Monolog

Monolog z řeckého monologos(moos = sám; logos = řeč) řeč se sebou samým (k sobě samému), projev jednoho mluvčího, samomluva. Jedná se o druh verbální komunikace.

Definice

Monolog je souvislý projev jednoho člověka, kdy ostatní účastnící komunikace do tohoto projevu nevstupují.

Monolog je opakem dialogu. Od dialogu se liší absencí slovní výměny a podstatnou délkou tirády, která se vyděluje z konfliktního a dialogického kontextu. Kontext se od začátku do konce nemění a změny v sémantické orientaci (charakteristické pro dialog) jsou omezeny na minimum, takže je zajištěna jednota subjektu vypovídání.

Každá promluva směřuje k vytvoření komunikačního vztahu mezi mluvčím a adresátem sdělení: k tomuto způsobu výměny je nejvhodnější dialog. Monolog, jehož struktura nepočítá s odpovědí adresáta, vytváří přímý vztah mezi mluvčím a světem, o němž hovoří.

Monolog v sociální komunikaci

Jedná se o jednu z forem sociální komunikace.

Příkladem monologu je jednosměrné komunikace vyučujícího před třídou, například výklad nového učiva.

Monolog v umění

Monolog na divadle

Souvislá promluva jedné dramatické postavy.

Monolog je vnímán jako nedramatický. Vytýká se mu statičnost, nudnost a nepravděpodobnost. Využíván byl převážně v předrealistickém divadle, zvláště pak v alžbětinské době.

Shakespeare, William: Hamlet, kralevic dánský

Být čili nebýt, ta jest otázka: víc důstojno-li ducha trpěti od střel a praků zlého osudu, neb ozbrojit se proti moři běd a ukončit je vzpourou. Umřít spát nic víc; a spánkem, řekněm, ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran, jichţ tělo dědicem, toť skonání jak si ho vroucně přáti.

Divadelní formou založenou na monologu je monodrama. Monodrama je hra o jediné postavě či z řady dlouhých promluv.

Monolog v literatuře

Monolog jako „proud vědomí“ je literární technika. Chápán je jako vnitřní monolog postavy.

Mluvčí formuluje namátkově, bez starosti o logiku a bez jakékoli cenzury, větné fragmenty, které mu probíhají hlavou. Hlavní účinek, jehož má být dosaženo, je vyjádření emociálního a kognitivního chaosu vědomí.

Monolog v literatuře je spojován s modernismem.

Woolfová, Virginia: Paní Dallowayová

Okouzlující žena, pomyslel si Scrope Purvis, je v ní něco ptačího, jakoby sojčího, modrozelená barva, lehkost, živost, i když je jí už přes padesát a od té nemoci hodně pobledla. Trčí tam jako na bidýlku, vůbec ho nevnímá, narovnaná jako podle pravítka čeká, až bude moct přejít.