8. Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek (diagnostická kritéria a terapie)

surový text, grafická editace bude provedena v nejbližších dnech

Mikroúvod

• neuvádíme-li jinak, je zdrojem Höschl (2004) – str. 571–592, respektive Nešpor, který psal tuto kapitolu.
• kde uvádíme Šivicovou, tam vycházím z přednášek.
• Nutnost orientace v problematice je pro psychology nezbytná z důvodu vysoké spotřeby alkoholu a jeho snadné dostupnosti, stejně tak i jiných návykových látek (dále NL), a s tím plynoucích dopadů na jedince i společnost (Wikipedie, 2017; Höschl, 2004).
• Diagnóza závislosti se nese celoživotně, protože v MKN jsou různé podkategorie, ale vždy „závislý +…“ (např. aktuálně abstinuje) (Šivicová).

8.1 Vymezení pojmu „psychoaktivní látka“

Pojem není v MKN-10 definován, ale taxativně jsou zde uvedeny následující skupiny látek: F10.x Poruchy vyvolané účinkem alkoholu F11.x …opioidů F12.x …kanabinoidů F13.x …sedativ nebo hypnotik F14.x …kokainu F15.x …jiných stimulancií F16.x …halucinogenů, včetně MDMA F17.x …tabáku F18.x …organických rozpouštědel F19.x …několika látek nebo jiných psychoaktivních látek Dle MKN-10 se sem neřadí antidepresiva, laxativa, jiná analgetika, antacida, vitaminy, steroidy, jiné hormony ani přírodní a lidové preparáty, přestože často psychiku podstatně ovlivňují. Šivicová (přednášky) sem řadí všechny látky, které ovlivňují psychiku (od kafe po halucinogeny). Zmiňovala i nové skupiny psychoaktivních látek přírodního charakteru z Ruska, Polska…od stimulancií až po opiáty…i syntetické… Konkrétně vypíchla následující dvě: Ayahuasca – látka získávaná z liány v Jižní Americe…alkaloid, stimulační a halucinogenní účinky doprovázené tachykardií, zrychlený dech, pocení, třes, zimnice/návaly horka, neschopnost motorické aktivity, ztuhlost. Součástí bývá zvracení a průjem. Účinky jsou intenzivní, a ne každý s tím umí pracovat. Iboga – také kus křoví – Tabernantemanii – pochází z Afriky okolo Konga, má podobně halucinatorní účinky. Opět rituální užívání.

8.2 Akutní intoxikace (F1x.0)

Dle MKN-10 se jedná o přechodný stav po aplikaci alkoholu nebo jiné psychoaktivní látky, vedoucí k poruchám na úrovni vědomí, poznávání, vnímání, emotivity nebo chování, nebo jiných psychofyziologických funkcí a reakcí. Hlavní diagnóza pouze v případech, kdy se a.i. vyskytuje bez současných vážnějších nebo trvalejších problémů vyvolaných konzumací drog, jinak se dává přednost diagnózám z dalších kapitol. Rozlišujeme nekomplikovanou, s traumatem, jinými zdravotními poškozeními (např. vdechnutí zvratků), s deliriem, poruchami vnímání, kómatem, křečemi a patologickou intoxikací. Je třeba ji odlišovat od patologické intoxikace, jež vzniká u lidí s absencí enzymů na odbourávání alkoholu po jeho konzumaci i v malém množství (např. medikace rozpuštěná v alkoholu), kdy se okamžitě razantně mění chování v závislosti na premorbidní osobnosti, na vše je pak amnézie (Šivicová). Psychoaktivní látky zjišťujeme včasným toxikologickým vyšetřením např. z moči. Poločas eliminace, kdy je možné látku ještě zjistit, se u látek liší, od 0,8h u kokainu až po 96h u barbiturátů.

8.3 Škodlivé užívání (F1x.1)

Definice dle MKN-10: Vzorec užívání, který poškozuje zdraví. Poškození může být somatické nebo duševní. Často je kritizováno okolím, vyvolává nepříznivé soc. důsledky různého druhu. Akutní intoxikace nebo „kocovina“ nejsou samy o sobě dostatečným důkazem poškození zdraví, vyžadovaného pro kódování F1x.1. Nemělo by být diagnostikováno při přítomnosti syndromu závislosti, psychotické poruše nebo jiné specifické poruše vyplývající z užívání návykové látky. Vzhledem k tomu, že nejde o závislé uživatele, nemají zpravidla zájem o spolupráci se specializovanými pracovišti pro léčbu návykových nemocí. Škodlivé užívání je natolik rozšířené, že léčba přesahuje kapacitu těchto pracovišť. Problém je komplikací u řady somatických i psychiatrických onemocnění z hlediska diagnostiky i léčby. NL často nežádoucím způsobem interagují s psychofarmaky. Krátká intervence – není spolehlivá, ale statistika hovoří pro pozitivní ovlivnění zdravotního stavu. Postupy zahrnují doporučení přestat zneužívat návykovou látku, předání svépomocné příručky, spolupráci s rodinou při posouzení problému i při jeho zvládání, posilování motivace, sebemonitorování, krizovou pomoc na lince důvěry, dlouhodobé sledování a dispenzarizace. Nepostačuje-li krátká intervence, uvažujeme o specializované léčbě. V anglosas. zemích sem patří např. metoda 4A – Ask, Advice, Assist, Arrange. Šivicová: Škodlivé užívání = minimálně měsíc kontinuálně užívá, popřípadě nepravidelně v průběhu roku + podhodnocování množství látky, zapírání, manipulování, obavy z odhalení. Odb. označení: abusus.

8.4 Syndrom závislosti (F1x.2)

Definice MKN-10: Skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou je touha brát psychoaktivní látky, alkohol nebo tabák. Důkazem může být, že návrat k užívání po období abstinence vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů syndromu než u jedinců bez závislosti. Diagnostikujeme, když v posledním roce došlo ke třem nebo více z následujících jevů: - Silná touha / pocit puzení užívat látku, - Potíže v kontrole užívání – začátek, ukončení, množství, - Somatický odvykací stav („absťák“) spojený s užíváním s úmyslem zmírnit jeho příznaky, - Prokázané zvyšování tolerance, zvyšování dávek nutných pro dosažení původního účinku, - Postupné zanedbávání jiných potěšení, zájmů, ve prospěch užívání NL, a zvýšené množství času na získání/užívání/zotavení se z účinků NL, - Pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků Syndrom může být přítomen pro specifickou látku (heroin), třídu látek (opioidy) nebo širší řadu různých látek (např. u těch, jež cítí nutkání pravidelně užívat jakékoli dosažitelné drogy; při abstinenci projevují tíseň, agitovanost nebo somatické známky odvykacího syndromu). Závislost vzniká a udržuje se jako důsledek interakcí rizikových a ochranných činitelů na různých rovinách od molekulární k sociální. Při léčbě se proto používá kombinace více postupů ovlivňujících rizikové a protektivní činitele na různých úrovních. Posilování motivace většina přístupů propojuje následovně: základní principy (vyjadřování empatie, vytvoření rozporu mezi plány do budoucna a chováním v současnosti, vyhýbání se neproduktivním sporům, práce s odporem – jeho reflexe, změna vztahového rámce, uvažování o jeho příčinách) jsou spojovány s příslušnými strategiemi: probírání typického dne, chtěné/nechtěné následky užívání NL, poskytování relevantních informací, probírání problémů. Pozadím přístupů bývá kladení otevřených otázek, reflektující naslouchání, potvrzení a shrnutí. Nešpor dále uvádí šest stádií motivace – nestojí o změnu – rozhodování – rozhodnutí – jednání – udržování – recidiva.

8.4.1 Dovednosti potřebné pro život – „life skills“ Life skills jsou užitečné při prevenci i léčbě problémů způsobených užíváním NL. Nešpor je dělí do dvou skupin: - Sociální dovednosti – schopnost čelit sociálnímu tlaku, asertivita, empatie, komunikace, řešení problémů, předvídání následků svého jednání, vytváření zdravé sítě sociálních vztahů, mediální gramotnost – schopnost čelit reklamě na NL, dovednosti týkající se zaměstnání, zvládnutí přechodu do nového prostředí, rodičovské dovednosti; - Dovednosti sebeovlivnění – schopnost sebemotivace, sebeuvědomování, sebeovládání, schopnost chránit zdravé sebevědomí, vést přiměřený životní styl, zvládání rizikových duševních stavů (bažení – craving, úzkost, hněv, deprese, radost, nuda), schopnost navozování relaxace zdravým způsobem, schopnost péče o zdraví včetně využívání zdravotnických služeb atd. Většinu uvedených dovedností si lze v různé míře osvojit nácvikem. Zvláštní význam má zvládání bažení – cravingu, k čemuž se využívají farmakologické i nefarmakologické postupy.

8.4.2 Některé nefarmakologické způsoby: - Vyhýbání se situacím vyvolávajícím bažení, - Uvědomění si minulých nepříjemných zážitků souvisejících s alkoholem, - Uvědomění si výhod abstinence, - Napít se nealkoholického nápoje (bažení po alkoholu a prostá žízeň se často prolínají), - Emoční ventilace, - Relaxační techniky, - Prostě vydržet (bažení obvykle slábne), - Odvedení pozornosti, - Tělesné cvičení aj. Dále využíváme rodinnou terapii, manželskou/párovou terapii apod. U mladistvých je vhodné s rodinou zpracovat pesudoindividuaci (zdánlivé osamostatnění) jejich potomka a tlakem přes materiální závislost vyvinout tlak k začlenění dítěte do rodiny za jasně stanovených podmínek, včetně větších omezení, než by odpovídalo věku dítěte. Zpětné začlenění umožňuje skutečné osamostatnění v budoucnosti. Pracuje se i na reflexi „triangulace“, kdy závislý vytváří koalice s někým z rodiny proti někomu dalšímu, často štve lidi proti sobě a získává tím větší prostor pro návykové chování. Pracuje se na zlepšování komunikace a na zlepšování hranic. Používají se i postupy známé z jiných oblastí rodinné terapie: edukace, nácvik komunikace, práce s životním stylem rodiny, práce s motivací členů, zadávání terapeutických úkolů, využívání kontraktů. Je vhodné rodinu připravit i na možnou recidivu závislosti. RT bývá vhodná a možná i tehdy, kdy závislý pomoc odmítá – jednostranná terapie.

8.4.2.1 Terapeutické komunity Vznikaly po II. svět. válce v USA a jinde. Mají společné rysy s komunitami pro duševně nemocné: aktivní podíl na vyléčení, vytvoření dobré komunikace, podíl na rozhodování, kolektivnost, sociální učení pomocí zpětné vazby o svém chování. Specifické rysy komunity pro závislé tvoří mj.: vnitřní diferenciace (osvědčivší a déle setrvavší klienti mají větší odpovědnost i více výhod) a větší důraz na jasná a důrazně prosazovaná pravidla. Střednědobá léčba činí 3-4 měsíce, některé komunity zahrnují roční i delší léčbu. Patří k účinným formám léčby, efektivita často koreluje s délkou léčby.

8.4.2.2 Svépomocné skupiny Anonymní alkoholici vznikli v r.1935 v USA. Po jejich vzoru vznikly sesterské organizace, např. Narcotics anonymous, Gamblers Anonymous, Alateen ad. Oproti terapeutickým klubům nejsou vedeny profesionály. Celosvětové rozšíření. Nejstarší socioterapeutický klub u nás a patrně i ve střední Evropě vznikl zásluhou doc. Skály v r. 1948 u Apolináře. Tato forma rovněž celosvětově rozšířená.

8.4.2.3 Relaxační techniky Zvláště užitečné u těch, kde nadměrný stres byl faktorem napomáhajícím k rozvoji návyku. Důvody účinnosti: - zmírňování následků stresu, úzkosti a deprese; - zlepšení sch.sebeuvědomování, což se odráží na používání dalších PT postupů; - ovlivňování stavu vlastními silami posiluje pocit nezávislosti a sebedůvěru, představuje to protiváhu tzv. „naučené bezmoci“, která je u závislých častá; - bezpečnější způsob zvládání psychosomatických i jiných bolestivých problémů, mohou nahradit riziková analgetika a hypnotika; - jsou příjemné a napomáhají vytváření terapeutického vztahu.

8.4.3 Některé rysy farmakoterapie Při léčbě je třeba počítat s možností interakce mezi předepsaným lékem a NL, na které je pacient závislý. Rovněž je třeba brát v úvahu riziko vzniku kombinované závislosti na NL, na které je pacient již závislý a na léku, pokud je lék návykový. Týká se to i léčby bolestivých stavů, kdy uvažujeme o bezpečnějších alternativních návykových analgetik. Medikamentózní léčbu uplatňujeme zejména při léčbě odvykacích syndromů a alkoholických nebo toxických psychóz.

8.4.3.1 Senzitizující preparáty - zhoršují snášenlivost NL - nejčastějším preparátem je disulfiram (Antabus) při léčbě závislosti na alkoholu - cílem není, aby bylo pacientovi špatně – nejedná se o averzivní terapii - cílem je vyhýbání se požití alkoholu, a to zablokováním automatických vzorců chování ve vztahu k NL a usnadněním vytvoření nových návyků (nahradit alkoholové rituály, stimulace k lepším způsobům zvládání negativních emocí a stresu, jiné trávení volného času, vytvoření zdravější sítě sociálních vztahů atd.) - kontraindikace disulfiramu: vysoký krevní tlak, epilepsie, cukrovka, vředová choroba žaludku a dvanáctníku, těžké jaterní a ledvinové poruchy, těžší srdeční onem., gravidita, laktace aj.

8.4.3.2 Antagonisté opioidních látek - u závislých na opioidech – aplikace naltrexonu – výhodou je dlouhé působení a podávání per os (ústy); - aplikaci neprovází subjektivní efekt, ale při nepřiměřeném zvyšování dávky hrozí předávkování

8.4.3.3 Anticravingové léky - zejména acampostat (Campral) – u závislých na alkoholu, nevýhodou je vysoká cena; - u pac. nad 60 kg 2 tbl. 2x denně po dobu jednoho roku, nepřerušuje se ani v případě recidivy; - kontraindikace: těžká jaterní onemocnění, selhání ledvin, přecitlivělost na látku; - naltrexon rovněž působí anticravingově.

8.4.3.4 Podpůrná medikamentózní léčba - vitaminy (zejména B), nootropika, hepatoprotektiva aj. - má význam sama o sobě, rovněž podporuje terapeutický vztah a udržování dlouhodobého kontaktu s pacientem, což je pro léčbu závislostí důležité.

8.4.3.5 Substituční léčba - zejména u závislých na opiátech; - legálně podávaná NL jako náhražka nebezpečnější, ilegálně podávané látky stejné skupiny; - nejčastěji metadon o od r. 1965; o výhodou je pomalejší poločas vylučování (10-18h) a možnost podávání per os; nevýhodou je delší i když slabší odvykací stav než např. po heroinu, proto podle Nešpora není nejvhodnější k detoxifikaci, v Evropě se k této indikaci téměř nepoužívá, ale substituční léčbě naopak velmi (v EU se této léčbě v r.1998 podrobovalo cca 266 000 pacientů); o není vhodný k léčení pacientů, kteří nemají vytvořenou závislost na opioidech ani pro závislé na jiných skupinách látek, než jsou opioidy; o kombinace metadonu s jinými NL zvyšuje riziko letální intoxikace; o nasazování se musí dít postupně, běžná substituční dávka by u jedince s normální tolerancí vyvolala těžkou otravu; začíná se dávkou 5-10 mg, dávka se postupně zvyšuje na individuální udržovací dávku, což může být 20-50 mg, častěji přesahuje 60 mg, někdy i 100 mg; o u léčby je vhodná kombinace s dalšími léčebnými postupy: PT, RT, soc. pomoc, nácvik soc. dovedností, prac. rehabilitace atd. o vysazování se děje postupně během 3-6 měsíců, kritické období nastává při poklesu dávky pod 25 mg, což nepokryje celých 24 h – zvyšuje se riziko recidivy heroinem. - rovněž buprenorfin o používá se i k detoxifikaci, ale při substituci jde o podstatně vyšší dávky; o výhodou je menší riziko interakce s tlumivými látkami = nižší riziko těžkých otrav; dále zmírnění cravingu u pacientů s kombinovanou závislostí (např. kokain + heroin); o největší nevýhodou je u nás vyšší cena.

8.4.4 Harm reduction – mírnění škod U části závislých není léčba orientovaná k abstinenci dočasně nebo dlouhodobě možná, úspěšná nebo přijatelná. Tehdy je správné použití postupů, jež alespoň mírní zdravotní rizika (přenos HIV, sexuálně přenosných chorob, žloutenek, předávkování, úrazů, násilí atd.). Dlouholeté přijímání vysokých dávek NL prokazatelně oslabuje imunitní systém a bývá spojené s rizikovým životním stylem. Řada programů tohoto typu je poskytována v terénu, kde se závislí často pohybují, formou streetworkingu. Patří sem: o zejména výše uvedená substituční léčba, o výměnné programy (zdarma čisté injekční stříkačky, jehly a příslušenství), o hygienický servis (nabídka dezinfekce, prezervativů, možnosti se osprchovat apod.), o podávání relevantních informací (zdravotně výchovné materiály, poradenství, informace o tom, kde hledat pomoc s různými problémy) o sociální pomoc (lehké jídlo, krátkodobé přístřeší, poradenství ohledně problémových oblastí apod.).

8.5 Odvykací stav (F1x.3) a odvykací stav s deliriem (F1x.4)

Def.dle MKN-10: Skupina různě závažných a různě kombinovaných symptomů, k nimž dochází při úplném nebo relativním vysazení látky poté, co byla látka opakovaně nebo dlouhodobě užívána…nebo po užívání vysokých dávek této látky. Příznaky odvykacího stavu jsou v souladu se známými známkami odvykacího syndromu a nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nebo jinou duševní poruchou. Může být komplikován křečovými záchvaty nebo deliriem.

Odvykací stav po alkoholu - postižená osoba vykazuje nejméně tři z násl. příznaků: bolesti hlavy, pocení, vyšší tepová frekvence/krevní tlak, epilept. záchvaty, nevolnost/zvracení, přechodné halucinace/iluze, tělesný a duševní neklid, pocit choroby a spavosti, nespavost, třes jazyka/víček/prstů. - zásadně důležité je doplnění minerálů (hl. draslík a hořčík) a tekutin (ionťák); - vitaminy skupiny B, glukóza - ke zklidnění klometiazol (může vzniknout závislost) nebo benzodiazepiny (diazepam), u deliria tremens i ve značně zvýšených dávkách; - léčba je krátkodobá, po odeznění příznaků se farmaka postupně vysazují.

Odvykací stav po opioidech - nejméně tři…: slzení, zívání, výtok z nosu, bolesti svalů/křeče, husí kůže/opakované pocení, vyšší tepová fr./krevní tlak, křeče v břiše, nevolnost/zvracení, neklidný spánek, rozšíření zornic, silná touha po droze; většina odvykacích příznaků má opačný charakter, než účinky opioidů… - léčba: PT + farmako (hydroxyzin, Algifen, buprenorfin) 3-4 dny, pak náhle vysadíme + klidné, teplé prostředí, sedativní léčivé rostliny aj. Odvykací stav po drogách z konopí - trvá od několika hodin až po 7 dní: úzkost, podrážděnost, třesy rukou, pocení, svalová slabost; - léčí se symptomy: vyhýbáme se návykovým lékům, při třesu a nespavosti se vyhýbáme kofeinu, přiměřené těl. cvičení, horké koupele, tekutiny, při pocení draslík… Odvykací stav po sedativech a hypnotikách - tři z následujících znaků: vyšší tep. frekvence, bolesti hlavy, nespavost, epilept.záchvaty, třes jazyka/víček/prstů, přechodné halucinace/iluze, ochablé svalové napětí ve stoji, psych. i těl. neklid, nevolnost/zvracení, pocit choroby a slabosti, někdy delirium. Např. při status epilepticus může odvykací stav ohrozit život. - Léčba: barbituráty Odvykací stav po kokainu a jiných stimulanciích, zejména metylamfetaminu (perník) - Dva z následujících znaků: letargie a únava, bizarní nebo nepříjemné sny, svýšená chuť k jídlu, zpomalení duševního a těl. tempa či neklid, silná touha po droze, nespavost nebo nadměrná spavost (ta bývá spíše doháněním spánkového dluhu při vyčerpání u delší intoxikace pervitinem); - Léčba: při vysazení většinou nevyvolávají tělesné potíže, při depresi/dysforii lze použít malé dávky neuroleptik nebo noradrenergní či dopaminergní antidepresiva (bohužel je zde pomalý nástup účinku); důležitá je PT a léčba závislosti, často dlouhodobá. Odvykací stav po halucinogenních látkách – po této skupině se zpravidla nevyskytuje

Odvykací stav po nikotinu - Dva z následujících: úzkost, nespavost, kašel, obtíže se soustředěním, vředy na sliznici úst, rozladěnost, zvýšení chuti k jídlu, podrážděnost nebo neklid, pocit nemoci a slabosti, silná touha po nikotinu; - Léčba: při fyzických odvykacích obtížích se užívají nikotinové žvýkačky/náplasti/spreje; léčba trvá více měsíců, 8-10 žvýkaček, maximálně 15, po stabilizaci stavu se postupně snižuje; o Kontraindikace: kardiaci, těhotné, vředová ch. žaludku a dvanáctníku, tabakismus je však pro tyto osoby podstatně nebezpečnější o Dále psychologické prostředky používané při léčbě syndromu závislosti – viz. kapitola. Odvykací stav po organických rozpouštědlech – zpravidla se nevyskytuje, nevyžaduje zvláštní léčbu

Odvykací stav po kombinaci více látek (např. opioidy a diazepam) - dají se tak vysvětlit atypické průběhy odvykacích stavů, kt. špatně reagují na léčbu - Léčba: stabilizace pacienta na látce vyvolávající méně nebezpečný odvykací syndrom (např. opioidech formou buprenorfinu) a postupně vysazovat látku vyvolávající nebezpečnější odvykací stav, teprve pak se vysazuje i buprenorfin. U kombinovaných závislostí na látkách s podobným účinkem vystačíme s jednou látkou, postupně ji vysazujeme.

8.6 Psychotická porucha (tzv. toxické psychózy – F1x.5)

Def.dle MKN-10: Porucha vzniká během nebo bezprostředně po požití látky a která se projevuje živými halucinacemi, typicky sluchovými (halucinace více smyslů jsou časté), záměnou osob, bludy (paranoidními/persekučními) nebo vztahovačností, psychomotorickými poruchami (vzrušení/stupor) a abnormálními emocemi (od strachu k extázi). Vědomí je většinou jasné, nicméně někdy se projevuje stupeň jeho poruchy, který se však nevyvine v těžkou zmatenost. Zahrnuje alkoholovou halucinózu, alkoholickou žárlivost, alkoholickou paranoiu a tzv. toxické psychózy po pervitinu, kokainu, konopí, halucinogenech. Diagnostické odlišení toxické psychózy od intoxikace není vždy snadné, zvláště u halucinogenů. Diferenciálně diagnosticky v úvahu připadá akutní intoxikace, relaps funkční psychózy vyvolané NL a psychotická porucha vyvolaná NL s pozdním začátkem. Často rozhodne trvání poruchy a odeznívání symptomatologie – psychot. porucha po NL by měla alespoň částečně vymizet do jednoho měsíce, plně do šesti měsíců. Léčba: prvořadý význam má bezpečnost pac.a jeho okolí. U toxických psychóz nejvhodnější neuroleptika, léčba bývá kratší než např. u schizofrenie, po odeznění akutního stavu látku vysazujeme. Je třeba počítat s nízkou adherencí pacientů k léčbě, proto někdy uvažujeme o podání depotních neuroleptik. 8.7 Amnestický synd., včetně Korsakovova synd. vyvolaného psychoakt. látkou (F1x.6) Definice…: Syndrom sdružený s chronickým výrazným zhoršením krátkodobé paměti, zatímco bezprostřední paměť je zachována; …poruchy časového prožívání a řazení událostí, zhoršená schopnost učit se novou látku, možný výskyt výrazných konfabulací; ostatní kognitivní funkce jsou obvykle relativně dobře zachovány. Léčba: nootropní léky, vitamin B1 a trénink paměti. U části pac. dochází při abstinenci ke zlepšení, někdy až výraznému, zlepšení bývá nejvýraznější během prvních čtyř týdnů od abstinence. Postižení může být reverzibilní.

8.8 Reziduální stav a psychotická porucha s pozdním začátkem (F1x.7)

Definice…: Patří sem demence vyvolaná alkoholem, poruchy osobnosti nebo chování, reziduální afektivní porucha a některá přetrvávající narušení kognitivních funkcí. Dále psychotické reminiscence (tzv. flashbacky), které trvají vteřiny/minuty a mohou se vlivem stresu, únavy či jiné drogy vyskytnout i po dlouhodobé abstinenci, postižený se subjektivně cítí jako by byl pod vlivem NL, zejména co se týče zrakových/emočních prožitků. Lěčba: uklidnit pacienta, dlouhodobě vést k abstinenci včetně abstinence od marihuany. Při abstinenci vymizí nejdéle do 1–2 let.

8.9 Některé další poruchy vyvolané psychoaktivními látkami

Jedná se „jen“ o další diagnostické kategorie používané v praxi, ale které nejsou ani uvedeny v MKN-10 a u státnic to po nás nikdo chtít nebude. Příkladem budiž pojem komplikovaná opilost, který se již nepoužívá. Úzkostnější jedinci mohou mrknout do Höschla, odstavec má cca 25 řádků .

Seznam použité literatury:

• HÖSCHL, Cyril, Jan LIBIGER a Jaromír ŠVESTKA (eds.). Psychiatrie. 2. vyd. Praha: Tigis, 2004. ISBN 80-900130-7-4. (https://www.uloz.to/!7dyxzfnM/hoschl-psychiatria-pdf)

• Přednášky z psychopatologie od MUDr. Šivicové.

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_st%C3%A1t%C5%AF_sv%C4%9Bta_podle_spot%C5%99eby_alkoholu