Radost: Porovnání verzí

Řádek 27: Řádek 27:
 
==Pozitivní psychologie==
 
==Pozitivní psychologie==
  
−
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.<ref>Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.ref>
+
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.<ref>Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.<ref>
 
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.<ref>Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.</ref>
 
Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.<ref>Seligman, M. (2002).  Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.</ref>
  

Verze z 3. 12. 2014, 17:11

Radost (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce. V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.[1] Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).

„Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti..“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Význam radosti

Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.[2]

Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.[3]

Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“[4] - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.[5]

Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)

Emoce

Emoce (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.

Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.[6]

Pozitivní psychologie

Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.Chybná citace: Chybí ukončovací </ref> k tagu <ref>


Reference

  1. ↑ Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)
  2. ↑ Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)
  3. ↑ Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)
  4. ↑ Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.
  5. ↑ Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)
  6. ↑ Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Radost&oldid=11240“