Teorie rolí

Teorie rolí je přístup v sociologii a sociální psychologii a zvažuje téměř všechny každodenní aktivity. Jedná se o přístup, který nám vysvětluje, že i v průběhu jednoho dne vystřídáme mnoho rolí a chováme se podle všeobecných očekávání, která jsou v těchto rolích implicitně obsažena. Jaká očekávání jsou charakteristická pro jakou pozici je všeobecně známo, proto i ostatní reagují podle toho jakou roli právě nositel má.

Tématicky rozšiřuje tento text článek Sociální role.

Východiska pro teorii rolí

Harold Garfinkel (1917 – 2011)

Harold Garfinkel se proslavil jako zakladatel etnometodologického přístupu. Byl to americký sociolog tematicky navazující na symbolický interakcionismus a fenomenologickou sociologii. Etnometodologie je v podstatě nástroj na zkoumání toho, co lidé automaticky vykonávají a tím zachovávají sociální řád a strukturu.

Stěžejní práce je Studies in Ethnomethodology publikovaná v roce 1967. Etnometodologie hledá zdroje poznání v každodenním životě. Podstata problému, kterou se etnometodologie snaží zodpovědět, se dá shrnout do dvou základních otázek:

1) Jak vidí jedinec svůj každodenní svět?

2) Jak je možné, že ho vnímá právě takhle a ne jinak?

Garfinkel se zaměřuje na různorodost vnímání a konstruování reality každého jedince. Ačkoliv vnímání různorodé jedinci fungují v rámci jedné společnosti. Objevil, že v rámci společnosti se vyskytuje množství různých skupin, které žijí svým vlastním životem z různých důvodů. Členové jedné společnosti jsou součástí dalších uskupení s vlastními pravidly. Mají svá specifika (např. dorozumívací – jazyk) , to způsobuje, že si členové uskupení rozumí a chápou, proč se tak chovají a jak se chovají.

Základní metoda etnometodologie spočívá v narušení stávajících zaběhnutých postupů, aby zjistil, jak lidé sociální realitu chápou a viděl, jak se tvoří. Tyto experimenty nazývá „rušivými experimenty“ (breaking demonstrations).

Aby se sociální řád držel stále svou formu, i když dochází opakovaně k narušení, musí existovat jisté pevné struktury. Takovéto struktury Garfinkel nazývá podkladové vzory a tzv. background expectacies – základní očekávání. Podkladové vzory jsou hluboko uložené v podvědomí a odtud ovlivňují naše chování (mohli bychom mluvit např. o výchově či zvycích, které máme zažité – např. společenské stolování). Background expectancies jsou oproti tomu naše představy o tom, jak by svět měl fungovat. Jsou to představy rozlišující dobré a špatné. Tyto představy využíváme v nových situacích a působí na nás aniž bychom si to plně uvědomovali.

Erving Goffman (1922 – 1983)

Eving Goffman se na rozdíl od svých předchůdců zaměřuje na zkoumání rolí a na to jak je ztvárňujeme. Tento jeho osobitý přístup se nazývá „dramaturgický“. Navazuje na symbolický interakcionismus – vnímá rozdílnost významů a interpretací dějů a reality každým jedincem ve společnosti.

Jeho slavným dílem je The presentation of self in everyday life (1959) (Všichni hrajeme divadlo). Základní myšlenka tohoto díla spočívá v odhalování toho, že všichni v sociálních interakcích hrajeme role – nejsme sami sebou. Některé formy rolí jsou promyšlení a slouží k zakrývání pravých záměrů a emocí, tak aby „herec“ využil toho, že ostatní neznají jeho pravé pohnutky a záměry. Tomuto klamání přiřazuje Goffman pojem fabrication, což by se dalo přeložil jako „smyšlenka“.

Goffman se ptá, proč hrajeme takové role?

Jednou z odpovědí může být, že lidé o sobě chtějí vytvořit tu nejlepší představu, ten nejlepší dojem (impression management). Doufají, že pokud se drží svých rolí, zapůsobí lépe než kdyby se chovali přirozeně. Navíc rutinní opakování rolí umožní si roli opravdu zvnitřnit a aktér už pak nemusí vynakládat takové úsilí. Samozřejmě v případě fabrication jde o to mít výhodu, oklamat, mít kontrolu nad situací. Základním pojmem Goffmanovi teorie je rámec.

Rámec je něco v čem se odehrává každodenní interakce jedince s okolím. Rámce můžeme rozdělit do skupin – Goffmana především zajímá sociální rámec, kde se odehrává komunikace, přiřazování významů, jejich změna, upřesňování, naplňování přání a tužeb apod. Dále je tu přírodní rámec – lidé se vždy nachází v určitém místě, s určitými podmínkami. V rámci tohoto rámce na nás působí základní fyzikální děje a musíme se vypořádat s přírodními podmínkami v místě, kde se právě nacházíme.

Abychom analyzovali situace, ke kterým v rámcích dochází potřebujeme znát klíč a šifrování. Příkladem šifrování, kde ale není znám klíč (pravidla) je právě klamání (výše zmíněné fabrication). Šifrování, které je naopak poznatelné všemi jedinci určité společnosti jsou např. nácvik situace, obřad nebo hra. V zásadě jde o činnosti, které známe z jiného všem známého rámce a zasadíme ho do rámce nového. Nicméně v tomto novém rámci je všem aktérům jasné, že nejde o skutečnost.

Teorie rolí v sociální psychologii

S teorií sociálních rolí přišli nezávisle na sobě G. H. Mead a R. Linton. G. H. Mead v souvislosti s utvářením Self a procesu vrůstání do společnosti hovoří o přejímání rolí (viz. symbolický interakcionismus Georga Herberta Meada). V této souvislosti Mead zavádí pojem „role-taking animal“, který koncem 60. let Turner přemění na „role-making animal“ - tedy živočich, který vytváří role, nikoliv je jen přebírá.

R. Linton se zabývá spíše vztahem role a sociálního statusu. Podle něj je role dynamickou složkou sociálního statusu. Výše statusu přináší očekávání ostatních a specifické role. Člověk je zavázán chovat se tak, aby plnil představy většiny o tom co je správné chování. Zároveň díky tomu, že chování je předvídatelnější je možné budovat organizované celky a koordinovat množství lidí.

Do extrému dovádí teorii rolí Parsons se svým strukturním fukcionalismem. V jeho podání jsou role pevným ukotvením jedince ve společnosti. Což znamená jeho kontrolu a omezení jednání. V krajních důsledcích bychom mohli mluvit o okleštění svobody jedince neboť je v rámci socializace přebudován tak, aby přijal připravené role. Tento přístup svým způsobem omezuje i pojetí osobnosti jako individuální dynamické jádro psychiky.

Postupně se začalo polemizovat do jaké míry je chování na základě sociálních rolí opravdu předvídatelné, zda-li zkrátka konkrétní osoby v konkrétních specifických situacích nejednají ve skutečnosti jinak.

Role - dělení na vznik a trvání

Následně došlo i k dělení rolí na základě jejich vzniku a trvání:

1. role připsané (tyto role jsou role, vznikají na základě fyziologických či lokálních faktorů např. nemůžeme ovlivnit to jakého pohlaví se narodíme, komu, do jaké země a do jakých socioekonomických podmínek)

2. role získané (jde o sociální role v pravém slova smyslu, je to něco co si jedinec buduje v průběhu života např. pověst a můžeme je ovlivnit naším jednáním a samozřejmě jsou ovlivněny osobnostním nastavením každého jedince)

3. role vnucené (jde opět o role, které nemůžeme ovlivnit, nicméně tentokrát je spíše výsledek produktů společnosti např. nezaměstnanost, vojenská služba)

Na základě již takto jednoduchého rozdělení můžeme vidět, že sociální role nejsou zdaleka tak moc určující život jedince. Pokud se zaměříme na zkušenost ze skutečného světa, víme, že máme širokou paletu možností, jak se zachovat a jemněji rozlišujeme mezitím co v té, které roli musíme nebo co jen můžeme dělat.

R. K. Merton zavádí termín role set. Soustava rolí, kterou jedinec v rámci společenského života zastává, je silně ovlivněna osobností tohoto jedince, a tím jak role pojímá. Role může chápat a definovat jinak než je obvyklé. Dále Merton přichází s problémem, který nazývá „konflikt rolí“.

Konflikty rolí

Typů problémů je hned několik:

1. konflikt mezi rolemi – ten nastává pokud se člověk snaží plnit požadavky více rolí, které zastává

2. intra-sdělovatel konflikt – jedinec je nucen plnit současně navzájem neslučitelné role, které zastává

3. Já-role konflikt – nastává konflikt mezi schopnostmi jedince a očekáváním okolí

Kritika teorie rolí

Hlavními body kritiky teorie rolí jsou: 1. nejednoznačnost vymezení termínu role, mnohovýznamové používání

2. teorie rolí není universálně použitelná, týká se pouze moderních společností s jasně vymezenými formálními rolemi

3. ve své extrémní podobě popírá možnost volby a svobodného rozhodování

References

<references>