Psychofyzika: Porovnání verzí
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
:'''P = k * log I''' | :'''P = k * log I''' | ||
| − | Kde P značí intenzitu počitku, k Weberovu konstantu a I intenzitu podnětu.<ref | + | Kde P značí intenzitu počitku, k Weberovu konstantu a I intenzitu podnětu.<ref><i>***Weber - Fechnerův psychofyzikální zákon</i>. (2006 - 2014). Retrieved from: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/210-weber-fechneruv-psychofyzikalni-zakon</ref> |
| + | |||
| + | |||
=== Mocninový zákon === | === Mocninový zákon === | ||
| Řádek 52: | Řádek 54: | ||
Kde P značí intenzitu počitku, I intenzitu podnětu, k je arbitrární konstanta určující jednotky [[škálování]] a n je exponent, který udává, zda je podnět podhodnocen či nadhodnocen. Nabývá-li n 1, pak se odhad a skutečná hodnota podnětu neliší, a tudíž je odhad přesný.<ref name="dejiny ">Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref> | Kde P značí intenzitu počitku, I intenzitu podnětu, k je arbitrární konstanta určující jednotky [[škálování]] a n je exponent, který udává, zda je podnět podhodnocen či nadhodnocen. Nabývá-li n 1, pak se odhad a skutečná hodnota podnětu neliší, a tudíž je odhad přesný.<ref name="dejiny ">Plháková Alena. (2006). <i>Dějiny psychologie</i>. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.</ref> | ||
| − | [[Soubor:Mocnin.jpg|rám|střed|'''Mocninový zákon - tři druhy podnětů''']] | + | [[Soubor:Mocnin.jpg|rám|střed|''' Mocninový zákon - tři druhy podnětů''']] |
| Řádek 61: | Řádek 63: | ||
<references /> | <references /> | ||
| + | |||
| + | == Použité obrázky == | ||
| + | |||
| + | # http://www.cns.nyu.edu/~david/courses/perception/lecturenotes/psychophysics/psychophysics%20slides/Slide2.jpg | ||
Verze z 29. 11. 2014, 17:58
Psychofyzika vznikla ve druhé polovině 19. století v Německu. Tento vědní obor byl předchůdcem samostatné psychologie. Jde o exaktní vědu, která se snaží zkoumat vzájemné vztahy mezi fyzikálním a psychickým světem. [1]
Předmětem zkoumání byly počitky, které jsou charakterizovány obsahem, intenzitou a dobou trvání, tím se psychofyzika zasloužila o objev absolutních a rozdílových smyslových prahů.[2]
Nejvýznamnějšími představiteli psychofyziky na evropském kontinentu byli Ernst Heidrich Weber a Gustav Theodor Fechner, na které v USA navázal zkoumáním psychofyzických zákonů Stanley Smith Stevens.[3] Významnou událostí bylo vydání Fechnerovy knihy Elementy psychofyziky (Elemente der Psychophysic) roku 1860. [1].
Obsah
Hlavní procesy psychofyziky
Detekce – rozhodnutí o přítomnosti či nepřítomnosti podnětu.
Identifikace – znovupoznání podnět|podnětu, jestli se už v minulosti vyskytl a uchoval se v paměti.
Diskriminace – rozlišování podnětů a porovnávání podnětu podle škály větší/menší a s tím spojené škálování, které porovnává a klasifikuje podněty podle intenzity.[4]
Psychofyzické zákony
Weberův zákon
Rozlišení dvou podnětů závisí na velikosti základního podnětu. Vycházel z experimentu s intenzitou světla, při kterém zjistil, že když intenzita prvního světla, byla vysoká, musel být i přírůstek větší, než když byla intenzita úvodního světla menší. Weberův zákon zní:
- k =ΔI / I
Kde k je Weberova konstanta, I intenzita podnětu a ΔI přírůstek podnětu. Weberův zákon říká, že čím menší je hodnota konstanty, tím je potřeba menšího přírůstku, aby smyslový orgán zaregistroval změnu intenzity podnětu.[5]
| Podnět | Weberova konstatnta |
|---|---|
| Frekvence zvuku | 0,003 |
| Intenzita zvuku | 0,15 |
| Intenzita světla | 0,01 |
| Koncentrace pachového podnětu | 0,07 |
| Koncentrace chuťového podnětu | 0,20 |
| Intenzita tlakového podnětu | 0,14 |
Weberův-Fechnerův zákon
Tento zákon ukazuje, že při přírůstku intenzity podnětu se subjektivní zvýšení zdá nižší než lze objektivně změřit. Neboli „vzrůstá-li intenzita podnětu řadou geometrickou, roste intenzita počitku řadou aritmetickou“ (Plháková, 2011, p. 103). Tento zákon zní:
- P = k * log I
Kde P značí intenzitu počitku, k Weberovu konstantu a I intenzitu podnětu.[7]
Mocninový zákon
Stevens využíval při svých experimentech metodu přímého odhadu a zformuloval mocninový zákon, který zní:
- P = k * In
Kde P značí intenzitu počitku, I intenzitu podnětu, k je arbitrární konstanta určující jednotky škálování a n je exponent, který udává, zda je podnět podhodnocen či nadhodnocen. Nabývá-li n 1, pak se odhad a skutečná hodnota podnětu neliší, a tudíž je odhad přesný.[2]
Reference
- ↑ 1,0 1,1 psychophysics. (2014). In Encyclopædia Britannica. Retrieved from http://www.britannica.com/EBchecked/topic/481801/psychophysics
- ↑ 2,0 2,1 Plháková Alena. (2006). Dějiny psychologie. (Vyd. 1., 328 s.) Praha: Grada.
- ↑ Psychophysics - Wikipedia, the free encyclopedia. (2001-). Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Retrieved from: http://en.wikipedia.org/wiki/psychophysics
- ↑ Perception Lecture Notes: Psychophysics. (2006). Retrieved from: http://www.cns.nyu.edu/~david/courses/perception/lecturenotes/psychophysics/psychophysics.html
- ↑ Plhákova Alena. (2011). Učebnice obecné psychologie. (1., p. 472). Praha: Academia.
- ↑ Rezková Zdeňka. (2006). Zahrady pro zrakově postižené. (p. 69). Brno.
- ↑ ***Weber - Fechnerův psychofyzikální zákon. (2006 - 2014). Retrieved from: http://fyzika.jreichl.com/main.article/view/210-weber-fechneruv-psychofyzikalni-zakon
Použité obrázky
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
