Artikulace konsonantů

• výdechovému proudu vzduchu se do cesty klade překážka = artikulační rozdíl mezi konsonanty a vokály (úplně neplatí u [a], [ɪ] a [j])
• obecně platí u konsonantů směřování ke striktuře × u vokálů směřování k apertuře
• u konsonantů určujeme:

- způsob artikulace

- místo artikulace

- znělost

Místa konsonantické artikulace

Systém českých konsonantů

• horní ret – labiální a labiodentální artikulace
• horní řezáky – dentální artikulace (v češtině se nevyskytuje)
• alveoly – alveolární a postalveolární (ta není za, ale na zadní straně)
• tvrdé patro – pre- a postpalatální artikulace (obecně jen palatální, většinou to stačí)
• měkké patro – velární artikulace
• čípek – uvulární artikulace
• hlasivky – glotální artikulace

Činnost rtů

• zaokrouhlování
• postavení neutrální
• zaostřování

• × nelingvální hlásky – bilabiály, labiodentály, [ɦ]

Průběh konsonantické artikulace

• intenzní fáze – zaujímání cílové artikulační pozice
• tenzní fáze – artikulátory setrvávají v cílové artikulační pozici
• detenzní fáze – artikulátory opouštějí cílovou artikulační pozici

• na hranici hlásek dochází ke koartikulaci = jedna hláska je ovlivněna další
• artikulační orgán, který se neúčastní artikulace první hlásky, se připravuje na artikulaci druhé hlásky
• překrývá se detenzní fáze první a intenzní fáze druhé hlásky (ve skutečnosti detenzní fáze často zasahuje až do tenzní fáze druhé hlásky – např. „pod psa“ – [t] se téměř nevyslovuje)

Typy konsonantické artikulace

Obstruenty

• artikulační hledisko – překážka v proudu vzduchu
• akustické hledisko – je přítomen šum
• percepční hledisko – slyšíme šum (× šum u [b]?)

S úplnou překážkou

• narůstá tlak v dutině ústní – po uvolnění překážky začne vzduch proudit ven → naráží do molekul vzduchu → turbulence → šumy
• v tenzní fázi je závěr (úplná překážka)
• doba trvání závěru asi 100 ms, u [t] kratší
• v detenzní fázi uvolnění závěru a rychlé vyrovnávání tlaků → turbulentní zvuky
• velmi rychlé oddalování artikulačních orgánů
• = explozívy (okluzívy ← okluze = závěr)

- [p, b, k, g, t, d, c, ɟ]

S neúplnou překážkou

• vytvoření úžiny → zrychlení proudění vzduchu → turbulence → šum
• čím menší úžina, tím rychlejší pohyb vzduchu
• v tenzní fázi vzniká úžina
• = frikativy

- [f, v, s, z, ʃ, ʒ, x, ɣ, ɦ]

Polozávěrové hlásky

• kombinace závěru (v tenzní fázi) a úžiny (v detenzní fázi)
• závěr přechází v úžinu → pomalé oddalování artikulačních orgánů
• = afrikáty

- [t͡s, t͡ʃ, d͡z, d͡ʒ]

Sonory

• artikulační hledisko – konsonantické ← překážka
• akustické hledisko – bez šumu, nebo jen hodně málo, naopak výrazná tónová složka
• percepčně hodně blízké vokálům → v některých jazycích jsou slabikotvorné
• v češtině (a většině jazyků) nemají neznělý protějšek
• např. [m] je artikulováno skoro stejné jako [b], ale vzduch odchází dutinou nosní → nedochází ke hromadění tlaku = aerodynamický rozdíl
• nazály – z hlediska artikulace podobné explozívám v tom smyslu, že v dutině ústní se staví vzduchu do cesty překážka × ale nehromadí se tlak
• aproximanty – dochází k urychlení proudu vzduchu, ale ne k vytvoření šumové složky
• = nazály, česká vibranta, laterální vibranta a aproximanta

- [m, ɱ, n, ɲ, ŋ, r, l, j]

Znělost

Fonologické hledisko

• hlásku fonologicky znělou tvoříme tak, že jí přidáme tón

Fonetické hledisko

• po dobu trvání hlásky je buď přítomen hlasivkový tón, nebo není
• při [z] slyšíme kombinaci tónu a šumu, při [s] jen šum

• → obě hlediska spolu korespondují (jen prostě jiný úhel pohledu)
• při šepotu není přítomen základní tón, ale fonologický kontrast znělosti se neztratil (lze poznat rozdíl mezi např. „vyber to“ a „vyper to“)

Napjatost

• v němčině se jedná o kontrast napjatosti, ne znělosti
• napjatost existuje i v češtině, ale znělost je výraznější, proto se podle ní rozlišuje, jen pokud znělost chybí – např. při šepotu
• při artikulaci fonologicky neznělých konsonantů je zvýšeno svalové napětí (neznělý konsonant = napjatý)
• u neznělých konsonantů hlasivky nekmitají, glotis je otevřená → rychlý proud vzduchu → narazí na odolnou překážku (aby ten náraz udržela)
• u znělých konsonantů je vzduch hlasivkami bržděn (protože kmitají) → pomalé zvyšování intraorálního tlaku → slabší překážka
• → rozdíl v kvalitě překážky má za následek rozdílné trvání obstruentů – napjaté jsou delší (příprava a odbourání překážky trvá déle) – např. frikativy asi 2×
• napjaté jdou dlouho držet

Strategie pro zvětšování nadhrtanových dutin

• jazyk ve více konkávní poloze (níž) ([s, z]) → větší dutina pro rozeznění tónu
• posunutí špičky jazyka dozadu ([t, d])
• vyklenutí tváří
• zvětšení čelistního úhlu
• vyklenutí kořene jazyka dopředu → zvětšení dutiny hrdelní
• drobné vyklenutí hrtanu dozadu → zvětšení dutiny hrdelní
• celý hrtan se posune dolů (při velkém zdůraznění rozdílu mezi [p] a [b])

Aspirace

• vzniká tak, že se artikulační orgány oddalují pomaleji (nejdříve rychle, pak zpomalí) → za překážkou vzniká šum
• u aspirovaných hlásek je mnohem větší intraorální tlak než u neaspirovaných ← zrychlení výdechového proudu nebo prodloužení závěrové fáze

Labializace

• v češtině jsou labializované postalveoláry ([ʃ, ʒ, t͡ʃ, d͡ʒ])
• v některých jazycích má rozlišovací funkci

Palatalizace

• artikulace konsonantů modifikována tím, že se jazyk přibližuje k tvrdému patru → měkčí výslovnost
• sekundární artikulace

Velarizace

• zadní část jazyka se přibližuje k hranici měkkého a tvrdého patra → tvrdší výslovnost
• sekundární artikulace

Gemináty

• spojení dvou stejných konsonantů → dlouhý konsonant (např. „pod domem“)
• někdy rozlišovací funkce
• spojená artikulace

Koartikulace

• každá hláska má kanonickou podobu
• × ale když se spojuje s druhou, je tam přechodové pásmo, kde se projevují vlastnosti obou hlásek
• rozlévá se v čase přes segmenty
• u méně pečlivé řeči jsou přechodové fáze delší
• při artikulaci určité hlásky nejsou přítomné všechny artikulační rysy → může je přebrat od okolních hlásek → jsou jí nevlastní

Hodnocení výslovnosti konsonantů

• druh překážky – úplná, částečná, kombinovaná

- úplná → explozívy

- částečná → frikativy

- kombinovaná → afrikáty (+ nazály)

• tvar (postavení) glotis, činnost hlasivek
• počet tzv. tlakových míst (1 × 2, glotis, překážka, ...)

- u vokálů – 1 překážka

- u znělých obstruentů – 2 překážky

- u neznělých obstruentů – 1 překážka

- u sonor – u [l] 1, u [r] 2, u [m] 2 (ale to druhé v dutině ústní je slabé ← nazála)

• umístění překážky (místo artikulace, např. „prealveolární“)
• součinnost artikulačních orgánů (např „dorzo-velární“)
• funkce jazyka, jeho postavení (špička a dorsum) a činnost (např. formování nadhrtanových dutin, vytváří překážku apod.)
• velum

- u nazál spuštěno, u orálních zdviženo

• rty - neutrální nebo koartikulační postavení

- labializované, sevřené, ...

• čelistní úhel

- velký (např. u [ɦ]), malý (např. u [s]), závislý na hláskovém okolí, ...

• příklad možného koartikulačního zabarvení (stručný popis)

- u téměř každého konsonantu v sousedství vokálu

• auditivní dojem

- hrčivost, sykavost, tónovost...

Ve srovnání se znělostním protějškem

• hodnocení např. „větší než...“

• pravděpodobná velikost nadhrtanových dutin

- u znělých obstruentů obecně větší objem nadhrtanových dutin (→ silnější rezonance)

• tlak před překážkou

- u neznělých větší tlak před překážkou

• velikost dotykových ploch

- u neznělých jsou dotykové plochy menší (u znělých nejsou artikulační orgány tak napjaté → rozplácnou se – neví se to jistě – takže asi, obecně...)

• trvání hlásky

- neznělé delší než znělé

Reference

• Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
• Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
• Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
• Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)

Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika