Myšlenková a klinická východiska těžící z vlivů raných dětských zážitků a emocí, Freudova teorie psychosexuálního vývoje, Eriksonova teorie psychosociální vývoje, další významné osobnosti a jejich přínos v této oblasti

FREUDOVA TEORIE PSYCHOSEXUÁLNÍHO VÝVOJE

• autorem Sigmund Freud
  • starší a přísný otec, láskyplná matka, trpěl nočními děsy, enurézou a halucinacemi
  • Příbor na Moravě, žil ve Vídni, studoval v Paříži a ke sklonku života do Londýna

Hlavní body Freudovy teorie:

• Fyziologický determinismus
• duševní energie sexuální povahu: tato energie má název LIBIDO
• nevědomí - osobnost k ledovci

Struktura osobnosti

• ID
  • princip slasti, iracionální
  • temná a nepřístupná část naší osobnosti, chaos a kotel plný kypících vznětů
  • domáhá okamžitého a úplného uspokojení svých tužeb, ve svém usilování se nijak nestará o potřeby druhých lidí
  • uspokojení prostř. primárního procesu = snům podobné směšování reality a fantazie, u dospělých noční snění
• EGO
  • princip reality, racionální
  • na vědomé úrovni, zvažuje činy a jejich následky, do předvědomí události a osobní zážitky, které pak vybavit
  • sekundární proces = na realitě, směřuje k dosažení opravdového uspokojení potřeby - pomocí testování reality
• SUPEREGO
  • princip dokonalosti
  • jedincem zvnitřněná omezení a zákazy ukládané dítěti rodiči a dalšími pro něj významnými dospělými
  • vědomá i nevědomá část
  • moralizující síla v osobnosti, netouží dosáhnout slasti
  • kolem 3 roku, u některých lidí ne plně (necítí vinu i po mravních přestupcích, i antisociálně či zločinně založení)
  • silné superego = perfekcionismus

STÁDIA VÝVOJE

(podle toho, co nám přináší slast):

ORÁLNÍ STADIUM (1 ROK)

• hlavním zdrojem libosti a uspokojení (pudové) stimulace orální oblasti
• dvě fáze
  • fáze orální závislosti - sání z prsu, cucání palce, hraček
  • fáze orálně agresivní – prořezáváním zubů a kousáním (souvisí s Thanatos)
• frustrace - odstavení dítěte od prsu = míra uspokojení pak následně vliv na vlastnosti osobnosti:
  • při dobrém uspokojení: optimismus, lehkověrnost, manipulativnost
  • při nedostatečném uspokojení: podezíravost, pesimismus nebo závistivost
• fixace na toto stádium = ústa jako primární erotogenní zóna – v sexu, v orientaci na jídlo, kouření, nové poznatky („hltáme je“), být přehnaně zahrnováni péčí, pozorností, přijímání, srdečný vztah k dětem, mateřství, přírodě

ANÁLNÍ STADIUM (2-3 ROK)

• zdroj uspokojení na anus - zadržování a vypuzování exkrementů
• frustrace = odmítnutí exkrementů rodiči (exkrement jako dárek pro rodiče), výchova k udržování tělesné čistoty
• fixace: nadměrné důrazy na čistotu -> pořádkumilovnost, šetrnost, tvrdohlavost, spořivost, hromadění majetku a peněz, lakota, sklony ke sběratelství, perfekcionismu X shovívavost -> nepořádnost, plýtvání, uvolněnost
• rozhodování, zda se dítě pokaká (nečekaně) či vykaká (kontrolovaně) = první zdroj rozhodování dítěte

3. FALICKÉ STADIUM (3-6 ROK)

• místo uspokojení na oblast genitálu (chlapci penis jako majetek, dívky závist)
• Oidipovský komplex = láska chlapce k matce – přání tělesného kontaktu, zvědavost na nahé tělo, nevědomé incestní přání, otec rival, strach z potrestání (i kastrační úzkost) k potlačení sexuálních přání a k identifikaci s otcem (agresor) -> uvědomění, když bude stejný jako otec, tak matku zaujme
• klíčový počátek vývoje superega, rozvoj a ukotvování ega, rozvoj svědomí
• důležití oba rodiče -> rozdíly mezi M a Ž; vlastní prostor (prohlížet se), masturbace (k omezení samo, nesmí rodiči)
• fixace - preference a zvýšená závislost syna na matce nebo dcery na otci

LATENTNÍ STADIUM (6-12 LET)

• pozornost dítěte a pudovost potlačeno školními povinnostmi
• rádo pečuje o mladší děti (i kluci), období stability, emoční a sexuální přání ustupují do pozadí

OBDOBÍ GENITÁLNÍ (12-16 LET)

• extrafamiliární (mimorodinné) opakování falického stadia (platonická láska k učitelce, trenérovi,…)
• fixace = biologicky a psychosociálně zralá osobnost, která: plně vyřešila svůj oidipovský komplex; propracovala pregenitální ambivalenci; a na rozdíl od falického charakteru přikládá objektu a jeho uspokojení stejnou váhu jako uspokojení vlastnímu

FREUDOVÁ ANNA

• navázala na otce – uplatnila psychoanalytickou terapii u dětí
• budovala vztah s dítětem – svou pozornost zaměřila na matku (oproti Freuda, ten považoval za hlavního otce)
• mateřská figura klíčová – odloučení dítěte od matky v nemocnici může dítě vnímat jako trest, během nepřítomnosti rodiče si o něm vytvoří představu a pak je zklamané, když rodič dorazí (že ho nevysvobodí z nemocnice)
• kvalitní vztah s matkou důležitý pro osamostatnění se od ní

Eriksonova teorie osmi věků člověka

• liší se od Freuda
  • velký akcent klade na vliv společnosti
  • člověk se vyvíjí a mění v celém průběhu života (nikoli jen do 15 let)
• 8 stadií (před svou smrtí koncipoval deváté), kde kritériem není pud a to, odkud bere uspokojení, ale je to vyřešení psychosociálního konfliktu – jestliže se to povede, vyvíjí se dál a postupuje o úroveň výše, jestliže se to nepovede, taky postoupí výš, ale s nějakou zátěží, poruchou, změněnými vztahy a v dalším období třeba už nepostoupí a stagnuje

1. základní důvěra X základní nedůvěra (narození – 1. Rok)

• základní důvěra (může a umí se spolehnout, odolné vůči frustraci) – nechá matku se vzdálit = jistota vazby
  • výchova: dobrá hygiena, kojení, fyzický i sociální kontakt -> jde o empatii, adekvátnost, citlivost, kvalitu mateřského vztahu
  • důvěra ve svět = snižuje úzkost, čitelné okolí, rozvoj OK vlastností, chování, otevřenost vůči světu a nové zkušenosti, soc. vstřícnost, soc. adaptibilita
• základní nedůvěra - slabost důvěry (či spoléhání se) - navyklý únik do schizoidního nebo depresívního stavu
• ctnost = naděje - vlastnost, která napomáhá životu
  • nedostatek k pocitu, že nemůže věřit v uspokojení svých potřeb a bude od okolí očekávat primárně ohrožení

2. autonomie X stud a pochyby (1-3 rok)

• vztah, v němž řešení jádrového konfliktu probíhá s rodiči nebo se zastupujícími osobami
• samostatná volba potvrzována rodiči jako dobrá -> cit samostatnosti a nezávislosti, schopnost sebevlády a vynakládání volního úsilí X pocity zahanbení a pochybnosti vůči sobě ve vztahu k okolí
• výchova: zvýšená potřeba citlivého přístupu ze strany rodičů (pocit autonomie), pocit bezpečí
• v souladu s Freudem (anální fáze) význam uvědomělého a již částečně ovládaného zadržování a vypuzování
• ctností = vůle, volní úsilí

3. iniciativa X vina (3-5 rok)

• osvojit si základní postoj zodpovědnosti za své činy
• iniciativa (aktivity, objevování svého těla, experimenty, plánování) jako dobrá a podporovaná
• vyrovnání s konfliktem podporuje vývoj ve směru zaměřenosti a cílevědomosti vlastního úsilí X neúspěch postoje rezignace a sebeobviňování za činy uskutečněné nebo zamýšlené
• ctností = účelnost

4. snaživost X méněcennost (6-12 rok)

• souvislost s docházkou do základní školy – příjem neosobních principů, ne ve světě představ a hry, ale - už by mělo mít cit pro účelnost - věnuje se více úkolům a rozvíjení dovedností
• ohroženo pocitem nedostatečnosti a méněcennosti, zoufá si někdy nad svou kapacitou, pokládá se za odsouzené k prostřednosti
• zvládnutí – pocit kompetence, sebedůvěry a sebeprosazení v praktické činnosti ("umím to, jsem šikovný") X neúspěch pocity vlastní nedostačivosti a méněcennosti ve srovnání s ostatními
• ctností = kompetence (mohoucnost)

5. identita X zmatení (konfuze) rolí (12-20 rok)

• vývoj vlastní identity bouřlivý - fyzický, psychický a sociální -> nároky na psychické zpracovávání
• sjednocení předchozí představy o sobě samém - sumarizuje předchozí a hledí do budoucnosti, plány s cíli
• nesoudržná, rozporná zkušenosti s tím, jak se jeví sobě a ostatním = nejednotná zmatená struktura sebevymezení - tzv. difuzní identita; silné krize identity - různé rozlady, deprese, obavy, konfuze (zmatek, chaos) rolí
• velká úloha potřeba identifikace se vzory, modely, příklady a jejich nápodoba
• ctností = věrnost své životní filozofii, svým cílům, zájmům a hodnotám

6. intimita X osamělost (20-30 rok)

• spojení vytvořené identity s identitou druhého - beze strachu, že se ve spojení vlastní identita rozpustí
• intimita, intimní vztahy navazuje a rozvíjí v období hledání identity, přes identifikaci s druhými k vlastní identitě
• opakem sklon k distancování se, tendence k izolaci - často ve chvíli, kdy se neplní všechny nároky
• ctností = láska

7. generativita X stagnace (30-60 rok)

• generativita = zájem o plození a vedení příští generace, potřeba něco vytvářet, být produktivní, pečovat, předávat
• kdo nepřínosný ve smyslu generativity -> zabývá se sám sebou nebo stagnuje
• ctností = pečování, něčím konstruktivně a reálně přispět, být prospěšný a pečovat o někoho

7. integrita „já“ X zoufalství (60 – smrt)

• integrita já - vyrovnávání se s bilancí vlastního života i s faktem smrti
• pochopení řádu věcí, o jakousi moudrost, shrnutí všech předchozích stadií - zvládnutí i hodnocení
• strach ze smrti a úzkost menší, když cítí kontinuitu vlastního života, smysluplnost, účelné a i duchovně a společensky užitečné prožití života
• desitengrace já - chorobný strach ze smrti k zoufalství
• ctností = spiritualita a moudrost

René Spitz

• ovlivněn pozorováním děti v raném stádiu vývoje, které realizovala Bühlerová
• dílo „Hospitalismus“ – reakce na situaci v sirotčincích po 1. sv. v. – otázky deprivace, hospitalismu, anaklitické deprese,…
• důsledky absence vztahu dítěte s matkou – vedlo k depresím, úpadku, zhoršení oční koordinace, motorické retardaci, i poruchám hormonálního charakteru

vývoj socializace:

• preobjektální stádium: od narození do 3 měsíců
  • dítě nemá ustaven žádný rozlišený vztah k objektům okolního světa – neukazuje žádné trvalejší (rozdílně projevované) vztahy
• stádium předběžného objektu: 3 – 6 (8) měsíců
  • dítě reaguje na spatření obličeje úsměvem a odlišuje jej od okolních objektů, úsměv vyvolává spatření každé tváře, ne jen určitých osob, jednoduchá struktura (gestalt) tvořená základními (privilegovanými) rysy obličeje (ústa-nos-oči)
• stádium objektu: počátek mezi 6. a 8. měsícem
  • rozlišování mezi známou a cizí tváří, úzkost při odloučení od známé osoby („úzkost osmého měsíce“), specifický vztah k jedné osobě – při odloučení separační úzkost, strach z cizích lidí;
  • jedinečné místo matky v citovém životě dítě (uspokojování nejhlubších pudových potřeb lásky a bezpečí) – při přerušení vztahu tzv. anaklitická deprese

Margaret Mahlerová

• představitelka egopsychologie (psychoanalýza navazující na strukturální teorii Freuda)
• vývoj cesta k separaci a individuaci

tři základní fáze:

• Normální autismus: první měsíc života
  • dítě ponořeno do vlastních pocitů, převažují spánkové stavy, snaha orientovat na uspokojování zákl.potřeb a snižovat napětí, které z neuspokojování plyne, matka filtrem toho negativního, nerozlišuje sebe a ostatní
  • autistická skořápka - obrana proti rušivým podnětům zvnějšku, pro opuštění potřeba optimální hladiny slasti a bezpečné zakotvení v matčině světě
• Normální symbióza: 2. – 4. měsíc
  • dítě vytváří s matkou jeden všemocný (omnipotentní) systém ohraničený od okolního světa, sdílí mnohé pocity a naladění, existence nějakých druhých
  • pokud matka neposkytuje dítěti harmonickou odezvu, nespolupracuje na jeho iluzi všemocnosti – neschopnost kontrolovat emoce
• Separace a individuace: 4. měsíc – 4. rok
  • subfáze diferenciace (4. – 10. měsíc) - dítě odlišuje matku od sebe, strach z jiných lidí, anaklitická deprese (ztráta opory), silný zájem o prozkoumávání okolí všemi možnými prostředky, jednoznačné zaměření na vnější podněty, vnitřní pocity už jsou vedlejší
  • subfáze procvičování (10. – 16. měsíc) - elastické pouto – dítě potřebuje své pevné zázemí, při exploraci potřeba zklidnění (vrátit se k matce a uklidnit se), začíná chodit – rozvoj autonomie, změna pozice (vertikální pozice) umožňuje pozorovat svět tak jak je stavěný (vertikálně)
  • subfáze navazování přátelských vztahů (16. – 25. měsíc) – matka více říkat ne – všemocná matka v ambivalentní matku – utěšuje, krmí, ale zároveň zakazuje, přikazuje - toto důležité pro formování dítěte, důležitý kontakt s matkou (podle Šulové nemělo být do 3. let dáno do nějaké instituce, ale mělo by být s matkou), jednota s matkou iluzí = separační úzkost
  • subfáze individuace (25. – 36. měsíc) – zrození psychologického Já, dítě přijalo i tu dobrou i tu špatnou stránku matky, stabilně vytvořená mentální reprezentace matky

KAREN HORNEY

• představitelka neopsychoanalýzy (kulturní psychoanalýzy) - na lidské chování ne nejzásadnější vliv pudové tendence člověka, ale sociální faktory prostředí
• narozena a studovala v Německu, odjela do Spojených států (klinická práce) -> povšimla si rozdílů v druzích neuróz mezi americkými a evropskými pacienty = společenské hodnoty a kultura hlavní úlohy při utváření osobnosti

Hlavní body teorie

• velký význam zážitky v dětství => základní úzkosti v sociálních faktorech
• ZÁKLADNÍ ÚZKOST DÍTĚTE
  • dítě se rodí do světa obtěžkaného problémy
  • úzkost (základní či bazální úzkost) nevzniká sama sebou, ale vyvolána dospělými, kteří obaleni vlastními neurózami, chovají se nepředvídatelně -> nejistota, rodiče ambivalentní = zmatení, bezmoc a osamocení
• VZTAHY S DRUHÝMI
  • pro překonání ZÚ a zisk pocitu bezpečí různé interpersonální vztahy, pohyby
    • směrem k lidem - povolnost, neprosazování se, závislost, přání být milován, chráněn a veden; "když se poddám, nemohu být poškozen"
    • směrem od lidí - uzavřenost, nezájem o emocionální vazby, "když se stáhnu, nemůže mi být ublíženo"; touha po nezávislosti a soběstačnosti
    • směrem proti lidem - hostilita, dominance, vykořisťování, ovládání; "když mám moc, nemůže mi nikdo ublížit"; přátelské chování prostředkem k dosažení moci a zvýšení si soc. pozice, touha po moci
  • zdravé dítě je schopno tyto pohyby kombinovat
  • neurotické dítě má jen jeden a hledá různé cesty, jak najít jistotu v sobě samotných
    • může se stát, že si vytvoří jiný sebeobraz, než je jejich self – nejčastěji ideální já – nadávají si za to, co udělali – nárok, že nesmí udělat chybu a ještě se trestá – rozpadá se do dvou kusů – jeden náročný, druhý trestající
    • chování odvozuje od toho, co očekávají ostatní – měl bych mód (musturbation) – souvisí s modalitou řeči a uvažování – zda říká musím/měl bych/chci si uklidit – když totiž používá někde „měl bych“ tak to často nesplní, není s tím úkolem plně ztotožněn
      • *strategie gremlinů – pokud má jinou intonaci, než jindy používá („já si musím uklidit“) - tu část, se kterou se plně neztotožnil, tak to svedeme na gremlina, který mu jen něco naříkává, ptáme se, jak ten hlas zní, který nám našeptává, že něco nezvládáme, ptáme se, jak vypadá – když ho popisuje, tak si ho zosobnil, takže se vůči němu vymezí