Seberealizace

Seberealizace či sebeaktualizace (anglicky self-realization, self-actualization) je pojem spjatý s humanistickou psychologií a teorií motivace.

Seberealizaci je možné chápat jako proces, při kterém dochází k plnému využívání potenciálu jedince (jeho schopností a vloh), a při němž je tento potenciál ještě navyšován. Termín seberealizace do humanistické psychologie zavedl především Abraham H. Maslow a dále využíval Carl R. Rogers.

A. H. Maslow vytvořil teorii motivace založenou na hierarchickém žebříčku potřeb (motivů), na jejímž vrcholu je potřeb a seberealizace (potřeba realizovat plně svůj produktivní a tvůrčí potenciál).

Dle Maslowa může dojít k aktualizaci potřeby seberealizace či jiných potřeb, které se tak stanou zdrojem motivace, až po uspokojení potřeb nacházejících se na nižší úrovni.

Proto k uspokojování potřeby seberealizace dle Maslowa dospěje jen malá část lidí, a to zpravidla až ve středním věku.

V procesu seberealizace se uplatňuje schopnost jedince nahlížet, posuzovat a formovat vlastní potřeby.

Seberealizace v strukturálním pojetí hierarchie potřeb

Maslow rozděluje jednotlivé potřeby na dvě skupiny, dle druhu jejich uspokojování.

1. Potřeby nedostatkové (4 základní skupiny potřeb) - jsou uspokojovány redukcí stavu, který je vyvolává (potřeba odpočinku spánkem)
2. Potřeby růstové (potřeba seberealizace spolu s kognitivními a estetickými zájmy) – jsou v podstatě neuspokojitelné

„Potřeby sebeaktualizace…jsou neuspokojitelné a dosažení jejich cílových objektů výchozí motivační stav naopak intenzifikuje, tj. indukuje dané napětí a s ním spojenou snahu po dalším uspokojení.“

Výzkum vlastností a druhů chování typických pro seberealizující se jedince

Během svého života se Maslow zabýval studiem osobností, které dle něj výrazným způsobem realizovaly svůj potenciál, např. Alberta Einsteina, Abrahama Lincolna či Eleanor Rooseveltové. Dále se zabýval zkoumáním vrcholných zážitků vysokoškolských studentů. Na základě shromážděných dat určil vlastnosti, které jsou pro seberealizujíce se jedince typické, např.:

• Lépe a objektivněji vnímají a zpracovávají svět kolem sebe
• Snášejí dobře nejistotu a vnější tlaky
• Přijímají vlastní zodpovědnost, sebe sama a druhé lidi
• Jsou tvořiví, se smyslem pro humor
• Mají uspokojivé a hluboké interpersonální vztahy, spíše s menším počtem lidí
• Jsou odolní vůči vlivům svého sociálního prostředí
• Orientují se na řešení problému, spíše než sami na sebe
• Záleží jim na celkovém prospěchu lidstva

a chování, které vede k seberealizaci:

• Prožívání událostí jako dítě, s plným ponořením a soustředěně
• Zkoušení spíše nových věcí, než lpění na ověřených či starých způsobech
• Naslouchání vlastním pocitům, namísto podřizování se hlasu tradice, autority nebo většiny
• Přijímání zodpovědnosti za své činy
• Usilovná práce na vytyčených cílech
• Připravenost snést nesouhlas okolí, při neshodě vlastních názorů s většinovým přesvědčením
• Poctivost k sobě samému bez předstírání či „hraní her“
• Identifikace vlastních obran a hledání odvahy pro jejich opuštění

Novější výzkumy jiných autorů například naznačují, že nízká úroveň seberealizace se objevuje u jedinců, kteří trpí prokrastinací, tj. až chronickým odkládáním úkolů a povinností na později. Výzkum realizovaný pomocí dotazníku Procrastinatory Cognitions Inventory (PCI) potvrdil silnou negativní korelaci mezi úrovní seberealizace a mírou prokrastinace.

Seberealizace v humanistické psychologii

Sebeaktualizace (seberealizace) je ústředním pojmem humanistické psychologie Carla Rogerse a jediným motivačním konstruktem v celé jeho teorii. Tendence k sebeaktualizaci dle Rogerse není pouze vrcholem v procesu rozvoje osobnosti (jak je možno vnímat pojetí A. H. Maslowa), ale stojí v základech osobnosti člověka i jeho fyziologické podstaty.

Sebeaktualizace je hlavní tendencí, od níž jsou všechny ostatní pouze odvozeny. Potřeba sebeaktualizace je vrozená (biologický fakt), vyvěrající z fyziologické přirozenosti. Má růstový charakter, směřuje jedince k větší autonomii a nezávislosti.

Teorie sebeaktualizace jako hlavní růstové tendence vedoucí k naplnění všech možností organizmu je základem terapie zaměřené na klienta.

Odkazy

Použitá Literatura

• Nolen-Hoeksema, S. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Praha: Portál.
• Nakonečný, M. (2009). Psychologie osobnosti. Praha: Academia.
• Nakonečný, M. (1997). Psychologie lidského chování. Praha: Academia.
• Hartl, P.; Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.
• Nakonečný, M. (1995). Lexikon psychologie. Praha: Vodnář
• Eagle, M. (Published on-line 21 October 2011). Autonomy & Relatedness: Self-Realization Versus Self-Absorption. Springer Science+Business Media
• Leo ́n, J. • Juan, L. (Published on-line 13 September 2012). Causal Ordering of Basic Psychological Needs and Well-Being.Springer Science+Business Media
• Varga, S. (Published on-line online 2011). Self-Realization and Owing to Others: An Indirect Constraint? International Journal of Philosophical Studies Vol. 19(1), 75–86. Taylor & Francis.
• G. L. Flett • M. Stainton • P. L. Hewitt • S. B. Sherry • C. Lay (Published online 20 March 2012). Procrastination Automatic Thoughts as a Personality Construct: An Analysis of the Procrastinatory Cognitions Inventory. Springer Science+Business Media.

Zdroje obrázků

www.ruthstalkerfirth.com/user-motivation-maslows-hierarchy-of-needs

Klíčová slova

seberealizace, sebeaktualizace, humanistická psychologie, Carl Rogers, Abraham Maslow, potřeba, teorie motivace