Mentální retardace: Porovnání verzí

 
Řádek 1: Řádek 1:
 +
{{Pracuje se}}
 
Pro diagnostiku mentální retardace existují tři základní kritéria, podle nichž se určuje také stupeň postižení. Je to:
 
Pro diagnostiku mentální retardace existují tři základní kritéria, podle nichž se určuje také stupeň postižení. Je to:
 
#Inteligenční kvocient jedince je nižší, než 70 – 75 (IQ)
 
#Inteligenční kvocient jedince je nižší, než 70 – 75 (IQ)

Aktuální verze z 25. 1. 2015, 15:00

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg

Pro diagnostiku mentální retardace existují tři základní kritéria, podle nichž se určuje také stupeň postižení. Je to:

  1. Inteligenční kvocient jedince je nižší, než 70 – 75 (IQ)
  2. Ve dvou až ve třech oblastech adaptivních schopností, potřebných v každodenním životě, se objevují vážná omezení (jde o komunikaci, péči o sebe sama, rodinný život, sociální schopnosti, volný čas, péči o zdraví, sebekontrola, vzdělání, uplatnění komunitě, uplatnění v práci)
  3. Tento stav je trvalý a objevuje se již před osmnáctým rokem života

Mentální retardace se u každého projevuje individuálně, každý jedinec má trochu odlišné příznaky. Vzniká v jednom ze tří období.

  1. Prenatálním (infekce matky během těhotenství, úraz, špatný životní styl)
  2. Perinatální (protahovaný porod, hypoxie plodu)
  3. Postnatální (infekce, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa)
  4. Jistou roli hraje i dědičnost a specifické genetické příčiny (chromozomální aberace → Dawnův syndrom).

Obvykle se uvádějí čtyři stupně mentální retardace (lehká, střední, těžká a hluboká), některé zdroje uvádějí k tomuto členění ještě další dvě kategorie (jiná mentální retardace, nespecifikovaná mentální retardace).

Klasifikace podle stupňů a hloubky postižení

Lehká mentální retardace (IQ = 50 – 69)

Do tří let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno, po třetím roce se objevuje opožděný vývoj řeči, malá slovní zásoba. Ve srovnání se zdravými dětmi je dítě málo zvídavé a vynalézavé. Postižení mají omezené logické, abstraktní a mechanické myšlení, slabší paměť a opožděnou jemnou a hrubou motoriku. Mohou se přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesná postižení či epilepsie. V nelepším případě dokážou lidé s lehkou mentální retardací uvažovat na úrovni dítěte středního školního věku.

Střední mentální retardace (IQ = 35 – 49)

U jedinců je výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči, omezená je také zručnost. Nejsou schopni se starat sami o sebe,přesto si někteří osvojí čtení, psaní či počítání. Může se přidružit dětský autismus, tělesná postižení nebo třeba epilepsie.

Těžká mentální retardace (IQ = 20 – 34)

Postižení trpí vysokým stupněm poruchy motoriky a jinými přidruženými vadami, často se objevují tělesné vady. Řeč se buď nevyvine vůbec, nebo mají jen velmi omezenou slovní zásobu.

Hluboká mentální retardace (IQ = méně než 19)

Tito lidé bývají schopni pouze primitivní neverbální komunikace, většinou jsou imobilní, nebo velmi omezeni v pohybu a také inkontinentní (tedy nejsou schopni udržet moč či stolici). Často se u nich vyskytuje epilepsie, poškození zraku, nebo sluchu. Mívají snížený práh bolestivosti, a proto se někteří sebepoškozují.


Odkazy

Reference


Použitá literatura