Periodizace lidského vývoje: Porovnání verzí
Řádek 158: | Řádek 158: | ||
* Erikson: „Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“ | * Erikson: „Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“ | ||
+ | |||
+ | |||
+ | == Jean Piaget == | ||
+ | |||
+ | * Švýcar, působil v Ženevě | ||
+ | * zabývá se '''kognitivními (poznávacími) strukturami''' (vnímání, paměť, učení, fantazie, řeč) | ||
+ | * svoz periodizaci stvořil v době, kdy se diskutovalo, jestli vůbec jde nahlédnou do toho, co je uvnitř; a on ji ještě pojal z ontogenetického hlediska | ||
+ | * tvrdí, že myšlení je poznatelné, ale rozdílné v různých věkových etapách | ||
+ | * ptá se na otázky: Jak dítě chápe svět, jak se učí, jak plánuje akce, jakou má představivost, jak rozumí obrazu stejného předmětu, když ho vidí z různých hledisek (pokus s horou) | ||
+ | * vyznal se v biologii, logice, psychologii | ||
+ | * kritérium vývoje: z čeho je sycena inteligence v určité etapě, z čeho se dá vydedukovat inteligence → z čeho organismus získává maximum pro rozvoj kognitivních struktur | ||
+ | * to, co posunuje organismus na vyšší vývojový stupeň, je: | ||
+ | # prostředí (stimulace z prostředí) | ||
+ | # schopnost organismu reagovat na tuto stimulaci → interakce prostředí × organismus (aktivní | ||
+ | # vyhledávání stimulů z prostředí) | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * tato interakce probíhá dvěma základními procesy: | ||
+ | # '''proces asimilace''' = organismus je aktivní a přetváří si (reguluje) podněty z prostředí podle své povahy | ||
+ | # (svým způsobem chování přetváří prostředí) | ||
+ | # '''proces akomodace''' = jedinec se přizpůsobuje tlaku prostředí, naučí se ho přijímat | ||
+ | * snaha dítěte navodit '''rovnovážný stav - homeostázu''' → základní hybná síla vývoje člověka | ||
+ | * ale je to jen tendence směřovat k rovnováze, protože k tomu v podstatě nikdy nedojde → pojem '''ekvilibrace''' = stálé vyvažování, snaha získat homeostázu × její prchavost | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Senzomotorická inteligence === | ||
+ | |||
+ | * 0 až 1,5 let | ||
+ | * kvalita vývoje kojence v tomto období je dána kvalitou jeho smyslů při narození | ||
+ | * taky záleží, jak je dítě stimulováno vzhledem k úrovni jeho vývoje | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Symbolické (předpojmové) myšlení === | ||
+ | |||
+ | * 2 až 3 roky | ||
+ | * to, co jednou dosáhlo svého vrcholu se pak nevytratí, jen se to odsouvá do pozadí a dále se to rozvíjí; př.: senzomotorická funkce | ||
+ | * jde zde o rozvoj symbolického myšlení a řeči | ||
+ | * řeč jedinci zprostředkuje mnoho podnětů, se kterými se ani nemusí setkat → rozšíří se mu svět (v prvním období je důležité to, co mohl poznat přímo) → rozvíjí interakci se světem a to značně | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Názorné myšlení === | ||
+ | |||
+ | * 4 až 7 let | ||
+ | * ukončení tohoto období = zralost pro nástup do školy, je to testováno Korálkovým experimentem | ||
+ | * myšlení koncentrováno na to, co právě nazírají (to znamená, že vždy myslí na to, co právě dělají) | ||
+ | * '''korálkový experiment''': má kupu korálků, které má rozdělit na 2 stejné poloviny → to zvládne, pak má každou půlku dát do jedné sklenice, jedna je nízká a široká a druhá je úzká a vysoká → i když věděli, že korálků je stejně, tvrdí, že ve vysoké sklenici je jich více → nedokážou udělat ten myšlenkový krok zpět | ||
+ | * ještě neumí vnímat více dimenzí současně | ||
+ | * když mají nespojitý materiál (korálky), umí ho už v 6 letech rozdělit na dvě poloviny; když je to spojitý materiál (plastelína), dokáži to až o dva roky později | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Konkrétní logické operace === | ||
+ | |||
+ | * 6 až 12 let | ||
+ | * schopnost dělat operace v mysli bez závaznosti na to, co vidí, ale s pomocí představivosti | ||
+ | * už se umí vrátit o několik kroků v mysli zpět | ||
+ | * je to ale vázáno na konkrétní věci, reálně existující (ne abstraktní - umí sečíst švestky, ale ne čísla) | ||
+ | * je schopno pochopit široké souvislosti, pokud jsou mu správně podány | ||
+ | * umí '''sériovat''' (seřadí kostky podle velikosti) a rozumí analogiím (seřadím trojúhelníky podle velikosti, dokáže podle toho seřadit kostičky) | ||
+ | * dítě velmi dobře rozumí této větě: Všechny šelmy jí maso. Vlk je šelma. Co můžeš říct o vlkovi? Odpoví správně.. | ||
+ | * ale této větě porozumí až v dalším stádiu: Fero je Dazo. Všichni fero žijí va vodě. Co můžeš říct o dazo? Neví. | ||
+ | |||
+ | |||
+ | === Formální logické operace === | ||
+ | |||
+ | * 12 až 15 let | ||
+ | * kognitivní struktury jsou plně připraveny na výkon | ||
+ | * tvrdí, že inteligence je na vrcholu mezi 15-25 rokem | ||
+ | * začalo se rozvíjet abstraktní myšlení → už by nemělo být ničím v myšlení vázáno, myšlení nemá limity | ||
+ | * kreativní způsoby řešení, vysoká míra dedukce, různé cesty řešení | ||
+ | * díky takové vysoké míře abstrakce se oddávají dennímu snění | ||
+ | * pohrávají si v mysli s velikým množstvím variant → důležité pro dozrávání kognitivních struktur | ||
+ | * denní snění + abstrakce → tvorba ideálního já a pak konfrontace s realitou → spojeno se suicidálními sklony v dospívání | ||
+ | * taky mezigenerační konflikty, protože si tvoří i ideální učitele, rodiče a pak nejsou spokojeni až znechucení → snaha uniknout do jiného světa (počítačové hry, básně, drogy) | ||
+ | * podle tohoto vývoje jsou zaváděny předměty ve škole (fyzika, chemie až později) | ||
+ | |||
+ | |||
+ | * kritika Piageta: | ||
+ | * že málo věřil, že se dá učením něco uspíšit (neříkal, že to nejde, ale že z hlediska dlouhodobosti to má malý význam) | ||
+ | * že používal pojmy, kterým prý děti nerozumí (např.: víceméně) | ||
+ | * že podcenil význam motivace (ale on se motivací nezabýval) | ||
+ | * že nevěnoval pozornost tvořivému myšlení (jeho pokračovatelé to pak rozvíjeli) | ||
+ | * že to příliš přeháněj s rozdílem myšlení dítěte a dospělého (prý ten rozdíl není tak velký) |
Verze z 9. 11. 2013, 09:52
Periodizace lidského vývoje
Sigmund Freud
- narozen v Příboře na Moravě
- psychoanalýza = psychologie osobnosti = diagnostická a terapeutická metoda
- nazývána hlubinnou psychologií a v rámci ontogenetické psychologie nazývána nativistickou iracionální teorií
- navazoval na Leibnitze, německou literaturu, Helmholtzovou mechanickou školu (teorie myšlenkových soudů), Darwinovu teorii
- popis rozporů, při kterých je blokována relaxace, možnost odreagovat se
- metody: - analýza chybných úkonů
- volná asociace
- výklad snů
- hypnóza
- vytvoření vztahu lékař - pacient
- vývoj člověka je nepřetržitě formován v rozporuplném prostředí:
- pudy a přirozenost × působení vnějšku, kultury, sociálního determinismu
- socializace = permanentní konflikt jedince s kulturou
- ID (ono): psychická struktura s pudovou energií, která existuje nevědomě (narodíme se s ní)
- EGO (já): vědomé fungování jedince, schopnost přetransformovat pudovost do normálních projevů,
- vyvine se do 3,5 let
- SUPEREGO (nadjá): ideál, ke kterému se vztahujeme, formuje ideální já, které se zvnitřní, počátky
- morálně etického myšlení, vyvine se od 3 do 6 let (první výčitky svědomí v tomto věku)
- jedna z prvních periodizací
- upřel pozornost na vývoj v dětství v době, kdy to bylo něco nezajímavého
- klíčová determinanta: ve které oblasti je uspokojován pud = eros (pud života), ve kterých oblastech získává největší uspokojení = slast = libido
- pud ke smrti = thanatos
Orální fáze
- narození až 1. rok
- klíčovou zónou je ústní krajina (největší sytost senzorů)
- 2 podfáze: sání (jako takové) a orálně-agresivní - nejen stimulace rtů, ale i růst zubů (dentice), projevuje se i pud smrti - destruktivní (i když ho to bolí, stále kouše)
- (dnes neoanalytici upozorňují na spojení prožívání slasti sexuálního zážitku a bolesti)
Anální fáze
- 1,5 až 3 roky
- přesun tělesné zóny na oblast anální
- nejvyšší pocit slasti ze zadržování nebo vyměšování stolice
- neoanalytici: schopnost se rozhodovat ve vazbě na odměny okolí (různé odměny a tresty za pokálení a vykakání) → dítě si uvědomuje oblast, ve které se může samo rozhodovat, být v souladu s okolím nebo ne, jak chce, a taky se poprvé setkává s tlakem okolí
Falická fáze
- 4 až 6,7 let
- časné stádium genitální
- přesun do krajiny genitální - největší libost stimulace genitálů
- projevuje se zájem o nahé tělo, zvlášť opačného pohlaví, masturbují, studují milostné hrádky rodičů
- penis - pýcha chlapce
- závist dívky (považují se za defektní)
- vytváření platonického vztahu k rodiči opačného pohlaví → oidipův/elektřin komplex (Iva Šipošová, Jiří Melan)
Latentní fáze
- 6 až 12 let
- prožívání libida ustupuje do pozadí
- po vyřešení falických rozporů je dítě plně soustředěno na školu
Genitální fáze
- 12 až 16 let
- Oidipův komplex byl intrafamiliérní, teď se přesouvá extrafamiliérně (mimo rodinu, např. platonická láska k herci, spolužákovi)
- Freud si myslí, že tady psychický vývoj končí „v 15 letech je osobnost člověka podobná sádře“ a říká, že to, co je do 6 let, je to nejdůležitější, pak si do těch 15 let jen zkouší mimo rodinu, co se tam naučil
Erik Erikson
- nepsychoanalytik
- ale říká, že vývoj není jen vývoj organismů zasazeného do mantinelů společnosti
- klíčová determinanta je psychosociální konflikt, který se musí vyřešit
- vývoj člení až do smrti (8 fází) → měníme se až do konce života
Důvěra × nedůvěra
- kojenecký věk
- buď vzniká základní důvěra v sebe, v okolí, v každodennost nebo nevzniká a dítě se neorientuje v okolí, lidech, má ohrožující pocity nejistoty
- dítě má schopnost orientovat se v nejbližším okolí a lidech; v 12-15 měsících již existují různé typy vazby dítěte na matku → způsobeno tím, jak na dítě matka působí, jaké k němu přicházejí stimuly
- 1. rok člověka koncipuje v tom, jaký pohled na svět si dítě do života odnese
- vyřešení tohoto konfliktu záleží na kvalitě mateřské péče (mentální nastavení matky, její zralost, stabilita jejího chování, chtěnost dítěte,…)
Autonomie × stud
- 1,5 až 3 roky
- fáze rostoucí autonomie nebo studu ze závislosti na okolí
- dítě si chce prosadit svou samostatnost (př.: nechce chodit za ruku)
- začíná některé věci dělat samo, ale irituje ho, když mu něco nejde → rodič musí vybalancovat to, že dítě chce něco dělat, ale ještě to neumí (neříkat: prosím tě dej to sem, ty to neumíš, nech to ty nešiko) → dítě to pak přestane zkoušet a čeká se vším na pomoc, kazí se mu sebeobraz
- přiměřená stimulace, stimulovat dítě o trochu více než co umí (to ho baví)
- hygienické návyky: dítě poprvé vidí, že záleží jen na něm, na jeho rozhodnutí, jak bude okolí reagovat
Iniciativa × vina
- 3 až 6 let
- aktivita dítěte, období hry, začíná se tvořit sebevědomí
- začíná samo sebe hodnotit, protože v předchozím věku docházelo k interiorizaci sociálních norem
- rádo se dostává z přímé kontroly dospělého (např.: se schovává do domečků na prolézačkách) + zkoumají své tělo
- zkoušejí to, co nesmí, protože jejich aktivita jim nedá poslechnout všechny ty věci, které mají zakázané
- jejich svědomí je celkem trápí, protože jsou vcelku kruté a vše ji spojují se sebou („nechci aby děda přišel“, děda pak umře, „je to moje vina, že umřel, protože jsem nechtěl, ať přijde“)
- dítěti se nesmí vzít jeho aktivita, chuť poznávat, prozkoumávat, aby pak neztratilo schopnost „riskovat“
- spontánní hra, nechat ho dělat to, co ono samo teď chce, nenutit ho do něčeho jiného
- dítě někdy až tak tíží svědomí, že se jde raději samo udat
Snaživost × méněcennost
- 6 až 12 let
- ve škole se poprvé začne poměřovat se spolužáky (ve školce má dítě ještě nereálný sebeobran a nejsou tam výkonové testy) a setkávají se tam s novou autoritou, ne nutně přátelskou → začíná se dívat, jak na tom je v porovnání s ostatními
- klíčový moment, aby neztratili chuť učit se je, aby ve škole nezažívali jen méněcennost (každé z dětí ve třídě potřebuje zažít, že je v něčem dobré)
- nesmí být moc ambiciózní rodiče
Identita × nejistota
- 12 až 16 let
- hledání vlastní identity a nejistota ze své pozice mezi lidmi
- Erikson vystihl citovou nejistotu dospívajících
- chtějí být netypičtí, jedineční, chtějí se odlišit od ostatních
- nejistota jaký skutečně je, kam směřuje, jestli je oblíbený, jak ho vnímají ostatní, nejistí sami sebou
- ale vrstevnická skupina najednou poskytuje i útočiště, místo, kde splyne s davem (stejně se oblíkají,
- všichni mají pupínky na obličeji) → ambivalence (chce být jedinečný × splynout)
- vrstevnická skupina zde hraje obrovskou a nezastupitelnou roli
- dospělý se má dospívajícímu poskytnou jako někdo, vůči komu se mohou vymezovat (i když je to nepopulární role)
- dospívající se od rodičů potřebuje sociálně a emocionálně odpoutat (pak se zase do rodiny jako její člen vrátí, ale už v kvalitativně jiné roli)
- musí pochopit smysluplnost života, vytváří si měřítka hodnot, vidí svou roli v budoucnosti
Intimita × izolace
- mladá dospělost (poté, co jsme našli svou identitu)
- už není důležitá identita, ale to, že dokáže splynout s jiným člověkem v pravou intimitu → harmonické soužití s někým (nemusí to být sexuálně, ale třeba kamarádsky)
- už člověk neuvažuje jako Já, ale jako My a je schopen pro to něco obětovat
- izolace = nepodařilo se zvládnout předchozí etapu, je plně koncentrován na sebe → aby ho ostatní nerušili, zůstane v izolaci (klidně může žít v partnerském vztahu, ale nepřipustí si nikoho k tělu)
Reprodukce × stagnace
- střední dospělost až stáří
- reprodukce biologická i pracovní
- potřeba být potřebný (vzájemnost) - kontinuity vést, vychovávat, předávat a taky dělit se
- stagnace: starat se jen o sebe, žádné dělení, žádná vzájemnost, rodičovství mu toho prý hodně vezme a nic nedá, nechce tým v práci → lidé, kteří mají pocit, že se nemohou plně rozvinout (v práci)
Integrita × stagnace
- pozdní dospělost (stáří)
- dosažení plné osobní integrity proti znechucení ze života
- integrita: pocit, že má co dát, s čím se podělit, nebojí se smrti, zajímá se co bude po něm (stará se o ekologii), vnímá život, že byl takový, jaký měl být, život žije naplno až do smrti
- znechucení: život mi protekl mezi prsty, nic jsem nestihl, nejsem pro nikoho významný, bojí se smrti - nic v životě nemělo smysl, protože stejně umřu, často agresivní na okolí
- Erikson: „Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“
Jean Piaget
- Švýcar, působil v Ženevě
- zabývá se kognitivními (poznávacími) strukturami (vnímání, paměť, učení, fantazie, řeč)
- svoz periodizaci stvořil v době, kdy se diskutovalo, jestli vůbec jde nahlédnou do toho, co je uvnitř; a on ji ještě pojal z ontogenetického hlediska
- tvrdí, že myšlení je poznatelné, ale rozdílné v různých věkových etapách
- ptá se na otázky: Jak dítě chápe svět, jak se učí, jak plánuje akce, jakou má představivost, jak rozumí obrazu stejného předmětu, když ho vidí z různých hledisek (pokus s horou)
- vyznal se v biologii, logice, psychologii
- kritérium vývoje: z čeho je sycena inteligence v určité etapě, z čeho se dá vydedukovat inteligence → z čeho organismus získává maximum pro rozvoj kognitivních struktur
- to, co posunuje organismus na vyšší vývojový stupeň, je:
- prostředí (stimulace z prostředí)
- schopnost organismu reagovat na tuto stimulaci → interakce prostředí × organismus (aktivní
- vyhledávání stimulů z prostředí)
- tato interakce probíhá dvěma základními procesy:
- proces asimilace = organismus je aktivní a přetváří si (reguluje) podněty z prostředí podle své povahy
- (svým způsobem chování přetváří prostředí)
- proces akomodace = jedinec se přizpůsobuje tlaku prostředí, naučí se ho přijímat
- snaha dítěte navodit rovnovážný stav - homeostázu → základní hybná síla vývoje člověka
- ale je to jen tendence směřovat k rovnováze, protože k tomu v podstatě nikdy nedojde → pojem ekvilibrace = stálé vyvažování, snaha získat homeostázu × její prchavost
Senzomotorická inteligence
- 0 až 1,5 let
- kvalita vývoje kojence v tomto období je dána kvalitou jeho smyslů při narození
- taky záleží, jak je dítě stimulováno vzhledem k úrovni jeho vývoje
Symbolické (předpojmové) myšlení
- 2 až 3 roky
- to, co jednou dosáhlo svého vrcholu se pak nevytratí, jen se to odsouvá do pozadí a dále se to rozvíjí; př.: senzomotorická funkce
- jde zde o rozvoj symbolického myšlení a řeči
- řeč jedinci zprostředkuje mnoho podnětů, se kterými se ani nemusí setkat → rozšíří se mu svět (v prvním období je důležité to, co mohl poznat přímo) → rozvíjí interakci se světem a to značně
Názorné myšlení
- 4 až 7 let
- ukončení tohoto období = zralost pro nástup do školy, je to testováno Korálkovým experimentem
- myšlení koncentrováno na to, co právě nazírají (to znamená, že vždy myslí na to, co právě dělají)
- korálkový experiment: má kupu korálků, které má rozdělit na 2 stejné poloviny → to zvládne, pak má každou půlku dát do jedné sklenice, jedna je nízká a široká a druhá je úzká a vysoká → i když věděli, že korálků je stejně, tvrdí, že ve vysoké sklenici je jich více → nedokážou udělat ten myšlenkový krok zpět
- ještě neumí vnímat více dimenzí současně
- když mají nespojitý materiál (korálky), umí ho už v 6 letech rozdělit na dvě poloviny; když je to spojitý materiál (plastelína), dokáži to až o dva roky později
Konkrétní logické operace
- 6 až 12 let
- schopnost dělat operace v mysli bez závaznosti na to, co vidí, ale s pomocí představivosti
- už se umí vrátit o několik kroků v mysli zpět
- je to ale vázáno na konkrétní věci, reálně existující (ne abstraktní - umí sečíst švestky, ale ne čísla)
- je schopno pochopit široké souvislosti, pokud jsou mu správně podány
- umí sériovat (seřadí kostky podle velikosti) a rozumí analogiím (seřadím trojúhelníky podle velikosti, dokáže podle toho seřadit kostičky)
- dítě velmi dobře rozumí této větě: Všechny šelmy jí maso. Vlk je šelma. Co můžeš říct o vlkovi? Odpoví správně..
- ale této větě porozumí až v dalším stádiu: Fero je Dazo. Všichni fero žijí va vodě. Co můžeš říct o dazo? Neví.
Formální logické operace
- 12 až 15 let
- kognitivní struktury jsou plně připraveny na výkon
- tvrdí, že inteligence je na vrcholu mezi 15-25 rokem
- začalo se rozvíjet abstraktní myšlení → už by nemělo být ničím v myšlení vázáno, myšlení nemá limity
- kreativní způsoby řešení, vysoká míra dedukce, různé cesty řešení
- díky takové vysoké míře abstrakce se oddávají dennímu snění
- pohrávají si v mysli s velikým množstvím variant → důležité pro dozrávání kognitivních struktur
- denní snění + abstrakce → tvorba ideálního já a pak konfrontace s realitou → spojeno se suicidálními sklony v dospívání
- taky mezigenerační konflikty, protože si tvoří i ideální učitele, rodiče a pak nejsou spokojeni až znechucení → snaha uniknout do jiného světa (počítačové hry, básně, drogy)
- podle tohoto vývoje jsou zaváděny předměty ve škole (fyzika, chemie až později)
- kritika Piageta:
- že málo věřil, že se dá učením něco uspíšit (neříkal, že to nejde, ale že z hlediska dlouhodobosti to má malý význam)
- že používal pojmy, kterým prý děti nerozumí (např.: víceméně)
- že podcenil význam motivace (ale on se motivací nezabýval)
- že nevěnoval pozornost tvořivému myšlení (jeho pokračovatelé to pak rozvíjeli)
- že to příliš přeháněj s rozdílem myšlení dítěte a dospělého (prý ten rozdíl není tak velký)