Aššurbanipal: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Král Aššurbanipal''' (669-630 př. n. l.) byl poslední velký vládce Asýrie, který dovedl říši k vrcholnému rozkvětu. Dobyl Egypt a téměř zničil Babylónii. Po jeho smrti došlo k rozpadu této ohromné říše. Její nepřátelé využili nejednotnosti Asýrie způsobenou následnickými boji o moc a již patnáct let po Aššurbanipalově smrti došlo k jejímu totálnímu pádu. Král Aššurbanipal byl proslulý nejen svou krutostí k poraženým nepřátelům, ale také svým zájmem o vzdělání. Ve svém životopise se chlubil i tím, že se kromě válečného umění naučil také psát. Podle jeho dalšího výroku bylo budování knihovny smyslem jeho života.<ref>CEJPEK, Jiří a kol. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 247 s. ISBN 80-246-0323-3.</ref> | '''Král Aššurbanipal''' (669-630 př. n. l.) byl poslední velký vládce Asýrie, který dovedl říši k vrcholnému rozkvětu. Dobyl Egypt a téměř zničil Babylónii. Po jeho smrti došlo k rozpadu této ohromné říše. Její nepřátelé využili nejednotnosti Asýrie způsobenou následnickými boji o moc a již patnáct let po Aššurbanipalově smrti došlo k jejímu totálnímu pádu. Král Aššurbanipal byl proslulý nejen svou krutostí k poraženým nepřátelům, ale také svým zájmem o vzdělání. Ve svém životopise se chlubil i tím, že se kromě válečného umění naučil také psát. Podle jeho dalšího výroku bylo budování knihovny smyslem jeho života.<ref>CEJPEK, Jiří a kol. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 247 s. ISBN 80-246-0323-3.</ref> | ||
+ | <gallery> | ||
+ | Soubor:Příklad.jpg|Titulek 1 | ||
+ | Soubor:Příklad.jpg|Titulek 2 | ||
+ | [[Soubor:300px-Assurbanipal op jacht|náhled|Aššurbanipal na lovu]] | ||
+ | </gallery> | ||
Zdroj | Zdroj |
Verze z 6. 7. 2016, 12:17
Král Aššurbanipal (669-630 př. n. l.) byl poslední velký vládce Asýrie, který dovedl říši k vrcholnému rozkvětu. Dobyl Egypt a téměř zničil Babylónii. Po jeho smrti došlo k rozpadu této ohromné říše. Její nepřátelé využili nejednotnosti Asýrie způsobenou následnickými boji o moc a již patnáct let po Aššurbanipalově smrti došlo k jejímu totálnímu pádu. Král Aššurbanipal byl proslulý nejen svou krutostí k poraženým nepřátelům, ale také svým zájmem o vzdělání. Ve svém životopise se chlubil i tím, že se kromě válečného umění naučil také psát. Podle jeho dalšího výroku bylo budování knihovny smyslem jeho života.[1]
Zdroj
- ↑ CEJPEK, Jiří a kol. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002, 247 s. ISBN 80-246-0323-3.
.
--Barbora.Molikova (diskuse) 24. 5. 2016, 14:31 (CEST)