Stavba sluchového ústrojí: Porovnání verzí
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
* ucho je periferní sluchový orgán | * ucho je periferní sluchový orgán | ||
− | |||
== Vnější ucho == | == Vnější ucho == | ||
Řádek 13: | Řádek 12: | ||
* boltec je orientován dozadu → zepředu přijímá velké spektrum frekvencí, ale odzadu se odrážejí jen o tu chrupavku, ohýbají se spíš hlubší tóny → jde to rozeznat | * boltec je orientován dozadu → zepředu přijímá velké spektrum frekvencí, ale odzadu se odrážejí jen o tu chrupavku, ohýbají se spíš hlubší tóny → jde to rozeznat | ||
* zvuk k bubínku přichází dvakrát – jednou přímo a podruhé ten odražený od všech těch záhybů (ten je slabší) | * zvuk k bubínku přichází dvakrát – jednou přímo a podruhé ten odražený od všech těch záhybů (ten je slabší) | ||
− | |||
==== Prostorové slyšení ==== | ==== Prostorové slyšení ==== | ||
Řádek 21: | Řádek 19: | ||
* + částečně ochranná funkce | * + částečně ochranná funkce | ||
− | |||
=== vnější zvukovod === | === vnější zvukovod === | ||
Řádek 78: | Řádek 75: | ||
Zpět na rozcestník: [[Fyziologická_fonetika|Fyziologická fonetika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | Zpět na rozcestník: [[Fyziologická_fonetika|Fyziologická fonetika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Fyziologická fonetika|*]] | ||
+ | [[Kategorie: Fonetika|*]] |
Aktuální verze z 20. 1. 2015, 01:22
- ucho je periferní sluchový orgán
Obsah
Vnější ucho
Boltec
Směrové slyšení
- předozadní, hornodolní a něco mezi
- boltec je orientován dozadu → zepředu přijímá velké spektrum frekvencí, ale odzadu se odrážejí jen o tu chrupavku, ohýbají se spíš hlubší tóny → jde to rozeznat
- zvuk k bubínku přichází dvakrát – jednou přímo a podruhé ten odražený od všech těch záhybů (ten je slabší)
Prostorové slyšení
- do jednoho ucha přijde zvuk dříve než do druhého (rozdíl asi 18 cm)
- jiná hlasitost (a fáze?) zvuku
- + částečně ochranná funkce
vnější zvukovod
- ochranná funkce
- nejlépe přenáší frekvence v rozmezí 3–4 kHz
- zakončen bubínkem
- - není ke zvukovodu kolmo, ale v horní části je asi o 6 mm zkosený směrem ven
- - plocha asi 85 mm2, činná plocha (ta vibrující) asi 55 mm2
- - zachycování zvuku, převod mechanického vlnění
Střední ucho
- kladívko – dosedá na bubínek → přenáší vibrace pomocí pevného prostředí
- kovadlinka
- třmínek
- všechny spojeny pružnými svaly – jeden? z nich je ochranný, pokud se vyskytnou náhlé hlasitější signály (asi 80 dB), které trvají déle než 30 ms, sval se zpevní a chrání ucho před náporem hlasitých signálů
- vyplněno vzduchem
- spojeno s nosohltanem Eustachovou trubicí
- - vyrovnávání atmosférického tlaku
- ← střední ucho vystláno sliznicí → třeba někdy doplnit vzduch, jinak by došlo k prohnutí bubínku dovnitř a ztrátě sluchu
Vnitřní ucho
- třmínek doléhá na oválné okénko
- - membrána oddělující střední a vnitřní ucho
- - asi 3 mm2 ← kmitání, které se děje na velké ploše bubínku, je třeba „zesílit“, aby bylo schopno pohnout kapalinou → na oválném okénku působí na menší plochu
- pod oválným je okrouhlé okénko
- na rozdíl od ostatních dvou částí je vyplněno kapalinou – velmi těžko stlačitelná → musí tam být membrána a ne tvrdá část, aby se kapalina mohla „přelévat“ (okénka jdou „proti sobě“)
Hlemýžď
- asi 2,5 závitu (asi 3 cm)
- vyplněn dvěma kapalinami (perilymfou – v chodbičkách a endolymfou – mezi membránami)
- dvě chodbičky propojeny ve vrcholku hlemýždě
- mezi chodbičkami bazilární a Reisnerova membrána
- mezi membránami uloženo vlastní sluchové ústrojí – Cortiho ústrojí
- - jeho funkcí je převod mechanického vlnění na nervové vzruchy
- - skládá se z podpůrných buněk, na nichž jsou vlasové buňky (asi 20 000, s věkem odumírají) – vlasové buňky uspořádány do vé
- - pokud se rozvlní perilymfa, přenáší se to na endolymfu a tektoriální membránu a z nich na vlasové buňky → sluchovým nervem je vzruch přenášen do centrálního nervového systému
- - na začátku hlemýždě se vnímají vysoké tóny, na konci nejhlubší
Reference
- Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
- Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
- Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
- Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)
Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika