Lidská duše v nazírání Platonově: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Platón (427 - 347 př.n.l.) == * vlastním jéne ''Aristoklés'', přezdívka Platón pocházela od učitele gymnastiky a souvisela s řeckým slovem '…“)
 
Řádek 4: Řádek 4:
 
* dostalo se mu znamenité výchovy - věnoval se výtvarnému umění, hudbě, skládal oslavné dithyramby, úspěšný byl také v atletice
 
* dostalo se mu znamenité výchovy - věnoval se výtvarnému umění, hudbě, skládal oslavné dithyramby, úspěšný byl také v atletice
 
* chtěl se věnovat politické kariéře, když poznal Sókrata, rozhodl se zasvětit život filozofii
 
* chtěl se věnovat politické kariéře, když poznal Sókrata, rozhodl se zasvětit život filozofii
 +
 
* po smrti Sókrata hodně cestoval - navštívil mimojiné Egypt, jihoitalské Tarento i Sicílii, kde pobýval na dvoře syrakuského vládce Dionysia I. - zde se opakovaně a neúspěšně pokoušel realizovat své  představy o rozumné správě věcí veřejných
 
* po smrti Sókrata hodně cestoval - navštívil mimojiné Egypt, jihoitalské Tarento i Sicílii, kde pobýval na dvoře syrakuského vládce Dionysia I. - zde se opakovaně a neúspěšně pokoušel realizovat své  představy o rozumné správě věcí veřejných
* okolo roku 387 př.n.l. zakládá vlastní filozofickou školu '''Akadémie''', která fungovala nepřetržitě téměř 900 let. Velký důraz se kladl na matematiku, nad vchodem byl umístěn nápis: '',,Nevstupuj, kdo neznáš geometrii''''.
+
 
 +
* okolo roku 387 př.n.l. zakládá vlastní filozofickou školu '''Akadémie''', která fungovala nepřetržitě téměř 900 let. Velký důraz se kladl na matematiku, nad vchodem byl umístěn nápis: ''Nevstupuj, kdo neznáš geometrii''.
 +
 
 +
* všechny spisy Platóna se zachovaly a byly přeloženy do češtiny, většinou mají podobu dialogu (kromě ''Obrany Sókrata'' a ''Listů''), mězi nejznámější patří: '''''Prótagoras''''' (o výchově k ctnosti a mravnosti), '''''Ústava''''' (o společenských zřízeních), '''''Faidón''''' (o nesmrtelnosti duše), '''''Symposion''''' (o kráse a lásce), '''''Faidros''''' (O kráse a idejích), '''''Parmenidés''''' (o teorii idejí)
 +
 
 +
== Lidská duše v nazírání Platónově ==
 +
'''1. TEORIE IDEJÍ'''
 +
* Platón je toho názoru, že pouze svět nehybných, věčných a stále identických idejí je světem pravým, zatímco svět pohybujících se, proměnlivých a přechodných smyslových věcí je světem druhotným a odvozeným z nadžazeného světa idejí.
 +
 
 +
'''IDEJE''' = nadmyslová jsoucna, která existují nezávislé na člověku a jeho mínění. Jen idejím přísluší pravé bytí.
 +
 
 +
'',,Ideje jsou stále v témž stavu, jsou to, co stále jest a vzniku nemá, kdežto smyslové věci kolem nás, které jsou jen předmětem ménění s pomocí počitku bez účasti rozumu, jakžto něco, co vzniká a zaniká, nikdy nemají pravé jsoucnosti''''<ref>PLATÓN. <i>Timaios, Kritiás</i>. Praha: Oikoymenh, 2008.</ref>.
 +
* Tento postoj bývá nazýván jako '''IDEALISMUS'''
 +
 
 +
'''2. DUŠE'''
 +
* Platón věřil jako pythagorejci ve vtělování a nesmrtelnost duše - tento názor rozvíjí mýtus uvedený v dialogu Faidros<ref>Platón. (2000). Faidros. Praha: Oikoymenh.</ref>:
 +
Lidské suši byla dána možnost, aby se před spojením se smrtelnými těly účastnily jízdy bohů po nebeské klenbě. Zde je možnost dívat se v nadsvětí na to, co je vskutku jsoucí: na pravou spravedlnost, pravou rozumnost, pravé vědění. Jen bohům je však dáno plně se sytit tímto pohledem. Duše má totiž podobu jakési srostliny vozataje, jímž je rozum, a dvojspřeží okřídlených koní, jimiž jsou nižší duševní složky - poslušnější kůň představuje vůli a emoce, vzpurný kůň smyslovou žádostivost. Zatímco vozy bohů jezdí v harmonické pohodě, rozumem dobře řízeny, vozatajové lidských duší musí zápasit s nevorností svých koní, jež vozy strhuje dolů...Nakonec odcházejí neúčastny oné nádherné podívané na pravá jsoucna a po odchodu se nasycují pouhým míněním. Duše, které toho spatřily nejvíce, vcházejí do zárodku budoucích filozofů; ty, které toho shlédly méně, vtělují se v krále, pak postupně v ekonomy, lékaře, věštce, básníky a nakonec ty, které se k pravému poznání povznesly nejméně povznesly - v demagogy a tyrany (odkaz na Dionysia I.)
 +
 
 +
Tento příměr byl později užíván k rozlišení rozumu, vůle (citů) a pudů a podle některých autorů (J. Pieter) jde o jeden z prvních psychodynamických modelů.

Verze z 18. 4. 2016, 13:56

Platón (427 - 347 př.n.l.)

  • vlastním jéne Aristoklés, přezdívka Platón pocházela od učitele gymnastiky a souvisela s řeckým slovem PLATYS (=široký)
  • pocházel z rodiny patřící mezi athénskou aristokracii
  • dostalo se mu znamenité výchovy - věnoval se výtvarnému umění, hudbě, skládal oslavné dithyramby, úspěšný byl také v atletice
  • chtěl se věnovat politické kariéře, když poznal Sókrata, rozhodl se zasvětit život filozofii
  • po smrti Sókrata hodně cestoval - navštívil mimojiné Egypt, jihoitalské Tarento i Sicílii, kde pobýval na dvoře syrakuského vládce Dionysia I. - zde se opakovaně a neúspěšně pokoušel realizovat své představy o rozumné správě věcí veřejných
  • okolo roku 387 př.n.l. zakládá vlastní filozofickou školu Akadémie, která fungovala nepřetržitě téměř 900 let. Velký důraz se kladl na matematiku, nad vchodem byl umístěn nápis: Nevstupuj, kdo neznáš geometrii.
  • všechny spisy Platóna se zachovaly a byly přeloženy do češtiny, většinou mají podobu dialogu (kromě Obrany Sókrata a Listů), mězi nejznámější patří: Prótagoras (o výchově k ctnosti a mravnosti), Ústava (o společenských zřízeních), Faidón (o nesmrtelnosti duše), Symposion (o kráse a lásce), Faidros (O kráse a idejích), Parmenidés (o teorii idejí)

Lidská duše v nazírání Platónově

1. TEORIE IDEJÍ

  • Platón je toho názoru, že pouze svět nehybných, věčných a stále identických idejí je světem pravým, zatímco svět pohybujících se, proměnlivých a přechodných smyslových věcí je světem druhotným a odvozeným z nadžazeného světa idejí.

IDEJE = nadmyslová jsoucna, která existují nezávislé na člověku a jeho mínění. Jen idejím přísluší pravé bytí.

,,Ideje jsou stále v témž stavu, jsou to, co stále jest a vzniku nemá, kdežto smyslové věci kolem nás, které jsou jen předmětem ménění s pomocí počitku bez účasti rozumu, jakžto něco, co vzniká a zaniká, nikdy nemají pravé jsoucnosti''[1].

  • Tento postoj bývá nazýván jako IDEALISMUS

2. DUŠE

  • Platón věřil jako pythagorejci ve vtělování a nesmrtelnost duše - tento názor rozvíjí mýtus uvedený v dialogu Faidros[2]:

Lidské suši byla dána možnost, aby se před spojením se smrtelnými těly účastnily jízdy bohů po nebeské klenbě. Zde je možnost dívat se v nadsvětí na to, co je vskutku jsoucí: na pravou spravedlnost, pravou rozumnost, pravé vědění. Jen bohům je však dáno plně se sytit tímto pohledem. Duše má totiž podobu jakési srostliny vozataje, jímž je rozum, a dvojspřeží okřídlených koní, jimiž jsou nižší duševní složky - poslušnější kůň představuje vůli a emoce, vzpurný kůň smyslovou žádostivost. Zatímco vozy bohů jezdí v harmonické pohodě, rozumem dobře řízeny, vozatajové lidských duší musí zápasit s nevorností svých koní, jež vozy strhuje dolů...Nakonec odcházejí neúčastny oné nádherné podívané na pravá jsoucna a po odchodu se nasycují pouhým míněním. Duše, které toho spatřily nejvíce, vcházejí do zárodku budoucích filozofů; ty, které toho shlédly méně, vtělují se v krále, pak postupně v ekonomy, lékaře, věštce, básníky a nakonec ty, které se k pravému poznání povznesly nejméně povznesly - v demagogy a tyrany (odkaz na Dionysia I.)

Tento příměr byl později užíván k rozlišení rozumu, vůle (citů) a pudů a podle některých autorů (J. Pieter) jde o jeden z prvních psychodynamických modelů.

  1. PLATÓN. Timaios, Kritiás. Praha: Oikoymenh, 2008.
  2. Platón. (2000). Faidros. Praha: Oikoymenh.