Vývojový přístup v psychologii

Vývojový přístup v psychologii

Aristotelés

• Prezentoval první detailní koncepci vývoje společně s historií embryologie v rozmanitých životních formách.
• Nahradil teorii atomistických zastánců preformovaných struktur vlastní epigenetickou teorií, podle které se embryo postupně diferencuje z neurozlišeného homogenního základu, zatímco tělesné části jako srdce, plíce, končetiny nabývají trvalých forem a prostorového uspořádání teprve v průběhu.
• Epigeneze a preformacionismus stále zůstávají ve vývojové psychologie ústředními protikladnými stanovisky, které spolu soupeří ,přičemž neexistuje jednoznačné řešení tohoto sporu.
• Centrální epigenetický výklad u Aristotela spočívá v tom, že je to právě mužský princip, který působí na generativní materiál vylučovaný ženami, a uvádějící vývojové procesy do pohybu - tyto procesy potom postupně aktualizují potenciál inherentně obsažený v generativním materiálu ženy.
• I když tato teorie směšuje matefyziku s vědou (zahrnuje vitalistické a teleologické prvky), tak se její prostřednictvím Aristotelés stal předchůdcem vývojové vědy: položil základní vývojové otázky a připravil tak cestu pro empiricky zaměřené průzkumníky vývojových problémů o 2000 let později.

• Moderní dějiny vývojové vědy můžeme datovat do 17.století, kdy vědci pokračovali v práci svých antických předchůdců.

William Harvey (1578-1657)

• Známý pro objev cirkulace krve, je důležitou postavou v dějinách vývojového přístupu.
• Napsal práci o roznožování a jako výchozí bod určil Aristotelovu epigenetickou teorii.
• Harvey věřil, že že všechen život povstal z vajíčka.
• Jedna z nejvýznamnějších otázek tehdejší doby se zaměřovala na povahu embryonální výživy a základní rozdělení mezi výživou a samotnou formující látkou ve vajíčku.
• Harvey byl přesvědčen, že toto rozdělení nemá žádný význam, protože výživa byla asimilována embryem, jakmile získalo formu.
• Epigenezi chápal jako propojené, synchronní procesy 1. růstu (nárůstu hmoty, množství) a 2. diferenciace. To je v rozporu s Aristotelem, který považoval epigenezi za totožnou s diferenciací formujícího se materiálu (těla).

• Vynález mikroskopu zcela mění situaci, odhaloval do té doby neviditelný svět.
• Mikroskop obrácený na vajíčko odhalil vysoký stupeň organizovanosti i u těch nejmenších z embryí a proto dala vzniknou názoru preformacionismu a její základní otázce: pokud je tak složitá organizace přitomná tak brzy, proč by zde nemohla být od úplného počátku?
• Jejich názor spočíval v tom, že život je preformován ve vajíčkách, ikonou preformace byl Nicholas Hartsoecker.
• Debaty v 18.století nakonec skončily v podobě odpovědi Harveyho: jde o současně probíhající procesy růstu (nárůstu hmoty) a získávání tvaru.

Herbert Spencer (1820-1903)

• Prezentoval psychologii jako oddělenou od biologie, jejímž výzkumným záměrem byla vědomá lidská mysl.
• Užíval stejné metody a koncepty jako biologie.
• Měl abastraktní koncept vývoje jako pokroku, který aplikoval napříč mnoha disciplínami.
• Viděl pokrok jako příbuzný k epigenetické tradici Aristotela, Harveyho a dalších.

James Mark Baldwin (1861-1934)

• Přenesl organickou tradici embryonologů do vývojové psychologie 20.století.
• Koncepty jako asimilace, růst a diferenciace, které byly porpvé artikulovány pro výživu a anatomii embrya, byly nyní přepracovány aby pojaly také naši mysl a zkušenost.
• Tyto faktory postupovaly spolu s velmi významným vlivem Darwinovy evoluční teorie a následného nástupu funkcionalismu a společně utvářely vývojovou psychologii a její historii ve 20. století.

Ernst Haeckel (1834-1919)

• Popularizoval paralelu mezi embryonologií a evolucí
• Dal těmto konceptům nová jména a navrhl jejich vzájemné propojení v tzv. Biogenetickém zákoně: ontogeneze je zkrácenou fylogenezí.
• Tento názor byl svého času velmi populární a obecně přijímaný.
• Vývoj může být pojímaný jako tlačený sled fází vpřed evolucí, od stádií nižších živočichů až ke stádiím výlučně lidským.
• Tato teorie si ponechává epigenetické hledisko během ontogeneze, jejíž přičinou je pak nutno hledat v preexistující fylogenezi.

• Školy vývojové psychologie, které vznikaly na začátku 20. století získávají stěžejní koncepce z embryonologie a evoluční biologie 19. století, ale každá z těchto škol implementovala do svých teorií něco jiného.
• Vývojové teorie založené na stádiích vývoje převzal G. S. Hall a Sigmund Freud a byly vybudovány na základech konceptu Ernsta Haeckela.
• Tito psychologové prohlašují, že lidský vývoj opakuje historii lidské evoluce a zdravý vývoj vyžaduje podporu těchto predeterminovaných stádií v průběhu dětství.

William Preyer (1841-1897)

• Byl embryonolog, který pokračoval v epigenetické tradici.
• Přenesl koncepty a metody z jeho oblasti studia do studia vývoje chování.
• Vydání knihy Mind of the Child z roku 1882 je uváděno jako datum, kdy se zrodila vývojová psychologie - Preyer zde překládá způsob transformace empirického přístupu z embryonologie k výzkumu postnatálního mentálního vývoje.
• Koncept vývoje ovlivněný jeho fyziologickým zaměřením, zahrnuje aktivní organismus přispívající svou vlastní aktivitou k jeho vývoji, přičemž výsledek této aktivity z nejranějších stádií poskytuje podklad pro zvládání dalších stádií.

• Tento koncept měl hlavní vliv na Jamese Marka Baldwina, který integroval Preyerovy názory s názory Darwinova přírodního výběru ve vývojovou teorii, která sloužila jako základ pro mnoho škol vývojové psychologie ve 20.století, zahrnující L. Vygotského, J. Piageta, H. Wernera a dalši.
• Vývojový koncept Baldwina je zaměřen na vztah mezi aktivním organismem a jeho sociálním prostředím jako zdrojem vývojové transformace.
• Aplikoval ho na mysl dítěte, což ho vedlo k poznámkám o cirkulárních reakcích a genetické epistemologii, kterou velmi rozšířil a zpracoval Jean Piaget. Vygotski aplikoval jeho názory velmi zeširoka a zahrnul tam také kulturní a rodinnou evoluci spolu s ontogenetickým vývojem, na který se zaměřovali nejvíce.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.