Sémantika

Sémantika

Úvod

Slovo je odvozeno z řeckého σημαντικός sémantikos, od sémainó, označuji a séma, znak, znamení. Sám pojem sémantika je však v moderním kontextu poměrně nový. Obecně se má za to, že termín sémantika poprvé použil francouzský lingvista Michel Bréal v díle Essai de sémantique z roku 1904. Právě jemu je tedy připisována zásluha za zavedení pojmu sémantika.(1.0)

Zatímco etymologický původ tohoto termínu a jeho první použití v moderní vědě je zřejmý, samotný význam pojmu sémantika je podstatně problematičtější. Obecně lze řici, že sémantika je nauka o významech. Německý logik Rudolf Carna uvádí, že sémantika je nauka o vztazích mezi výrazy a tím, co označují. Klade tak sémantiku do protikladu k pragmatice, která pojednává o vztazích mezi výrazy a těmi, kdo je užívají, a k syntaxi, která má za předmět vztahy mezi výrazy. (2.0)

Sémantika však není věda statická, neboť jak uvádí Peregrin „svět sémantiky“ se mění a vyvíjí. Vycházejí nové a nové knihy s novými myšlenkami. O složitosti definování tohoto pojmu svědčí například i rozsah publikace Handbook of Logic and Language, kterou vydali J.van Benthem a A. ter Meulenová mající vice než tisíc stran.To, že je sémantika naukou o významu, již bylo uvedeno.

Co je význam?

Problém nastává, chceme-li uspokojivě odpovědět na otázku co to je význam. Když se na otázku po „substanciální“ povaze významu pokouší odpovědět Peregrin, dochází, ke čtyřem možným odpovědím, pri čemž u každé z těchto odpovědí lze vznést pochybovačné „ale“. V zásadě se v těchto teoriích o tom, že význam je „hmatatelným“ předmětem buď fyzického světa, nebo je předmětem myšlenkového světa mluvčího jazyka, nebo předmětem světa objektivních abstrakt, anebo není předmětem vůbec. Někteří totiž docházejí závěru, že „ považovat význam za skutečný předmět není rozumné“ (Peregrin s. 5)

Sémantika a logika

Zřejmě nikoho nepřekvapí, že kromě pojmu význam má pro sémantiku zásadní význam i pojem pravdivosti a tudíž provázání sémantiky s logikou. Katz rozlišuje mezi sémantickou pravdivostí a pravdivostí sémanticky nedeterminovanou. Rozdíl spočívá v tom, je-li pravdivost nějaké věty dána čistě významem slov, je-li tedy pravdivá jednou pro vždy. Naopak pravdivost věty je sémanticky nedeterminovaná tehdy, je-li tato věta pravdivá jen za určitých okolností, a při změně těchto okolností se věta může stát nepravdivou. Pro lepší představu si to ukážeme na příkladu dvou vět, jak je použil Peregrin (2.3) Věta sémanticky pravdivá by zněla:

Hlavní město České republiky je město. 

Z uvedené věty jasně vyplývá, že jestliže má česká republika nějaké hlavní město, pak to logicky bude město. Význam této věty se za žádných okolností nemůže změnit. Když však uvedeme větu:

Hlavní město České republiky je Praha.

Pak máme větu, jejíž pravdivost je sémanticky nedeterminovaná a tedy za určitých okolností by se mohla stát i nepravdivou. Takové případy v historii opravdu máme. Například v bývalém sovětském svazu bylo hlavním městem Kyrgyzské republiky město Frunze (podle jednoho z velitelů rudé armády). Po rozpadu sovětského svazu a vzniku nezávislého Kyrgyzstánu Bylo jméno – Frunze přejmenováno a vrátilo se ke svému původnímu názvu Biškek. A kromě přejmenování téhož města může dojít ke změně okolností (v námi uvedeném případu hlavního města) i ke změně tohoto města. Jako příklad můžeme použít Kazachstán, kde bývalé hlavní město Alma-Ata bylo nahrazeno současným hlavním městem Astanou.