Adlerova individuální psychologie osobnosti

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Alfred Adler (1870-1937) byl rakouský Žid, trpěl křivicí, měl šest sourozenců, stal se lékařem, psychiatrem. Podle jeho manželky byl velmi náladový. Vždy se zajímal o sociální nespravedlnost, socialismus, četl Marxe, avšak pozdější radikální podobou marxismu byl znechucen. Zprvu spolupracoval s Freudem, byl presidentem Psychoanalytické společnosti, ale nepodstoupil PA. Pak si Adler založil vlastní Společnost pro individuální psychologii (1911).

Adler se odchýlil od psychoanalýzy důrazem na začlenění člověka do společnosti - individuální ψ, „druhá vídeňská škola“ (první Freud, třetí Rogers).

Spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání orgánové méněcennosti.

Hlavní body Adlerovy teorie

• orgánová méněcennost – spousta Adlerových pacientů byli akrobaté, všiml si, že jejich tělesná síla byla kompenzací jiné slabiny v organismu, to vedlo ke zkoumání OM
  • příčina je fyziologická - dítě při narození trpí pocity slabosti, je to situace nedostatku
  • Adler ztotožňoval slabost s ženskostí či nedostatkem mužské energie -> k překonání slouží maskulinní protest (později jako „vůle k moci“, pak „usilování o nadřazenost“)
• pocit méněcennosti – dítě při narození trpí pocity slabosti, které mohou přerůst v PM, když má dítě -pocit je něco, co si uvědomujeme X komplex – nevědomý, tento pojem zavedl C.G. Jung, který ho chápal jako neasimilovanou zkušenost, která tvoří jakousi autonomní dynamickou strukturu NAKONEČNÝ
  • oproti tomu stojí pocit sounáležitosti
• usilování o nadřazenost – usilujeme o ni, abychom překonali PM
• společenský důraz – usilování je prospěšné jen tehdy, je-li sociálně zaměřeno X antisociální usilování je regresivní (podle Adlera je to zdroj deviací a charakterových selhání)
• cílevědomost – každý si volí své jedinečné cíle, které souvisí s tvůrčím já a určují životní styl každého, cíle jsou důležité k pochopení jednotlivce

Tři životní úkoly:

• vybudovat si dobře fungující lidské vztahy
• spol. prospěšné zaměstnání
• vytvořit si intimní vztahy

Cílem individuální psych. je sociální přizpůsobení. Jednotlivec se stává jednotlivcem teprve v sociálním kontextu. Adlerova psych. nerozlišuje mezi sociál.psych. a psych. osobnosti .

Typologie osobnosti

-podle toho, jak moc je člověk sociálně zdatný

• panovačný – malý soc. cit, člověk prosazuje sebe bez ohledu na ostatní
• vyhýbající se – chybí cit pospolitosti, utíká od možností
• zištný - hrabivý
• sociální (zdraví) – má zájem o ostatní lidi, vysoký soc. cit a aktivita

Sourozenecké vztahy

Podle Adlera je pořadí narození dítěte zásadní pro jeho budoucí vývoj.

• prvorození – musí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti při narození dalšího dítěte, mohou z toho těžit, pokud jsou dobře připravené, ale také může dítě citově trpět
• druhé či prostřední – rodí se do sociálně vyvážené situace, dělí se o pozornost rodičů, starší sourozenci jsou podnětem k usilování o úspěch, chovají se „jako při závodech“
• nejmladší – rozmazlovány, těžce si vytváří sociální cit, největší vlohy k poruše přizpůsobení

Terapie realitou

-je třeba zjistit, jak člověk uspokojuje své potřeby, pokud nejsou spol. přijatelné -> najít jiný způsob, aby to bylo prospěšné pro společnost

Díla

• Porozumění životu
• Smysl života
• Člověk jaký jest – Základy individuální psychologie
• Psychologie dětí