Vlastnosti

Psychické vlastnosti jsou trvalejšími charakteristikami osobnosti. Jsou pojímány buď jako popisné charakteristiky osobnosti, tj. zobecnění projevů chování, nebo – častěji – jako jeho vnitřní determinanty (dispozice, rysy).. Mezi psychické vlastnosti řadíme například temperament, schopnosti, charakter, motivy, postoje.

Temperament

„Temperamentem nazýváme obecně charakterictické celkové projevy afektivity v obouch jejích hlavních faktorech: dráždivosti a popudu"(Kretschmer,1963,s.201).Dráždivost pak vykazuje dvě, pro temperament základní,navzájem nezávislé citové škály neboli dimenze temperamentu: 1.)psychestetickou,mezi póly senzibilní a tupý 2.)diatetickou, mezi póly veselý a smutný. Kretchmer vyslovil zároveň přesvěčení,že podstata temperamentu je biochemická,slovo temperament pro něj zahrnuje afektivní,vegetativní,humorální a morfologické vlohy organizmu což se projevuje ve jednotě afektu a činnosti vegetativní nervové soustavy.

Kretschmerova teorie

1. pyknik-postava malá,obézni,povaha optimistická,společenský,otevřený,časté mániodepresivní poruchy,cyklotiní temperament
2. astenik-postava vysoká,chudá,intorvert,chladný,sklon k schyzofrenii,schyzotiní temperamen
3. atletik-postava stredně vysoká,svalnatá,sklon k epilepsii

Hippokratova teorie tělních tekutin

Hippokrates rozdělil osobnosti podle převažujících tekutin v těle (krev, hlen, žlutá a černá žluč):

• Sangvinik - krev, vyrovnaný, veselý,nestálý, společenský,, hovorný, nenucený, čilý, optimistický
• Melancholik - černá žluč, přecitlivělý, náladový, úzkostný, rezervovaný, tichý
• Cholerik - žluč, vznětlivý, ale spolehlivý a stálý, neklidný, útočný, impulzivní, aktivní, výbušný
• Flegmatik - hlen, vyrovnaný, lhostejný, obezřetný, rozvážný, spolehlivý, klidný, stálý názor

Hippokratova teorie byla později zpracována slavným antickým lékařem Galénem.

Jungova koncepce psychologických typů

C.G.Jung zavedl dvojí kategorii povahy podle zaměření libida:

1. intovertní typ: orientovaní do svého nitra,je plachý, ve společnosti nejistý, velice málo průbojný, prožívá bohatý a intenzivní vnitřní život s hlubokými city
2. extrovertní typ: orientovaní na vnější svět,je otevřený k ostatním, aktivní, snadno se přizpůsobuje změnám, velice přístupný.

Později klasifikaci doplnil o čtyři základní funkce lidské psychiky 1.myšlení,citení=racionální funkce, 2.vnímání, intuice=iracionální funkce.

Teórie H. Eysencka

Nalezl dvě zákl. dimenze rysů:

• 1.extraverze - introverze
• 2.neuroticismus (labilita) - stabilita

Jsou ortogonální a statisticky nezávislé,jejich kombinací vznikají 4 typy osobnosti - sangvinik, cholerik , flegmatik, melancholik - většina lidí u středu..

Schopnosti

Schopnosti jsou psychofyzické dispozice k výkonu.Obvykle jsou pojímány jako naučené,získané dispozice na rozdíl od nadání,které je považovano za vrozený předpoklad k výkonu.Schopnosti jsou pak chápány jako zkušeností,například školením či výcvikem,rozvinuté nadáni.Nejednotně je chápán talent:buď jako mimořádné nadání,nebo jako mimořádné schopnosti.

Inteligence je obecná schopnost řešit problémy,schopnost adaptace existujíci vedle specifických schopností i komplex mentálního výkonu. Cattell (1950) rozlišuje v inteligenci 2 složky:

1. fluidní,tj.vrozená inteligence,s věkem se snižující
2. krystalická,tj.získaná vzděláním

Jedním z nejdůležitějších výsledků Cattellovho výskumu byl jeho objev 16 faktorů lidské osobnosti.Nazýval tyto faktory "zdrojové rysy", protože věřil, že určují základní zdroje lidského chování.Faktory a nástroje používané k hodnocení osobnosti jsou známy jako 16 faktorový osobnostní model a 16PF dotazník.

Charakter

Charakter je komplexní subsystém struktury osobnosti, souvisí s temperamentem. Charakterová složka se podílí na chování a jednání jedince ve společenských vazbách, vůči ostatním lidem. Charakter se odvíjí od vytrvalosti, sebeovládání a svědomí. Jedním z nejdůležitějších prvků charakteru je vztah člověka k sobě samému, který je dán především sebepojetím.Charakter má složku poznávací, motivačně emoční a také záleží na sociálních dovednostech. Podle behaviorismu je charakter pouze naučené chování, které je v souladu se sociálním očekáváním. Podle Kohlberga prochází charakter dítěte několika stádii:

• Prekonvenční úroveň morálky :v tomto období mluvíme o vnější morálce, kdy u dítěte není zatím vyvinut smysl pro morálku, ale jeho chování může být tvarováno prostým zpevňováním. Dobro a zlo jsou vysuzovány podle vnějších důsledků, ne podle věrnosti etickému kodexu.
• Konvenční úroveň morálky:v období orientace na to být hodným dítětem se dítě zabývá normami svých vztažných skupin (rodina, přátelé, spolužáci ve škole apod.). Toto můžeme charakterizovat větou "správné je to, co za správné považují ostatní".
• Postkonvenční úroveň morálky: daná osoba se orientuje na svědomí či principy. Vhodnější je název "orientace na nadindividualitu", kdy se morálka řídí sadou hluboce individuálních zásad. Dotyčný nabývá přesvědčení, že každý jednotlivec má právo na život, svobodu a spravedlnost.A že hodnota jediného života je důležitější než názor většiny.

Motivy a postoje

Motivy a postoje jsou pohnutkami k jednání osobnosti.Motiv je jistá psychologická tendence narovnat určitý stav, který může pramenit z:

1. Nedostatku - pociťujeme prázdnotu - např. žízeň nebo hlad, ale také prázdnotu ve smyslu "hladu" po penězích, po informacích atd.
2. Přetlaku (tenze) - organismus se chce z něčeho vydat, něčeho zbavit - například vybít vztek, vydovádět se, odreagovat se ze stresu (dalším příkladem může být Freudova představa o libidu, které nemá-li volný "odtok", městná se a jeho tlak si následně proráží náhradní cesty k uvolnění).

Motivy lze také dělit na:

• Primární - fyziologické cyklické potřeby (kyslíku, potravy...)
• Sekundární - projev mozkové aktivity. Tyto motivy nejsou přímo spojeny s fyziologickými procesy.

S tématem motivace souvisí také řada různých motivačních teorií. Mezi nejznámější patří bezesporu Maslowova hierarchie potřeb, ve které americký psycholog Abraham Maslow definuje 5 základních lidských potřeb. Tyto potřeby pak tvoří pomyslnou pyramidu, jejíž spodní část představují potřeby základní, s nejvyšší prioritou. Teprve po jejich naplnění usiluje člověk o uspokojení potřeb výše v hierarchii pyramidy. .

Použitá literatura

1. Milan Nakonečný (2009). Psychologie osobnosti.(2.vydání, 170s.).Praha: Nakladatelství Academia. 2. Milan Nakonečný (2009). Psychologie osobnosti.(2.vydání, 172s.).Praha: Nakladatelství Academia. 3. Feist Jess(1985).Theories of personality.(1.vydání,108.s).Canada:Saunders College Publishing 4. Duane Schultz(1986).Theories of personality.(3.vydání,241s.)California:Books/Cole publishing company.A division of Wadsworth.