Neformální komunikace: Porovnání verzí
Řádek 32: | Řádek 32: | ||
# CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 179 s. ISBN 80-7184-767-4. | # CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 179 s. ISBN 80-7184-767-4. | ||
− | + | 2. DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 420 s. ISBN 80-7169-988-8. | |
− | + | 3. KLAPETEK, Milan. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 247 s. ISBN 978-80-247-2652-6. | |
=== Webové zdroje: === | === Webové zdroje: === | ||
Řádek 40: | Řádek 40: | ||
# BEDNÁŘ, Vojtěch. Neformální komunikace. In: Slideshare [online]. 2010 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/aveius/neformln-komunikace | # BEDNÁŘ, Vojtěch. Neformální komunikace. In: Slideshare [online]. 2010 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/aveius/neformln-komunikace | ||
− | + | 2. Jonák, Zdeněk. informační šum. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000470&local_base=KTD. | |
− | + | 3. SLUKOVÁ, Petra Zia. Komunikace informací. In: Informační věda [online]. 2009 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1132 | |
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví|*]] | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví|*]] |
Verze z 5. 2. 2015, 09:23
Neformální komunikace je druh komunikace, která není řízena, na rozdíl od formální komunikace, předem stanovenými pravidly. Informace nejsou zahrnuty do oficiálních informačních kanálů. Prostředkem neformální komunikace mohou být neformální komunikační kanály.
Obsah
Neformální komunikace - definice a její význam
Podle terminologického slovníku Národní knihovny se jedná o: "Interpersonální anebo skupinovou přímou sociální komunikaci, popř. komunikaci prostřednictvím telefonu a jiných telekomunikačních prostředků, v jejímž průběhu si její účastníci vyměňují zpravidla informace, jež dosud nebyly zaznamenány nebo sdělovány masmédii." Může se jednat o dialog mezi 2 i více komunikátory, například hovor mezi přáteli, ale i kolegy na pracovišti, tedy verbální přímé komunikaci.
- Hlavním smyslem neformální komunikace je mezi komunikujícími dosáhnout porozumění jinou komunikační cestou než je například formální komunikace.
Podle výzkumů také dochází k neformální komunikaci v případě, pokud formální selhává.
- Dochází k tomu například při interní komunikaci v různých organizacích. Děje se tak v případě pokud dojde mezi komunikujícími k sémantickému či psychologickému šumu, tedy pokud předávaná informace působí na komunikační soustavu dvojznačně, nedává smysl, anebo si ji příjemce z hlediska obsahu vyloží naprosto jinak, než odesílatel zamýšlel.
- Komunikující mohou citlivěji reagovat než ve formální komunikaci, kde často může dojít k odosobnění a pomáhá v organizacích rychleji řešit problémy, zároveň upevňuje sounáležitost mezi vedením a podřízenými.
Využití neformální komunikace
Neformální komunikace může také probíhat skrze mediální zařízení (např. telefon, skype aj.), aniž by okolí znalo obsah předávaných informací (např. mezi politiky – média a veřejnost nic neví) a to mezi 2 nebo více osobami. Komunikace skrze neoficiální komunikační kanály Informace přenášené v neoficiálních komunikačních kanálech mají specifické znaky:
- Informace jsou spíše přesné než nepřesné
- Komunikace probíhá rychle
- S informacemi se zachází volněji a svobodněji než v oficiálních informačních kanálech
- Často je informace skrze kanál klasifikována jako novinka
Podle hierarchie v organizacích mohou dotyční sbírat informace a předávat je dál, nebo zpětně reagovat. Podle toho lze sestavit druhy neformálních komunikační schémata či sítě, které jsou graficky znázorněny ve tvaru hroznu (viz obrázek 1).
Příklad a rozdíl mezi formální a neformální komunikací
Obrázek 2 znázorňuje, jak rozdílně funguje formální i neformální komunikace ve sportovních organizacích. Schéma v charakteristickém tvaru hroznu znázorňuje, že pokud chce hráč A z klubu A přestoupit do klubu B první podnět vzniká na formální komunikaci mezi kluby bez účasti médií či veřejnosti, tedy vůči veřejnosti neformálně. V případě, že se kluby a hráč se svým agentem mezi s sebou dohodnou, tak teprve je veřejnost formálně informována o dění.
Odkazy
Použitá literatura:
- CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998, 179 s. ISBN 80-7184-767-4.
2. DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace. 1. vyd. Praha: Grada, 2001, 420 s. ISBN 80-7169-988-8.
3. KLAPETEK, Milan. Komunikace, argumentace, rétorika. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 247 s. ISBN 978-80-247-2652-6.
Webové zdroje:
- BEDNÁŘ, Vojtěch. Neformální komunikace. In: Slideshare [online]. 2010 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/aveius/neformln-komunikace
2. Jonák, Zdeněk. informační šum. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000470&local_base=KTD.
3. SLUKOVÁ, Petra Zia. Komunikace informací. In: Informační věda [online]. 2009 [cit. 2015-01-26]. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1132