Organizace knihovních fondů

Dekompozice systému „ORGANIZACE KNIHOVNÍHO FONDU“ Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich ochranu a aktualizaci a revizi.

1.1 Statické prvky systému Knihovní fond Je cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů. Dokumenty v knihovně jsou opatřeny signaturou, čímž se liší tento fond např. od fondu v knihkupectví. Vlastnosti knihovního fondu: Základní vlastností knihovního fondu je jeho dynamičnost, schopnost reagovat na požadavky čtenářů, respektovat životnost informací obsažených v dokumentech, změnu formy dokumentů, přizpůsobit se velikosti prostor dané knihovny. Složení knihovního fondu Struktura knihovního fondu je závislá na typu a funkcích knihovny. Je samozřejmé, že jiný fond bude mít knihovna veřejná a jiný odborná. Pokud se v jedné lokalitě nachází více knihoven, je nutno složení fondů koordinovat. Je-li ve městě dobře vybavená a fungující veřejná knihovna, pak ve školní knihovně nemusí být mnoho beletrie, ale pouze dokumenty, které rozšiřují učivo. Složení knihovního fondu je závislé i na počtu a složení čtenářů, případně i potenciálních uživatelů. Měli bychom přihlížet k věku čtenářů, jejich schopnostem (např. práce s výpočetní technikou), ale i k jazykovým možnostem. Tento problém se týká zejména národnostních menšin, pro které by měla být do fondu zařazována i literatura v jejich rodném jazyce. V odborných knihovnách sledujeme při budování fondu gesci instituce, která knihovnu zřizuje. Struktura fondu se člení na jádro sledované tématiky, důležité jsou dokumenty z hraničních oborů a pomocných disciplin. V žádné knihovně by neměly chybět příručky, slovníky, atlasy, i když nyní při propojení na Internet tyto dokumenty můžeme využívat zdarma touto cestou. Skladba knihovního fondu odpovídá druhům dokumentů, které jsou pro zaměření knihovny prioritní. V hudebních knihovnách to budou zvukové, audiovizuální nosiče a hudebniny. V technické knihovně kromě knih a časopisů také patenty, normy a firemní literatura. Ve vědecké knihovně budou preferovány časopisy (v tištěné i elektronické formě), ale také materiály z akcí (konferencí a sjezdů). Zejména však struktura a velikost knihovního fondu závisí na prostorových možnostech knihovny. Na kapacitě vhodných skladů, depozitářů, velikosti volně přístupných čítáren a studoven. Podle možností přístupu k fondům lze je rozdělit do dvou skupin: fond bezprostředně přístupný, fond zprostředkovaně přístupný. Fond bezprostředně přístupný Volný výběr – vybrané dokumenty jsou k dispozici čtenářům a půjčují se Volný přístup – čtenáři jsou přístupny části fondu nebo fond celý. Výhody: umožňuje čtenáři bezprostřední kontakt s dokumentem, inspiruje ho při výběru podobných děl. Pokud si chce čtenář pouze něco ověřit, neztrácí čas. Takto vyložený fond má mnohem větší obrat než fondy se stavěním zprostředkovaným. Nevýhody: nároky na kontrolu stavění, nároky na prostor, nároky na ochranu fondu. Pořádání fondu: věcné (tématické), ve veřejných knihovnách autorské Fond zprostředkovaně přístupný Do tohoto fondu spadají dokumenty ve skladištích, depozitářích a vzácné knihy v trezorech. Nevýhody: prostorové a časové bariéry pro čtenáře. Výhody: menší nároky na prostor, minimální nároky na ochranu knižního fondu. V nepřístupných prostorách lze udržovat nižší teploty a zabránit ztrátám. Pořádání fondů: formální, nejčastěji formátově pořadové Katalogy Katalog je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivých záznamů o dokumentech. Katalog je selekčním nástrojem, tj. nástrojem, který umožňuje výběr relevantních dokumentů. Plní lokační a bibliografickou funkci. Lokační funkce – poskytování informací o tom, zda určité hledané dílo, dílo určité tématiky, či určitého autora je v daném fondu a kde uloženo. Bibliografická funkce – informuje o tom, jaké dokumenty od téhož autora, nebo určité tématiky existují. Tuto funkci plní zejména katalogy národních institucí. Druhy katalogů V současné době je aktuální členit katalogy podle způsobu zpracování na katalogy lístkové (též klasické) a na katalog v počítači, kde je záznam o dokumentu pouze jedenkrát Lístkové katalogy V klasické knihovně (bez AKS) je budován systém katalogů, aby čtenáři byli schopni vyhledat dokument podle různých kritérií.Obvykle to bývá katalog jmenný a katalog předmětový i systematický.V každém z těchto katalogů je více lístků na jednu knihovní jednotku. Lístkové katalogy členíme podle následujících hledisek: Podle druhů dotazů: Katalog jmenný – abecední řazení podle autora nebo názvu či korporace Katalog systematický – řazený podle klasifikace (MDT, DDT) Katalog předmětový – řazení abecední podle předmětových hesel Podle čtenářského určení Katalog čtenářský- určený pouze čtenářům. Neobsahuje všechny dokumenty Katalog služební- generální – obsahuje všechny dokumenty, je určen pro služební účely (zjišťování duplicity atd.) Podle rozsahu Katalog dílčí – jednoho fondu (dětský katalog, katalog pobočky) Katalog souhrnný – všechny fondy dané knihovny Katalog souborný – katalog více institucí. Katalog ústřední – katalog ústřední knihovny a všech poboček Katalog v automatizovaných knihovnických systémech Pro katalog se užívá vžitá zkratka OPAC – Online public access catalogue. Počítačový katalog umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Knihovny, které používají automatizovaný knihovnický systém, mohou zveřejnit svůj katalog na webové stránce. Pro tento druh někdo používá termín iPAC nebo webPAC. V katalogu je záznam uložen pouze jedenkrát a umožňuje vícehlediskové vyhledávání. Vybraná pole jsou indexována. Jsou to selekční údaje určené pro vyhledávání. Uživatel má možnost volby selekčních údajů (např. autor, název, edice, předmětové heslo atd.). Zpočátku byly k vyhledávání k dispozici různé techniky a nástroje ( pravo i levostranné rozšíření, logické operátory AND, OR, NOT). Rozvoj informačních technologií umožnil nyní čtenářům nabídnout uživatelsky příjemné rozhraní. Moderní prvky WEB2.0 aplikované v knihovním elektronickém katalogu umožňují uživatelům mnohem více, mimo jiné i možnost komunikovat a spolupracovat s ostatními členy čtenářské komunity i s knihovníky samotnými při vytváření a doplňování informací k jednotlivým záznamům katalogu. Vyhledávání je možné v přirozeném jazyce s automatickou úpravou termínu. K uživatelskému komfortu patří : • filtrování dotazu pomocí fasetové navigace • možnosti náhledu v podobě tag cloud. • výsledky dotazů jsou řazeny podle relevance, • RSS kanál, • možnost náhledu externích zdrojů – např. Google Books, • propojení s jinými elektronickými zdroji. Souborné katalogy Souborný katalog je katalog více knihoven, vymezený geograficky, oborově, či typem knihoven nebo systémem. Záznamy obsahují nejdůležitější popisné identifikační údaje a siglu knihovny, kde se dokument nachází. Funkce souborného katalogu 1. lokační funkce, která umožňuje velmi rychlé zjištění, kde je relevantní dokument uložen a je-li určen k půjčování. Využívá se při meziknihovní výpůjční službě a zejména při mezinárodní meziknihovní výpůjční službě (MVS a MMVS) 2. podpora katalogizace je funkce, která knihovnám umožňuje sdílet záznamy 3. podpora akvizice – akviziční pracovník při rozhodování o nákupu knihy zjišťuje, zda není k dispozici v jiné knihovně 4. rekatalogizace- při retrospektivním zpracování fondů lze ze souborného katalogu přebírat záznamy   Typologie souborných katalogů: Reálný souborný katalog Je reálný proto, že skutečně existuje jako systém i jako databáze. Jednotlivé knihovny mají své vlastní systémy s lokálními katalogy a je jim umožněn přístup do centrálního katalogu a do jednotlivých katalogů, z kterých je složen. Nepředpokládá se používání jednotného automatizovaného knihovnického systému. Virtuální souborný katalog Tento souborný katalog reprezentuje současnou úroveň technologie. Je virtuální, protože neexistuje souborný katalog, ale spojuje katalogy všech knihoven. Knihovny mají své autonomní systémy s lokálními katalogy. Mají síťový přístup a každý může komunikovat s každým. Katalogizace je lokální, nemá centrální systém a každá knihovna provádí svou vlastní kontrolu.