Základní psychické funkce

• na prvním místě z psychických procesů je poznávání (pořád poznáváme, vybíráme,…)
• poznáváme 109 bitů/sek, ale do vědomí jde jen 102 bitů/sek → hodně se na tom podílí pozornost, která má vliv i na dva základní kognitivní procesy:

1. vnímání - bezprostřední smyslové poznávání, nižší stupeň kognitivního procesu, výsledkem jsou jevy a informace, které nemizí, ale jsou ukládány do paměti a záleží na tom, jak jsou obohaceny dalšími složkami → podle toho je pak paměť diferencuje(čím více je informace emočně obohacena, tím lépe je uložena)
2. myšlení - schopnost pronikání do objektivní reality, myšlenkové operace, podílí se na nich abstraktní schopnost (nepracuje tedy jen s realitou) → abstrakce se promítá i do schopnosti řeči, nahrazování symboly, schopnosti vnitřní řeči, i na této úrovní jsou informace ovlivňovány senzorickými vjemy (protože vyhodnocuje pomocí starých informací z paměti a překrývá staré informace novými)

• v rámci těchto procesů jsou emoce jako samostatný kognitivní proces - nedílná součást senzorické informace
• proces: poznávání → vnímání → myšlení → emoce → motivační proměnné → chování
• motivační proměnné - vyšší část, která nás k něčemu nutí
• chování - využívá všech složek pod ním, vlastní akt, nejvyšší část
• na každé z těchto úrovní může dojít k poruchám

Emoční procesy

• centrum v limbickém systému
• v hipokampu a amygdale se k aktivitě nervové činnosti přidává emoční složka
• emoce mají psychickou a somatickou komponentu:

psychická komponenta

• složka kognitivní: uvědomování si prožitku, příčiny emoce
• složka afektivní (citová) = samotný prožitek
• složka volní (konativní) = nutkání k činnosti, která tu emoci může vyvolat

somatická komponenta

• aktivita vegetativního nervstva – parasympatikus a sympatikus (vzestup krevního tlaku, tachykardie, pocení, atd.)

• emoce - kladné, záporné
• z hlediska obsahu:
• touha, potřeba: vede jedince k pátrání, vyhledávání (motivační činnost, která vzniká na základě emoce)
• hněv, zlost, zuřivost: vede k agresivnímu chování, k obranným reakcím
• strach: podporuje obranné mechanismy
• zármutek: motivační chování je sklíčenost
• radost: vede k veselosti, k projevům povznesené nálady, spokojenost
• náklonnost, záliba: vede k mazlení

Motivační procesy

• jedná se o stav organismu, který je částečně vrozený (genetický) + je modelován sociálními vazbami, výchovou, prostředím (vlivy zevního prostředí)
• motivace se dělí na:

1. instinkty: motivační způsoby chovaní, které nejsou ovlivněny zkušenostmi organismu, jejich, podkladem je pudové chovaní, které je přenášeno geneticky, jsou rodově stálé (výsledné chování je specifické a u téhož druhu stejné)
2. drivy: mají genetický základ, ale jsou modifikovány zkušenostmi, jsou výsledkem kombinace genetiky a sociálního tlaku zevního prostředí, jsou flexibilní, mění se a modulují způsob chovaní jedince

• drivy se dále dělí na:

1. vegetativní: podkladem je hlad a žízeň, jde o způsob chování k vyhledávání potravy – pud zachování jedince
2. ohrožení: strach, obava, vztek = emoce, které zajišťují přežití – pud obranné reakce, agresivní chování, jehož cílem je uniknout, zbavit se ohrožení
3. reprodukční: pud rodičovské péče, pud zachování jedince, druhu, má nejsilnější emoční komponentu
4. výchovný: pudy zvědavosti, zvídavosti, snaha o rozvoj, o využití vlastních schopností, jde o primárně lidskou tvořivost
5. sociální: zvláštní skupina motivací – snaha o zapojení se do společnosti, snaha o uznání, být milován, být součástí nějaké společnosti + uspokojování těchto potřeb