sociální psychologii (psychoanalýza a neopsychoanalýza, behaviorismus a neobehaviorismu, teorie pole a kognitivistické koncepce, symbolický interakcionismus a teorie rolí): Porovnání verzí
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
* člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností | * člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností | ||
* obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus | * obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus | ||
+ | ==== '''Struktura rodiny a její dynamika''' ==== | ||
+ | * rodinu považuje za předobraz všech dalších malých sociálních skupin a jejich organizace (rodina je prototypem každého společenství lidí), rodina jako most mezi jedincem a společností | ||
+ | * pokud nedojde k vyřešení oidipova komplexu, je to brzda → má obraz matky jako budoucí partnerky | ||
+ | * představa budoucího partnera je podle Freuda odvozena ze vztahů v rodině | ||
+ | ==== '''Psychologie masy'''==== | ||
+ | * staví to na libidózních vazbách (ve vztahu k vůdci i mezi členy) | ||
+ | * stavy lásky, touhy nejen mezi členy, ale také vůči vůdci | ||
+ | * vzájemná identifikace všech členů k vůdci → vznik emociálních vazeb, tyto vazby ale nefungují jen ve vztahu k vůdci, ale i na horizontální rovině (všichni máme rádi vůdce, proto se máme rádi také navzájem) | ||
+ | * na 1. místě obecný ideál, se kterým se lidé identifikují | ||
+ | * identifikace - se superegem vůdce je ta důležitější pro existenci masy | ||
+ | * když se rozpadne identifikace k vůdci (přestanou ho milovat) → masa se rozpadá | ||
+ | * když se rozpadne identifikace (vztahy) mezi jedinci, tak vzniká panika | ||
+ | * mechanismus identifikace slouží k tomu, že superego jedince je nahrazeno superegem vůdce (jedinec se neřídí svým svědomím, přebírá ideál) – lidé odpovědnost za své vlastní chování posouvají na vůdce (zbavují se viny) a stávají se nekritickými → potvrzeno ze 2. sv.v. („Já nemám svědomí, mé svědomí je Adolf Hitler.“, „Nepotřebuji mysl, za mě myslí fühler.“) | ||
+ | * Freud je zásadně proti tomu, že by dav musel být iracionální (ale dojít k tomu může) | ||
+ | ==== '''Původ společnosti''' ==== | ||
+ | * „Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“ (výstižnější by byl: nepohodlí, stísněnost v kultuře) | ||
+ | * přenáší ten psychoanalytický výklad (odvozený z libida) na antropogenezi | ||
+ | * vychází z Darwina a jeho teze, že pralidé žili v malých skupinách (hordách), ve kterých vládl silný samec, který byl vlastníkem všech žen, silný samec je tyranem, pánem a otcem celé hordy, všechno a všechny ženy jsou jeho vlastnictvím, proto nutil syny k sexuální abstinenci | ||
+ | * osud synů v těchto hordách je velmi krutý, tvrdý, protože když otec byl žárlivý, tak syny zabil nebo vykastroval nebo je vyhnal → vyhoštění synů považuje Freud z vytvoření sociální organizace, protože vyhoštění synové utvářeli „bratrské svazky“ a účelem bylo zabít otce a podle zvyku tehdejší doby ho sníst, aby se s ním identifikovali | ||
+ | * to je původ pračlověka, v kterém se objevuje Oidipův komplex (ambivalentnost postoje k otci – nenávist a strach před otcem a touha ho zabít, pomstít se, ale na druhé straně chtějí být na jeho místě, být jako on) → v totemových slavnostech se vlastně opakuje vražda praotce, reprezentovaného totemovým zvířetem a zároveň se objevuje lítost nad tímto skutkem | ||
+ | * v bratrských svazcích však vznikali rozbroje a boj o moc (uvnitř skupiny i mezi skupinami), aby se vyhnuli meziskupinovým střetům, ustanovili jako tabu incest (byl zakázán) a zavedli zákon o exogamii – uzavírání sňatků mezi jedinci různých kmenů, aby zabránili unášení žen z jiných kmenů, ke kterým docházelo → toto je moment, který vedl ke vzniku rodiny a tím i společnosti | ||
+ | * antropologové to odmítají | ||
+ | :* podstata lidské kultury | ||
+ | * mísí se zde pojem kultura a civilizace | ||
+ | * kultura = celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků a má 2 funkce: | ||
+ | :* chrání lidi před nebezpečím přírodního světa | ||
+ | :* reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně nezničili | ||
+ | * lidská existence v komunitě se stává možnou jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí a vytvoří společnou sílu, která je nadřazená jakémukoli jedinci →pak substituce moci ve skupině jedinců za výlučnou dominancí jedince (původní kolektivní moc je nahrazena mocí jedince) je rozhodující krok k civilizaci/kultuře | ||
+ | * když vznikne civilizace, musí nutně dojít k omezení uspokojení individuálních pudů (jedinec se stává nesvobodným) – tím je kultura nutně frustrující, protože se člověk vzdává slasti výměnou za bezpečí, jistotu, a protože masy nemají rádi odříkání si slasti, tak musí být donuceni vzdělanou a inteligentní menšinou | ||
+ | * otázka sociální výchovy (cílené výchovy ve smyslu přijetí pravidel té kultury) – považuje ji za neschopnou provozu (že musí ztroskotat), lidé nejsou schopni rozsáhlejší substituce agresivních a sexuálních pudů → velký skepticismus vůči společnosti a kultuře | ||
+ | * Freud se vyjadřuje pohrdavě o tvrzení, že svoboda je jedním z nejdůležitějších výdobytků civilizace, protože ta zbavuje člověka svobody, než aby ji lidem udělovala (později u Fromma), společnost je založena na vynucených zákonech a zákazech | ||
+ | * nepovažuje za ideál společnosti volnost, svobodu, ale rovnost a spravedlnost jedinců ve společnosti, odsuzuje nespravedlivou společnost postavenou na privilegované menšině, které je poskytována úleva, většina musí dodržovat to, co si vymyslela menšina a sama to nedodržuje → nutně vede k nestabilitě společnosti (masy mají tendenci povstat proti tyranii nespravedlnosti) | ||
+ | * podobnost mezi kulturním vývojem a vývojem libida: modifikovány principem reality jako dominantní síly u jedince i skupiny, vytvářeno superego a existují mechanismy obrany proti tomuto tlaku (agrese je silnější než sexuální pud) | ||
+ | * agrese je nejvážnější překážkou kulturního pokroku, za příčinu válek, zla, atd. → už ji neodvozuje od pudu thanatos, ale od meziskupinových konfliktů; někdy reakce na tlak vede k regresi na nižší úroveň – lidé si to přejí, protože tam mají možnost uspokojovat své potřeby |
Verze z 24. 10. 2017, 19:12
Obsah
Psychoanalýza
počátek psychoanalýzy se datuje na 1900 (vyšel „Výklad snů“)
Sigmund Freud
- mechanismus identifikace – používá původně k vysvětlení nadjá
- nadjá vzniká identifikací se superegem rodičů (superego představuje tradici kultury společnosti)
- otázka svědomí, autoregulace (od rodičů) – systém odměn a trestů u přebírání sociálna
- osočen, že jeho koncepce je biologizující – nesouhlas
zasáhl SP v 5. oblastech:
Socializace
- základní role superega ve vztahu ke společnosti
- jedna z nejdůležitějších koncepcí socializace
- dítě se asimiluje do kultury napodobováním rodičů
- v první fázi = přebírání superega (morálních zásad) rodičů (ne společnosti), dítě se identifikuje se superegem rodičů
- člověk se může proti konformitě bouřit a to nepřizpůsobení může být vyvoláno více činiteli, nejdůležitější:
- míra nároků, které společnost na člověka klade
- . slabost ega a superega - když nároky a požadavky převažují nad odměnami, nebo když člověk není schopen najít uspokojení ve společnosti (slabost ega), nebo když tradice kultury nebyly dostatečně přijaty (selhala identifikace → slabost superega), pak má člověk tendence protestovat proti společnosti a tyto tendence sílí
- podle Freuda není člověk nikdy plně socializovaný, protože id se nikdy nesocializuje/nepřizpůsobí a tlaky z něho vycházející působí nepřátelsky proti společnosti (antisociální chování)
- člověk je socializovaný tehdy, když úlohu vnějších autorit přebírá superego zabezpečující konformitu se společností
- obranné mechanismy – máme potřebu zbavovat se viny za přečiny – neurotické symptomy, masochismus
Struktura rodiny a její dynamika
- rodinu považuje za předobraz všech dalších malých sociálních skupin a jejich organizace (rodina je prototypem každého společenství lidí), rodina jako most mezi jedincem a společností
- pokud nedojde k vyřešení oidipova komplexu, je to brzda → má obraz matky jako budoucí partnerky
- představa budoucího partnera je podle Freuda odvozena ze vztahů v rodině
Psychologie masy
- staví to na libidózních vazbách (ve vztahu k vůdci i mezi členy)
- stavy lásky, touhy nejen mezi členy, ale také vůči vůdci
- vzájemná identifikace všech členů k vůdci → vznik emociálních vazeb, tyto vazby ale nefungují jen ve vztahu k vůdci, ale i na horizontální rovině (všichni máme rádi vůdce, proto se máme rádi také navzájem)
- na 1. místě obecný ideál, se kterým se lidé identifikují
- identifikace - se superegem vůdce je ta důležitější pro existenci masy
- když se rozpadne identifikace k vůdci (přestanou ho milovat) → masa se rozpadá
- když se rozpadne identifikace (vztahy) mezi jedinci, tak vzniká panika
- mechanismus identifikace slouží k tomu, že superego jedince je nahrazeno superegem vůdce (jedinec se neřídí svým svědomím, přebírá ideál) – lidé odpovědnost za své vlastní chování posouvají na vůdce (zbavují se viny) a stávají se nekritickými → potvrzeno ze 2. sv.v. („Já nemám svědomí, mé svědomí je Adolf Hitler.“, „Nepotřebuji mysl, za mě myslí fühler.“)
- Freud je zásadně proti tomu, že by dav musel být iracionální (ale dojít k tomu může)
Původ společnosti
- „Totem a tabu“, „Nespokojenost v kultuře“ (výstižnější by byl: nepohodlí, stísněnost v kultuře)
- přenáší ten psychoanalytický výklad (odvozený z libida) na antropogenezi
- vychází z Darwina a jeho teze, že pralidé žili v malých skupinách (hordách), ve kterých vládl silný samec, který byl vlastníkem všech žen, silný samec je tyranem, pánem a otcem celé hordy, všechno a všechny ženy jsou jeho vlastnictvím, proto nutil syny k sexuální abstinenci
- osud synů v těchto hordách je velmi krutý, tvrdý, protože když otec byl žárlivý, tak syny zabil nebo vykastroval nebo je vyhnal → vyhoštění synů považuje Freud z vytvoření sociální organizace, protože vyhoštění synové utvářeli „bratrské svazky“ a účelem bylo zabít otce a podle zvyku tehdejší doby ho sníst, aby se s ním identifikovali
- to je původ pračlověka, v kterém se objevuje Oidipův komplex (ambivalentnost postoje k otci – nenávist a strach před otcem a touha ho zabít, pomstít se, ale na druhé straně chtějí být na jeho místě, být jako on) → v totemových slavnostech se vlastně opakuje vražda praotce, reprezentovaného totemovým zvířetem a zároveň se objevuje lítost nad tímto skutkem
- v bratrských svazcích však vznikali rozbroje a boj o moc (uvnitř skupiny i mezi skupinami), aby se vyhnuli meziskupinovým střetům, ustanovili jako tabu incest (byl zakázán) a zavedli zákon o exogamii – uzavírání sňatků mezi jedinci různých kmenů, aby zabránili unášení žen z jiných kmenů, ke kterým docházelo → toto je moment, který vedl ke vzniku rodiny a tím i společnosti
- antropologové to odmítají
- podstata lidské kultury
- mísí se zde pojem kultura a civilizace
- kultura = celek výsledků a regulací, které odlišují náš život od našich zvířecích předků a má 2 funkce:
- chrání lidi před nebezpečím přírodního světa
- reguluje vztahy mezi lidskými bytostmi tak, aby se vzájemně nezničili
- lidská existence v komunitě se stává možnou jen tehdy, když se určitý počet lidí spojí a vytvoří společnou sílu, která je nadřazená jakémukoli jedinci →pak substituce moci ve skupině jedinců za výlučnou dominancí jedince (původní kolektivní moc je nahrazena mocí jedince) je rozhodující krok k civilizaci/kultuře
- když vznikne civilizace, musí nutně dojít k omezení uspokojení individuálních pudů (jedinec se stává nesvobodným) – tím je kultura nutně frustrující, protože se člověk vzdává slasti výměnou za bezpečí, jistotu, a protože masy nemají rádi odříkání si slasti, tak musí být donuceni vzdělanou a inteligentní menšinou
- otázka sociální výchovy (cílené výchovy ve smyslu přijetí pravidel té kultury) – považuje ji za neschopnou provozu (že musí ztroskotat), lidé nejsou schopni rozsáhlejší substituce agresivních a sexuálních pudů → velký skepticismus vůči společnosti a kultuře
- Freud se vyjadřuje pohrdavě o tvrzení, že svoboda je jedním z nejdůležitějších výdobytků civilizace, protože ta zbavuje člověka svobody, než aby ji lidem udělovala (později u Fromma), společnost je založena na vynucených zákonech a zákazech
- nepovažuje za ideál společnosti volnost, svobodu, ale rovnost a spravedlnost jedinců ve společnosti, odsuzuje nespravedlivou společnost postavenou na privilegované menšině, které je poskytována úleva, většina musí dodržovat to, co si vymyslela menšina a sama to nedodržuje → nutně vede k nestabilitě společnosti (masy mají tendenci povstat proti tyranii nespravedlnosti)
- podobnost mezi kulturním vývojem a vývojem libida: modifikovány principem reality jako dominantní síly u jedince i skupiny, vytvářeno superego a existují mechanismy obrany proti tomuto tlaku (agrese je silnější než sexuální pud)
- agrese je nejvážnější překážkou kulturního pokroku, za příčinu válek, zla, atd. → už ji neodvozuje od pudu thanatos, ale od meziskupinových konfliktů; někdy reakce na tlak vede k regresi na nižší úroveň – lidé si to přejí, protože tam mají možnost uspokojovat své potřeby