Možnosti psychologické intervence pro žáky s ADHD

Symptomy vycházející z poruchy ADHD mají velký vliv na kvalitu života dítěte, neboť zapříčiňují potíže ve fungování v domácím i ve školním prostředí a mnohdy také narušují jeho vztahy s vrstevníky(Biederman et al., 2004). Z toho důvodu je velmi důležité zavést vhodné intervence a dítěti tak pomoci ve zvládání nároků běžného života. Odborníci doporučují k léčbě ADHD a ADD multimodální terapeutickou intervenci, což znamená, že práce s těmito dětmi by měla být komplexní a měl by se na ní podílet tým různých odborníků společně s rodiči a učiteli (Valčuchová, 2015). Ukazuje se, že využívání kombinace více způsobů léčby je v rámci poruch pozornosti tím nejefektivnějším (Barkley, 2006). Přestože každý člověk je jiný existuje několik prospěšných zásad a intervenčních technik, které mohou být uplatněny pro většinu osoba s ADHD a ADD, neboť jejich oslabený filtr podnětů a selektivní pozornost vyžadují speciální přístup (Reimann-Höhn, 2018). Znamená to tedy, že symptomy vycházející z poruch pozornosti jsou do jisté míry ovlivnitelné (Munden & Arcelus, 2002).

PSYCHOLOGICKÉ INTERVENCE

EDUKACE, PARENT TRAINING

Důležitou součástí intervence je edukace, a to především edukace rodičů, pedagogů a těch, kteří jsou dítěti nejblíže. Edukace přináší potřebné pochopení a také informace o způsobech, které mohou pomoci se zvládáním projevů diagnózy ADHD. Například Trénink rodičů je jedna z možných intervenčních metod, která do jisté míry na právě edukaci stojí (Barkley, 2006).Pro účely edukace lze využít například publikace manželů Kobsových, kteří v několika dílech knih – Tygr dělá uáá uáá, Jak se krotí tygr a Jak se domluvit s tygrem vysvětlují, co se v dětech s ADHD a jejich životech odehrává. K tomuto účelu využívají metaforu s tygrem, který v dítěti žije. Příběh je motivační i pro děti samotné, které této metafoře dobře rozumí a samy se mohou rozhodnout pro změnu. Knihy přináší také konkrétní cvičení, návody pro trénink porozumění, komunikace dítěte s rodiči, sdělování trápení, umění říct si o pomoc, relaxaci a odpočinku (CITACE). V souvislosti se školním prostředím se ukazuje, že znalosti učitelů a jejich postoj k diagnóze ADHD jsou klíčové. Je tedy velmi důležité vzdělávat pedagogy o povaze, vzniku a možnostech léčby ADHD (Barkley, 2006). 1.2.

PSYCHOTERAPIE

Cíle psychoterapie

Okolí může dětem s ADHD velmi pomoci ve zvládání nároků běžného života, nicméně ten největší „kus práce“ zůstává na dětech samotných, které se musí naučit zvládat své chování. Psychoterapie může být v tomto ohledu velmi nápomocná. S těmito dětmi bývá zapotřebí pracovat také s negativními myšlenkovými vzorci, jako je například nízké sebevědomí, pocit nedostatečnosti, neschopnosti nebo úzkostné myšlenky (Blažejovská, 2018). Často je také potřeba zaměřit se na zlepšení narušené emoční vyrovnanosti, či na vztazích s ostatními (Langmeier, 2010).

Expresivní metody

Dramaterapie

Dle Valenty (2007) se jedná o postup, který dokáže napravovat narušené činnosti organismus skrze dramatické (divadelní) prostředky. Pod dramaterapeutické metody spadá pohyb, práce s hlasem, tanec, hraní rolí, improvizace, práce s loutkami a maskami a jiné (Jennings, 2014). Pro děti s ADHH se často využívá dramaterapie více zaměřená na emocionálně-volní oblast (Kaněčková, 2016). Z výzkumu zabývajícím se vlivem dramaterapie na jedince s ADHD vyplynul jeho prokazatelný pozitivní vliv na schopnost soustředění. Zlepšil se nejen celkový výkon, ale zároveň značně klesl počet chyb a také se zmenšila fluktuace jeho pozornosti. (Hlaváčová, 2019)

Arteterapie

Arteterapeutické činnosti upoutávají pozornost dítěte pozitivním směrem. I v případě, že se dítě před arteterapeutickou činností jeví jako velmi neklidné a impulzivní, při procesu většinou dochází ke zklidnění dítěte. Artererapie také zlepšuje emocionální projevy dítěte, rozvíjí jeho kreativitu a může pomoci se sebevědomím, neboť dítě má šanci být v něčem dobré. Ukazuje se také její pozitivní vliv na sociální komunikaci (Majerová, 2008).

Muzikoterapie

Zkušenosti s využitím muzikoterapie u dětí s ADHD poukazují na její příznivý dopad. Ten se týká především zklidnění dítěte a relaxovaným stavem, který se může dostavit. Dochází také k tréninku mnoha schopností jako je motorika, kognitivní schopnost a sociální dovednosti. Ovlivněno je také vnímání a projevování emocí. Může dojít také k příznivému dopadu na sebepojetí dítěte (Styková, 2015).

Psychomotorická terapie

Podle Szabové (1999) psychomotorika v širším smyslu zdůrazňuje úzké spojení psychiky a motoriky, tzn., že motorické projevy, jsou výrazem psychické činnosti. Prostřednictvím psychomotorických her dochází k vylaďování psychofyziologického stavu člověka. Toto cvičení, napomáhá také rozvoji psychických funkcí (paměť, pozornost orientace v prostoru apod.), což je pro hyperaktivní děti velkým přínosem. (Blahutková, Klenková, Zichová, 2005). Je formou aktivního odpočinku, procesem regenerace a vhodnou aktivitou ke kompenzování duševní námahy (Blahutková, 2003). Ke svému působení používá jednoduché herní činnosti, činnosti s nářadím i s náčiním, kontaktní prvky a prvky pohybové muzikoterapie včetně relaxačních technik (Blahutková, 2001). Psychomotorické hry nejsou náročné, proto se jich mohou zúčastnit i méně pobyhově zdatné děti, neboť nehrozí, že by selhaly a staly se tak terčem posměchu spolužáků. Děti s ADHD jejich prostřednictvím mohou zažívat pocity úspěchu (Blahutková, M., Klenková, J. 2007).

Rodinná terapie

Diagnóza ADHD není jen záležitostí dítěte, ale dotýká se celé rodiny. Rodinná terapie je tedy velice vhodným doplňkem podpory hyperaktivního dítěte a jeho okolí. Soustředí se většinou především na zlepšení komunikace a porozumění

mezi jednotlivými členy rodiny. Má za cíl také pomoc s řešením potíží, které z ADHD vyplývají (Munden & Arcelus, 2002). 

Behaviorální a kognitivně behaviorální terapie

Kognitivně behaviorální terapie se z dlouhodobého hlediska ukazuje jako jedna z nejprospěšnějších terapií poruch pozornosti (Pavlas Martanová, 2011). Například Mash a Barkley (2006) upozorňují na nutnost dlouhodobé aplikace behaviorální terapie a tvrdí, že by se měla stát součástí života dětí s ADHD ve všech situacích. V rámci této terapie se děti učí rozpoznávat zažitá a opakující se schémata myšlení a jednání a na základě racionálního rozboru nalézat a nacvičit přijatelnější postupy (Goetz, M., Uhlíková, P. 2013, s. 94). Hyperaktivní a impulzivní děti si často ani nemusejí plně uvědomovat následky svého chování. Je tedy důležité, aby jim někdo pomohl pochopit, co se děje, jaké jejich chování vyvolává reakce a proč (Serfontein, G. 1999). Pro zmírnění projevů něžádoucího chování dětí s ADHD se odvědčily zejména dvě techniky – analýza ABC a pozitvní podpora (Munden & Arcelus, 2002). Metoda pozitivního posilování funguje na základě faktu, že určité chování je častější nebo silnější, pokud je za ně dítě oceňováno. Na začátku intervence se ve většině případů bez vnější motivace poskytované formou odměny nedá obejít (Valčuhová, 2015). V rámci analýza ABC dochází k v důkladné analýze faktorů vyvolávajících nežádoucí chování a důsledků, k nimž toto chování vede a které toto chování udržují (Možný & Praško, 1999). Analýza ABC stojí na předpokladu, že změnou atecedencí či konsekvencí lze dosáhnou změny v četnosti výskytu projevů chování (Munden & Arcelus, 2002). Další moţnou technikou pro práci s dětmi s ADHD je ţetonové/bodové hospodaření. Spočívá v tom, ţe dítě za vykonané činnosti a domácí/školní povinnosti získává žetony. Za určitý počet ţetonů si pak můţe vybrat odměnu (Goetz, M., Uhlíková, P. 2013).

Kognitivní trénink

V rámci kognitivního tréninku dochází k procvičování kognitivních funkcí. Mezi kognitivní funkce patří například myšlenkové procesy, paměť, učení, koncentrace, pozornost, řečové funkce či exekutiva (Blažejovská, 2018). U dětí s ADHD může Kognitivní trénink pomoci upravit jejich chování a schopnost soustředění a současně zlepšit i schopnost učení (Chlupáč, nedatováno). Kognitivní tréningy provádí psychologové, ale existuje také množství knih či tréninků v podobě her (Blažejovská, 2018).

RELAXACE

Rodiče a vychovatelé se dle Pokorné (2001) často dopouštějí omylu, když jsou přesvědčeni, že hyperaktivní děti musejí chodit na spoustu pohybových kroužků a co nejvíce sportovat, aby vybily svou přebytečnou energii. Je pravdou, že pohyb může být pro tyto děti velmi prospěšný, nicméně vzhledem k tomu, že jsou většinu času neklidné, neustále v pohybu, a nedokáží se odpoutat od nedůležitých podnětů, může se stát, že jsou proto často podrážděné a přetažené. Relaxační cvičení jim poté může přinést tolik chybějící pocit zklidnění a uvolnění. Ukazuje se také, že prožívají vyšší procento konfliktních a nepříjemných situací než jejich vrstevníci, proto je jejich nervová soustava vystavena většímu stresu a zátěži. Relaxační cvičení mohou také pozitivně ovlivnit paměť, či schopnost koncentrace pozornosti. Dá se využít také jako podpůrná metoda při zvládání úzkostných a depresivních stavů. Může pomoci zmírnit projevy agresivity a afektivity. Velkým plusem je také působení dechových cvičení a relaxačních technik na usínání. Je však třeba mít na paměti, že pro děti se syndromem hyperaktivity je velice náročné se zastavit a zklidnit. Nácvik relaxačních technik u nich tedy musí probíhat po malých krocích (Ţáčková, H., Jucovičová, D. 2008). V odborné literatuře se autoři použitím relaxačních technik ve školách téměř vůbec nezabývají (Humpolíček, 2005), nicméně lze předpokládat, že jejich zařazení do běžného školního dne by bylo určitým způsobem možné a přínosné.

Mindfullness

Mindfulness je velmi efektivní metoda práce s mozkem. Její praktikování vede ke zlepšení pozornosti, regulace emocí, kontroly kognitivních i exekutivních funkcí a také pracovní paměť. Mindfulness rozvíjí schopnost mysli nereagovat na náhodné podněty, myšlenky a pocity okamžitě. Zvětšuje tedy prostor mezi stimulem a reakcí – během tohoto momentu si přitom lze uvědomit, co se děje, a vědomě se rozhodnout, jak je žádoucí zareagovat. Nicméně, především trénink pozornosti dělá z mindfulness nástroj, který umí působit na symptomy ADHD (nedokončování úkolů, nízká seberegulace a kontrola impulzivních reakcí apod.) (Blažejovská, 2018).

NÁCVIK SOCIÁLNÍCH DOVEDNOSTÍ

Problémy s nepozorností jsou limitující v příležitostech k osvojení si sociálních dovedností skrze observaci a také ve zpozorování situačních vodítek pro vhodné reakce v sociálních situacích. Sociální chování dětí s ADHD je často činí „nesympatickými“ pro jejich vrstevníky. (Hoza, 2007). Také Klykylo a Kay (2012) uvádí, že děti trpící ADHD jsou velmi často odmítnuty svými vrstevníky. Příčinou bývá jejich impulzivní či agresivní chování. Z výzkumu vyplývá, že dítě s ADHD nemá v 56 % opětované přátelství (Mikami, 2010). Vztahy se spolužáky každopádně velkou měrou ovlivňují spokojenost dítěte ve školním prostředí. Dítě s ADHD tak může velmi vytěžit z nácviku sociálních situací, ke kterému může docházet v rámci skupinové terapie, či v rámci docházení do dětských skpin (Pavlas Martanová, 2011). Pro rozvoj sociálních kompetencí a nácvik komunikace se nabízí také využití technik dramatické výchovy (viz výše). Plusem je, že přehrávání situací děti s ADHD většinou velmi baví, protože zde mohou zapojit svou kreativitu. Zároveň se učí komunikovat s vrstevníky a pracovat ve skupině (Vojtová & Pavlovská 2013).

BIOFEEDBACK

Velmi efektivní u dětí s poruchou pozornosti se ukázala být metoda EEG-biofeedback (Lechta, 2020). Účastník tohoto tréninku hraje speciálně uzpůsobenou počítačovou videohru, přičemž je mu za pomoci technického vybavení snímána mozková aktivita. Dochází k vyladění mozkové aktivity za pomoci měření mozkových vln a poskytování okamžité zpětné vazby. Neurofeedback poskytuje odměny, které mozku poskytují informaci o tom, jak lépe fungovat. Znamená to tedy, že zatímco člověk hraje, jeho mozek se v rámci hry učí, jak lépe pracovat (Blažejovská, 2018). V případě dětí s ADHD je hra zaměřena na trénink pozornosti (Lechta, 2010).

Odkazy

DOPLNIT

Literatura

DOPLNIT – zde se myslí jakákoliv doporučená literatura nad rámec použitých zdrojů

Externí odkazy

DOPLNIT

Zdroje obrázků

DOPLNIT

Klíčová slova

DOPLNIT