Hlasivky: Porovnání verzí
Řádek 83: | Řádek 83: | ||
Zpět na rozcestník: [[Fyziologická_fonetika|Fyziologická fonetika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | Zpět na rozcestník: [[Fyziologická_fonetika|Fyziologická fonetika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Fyziologická fonetika|*]] | ||
+ | [[Kategorie: Fonetika|*]] |
Aktuální verze z 20. 1. 2015, 01:08
Obsah
Stavba hrtanu a hlasivek
- hlasivkové vazy (vocal cords)
- hlasivkové svaly (vocal muscles)
- - připevněny vzadu na hlasivkové chrupavky (umístěny na prstencové chrupavce (cricoid cartilage)) a vpředu na štítnou chrupavku (thyroid cartilage)
- - zhruba uprostřed hrtanu
- epiglotis - hrtanová záklopka, chrupavka
- glotis – hlasivková štěrbina
- - přední část je blanitá, zadní chrupavčitá
- délka hlasivek - čím delší, tím hlubší tón
- - ženský soprán – asi 1,4–1,9 cm (ženská F0 asi 200–350 Hz)
- - mužský bas - asi 2,4–2,5 cm (mužská F0 asi 80–150 Hz)
- další funkce hlasivek kromě produkce tónu:
- - opora vzduchu při zvedání těžkých břemen
Hlasový začátek
- motivovaný percepčním dojmem
Tvrdý hlasový začátek
- může být reprezentován foneticky různě, ale všechny vnímáme jako ráz
- je to hlasivková explozíva – zavře se glotis, pod ní se vytvoří přetlak, hlasivky se náhle otevřou → vzduch začne prudce proudit → naráží na vzduch s menším tlakem nad hlasivkami → vznikají turbulence = kratičký explozivní zvuk (nebo spíš až ten vokál za tím)
- v češtině přirozeně jen před vokálem po pauze
- může být i uvnitř slova či souvislé výpovědi („‘neustále“ × „ne‘ustále“)
- v moravských nářečích se před sonorou mění obstruent ve znělý („s lovci“ → [zlovci])
- - pokud se nepoužije ráz na začátku slova, může vzniknout z „pět a půl“ [pjedapu:l]
Měkký hlasový začátek
- hlasivky se semknou ne tak pevně a výdechový proud je postupný (postupně zesiluje)
- používá se vždy ve spojení neznělý obstruent + vokál
- po pauze před znělým obstruentem nebo sonorou
Dyšný hlasový začátek
- hlasivky se nesemknou úplně, nejdříve zazní lehký dyšný zvuk a až pak se postupně rozkmitávají (např. neznělé „h“ v němčině či angličtině)
- v češtině se standardně nepoužívá, pouze omezeně v cizích slovech jako „Thajsko“
Hlasový rozsah
- od jednoho tónu u malého dítěte (zhruba kolem a1) do asi 1,5 oktávy v 15 letech
- při řeči se převážně využívá spodní polovina rozsahu, ale zas ne ta nejhlubší část
- při dospívání se hlas mění:
- - u mužů z h1→e2 do G →g1
- - u žen z h1→f2 do g1→g2
Náhražky hlasivek
- ventrikulární hlas – tvoří se za pomoci nepravých hlasivek – výchlipkových řas
- jícnový hlas – „krkací“
- mluva s jiným iniciačním mechanismem – pokud člověk nemůže používat k tvoření hlasu plíce
- - vzduch mezi sevřenými hlasivkami a nějakou překážkou v dutině ústní
- - lze slyšet jen některé souhlásky, hodně těžké na porozumění
- inspirační hlas (proud vzduchu jde směrem dovnitř) - jen např. v německých nebo francouzských přitakáních, hlas osla nebo koně
- šepot – glotis je otevřená → nevzniká hlasivkový tón
Funkce hlasivkového tónu
- rozlišení znělých a neznělých hlásek (v češtině)
- intonace
Reference
- Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
- Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
- Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
- Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)
Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika