Knihovny v období protireformace

V důsledku českého stavovského povstání a nezdaru třicetileté války nastalo dlouhé období stagnace v českých zemích. Nastalo období protireformace, kdy v popředí stál císař a katolická církev. Významné postavení měli jezuité. Objevila se řada protireformačních opatření, jejímž cílem bylo úplné vymícení kulturních tradic. Důležitým jevem byla cenzura, což mělo vliv na kvalitu literatury. Mimo jiné pro další vývoj mělo význam dílo Jana Amose Komenského.

Školské knihovny

Pro knihovny kolejí Karlovy univerzity nastala nová etapa. Karlova univerzita byla odevzdána do správy jezuitského řádu roku 1622 a vznikla jezuitská klementinská knihovna. Na počátku 18. století byla tato knihovna rozdělena na dvě části: Bibliotheca major a Bibliotheca minor. Knihovnu spravovali prefekti. Jezuitská knihonva měla svůj katalog, jež se bohužel nedochoval. Obory obsažené ve fondu byly církevní a mimocírkevní dějiny, kazatelské práce a exegetika. Byla tu však také zakázaná díla. Speciální knihovní soubr byla tzv. Bibliotheca mathemaica obsahující astronomická a matematická díla. . Klementinská knihovna sice měla rozsáhlý a rozvíjející se fond. Mohli ho však využívat pouze učitelé jezuitských škol, jezuitští kazatelé a výjimeční žáci. Knihovna nebyla určena pro širší veřejnost. Roku 1638 vznikla nová karolínská knihovna z důvodu vzniku lékařské a právnické fakulty. Knihovně bylo přespěto darem rodové knihovny Šternberské, která zahranovala díla z filozofie, historie, lékařství, dějin vědy, literární historie a přírodních věd. Karolínské knihovně byly poskytnuty i jiné dary díky nimž se knihovna rozrůstala. Byla také zřízena veřejná knihovna v objektu Karolina z podnětu Františka hraběte Věžníka, který tímto reagoval na ambice Marie Terezie. Knihovna měla také čítárnu a skladiště knih.

Nastala také nová etapa knihovny olomoucké jezuitské univerzity, jejíž fond mohli však využívat jen učitelé a studenti. Knihovna byla znatelně poznamenána třicetiletou válkou, po níž zůstaly v knihovně jen některé vzácné rukopisy a tisky. I přesto fond knihovny rostl díky darům a nákupu. Knihovna také získala důležitý dar od olomouckého děkana Jiřího Jindřicha Mayerswalda.

Roku 1718 se v Praze otevřela Stavovská inženýrská škola z podnětu inženýra Christiana Josefa Willenberga a při ní odborná knihovna, která se zaměřovala na technické obory. Knihovní fond obsahoval cizojazyčné knihy rozdělené do šesti skupin na práce z matematiky, stavitelství, fortifikace, mechaniky a chemie.

Církevní knihovny

Knihovny církevních institucí prošly v období protireformace velkým vývojem. Specifický význam měla Kapitulní knihovna na Pražském hradě. Její fond díky církevním představitelům vzrůstal. Byly odděleny rukopisy od tištěných knih. Ty byly dále uspořádány a byl vytvořen jejich katalog. V katalogu byli kromě starých rukopisů a náboženské literatury také díla z oborů jako lékařství, filozofie, matematiky, poezie, gramatiky, rétoriky a práva. Od 18. století tu byla i sbírka hudebnin. Oproti univerzitní knihovně Kapitulní knihovna v Olomouci v období třicetileté války neztratila velkou část svých rukopisů, ale přišla o některá díla náboženského obsahu.

V důsledku třicetileté války se více rozvíjely klášterní knihovny, a to až do poloviny 17. století. Bylo vybudováno mnoho barokních sál. Vznikaly nové fondy v klášterních knihovnách, které se zaměřovaly na témata náboženská a témata s ním související. Ale objevovaly se zde i knižní sbírky osobností světského žiovata.

Světské knihovny

Specifickým typem světských knihoven v období protireformace byly šlechtické knihovny. Mnohé šlechtické knihovny zanikly. Zanikla třeba knihovna založená Janem starším Hodějovským z Hodějova. Knihovna Václava Vřesovce z Vřesovic sice nezanikla, ale nemohla sloužit svému účelu. Rožmberská knihovna byla za třicetileté války odvezena do ciziny a po bitvě na Bílé hoře byl Švamberkům zkonfiskován majetek. Knihovnu tak získal císař, který ji přestěhoval do Prahy. Později byla knihovna ukořistěna švědskými vojáky. Zkonfiskována byla také knihovna Václava Budovce z Budova. Rodová žerotínská knihovna byla odvezen a do Vratislavy. Moravskou knihovnu, kterou vybudoval František z Dietrichsteina byla uloupena.

Mezi šlechtické knihovny se řadí i knihovny palácové. Byly to například knihovna Jaroslava Bořita z Martinic. Knihovna založená Janem Hartvíkem Nosticem se později stala střediskem obrozeneckých snah. Knihovnu také vlastnili Černínové, ale později ji koupili Lobkovicové. V polovině 18. století vznikla v pražském furstenberském paláci knihovna a jejíc fond zahrnoval díla z oborů historie, filozofie, filologie, práva, poezie a přírodních věd, ale také rukopisy, prvotisky, univerzitní disertace a mapy.

Mezi šlechtické knihovny řadíme také zámecké knihovny. Mezi nimi vyniká roudnická zámecká knihovna založená Zdeňkem Vojtěchem z Lobkovic. Vznikla sloučením jeho osobní knihovny s částí knihovny Bohuslava Hasištejnského. Knihovna byla dále rozšiřována. Byly tu latinské, řecké a španělské spisy, později také díla se společensko-vědní tématikou a s tématy přírodních věd a beletrie. Dále je třeba jmenovat tyto zámecké knihovny: gallasovská knihovna na hradě Frýdlantě, knihovna na zámku v Náchodě, valdštejnská knihovna v Duchcově, knihovna rodu Eggenbergů na zámku v Českém Krumlově, knihovna Colloredů v Opočně, knihovna na hradě Buchlově, knihovna na zámku v Mikulově, nová zámecká knihovna v Kroměříži, vizovická zámecká knihovna, zámecká knihovna v Rájci nad Svitavou aj.