Interpersonální vztahy: Porovnání verzí
Řádek 108: | Řádek 108: | ||
* Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů | * Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů | ||
− | * osobní vztahy | + | * osobní vztahy jsou ovlivňované osobními i sociálními činiteli, mají vlastní vnitřní dynamiku, ovlivňují zpětně osobní i sociální sféru |
− | |||
− | |||
− | |||
* můžeme rozlišit dvě úrovně: | * můžeme rozlišit dvě úrovně: |
Verze z 11. 12. 2013, 10:14
- interpersonálními vztahy se zabývá sociální psychologie
Obsah
Vymezení
- interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další
- významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal Relationship)
- začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
- osobám
- jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií
- vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
- prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů
- postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
- osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
- základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
- vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
- sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého
- Thibaut a Kelley rozeznávají:
- dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
- komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci, rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt, příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte, sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)
Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně:
- úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
- úroveň personifikovaného vztahu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný, personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku
- objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu
- Duck u vztahů rozlišuje:
- sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
- mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět
- při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů: jistou dvouznačnost svých signálů, dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí
- přístupy ke vztahu:
- teorie sociální směny
- teorie rovnosti
Teorie sociální směny
- viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
- Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů
- dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii:
- vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
- vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
- zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
- institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání
Teorie rovnosti
- equity theory
- vyvinula se z teorie sociální směny
- větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
- klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
- Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů:
- lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
- odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
- svůj vlastní férový systém
- nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu - pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu, osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž, velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu
Dimenze vztahu
- R. A. Hinde navrhl 8 dimenzí, ze kterých je možno vycházet při popisu a vysvětlování vztahu:
- obsah - co lidé ve vztahu spolu dělají
- rozmanitost - různost činností účastníků vztahů
- kvalita - přístup účastníků k obsahu vztahu
- frekvence a organizace - kdy se lidé účastní společné činnosti a zda je jejich konání systematické
- reciprocita a komplementarita - zda vztah zahrnuje střídání rolí nebo vzájemně se doplňující chování
- intimita - do jaké míry si partneři ve vztahu sdělují svá tajemství a hovoří o osobních věcech
- interpersonální percepce - jak partneři vnímají navzájem svou povahu a jak interpretují činnost druhého
- závazek - jak silně se partneři cítí oddáni jeden druhému nebo vztahu mezi sebou
Osobní vztahy
- jsou podmnožinou interpersonálních vztahů
- tento pojem je spojen s prací Harolda H. Kelleyho - Personal Relationships
- osobní vztahy jsou individuálně významné vztahy jedince k jemu nejbližším osobám
Kelleyho teorie vzájemné závislosti
- chápe interakci mezi partnery jako nejpodstatnější znak všech forem blízkých vztahů
- účast v interakci přináší jedinci pozitiva i negativa
- používá pojmy: zisk - odměna, užitek, prospěch, cena - negativa, náklady, oběti
- vychází z teorie sociální směny
- jedinci vstupují do interpersonálních vztahů a udržují je pro prospěch (zisk), který jim tento vztah přináší
- cenu charakterizuje míra vynaloženého úsilí, intrapsychických konfliktů a ztrát, negativních emocí, které jedinec do vztahu vkládá (investuje) v zájmu jeho udržení
- bere v úvahu i širší souvislosti, jako jsou pocit odpovědnosti za realizaci zájmů a cílů partnera, dlouhodobější perspektivy vztahu a vlivy sociálních norem
- 4 základní vztahové charakteristiky:
- stupeň závislosti - rozsah, v jakém je individuální prospěch (zisk) závislý na partnerovi a na společných aktivitách
- vzájemná závislost - míra souladu závislosti na partnerovi, která může a nemusí být pro oba partnery stejná
- totožnost žádoucích výsledků - míra souladu v preferování stejných, společně dosažených zisků
- báze závislosti - stupeň vzájemné kontroly partnerů a jejich chování
- samotný vztah oba partneři vnímají a hodnotí určitým způsobem, a to ze dvou úrovní:
- úroveň spokojenosti - týká se pozitivního hodnocení vztahu (víra, že vztah k dané osobě uspokojuje moje potřeby)
- úroveň závislosti - v jaké míře je dosahování pozitivních výsledků a uspokojování potřeb závislé na partnerovi
- Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů
- osobní vztahy jsou ovlivňované osobními i sociálními činiteli, mají vlastní vnitřní dynamiku, ovlivňují zpětně osobní i sociální sféru
- můžeme rozlišit dvě úrovně:
- aktuální úroveň, kde jsou osoby ve vzájemné závislosti na výsledcích, které jsou přímé a konkrétní, kontrolují se specifickým chováním
- dispoziční úroveň představuje výsledek vzájemné závislosti, podmíněný interakcí závislou na relativně stabilních osobnostních charakteristik (rysy, postoje)
- za blízké můžeme považovat takové vztahy, prostřednictvím kterých jedinec ovlivňuje osoby jiné a to často, významně a v různých sférách činnosti, relativně dlouhý čas
- posouzení vztahu se děje na základě měření blízkosti, které lze provést například dotazníkem RCI (Relationship closeness inventory) navržené podle Kelleyho výzkumů Berscheidovou, Snyderem a Omotem
- rozlišují čtyři základní dimenze:
- frekvence - délka času, kterou spolu partneři stráví v situaci tváří v tvář
- diverzita - počet rozmanitých činností, které spolu partneři vykonávali v průběhu uplynulého týdne
- síla - jako rozsah v jakém se partneři vzájemně ovlivňují při svém chování a rozhodování a plánování
- doba trvání vztahu - ukázalo se, že tato dimenze je i metodologickým problémem a že vlastně ani nemá velkou signifikanci
- při zkoumání doby trvání závazku se později objevily studie (Rusbult a Buunk 1993), které se obrací k pojmu závazek, jako centrálnímu
- tedy, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek, který je reprezentantem dlouhodobé zkušenosti závislosti v blízkém vztahu
- jeho prožívání ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb, představuje
- dlouhodobou orientaci
- jednotlivec prožívá závazek intenzivněji, jeli přesvědčen, že daná alternativa vztahu je nejlepší
- zdrojem prožívání závazku je míra investice, která byla do něj vložena
- vklad reprezentují osobnostní charakteristiky, přesvědčení, sociální normy, identita...
- při studiu vztahů je potřeba brát do úvahy jejich sociální i fyzikální kontext
Blízkost v osobních vztazích
- Kelley - za blízké můžeme považovat ty osobní vztahy, jejichž prostřednictvím osoba ovlivňuje jiné osoby často, silně, v jiných sférách činnosti a relativně dlouhou dobu
- osobní vztahy jsou od meziosobních vztahů vymezeny právě blízkostí
- blízké vztahy jsou např.: přátelské vztahy, vztahy v rodině (manželské vztahy a vztahy rodič-dítě)
- elementy pro určení blízkosti vztahů jsou např.: láska, péče, opora
- při vymezování osobních vztahů ze skupiny meziosobních vztahů po obsahové stránce se zdůrazňovaly pozitivní emocionální prvky
- blízké vztahy jsou takové, v jejichž obsahu najdeme lásku, porozumění, vzájemné
- uspokojení potřeb, minimální obsah negativního prožívání
- toto najdeme např. u Locke-Wallace Marital Satisfaction Scale