Interpersonální vztahy

• interpersonálními vztahy se zabývá sociální psychologie

Vymezení

• interpersonální vztahy patří k takovým okruhům zkoumání, jako například sociální percepce, komunikace, interakce a další
• významnou práci napsal H. H. Kelley (Personal Relationship)
• začal používat termín osobní vztahy, jako označení vztahu jedince k nejbližším
• osobám
• jejich zkoumání vytváří most mezi sociologií a psychologií

• vymezení předmětu je obtížné, vzhledem k tomu, že se používá více termínů
• prvotní výzkum vychází z interpersonálních vztahů, kde se pozornost zaměřuje na charakter meziosobních vztahů
• postupně deklarují výzkumníci (H.H. Kelley, J.W. Thibaut) potřebu vytvořit ze zkoumání osobních vztahů za zvláštní oblast výzkumu
• osobní vztahy jsou ovlivňovány osobními a sociálními faktory, mají vlastní vnitřní dynamiku a zpětně ovlivňují jak osobní tak sociální sféru
• základním aspektem života v rámci kultury je sociální vztah
• vztah mezi příslušníky téhož živočišného druhu
• sociální vztah mezi dvěma individui nastává tehdy, když existence nebo aktivita jednoho ovlivňuje jednání a duševní stav druhého

• Thibaut a Kelley rozeznávají:

1. dyadické sociální vztahy - tvořeny dvěma jedinci
2. komplexní sociální vztahy - tvořeny více než dvěma jedinci, rozhodujícím prvkem sociálního vztahu je sociální akt, příkladem aktu je vztah matka-dítě v situaci kojení, vztah rodič-dítě v situaci trestání nebo odměňování dítěte, sociální akt je sociálně významné chování zaměřené na sociální objekt (je to sociální vztah vyjádřený v chování)

Sullivan - interpersonální vztah má 2 základní úrovně:

1. úroveň reálného (objektivního) vztahu, tj. vztah takový, jaký objektivně je
2. úroveň personifikovaného vztahu, tj. vztah subjektivně viděný, cítěný a interpretovaný, personifikace jsou komplexy pocitů, postojů a koncepcí, které vyrůstají ze sociální zkušenosti a které má člověk o sobě samém a o osobách, se kterými vchází do styku

• objektivní a personifikovaný vztah mohou být v rozporu

• Duck u vztahů rozlišuje:
• sociální přitažlivost - je krátkodobá a silněji ovlivňuje členství v sociálních skupinách
• mezilidská/interpersonální přitažlivost - je založena na hlubší znalosti osobnosti druhého člověka a jeho pohledu na svět

• při navazování vztahů používáme velké množství neverbálních signálů: jistou dvouznačnost svých signálů, dvouznačnost nám totiž pomáhá vyhnout se riziku odmítnutí

• přístupy ke vztahu:

1. teorie sociální směny
2. teorie rovnosti

Teorie sociální směny

• viz. „pojetí sociální interakce jako sociální výměny hodnot“
• Thibaut a Kelley předložili model sociální směny, který slouží k posuzování dlouhodobých vztahů
• dlouhodobé vztahy (k nim počítají i přátelství a lásku) procházejí 4 stádii:

1. vybírání - zjišťujeme odměny a ceny vztahů k různým lidem
2. vyjednávání - na počátku vztahu experimentujeme s poskytováním a přijímáním různých typů odměn
3. zavázání se - začínáme se více zajímat o vztah samotný
4. institucionalizace - zvykneme si na vztah a stanovíme si normy a vzájemní očekávání

Teorie rovnosti

• equity theory
• vyvinula se z teorie sociální směny
• větší roli v ní hraje vnímaná férovost toho, co se děje mezi zúčastněnými stranami
• klade se důraz na rovnováhu, kterou si vztah musí vytvořit
• Walster, Walsterová a Berscheid shrnuli teorii rovnosti do 4 principů:

1. lidé se ve vztahu snaží maximalizovat odměny a minimalizovat nepříjemné zkušenosti
2. odměny se mohou rozdělovat různým způsobem a pár či skupina si mohou vytvořit
3. svůj vlastní férový systém
4. nerovné (neférové) vztahy jsou příčinou stresu - pro ztrátovou stranu je stres tím vyšší, čím větší je nevyváženost vztahu, osoba v nerovné vztahu se bude pokoušet obnovit vyvážený stav, přičemž, velikost jejího úsilí bude přímo úměrná stupni nevyváženosti vztahu

Dimenze vztahu

• R. A. Hinde navrhl 8 dimenzí, ze kterých je možno vycházet při popisu a vysvětlování vztahu:

1. obsah - co lidé ve vztahu spolu dělají
2. rozmanitost - různost činností účastníků vztahů
3. kvalita - přístup účastníků k obsahu vztahu
4. frekvence a organizace - kdy se lidé účastní společné činnosti a zda je jejich konání systematické
5. reciprocita a komplementarita - zda vztah zahrnuje střídání rolí nebo vzájemně se doplňující chování
6. intimita - do jaké míry si partneři ve vztahu sdělují svá tajemství a hovoří o osobních věcech
7. interpersonální percepce - jak partneři vnímají navzájem svou povahu a jak interpretují činnost druhého
8. závazek - jak silně se partneři cítí oddáni jeden druhému nebo vztahu mezi sebou

Osobní vztahy

• jsou podmnožinou interpersonálních vztahů
• tento pojem je spojen s prací Harolda H. Kelleyho - Personal Relationships
• osobní vztahy jsou individuálně významné vztahy jedince k jemu nejbližším osobám

Kelleyho teorie vzájemné závislosti

• chápe interakci mezi partnery jako nejpodstatnější znak všech forem blízkých vztahů
• účast v interakci přináší jedinci pozitiva i negativa
• používá pojmy: zisk - odměna, užitek, prospěch, cena - negativa, náklady, oběti
• vychází z teorie sociální směny
• jedinci vstupují do interpersonálních vztahů a udržují je pro prospěch (zisk), který jim tento vztah přináší
• cenu charakterizuje míra vynaloženého úsilí, intrapsychických konfliktů a ztrát, negativních emocí, které jedinec do vztahu vkládá (investuje) v zájmu jeho udržení
• bere v úvahu i širší souvislosti, jako jsou pocit odpovědnosti za realizaci zájmů a cílů partnera, dlouhodobější perspektivy vztahu a vlivy sociálních norem

• 4 základní vztahové charakteristiky:

1. stupeň závislosti - rozsah, v jakém je individuální prospěch (zisk) závislý na partnerovi a na společných aktivitách
2. vzájemná závislost - míra souladu závislosti na partnerovi, která může a nemusí být pro oba partnery stejná
3. totožnost žádoucích výsledků - míra souladu v preferování stejných, společně dosažených zisků
4. báze závislosti - stupeň vzájemné kontroly partnerů a jejich chování

• samotný vztah oba partneři vnímají a hodnotí určitým způsobem, a to ze dvou úrovní:

1. úroveň spokojenosti - týká se pozitivního hodnocení vztahu (víra, že vztah k dané osobě uspokojuje moje potřeby)
2. úroveň závislosti - v jaké míře je dosahování pozitivních výsledků a uspokojování potřeb závislé na partnerovi

• Kelleyho práce podnítily výzkum osobních vztahů
• osobní vztahy jsou ovlivňované osobními i sociálními činiteli, mají vlastní vnitřní dynamiku, ovlivňují zpětně osobní i sociální sféru

• můžeme rozlišit dvě úrovně:

1. aktuální úroveň, kde jsou osoby ve vzájemné závislosti na výsledcích, které jsou přímé a konkrétní, kontrolují se specifickým chováním
2. dispoziční úroveň představuje výsledek vzájemné závislosti, podmíněný interakcí závislou na relativně stabilních osobnostních charakteristik (rysy, postoje)

• za blízké můžeme považovat takové vztahy, prostřednictvím kterých jedinec ovlivňuje osoby jiné a to často, významně a v různých sférách činnosti, relativně dlouhý čas
• posouzení vztahu se děje na základě měření blízkosti, které lze provést například dotazníkem RCI (Relationship closeness inventory) navržené podle Kelleyho výzkumů Berscheidovou, Snyderem a Omotem

• rozlišují čtyři základní dimenze:

1. frekvence - délka času, kterou spolu partneři stráví v situaci tváří v tvář
2. diverzita - počet rozmanitých činností, které spolu partneři vykonávali v průběhu uplynulého týdne
3. síla - jako rozsah v jakém se partneři vzájemně ovlivňují při svém chování a rozhodování a plánování
4. doba trvání vztahu - ukázalo se, že tato dimenze je i metodologickým problémem a že vlastně ani nemá velkou signifikanci

• při zkoumání doby trvání závazku se později objevily studie (Rusbult a Buunk 1993), které se obrací k pojmu závazek, jako centrálnímu
• tedy, že závislost na partnerovi je subjektivně prožívána jako závazek, který je reprezentantem dlouhodobé zkušenosti závislosti v blízkém vztahu
• jeho prožívání ovlivňuje úroveň uspokojení vlastních potřeb, představuje
• dlouhodobou orientaci
• jednotlivec prožívá závazek intenzivněji, jeli přesvědčen, že daná alternativa vztahu je nejlepší
• zdrojem prožívání závazku je míra investice, která byla do něj vložena
• vklad reprezentují osobnostní charakteristiky, přesvědčení, sociální normy, identita...
• při studiu vztahů je potřeba brát do úvahy jejich sociální i fyzikální kontext

Blízkost v osobních vztazích

• Kelley - za blízké můžeme považovat ty osobní vztahy, jejichž prostřednictvím osoba ovlivňuje jiné osoby často, silně, v jiných sférách činnosti a relativně dlouhou dobu
• osobní vztahy jsou od meziosobních vztahů vymezeny právě blízkostí
• blízké vztahy jsou např.: přátelské vztahy, vztahy v rodině (manželské vztahy a vztahy rodič-dítě)
• elementy pro určení blízkosti vztahů jsou např.: láska, péče, opora
• při vymezování osobních vztahů ze skupiny meziosobních vztahů po obsahové stránce se zdůrazňovaly pozitivní emocionální prvky
• blízké vztahy jsou takové, v jejichž obsahu najdeme lásku, porozumění, vzájemné
• uspokojení potřeb, minimální obsah negativního prožívání
• toto najdeme např. u Locke-Wallace Marital Satisfaction Scale