Sociální umění, aktivismus a nová média

Kořeny sociálního umění a aktivismu sahají do počátku 20. století a vycházejí především z dadaismu. Dadaismus se jako avantgardní umělecký směr vyznačoval negativním postojem k válce, absurdností tvorby, kritikou zažitých zvyklostí a hodnot a i když se jednalo o umění záměrně „nesmyslné“, byl to směr s určitým politickým směřováním. Na dadaismus a surrealismus pak v 60. letech navazuje Situacionistická internacionála (původně měla společné počátky s lettrismem), umělecko-politické hnutí, které se snaží o kritiku společnosti, politických uskupení a každodenního života, přičemž ke svému záměru hojně využívá masmédií a nových technologií, především filmu. Situacionisté zastávali teorii revoluce myšlením – ke změně hodnot může dojít osvětou a aktivismem.

Počátky

Soubor:La beaute est dans la rue.png

Krása je v ulicích - jeden ze sloganů Pařížských studentských nepokojů v roce 1968, v nichž myšlenky SI sehrály důležitou roli

Dadaisté ve své tvorbě kombinovali tehdy nová média (fotografii a film) s tradičními uměleckými technikami. Často tvořili koláže, básně vznikaly z náhodných výstřižků novin a tak dále. Byli také známi svými provokatérskými akcemi, které nabývali podoby uměleckých instalací, předčítání poezie či politických diskuzí. Členové skupiny také několikrát zasahovali do veřejných událostí a bohoslužeb, přičemž někdy docházelo i k osobnímu kontaktu dadaistů se státními zaměstnanci či členy církve přímo na ulici, kde je dadaisté mnohdy dráždili a obtěžovali. Důležitý je ovšem fakt, že se všechny tyto akce děly skrze umění – právě umění mělo být tím hlavním narušitelem veřejného prostoru a díky němu měla vytanout absurdnost soudobého světa.

Situacionistická internacionála (SI) se své kritice společnosti opírala o marxistické myšlenky, její zástupci však posunuli Marxovu teorii odcizení dále – prohlašovali, že v době všudypřítomnosti médií, propagandy a reklamy už bytí subjektu není určováno vlastnictvím, ale vystupováním či zjevem. Moderní společnost přirovnávají ke spektáklu, preferujeme obraz před skutečností, společnost se odcizuje sama sobě a světu tím, že místo reality a přirozenosti vyznává smyšlené a uměle vytvořené náhražky. Čím více diváci spektákl pozorují, tím více se v něm ztrácejí a místo toho, aby své vlastní přání a potřeby chápali sami ze sebe, odvozují je právě ze spektáklu. SI přišla s několika strategiemi, které měly diváka ze spektáklu navrátit do běžného života, strategie většinou spočívají v nabourávání každodennosti uměním. Tyto strategie využívaly akcí ve veřejném prostoru (happeningy, pouliční divadlo), parodie (reklama, film), graffiti, ad.

Odkazy

Doporučená literatura

KAHN R. a KELLNER D. New Media and Internet Activism: From the 'Battle of Seattle' to Blogging. New Media [online]. vol. 6, issue 1, undefined [cit. 2015-05-27]. DOI: 10.1177/1461444804039908. Dostupné z: http://nms.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/1461444804039908

COULDRY NICK a CURRAN JAMES. Contesting media power: alternative media in a networked world. Lanham, Md: Rowman, c2003, x, 319 p.

Cyberprotest: new media, citizens, and social movements. London: Routledge, 2004, xvi, 316 s.