Diagnostika specifických poruch učení

Diagnostika specifických poruch učení

Specifické poruchy učení představují skupinu výukových problémů, které jsou charakteristické problematickým osvojováním výukových dovedností. Tyto problémy nejsou způsobeny postižením zraku, sluchu, motoriky, mentální retardací, jinou psychickou poruchou či nepříznivými vlivy prostředí. Můžeme je členit podle toho, jakou oblast výuky postihují. Do této kategorie poruch řadíme dyslexii (porucha čtení), dysgrafii (porucha psaní), dysortografii (porucha pravopisu), dyskalkulii (porucha matematických schopností), dysmúzii (porucha vnímání a reprodukce hudby), a dyspraxii.

Specifické poruchy učení a jejich diagnostika

Kategorie specifických poruch učení je souhrnným označením pro skupinu různorodých poruch, které se projevují obtížemi při osvojování školních dovedností, jako například psaní, čtení, počítání atd. Tyto potíže jsou značně individuální a jejich vznik je připisován určité dysfunkci centrálního nervového systému.

Existuje několik hledisek, které vysvětlují příčiny vzniku specifických poruch učení. V počátcích výzkumu byly specifické poruchy učení vysvětlovány pouze pomocí výčtu chyb, které byly typické pro děti s dyslexií. Některé přístupy se zaměřují na kognitivní stránku těchto poruch. Další studie vysvětlují, že specifické poruchy učení jsou způsobeny drobnými poraněními mozku. Nejaktuálnější výzkumy se zaměřují na lateralitu mozku a zkoumají funkce jednotlivých hemisfér a jejich propojení.

Diagnostika specifických poruch učení se zaměřuje na stanovení úrovně vědomostí a dovedností, sociálních vztahů, osobnostních charakteristik či poznávacích procesů, které se podílejí na úspěch či neúspěchu dítěte. Diagnostika je velmi cenným nástrojem pro následnou práci s dítětem a slouží jako podklad pro reedukaci dítěte. Diagnostika jako taková může probíhat ve škole nebo v pedagogicko-psychologických poradnách, které jsou garantem diagnóz a mají pravomoc zařadit dítě do speciální péče.

Dyslexie

Dyslexii označujeme jako specifickou poruchu čtení. Lze ji charakterizovat jako neschopnost naučit se číst, přičemž rozumové schopnosti nejsou nějak narušeny. Deficit není nalezen ani ve výchově, ani ve vzdělávání .

Etiologie

Původ dyslexie, a celkově všech poruch učení, není možné jednoznačně určit. Existuje mnoho teorií, které se snaží vysvětlit příčinu této poruchy učení, ovšem v současné době se předpokládá její multifaktoriální podmíněnost. Jako jednu z možných příčin lze uvést lateralizaci řeči, kdy levá hemisféra analyzuje a syntetizuje, umožňuje nám mluvit a rozumět mluvené řeči. Pravá hemisféra pak zpracovává celostní podněty, zpracovává tvary a pomáhá při orientaci v prostoru. Při učení se čtení pak dítě ze začátku využívá převážně pravou hemisféru, a to do té doby dokud „luští“ jednotlivá písmena. Ve chvíli, kdy už se soustředí na obsah čteného textu, přebírá funkci levá hemisféra ..

K objasnění příčin dyslexie také vedly neuroanatomické výzkumy, kdy v mozcích jedinců s dyslexií se objevovaly určité změny v anatomii. Například bylo nalezeno množství neuronů v bílé hmotě mozkové, což svědčí o poruše migrace neuronů .

Příznaky

Zelinková popisuje příznaky dyslexie následovně: dítě nepoznává všechna písmena, během čtení vynechává písmena nebo i slabiky, plete si zrcadlově podobná písmena. Dále prohazuje pořadí písmen ve slovech. Dítěti často uniká obsah čteného textu, objevuje se tzv. dvojité čtení, kdy si dítě přečte slovo potichu po hláskách a následně řekne slovo nahlas.

Vašutová mezi příznaky řadí také potíže v chování, které se mohou při dyslexii objevovat. Dítě bývá špatně soustředěné, ve vyučování vyrušuje. Vyskytuje se roztěkanost, nepozornost a zvýšená unavitelnost dítěte. Výkony dítěte s dyslexií bývají kolísavé.

Diagnostika

Pro diagnostiku specifických poruch učení je velmi cenným zdrojem zpráva učitele, která přináší informace o konkrétních potížích, časovém průběhu problémů (kdy nastaly, za jakých okolností a jakým způsobem se projevují). Ze správy lze také zjistit postoj učitele k žákovi. Součástí zprávy jsou taky informace o prospěchu dítěte. Pokud je spolupráce s konkrétním učitelem dlouhodobá, lze z jeho opakovaných zpráv zjistit také dynamiku vývoje poruchy u dítěte.

Dalším důležitým zdrojem informací je rozhovor s rodiči, který přináší další potřebné informace o potížích dítěte a jeho anamnéze. Vhodné je také zakomponovat rozhovor s dítětem, který by měl následovat ještě před samotným vyšetřením. Tento rozhovor pomáhá odstranit napětí a nervozitu dítěte z neznámé situace. Úvodní rozhovor také pomáhá navázat osobní kontakt s dítětem, což může zajistit kvalitnější spolupráci při následujícím vyšetření. Na základě rozhovoru máme možnost zjistit, jak dítě mluví, jak se vyjadřuje atd. Problém však může nastat, pokud je dítě úzkostné a má potíže při rozhovoru. V tomto případě můžeme dítěti nabídnout nějakou manuální činnost, čímž se dítě odreaguje a uvolní.

Weschlerův test je vhodný využít vzhledem k jeho rozdělení na verbální a neverbální část a také jeho členění na subtesty, které umožňují zhodnocení dílčích schopností dítěte. Při diagnostice lze porovnávat výkon z verbální a neverbální části, ovšem u dětí s dyslexií nelze očekávat určitý poměr těchto schopností, jak by tomu bylo u zdravých dětí. Weschlerův test nám především pomáhá zjistit silné a slabé stránky intelektových schopností dítěte. Existuje také varianta testu - Weschler Individual Achievment Test, která je určená pro děti s poruchami učení. Tato metoda bohužel nebyla revidována pro českou populaci.

Zkouška čtení Z. Matějčka je diagnostickým nástrojem, který zjišťuje úroveň čtení dítěte s dyslexií. Tato zkouška umožňuje diagnostikovat dyslexii, a také zjišťuje závažnost poruchy. Dítě má při této zkoušce za úkol číst nahlas a jeho výkon je hodnocen pomocí rychlosti, jelikož děti s dyslexií čtou o poznání pomaleji. Dalším kritériem je počet a kvalita chyb, které se ve výkonu dítěte objeví. Tato kategorie slouží jako pomocné kritérium, ovšem v případě, že se ve výkonu dítěte vyskytuje určitá chyba častěji, je tato informace diagnosticky přínosná. Čtenářský styl je výsledkem čtecích návyků, hodnocena je intonace, slabikování, hláskování nebo opakování slov. Důležitým kritériem je porozumění čtenému textu, jelikož většinu informací děti získávají prostřednictvím textu. Pokud dítě neporozumí textu, odráží se to i v ostatních předmětech. Sledováno je také chování během čtení, přičemž je sledování dvojí čtení, neúměrné nádechy, zakoktávaní apod. Sledovat lze také, jak dítě dává najevo námahu, napětí či nejistotu při čtení .

Eldefertův reverzní test nebo Vývojový test zrakového vnímání lze využít k diagnostice narušení zrakové diferenciace. Pro zjištění problémů v oblasti sekvenční percepce je možné využít Bender-Gestalt test nebo také Reyovu figuru. Další oblastí diagnostiky je porucha smyslu pro rytmus, kterou lze zjistit pomocí Halsteadovy-Reitanovy neuropsychologické baterie. Ta obsahuje úkoly, kdy má dítě srovnávat dva rytmy a určit, zda jsou stejné nebo rozdílné.

Škála rizika dyslexie je vhodná při použití hodnocení dítěte z pohledu dospělých, ať už rodičů nebo učitelů. Škála obsahuje 24 tvrzení, která jsou hodnocena pomocí čtyřstupňové škály, přičemž je hodnocena připravenost dítěte na výuku jazyka.

Bielenfeldský screeningový test k časnému rozpoznání potíží ve čtení a pravopisu vychází z předpokladu, že k osvojení čtení jsou nutné určité dovednosti, jako například fonologické vědomí, rozkládání do slabik, rychlé vybavení z dlouhodobé paměti apod.

Dysgrafie

Dysgrafie je specifická porucha psaní, která postihuje grafomotorický projev dítěte, v důsledku čehož dítě nedokáže správně napodobit tvary písmen, vynechává některé části nebo naopak nějaké části přidává. Písmo je neupravené a psaný projev vyžaduje úsilí, i když výsledek tomuto snažení neodpovídá.

Etiologie

Za příčinu dysgrafie považuje Vágnerová poruchu senzomotorické koordinace a manuální neobratnost. Někdy bývá přidružená také porucha zrakové percepce. Někdy je možné, že je narušená kinestetická a názorová paměť, což vede k tomu, že si dítě není schopno zapamatovat pohyby při psaní písmen.

Příznaky

Typickými příznaky dysgrafie je obtížné zapamatování tvarů písmen či neschopnost je napodobovat. Písmo bývá příliš malé nebo velké a obtížně se čte. V psaném projevu dítěte s dysgrafií se často objevuje škrtání a přepisování písmen. Tempo psaní je pomalé, vyžaduje spoustu energie a vytrvalosti. Celkově působí písemný projev neupraveně.

Diagnostika

Vyšetření, podle Matějčka , zahrnuje vždy část písemnou a kresebnou. V písemné části dítě opisuje slova nebo jejich skupiny. Je jasné, že opis je přizpůsoben věku dítěte, od dětí v první třídě požadujeme psaní jednoduchých slov, od dětí starších pak lze vyžadovat složitější věty. Při hodnocení psaní se zaměřujeme na velikost, tvar, tahy, tlak, dodržení směru, sklon a přetahování linek. Je potřeba zaměřit se také na to, zda dítě drží tužku křečovitě nebo jestli není postavení prstů nestandartní, to vše se projevuje na písemném projevu. Při vyšetření je také potřebné zaměřit se na čas, který dítě k napsání textu potřebuje.

Vágnerová uvádí, že při vyšetření dysgrafie lze využít Frostigové testy zrakového vnímání, které se používají k hodnocení zrakové percepce. Součástí této zkoušky jsou také subtesty zaměřující se na posouzení senzomotorických dovedností. Stejně jako Matějček zahrnuje ve své zkoušce kresebnou část, lze podle Vágnerové využít za stejným účelem Bender-Gestalt test nebo kresbu lidské postavy. Častou komponentou dysgrafie je porucha jemné motoriky a koordinace senzomotorických podnětů. Bentonův test a Reyovu figuru využíváme k diagnostice poruchy vizuální paměti, která může do určité míry přispět k rozvoji dysgrafie.

Dysortografie

Dysortografie neboli specifická porucha pravopisu, se u dítěte projevuje omezenou citlivostí pro jazyk a může se projevovat také v mluvené řeči. Dítě s dysortografií je neschopno naučit se správně gramaticky vyjadřovat i přesto, že rozumové schopnosti nejsou nějak omezeny.

Etiologie

Příčiny dysortografie jsou velmi podobné jako ty, které způsobují dyslexii, a proto se dysortografie a dyslexie vyskytují současně.

Příznaky

Podle Vašutové lze mezi příznaky dysortografie řadit komolení slov, obtížné rozlišování artikulačně blízkých hlásek. Dítě mívá problémy v rozlišení krátkých a dlouhých samohlásek, obtížné je taky odlišení tvrdých a měkkých slabik či sykavek. Dítě často přidává nebo vynechává slabiky, píše více slov dohromady a nerozlišuje začátek a konec věty.

Diagnostika

Při diagnostice dysortografie se zaměřujeme na několik možných příčin, které mohou tuto poruchu učení způsobovat, a jejich diagnostiku provádíme za pomocí diktátu, po kterém sledujeme jednotlivé problémové oblasti.

Podle Matějčka je důležité se zaměřit na poruchu sluchové percepce. Při diagnostice je dítěti diktováno několik vět a je důležité, aby sluchově analyzovalo verbální sdělení. Dítě by mělo být schopno odlišit hranice jednotlivých vět a slov, pořadí hlásek a jejich znění v různých slovech. Vyšetřující osoba by také měla brát v potaz výkon, kterého dítě dosáhlo při diagnostice a zároveň výkon, kterého dosahuje ve škole při zátěžových situacích a oba výkony porovnat.

Zda dochází k propojení zvukové podoby slov a jejich grafické podoby lze zjistit, pokud se zaměříme na poruchy fonologické integrace. K diagnostice těchto obtíží se využívá Halstead-Reitanova neuropsychologické baterie, které jsme se již věnovali v oddílu dyslexie. Při vyšetření je důležité zjistit, zda u dítěte není narušena schopnost vnímat a reprodukovat rytmus. Tato schopnost je podstatná pro správné psaní diktovaného textu a díky tomu je dítě schopno odlišit délku hlásek, konec slov či vět. Při poruše koordinace senzomotorických a kognitivních funkcí se u dítěte objevuje problém, kdy dítě není schopno koordinovat psaní a zároveň kontrolovat smysl textu, který píše. To má za příčinu vynechávání slov, jejich komolení nebo neodlišení jejich hranic

Dyskalkulie

Dyskalkulie neboli porucha matematických schopností se projevuje obtížemi při manipulaci s čísly či při číselných operacích. Problémy se vyskytují také v geometrii nebo při matematických představách. Dítě je často odkázáno k počítání na prstech a učení se příkladů nazpaměť.

Etiologie

Matematické schopnosti závisí na koordinaci několika mozkových struktur v obou mozkových hemisférách. Jednou z příčin dyskalkulie může být nedostatečný rozvoj či porucha zrání mozkové kůry frontálního laloku.

Košč označuje vývojovou dyskalkulii jako strukturální poruchu, která je způsobena genově nebo prenatálním poškozením těch částí mozku, které jsou podstatné pro vyzrávání matematických funkcí.

Koukolík uvádí, že na zpracování a poznání řeči, jazyka, barev a předmětů se podílí neurokognitivní síť. Na počítání se také podílejí dvě oblasti mozku. První z nich je dolní část frontálního laloku, která umožňuje zpracovat verbálně kódovaná číselná fakta. Druhá část, kůra sulcus intraparietalis, zpracovává matematické aproximace. Pro počítání je tedy podstatné vizuospaciální zpracování informací a také verbální schopnosti dítěte.

Příznaky

Vágnerová popisuje příznaky dyskalkulie jako potíže v osvojování číslovek, popřípadě taky slovníku vztahujícímu se k matematice. Dále se vyskytují problémy ve čtení a psaní čísel i jejich zaměňování nebo jejich špatné polohování v prostoru. Objevují se také problémy s matematickou pamětí, aritmetickými operacemi či porozuměním matematice.

Košč (1984, in Blažková, Matoušková, Vaňurová & Blažek, 2000) uvádí ve své knize klasifikaci dyskalkulie. Jednotlivé typy jsou děleny podle potíží, které se u dítěte mohou objevit.

• Praktognostikaá dyskalkulie se vyznačuje obtížemi při manipulaci s konkrétními předměty, dítě není schopno vytvořit skupinu prvků s jejich určeným počtem, porovnávat čísla nebo vytvářet posloupnosti. V geometrii se problémy projevují, pokud má dítě seřadit objekty podle číselného kritéria (například délky).
• Verbální dyskalkulie je typická poruchami při určení počtu předmětů, v pochopení a pojmenování čísel. Když je řečeno číslo, dítě není schopno představit si počet prvků, které tvoří skupinu.
• Při lexické dyskalkulii má dítě obtíže při čtení čísel, může se objevovat záměna podobných čísel nebo přehození desítek a jednotek (tyto problémy jsou velmi podobné dyslexii).
• Grafická dyskalkulie představuje problém při psaní matematických znaků při diktátu nebo při zápisu víceciferných čísel. Dítě také není schopno narýsovat geometrický útvar.
• Operační dyskalkulie znemožňuje provádět operace s čísly, kdy dochází k jejich záměně nebo problémy s pamětními operacemi.
• Ideognostická dyskalkulie pak představuje problémy v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi, což se projevuje problémy při řešení slovních úloh

Diagnostika

Pro zjištění potíží v matematických dovednostech je využíván didaktický test Kalkulia, přičemž zároveň je administrován test inteligence. Posuzovány mohou být také výsledky v jiných předmětech. Pomocí testu Kalkulia lze odhalit problémy aritmetických operací.

Dysmúzie

Dysmúzii lze definovat jako specifickou poruchu, která narušuje schopnost vnímání a reprodukce hudby. Dítě má potíže s rozlišováním tónů, nepamatuje si melodii a má problémy s reprodukcí rytmu. V populaci se méně často vyskytuje amúzie, což je ekvivalent pro nehudebnost.

Příznaky

Dysmúzii lze dělit na dva základní typy, které se vyznačují různými poruchami. Receptivní dysmúzie se projevuje obtížným poznáváním hudebních celků. To znamená, že dítě není schopno určit sled tónů, zapamatovat si je a při dalším opakování je poznat. Nejčastěji dítě poslouchá hudbu jen z důvodu, že je zaujato rytmem či dynamikou, přičemž melodie dítěti nic neříká. Dítě pak není schopno zazpívat melodii či hrát na hudební nástroj. Expresivní dysmúzie se projevuje částečnou schopností nebo úplnou neschopností reprodukovat melodii. Schopnost pamatovat si melodii bývá zachována.

Dyspraxie

Hartl a Hartlová popisují dyspraxii jako poruchu, kdy jedinec není schopen provádět náročnější koordinované pohyby, která je způsobena v důsledku mozkové poruchy. Jako hlavní rys dyspraxie je považována porucha koordinace pohybů, s kterou mohou být spojeny jazykové problémy nebo také problémy s percepcí a myšlením

Příznaky

Pro dítě s dyspraxií jsou typické nekoordinované pohyby a nesrozumitelná řeč z důvodu špatné artikulace. Pro tento projev nalezneme v literatuře pojem verbální dyspraxie, tzn., že pro takovéto dítě je obtížné provádění určitých pohybů tak, aby vedly k zřetelné řeči. Oslabená bývá také kontrola hrudníku, hlasivek, krku a úst, což vede k potížím s verbální komunikací.