Vnímání

Vnímání

• percepce
• organizace a interpretace senzorických informací
• vnímání je proces, výsledkem jsou vjemy (ty se liší od neúplných údajů zaznamenaných smysly)
• senzorické informace putují do mozku – třídí, zpracovává – konečná interpretace ve vědomí
• podstata percepce: odhalování smysluplných celků v chaotických senzorických informacích

Teorie percepce

• v současné době dvě hlavní teorie:

1. vnímání jako konstruktivní mentální děj
2. přímá percepce

Konstruktivní teorie

• vnímání je výrazně ovlivněno předchozími zkušenostmi, učením a dalšími kognitivními procesy (včetně myšlení)
• G.Berkeley - 1709 – existuje řada vodítek, která napomáhají přesnému odhadu vzdálenosti (ostrost obrazu na sítnici apod.) – při vnímání nevědomě využíváme zkušenosti
• Hermann von Helmholtz – dotváření senzorických informací v lidské mysli – „nevědomé usuzování“
• Irvin Rock – teorie konstruktivní percepce –vjemy jsou výsledkem nevědomého usuzování – při tom využíváme několik informačních zdrojů (aktuální senzorické informace + dosavadní zkušenosti)
• na tvorbě vjemů se podílí inteligence, myšlení i učení → Inteligentní vnímání (Rock)

Přímé vnímání

• James Gibson – většina informací, které potřebujeme pro přesné vnímání, je součástí podnětů jako takových a je pro smysly přímo dostupná
• např. gradient (spád) struktury - údaje o vzdálenosti – čím je dále např. dav, tím blíže se jeví jednotlivé elementy
• známá také jako „ekologická teorie vnímání“

• z vývojové psychologie - děti zřejmě vybaveny percepčními dispozicemi – novorozenci reagují na silný hluk, mají větší zájem o živé objekty, atp.
• i zastánci nativistických teorií (přímého vnímání) uznávají, že ke správnému vývoji vrozených percepčních programů je třeba pravidelný přísun podnětů v raných údobích života

Organizace percepčního pole

• doména gestalt psychologie (Max Wertheimer)
• silná, nejspíše univerzální tendence seskupovat vnímané podněty do určitých celků
• celek vtiskuje ráz částem

* tvarové zákony (principy organizace):

• figura a pozadí (centrace) – soustředění se na jednu část vjemového pole – tvoří figuru, ne jen u zraku (sólo na housle figura, zbytek orchestru pozadí), reverzibilní figura – střídání figury a pozadí – reverzibilní oscilace
• zákon pregnantnosti – tendence k dobrému tvaru – nedokonalé, nedokončené tvary – vnímáme jako dokonalé
• zákon proximity (blízkosti) – jako tvar vnímáme prvky, které jsou blízko sebe
• zákon kontinuity (návaznosti) – zákon dobré křivky – tendence organizovat podněty do souvislých linií (subjektivní kontura)
• zákon podobnosti – podobné objekty přiřazujeme k sobě a vnímáme jako celky
• zákon společného osudu – lidé jdoucí jedním směrem = procesí
• zákon uzavřenosti – jako celek vnímáme to, co je ohraničeno uzavřenými konturami

Detektory rysů v mozkové kúře

• David H. Hubel a Torsten N. Wiesel-receptivní pole – oblast zrakového pole, v níž se nachází podnět, který evokuje nervový vzruch

• tři typy korových buněk, které reagují na vizuální podněty:

• jednoduché buňky – reagují, když na určité místo sítnice působí tenký pruh určité orientace nebo rozhraní mezi světlou a tmavou oblastí
• komplexní buňky – do těch přivádějí skupiny jednoduchých buněk inf. , komplexní je zpracovávají a koordinují – reagují na pruhy určitého směru nebo na světelná rozhraní, ale kdekoli v receptivním poli, také reagují na pohyb předmětů přes své receptivní pole
• hyperkomplexní buňky – reagují pouze na specifické podněty (pohybující se úsečky určité délky)

• korové buňky se specializující na registraci tvarových podnětů – detektory rysů
• výzkum těchto buněk ukázal, že lidský mozek výběrově reaguje na určité podnětové vzorce
• obraz předmětů se utváří teprve v mozku, respektive ve vědomí

Rozpoznávání

• pochopení významu percipovaných objektů a jejich pojmenování
• převážně psychický proces, významně ovlivněný dřívějšími zkušenostmi

Teorie rozpoznávání

• transpozice – Christian von Ehrenfels – schopnost rozpoznat smysluplný percepční celek, i když je znázorněn různými způsoby
• analýza rysů – Oliver Selfridge - podle něj proces rozpoznávání začíná pátráním po přítomnosti základních tvarových prvků – poté porovnávání s tím, co je uloženo v paměti
• analyticko – syntetické teorie -(v podstatě proces zdola nahoru – od malých částí k velkým) – mozek informace ze sítnice rozloží (jednotlivé geony), poté sestaví do celistvých vjemů, např. Irving Biederman, ale výzkumy tyto teorie nepotvrdily – poznávání geonů závislé na úhlu
• procesy postupující shora dolů – vliv dřívějších zkušeností, vliv kontextu na vnímání, percepční očekávání , efekt nadřazenosti slov (písmena rozeznáme snáze, jsou-li začleněna do slov -Reicher-Wheelerův efekt, vnímání jako řešení problému - Irvin Rock

• pro rozpoznání je důležité, aby se setkaly procesy shora - dolů a zdola - nahoru

Prostorové vidění

• podněty z 3D světa dopadají na 2D povrch sítnice X mozek zpracovává pouze nervové impulsy a ty obsahují definice, které umožňují vnímání vzdálenosti a tím třetího rozměru

Monokulární vodítka

• interpozice – překrývání objektů v percepčním poli
• lineární perspektiva – přibližování rovnoběžných linií ve větší vzdálenosti
• atmosférická perspektiva – vzdálené objekty vidíme méně jasně (kouř, prach, smog)
• relativní velikost – u 2 známých předmětů – menší vnímáme jako vzdálenější
• relativní výška (výška umístění) – u 2 známých předmětů – ten který je výš – vzdálenější
• gradient/ spád struktury (Gibson) – přejíždíme-li zrakem po určité scenérii – dochází ke změnám vnímané členitosti povrchu, velikosti objektů a hustoty jejich rozmístění
• pohybová paralaxa – rozdíl v rychlosti a směru pohybů objektů, které sledujeme z jedoucího dopravního prostředku

Binokulární vodítka

• binokulární konvergence – dívám se na blízký předmět – oči se k sobě stáčejí víc, než když sleduji předmět vzdálený (aby obraz dopadal na žlutou skvrnu), konvergentní pohyby dělají okohybné svaly – informace o jejich pohybech – vodítko pro určování vzdálenosti
• binokulární disparita – oči jsou umístěny několik cm od sebe – každé oko vnímá zorné pole z jiného úhlu