Nová média a instituce

V roce 1996 napsal Lev Manovich esej The Death of Computer Art, kde popřel, že by kdy mohlo dojít ke konvergenci světa počítačového umění (Turing-land) a uměleckého světa (the art world, Duchamp-land). Duchamp-land podle Manoviche zahrnuje galerie, muzea a prestižní časopisy, zatímco Turing-land charakterizuje festival Ars Electronica, sympózium ISEA nebo výstavy SIGGRAPH. Typická díla Turing-landu se více soustředí na kreativní možnosti nových technologií než na obsah, jsou jednoduchá a postrádají ironii - technologie berou vážně. Manovich viděl typické nově vzniklé novomediální instituce jako „nárazníkovou zónu“ mezi světem velké kultury a světem počítače.

Na konci 90. let však svět umění začal díla vytvořená výpočetní technikou více přijímat. Důležitým mezníkem byla v tomto směru výstava internetového umění na Documenta X v Kasselu roku 1997. O digitální díla začaly mít zájem i klasické muzejní instituce, v r. 2002 např. Guggenheimovo muzeum zakoupilo net artové dílo Every Icon Johna F. Simona, ve stejném roce Tate Museum spustilo každoroční program pro koupi dvou děl internetových umělců. Konvergence novomediálního a uměleckého světa tedy v novém miléniu proti očekávání Manoviche nabývala na síle. V dnešní době již většina velkých prestižních institucí vystaví jakékoliv dílo nezávisle na použitém médiu, v současném umění hrají nová média stejně jako ve společnosti čím dál tím výraznější roli. Speciální novomediální instituce však zatím až na výjimky (nizozemský institut NIMK) nezanikají, oproti klasickým totiž mají náskok z hlediska technologických možností i co se týče teoretických reflexí či prezervace digitálních děl.

Festivaly

• Ars Electronica