Charles Sanders Peirce: Porovnání verzí

Verze z 30. 1. 2016, 18:10

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Obsah

1 Sémiotika
- 1.1 Teorie jazykového znaku
2 Bibliografie
- 2.1 Použitá literatura

Sémiotika

Teorie jazykového znaku

Znak je v pohledu Peircovy sémiotiky něco (reprezentant), za čím se skrývá něco jiného (objekt) a existuje někdo, kdo si tento vztah uvědomuje (interpretant). Podle Peircovy teorie je model jazykového znaku trojčlenný, toto je možno demonstrovat na tzv. sémiotickém trojúhelníku. Peirce dělí znaky na tři typy: ikony, indexy a symboly. Ikonický je znak, jehož složky jsou spojeny jistou (nejčastěji vnější) podobností, př. piktogram, metafora. Indexem rozumíme znak, mezi jehož označovaným a označujícím panuje kauzální vztah, např. z kouře usuzujeme na blízkost ohně. Symbolické jsou takové znaky, kde vztah mezi označovaným a označujícím je konvenční.

Bibliografie

Veškeré sebrané spisy vyšly posmrtně na základě jeho pozůstalosti.

PEIRCE, Ch.S., Collected Papers, Vol. 1-6. Cambridge: Harvard University Press, 1931-1935.
PEIRCE, Ch.S., Collected Papers, Vol. 7-8. Cambridge: Harvard University Press, 1958.
PEIRCE, Ch. S., Writings of Ch.S. Peirce: A chronological Edition. Bloomington: Indiana University Press, 1982-1999 (6 svazků).
PEIRCE, Ch.S., Reasoning and the Logic of Things. The Cambridge Conferences Lectures of 1898. Cambridge: Harvard University Press, 1992.
PEIRCE, Ch.S., The essential Peirce: selected philosophical Writings. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1992.
PEIRCE, Ch.S., The essential Peirce: selected philosophical Writings. Vol. 2. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press, 1998.

Použitá literatura

BURCH, Robert. Charles Sanders Peirce. [online] The Stanford Encyclopedia of Philosophy. Publ. 22. 6. 2001. akt. 12. 11. 2014. [cit.29.01.2016] Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/win2014/entries/peirce/

HOUŠKA, Martin. Logika Charlese S. Peirce [online]. 2009 [cit. 2016-01-29]. 54 s. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/69402.

ČERNÝ, Jiří a HOLEŠ, Jan. Sémiotika. 1. vyd. Praha: Portál, 2004, 368 s. ISBN 80-717-8832-5.

Charles Sanders Peirce. Wikipedia: The Free Encyclopedia. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 13.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce

Charles Sanders Peirce. Wikipedia: Die freie Enzyklopädie. [online]. Wikimedia Foundation. akt. 6.1.2016. [cit. 2016-01-29]. Dostupné z:https://de.wikipedia.org/wiki/Charles_Sanders_Peirce

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 ==Sémiotika==
 ===Teorie jazykového znaku===
-Znak je v pohledu Peircovy sémiotiky něco (reprezentant), za čím se skrývá něco jiného (objekt) a existuje někdo, kdo si tento vztah uvědomuje (interpretant). Podle Peircovy teorie je model jazykového znaku trojčlenný, toto je možno demonstrovat na tzv. sémiotickém trojúhelníku. Peirce dělí znaky na tři typy: ikony, indexy a symboly. Ikonický je znak, jehož složky jsou spojeny jistou (nejčastěji vnější) podobností, př. piktogram, metafora. Indexem rozumíme znak, mezi jehož označovaným a označujícím panuje kauzální vztah, např. z kouře usuzujeme na blízkost ohně. Symbolické jsou takové znaky, kde vztah mezi označovaným a označujícím je konvenční.
+Znak je v pohledu Peircovy sémiotiky něco (''reprezentant''), za čím se skrývá něco jiného (''objekt'') a existuje někdo, kdo si tento vztah uvědomuje (''interpretant''). Podle Peircovy teorie je model jazykového znaku trojčlenný, toto je možno demonstrovat na tzv. sémiotickém trojúhelníku. Peirce dělí znaky na tři typy: ikony, indexy a symboly. Ikonický je znak, jehož složky jsou spojeny jistou (nejčastěji vnější) podobností, př. piktogram, metafora. Indexem rozumíme znak, mezi jehož označovaným a označujícím panuje kauzální vztah, např. z kouře usuzujeme na blízkost ohně. Symbolické jsou takové znaky, kde vztah mezi označovaným a označujícím je konvenční.
 ==Bibliografie==