Vývoj katalogizačních pravidel, se zaměřením na vývoj anglo-amerických standardů, ISBD a katalogizačních pravidel používaných na území ČR.

Katalogizační pravidla, jak je známe dnes, začala vznikat přibližně na začátku 19. století s rozvojem průmyslové společnosti a s rozvojem nakladatelské činnosti. První katalogizační pravidla byla vypracována jednotlivci z řad pracovníků knihoven a paměťových institucí. Na konci 19. století se začaly pravidly zabývat knihovnické asociace nebo se péče o pravidla ujaly velké knihovny.

Raná historie

Antonio Panizzi

(1797-1879)

• Jeho „91 pravidel“ bylo implementováno r. 1839 v knihovně Britského muzea, kde byl knihovníkem (1831-1866).
• r. 1841 byla pravidla obhájena a vydána.
• Charakterizovala je tzv. Formální záhlaví – např. „Akademie“ (dokumenty univerzit a naučných společností), „Liturgika“ (misály, modlitební knihy apod.). A. Panizzi zavedl jako první korporativní záhlaví. Jako první také přišel s tezí, že je dílo důležitější než vydání a že čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla.
• Panizzi definoval pět základních charakteristik a požadavků na katalog:
  • Dostatečně detailní záznam, aby mohl uživatel knihu identifikovat.
  • Pouze jedno záhlaví na jednotku.
  • Normalizovaná forma autorského záhlaví.
  • Shromáždit všechna vydání a překlady díla dohromady.
  • Křížové odkazy, které uživatele navedou ke správné formě jmen a názvů.

Charles Ami Cutter

(1837-1903)

• Roku 1876 vydal významná katalogizační pravidla Rules for a Printed Dictionary Catalog.
• Poprvé definuje principy katalogizace a funkce katalogu.
• Zahrnuje pravidla popisná i pravidla pro volbu záhlaví, a to jak záhlaví autorského a názvového, tak i předmětového a formální záhlaví.
• Vytvořil tzv. Slovníkový katalog (křížový katalog) – spojení katalogů spočívajících na abecedním principu řazení v jeden celek.

Shiyali Ramamrita Ranganathan

(1892-1972)

• Autor fasetového třídění, tzv. Dvojtečkové klasifikace.
• V roce 1931 definoval 5 zákonů knihovní vědy:
  

1. Knihy jsou k užívání.
2. Každému čtenáři jeho knihu.
3. Každé knize čtenář.
4. Šetřit čtenářům čas.
5. Knihovna je rostoucí organismus.

• Ranganathan velmi obdivoval Cuttera a z jeho díla čerpal.

Knihovní katalog by měl být organizován tak, aby:

• • Odhalil každému čtenáři jeho dokument.
  • Zabezpečil každému dokumentu čtenáře.
  • Ušetřil čas čtenáři.
  • Ušetřil čas personálu.

Vývoj anglo-amerických pravidel

Počátky

• Roku 1883 vydává Americká knihovnická asociace (American Library Associacion - ALA) katalogizační pravidla Condensed Rules for an Author & Title Catalog.
• V roce 1900 a 1902 dochází k revizi těchto pravidel.
• 1904 je vydáno další vydání Cutterových pravidel a objevují se snahy o harmonizaci pravidel ALA s Cutterovými.
• Na britské straně jsou v roce 1893 publikována katalogizační pravidla – Cataloguing Rules – britskou Knihovnickou asociací (Library Association - LA).
• 1902 jsou pak vytvořena komise pro revizi těchto pravidel. Komise se přiklání k pravidlům Britského muzea podle Panizziho a revidovaným pravidlům ALA. Koncept revidovaných pravidel je pak představen roku 1904.

Seymour Lubetzky

(1898-2003)

• Tento významný odborník běloruského původu analyzuje pravidla ALA z roku 1949 a vydává dílo Katalogizační pravidla a principy (Cataloging Rules and Principles, 1953).
• Zdůrazňuje nutnost pravidel založených na principech spíše než na případech. Snaží se definovat obecné principy, z nichž má katalogizace vždy vycházet.
• Roku 1960 představuje koncept nových pravidel – Code of Cataloging Rules; Author and Title Entry.
• Lubetzky sám velmi významně ovlivnil Pařížskou konferenci a její výsledky v roce 1961 – pařížské principy.
• 1. Vydání Anglo-amerických pravidel
  • Spolupráce ALA, LA a nově též Kanadské knihovnické asociace (Canadian library Association - CLA) vedla k prvnímu vydání Anglo-amerických katalogizačních pravidel AACR, která měla Americký a Britský text.
  • Oba texty se skládaly ze tří částí:
    

1. Záhlaví, volba selekčních údajů – založeno na pařížských principech, ALA pravidlech z roku 1949 i Lubetzkého konceptu z roku 1960;
2. Popisná část – pravidla LC z roku 1949;
3. Neknižní materiály – založeno na LC 1949 a dalších doplňujících pravidlech LC.

Mezinárodní katalogizační pravidla

Kooperace Velké Británie a USA

Roku 1904 na návrh Melvila Deweyho zahajují ALA a LA spolupráci. Díky tomu dochází roku 1908 k vydání společných katalogizačních pravidel, která však mají dvě verze – Americké vydání a Britské vydání. Pravidla se zabývala volbou záhlaví a popisnými údaji. Strany se neshodly na volbě záhlaví pro autory, kteří mění jména a pro publikace, které mění jména. V obou vydáních jsou neshody vyznačeny vždy v poznámkách nebo jsou zmíněny dvě verze pravidel. Od roku 1930 ALA a LA diskutují o revizi. Knihovna Kongresu se také snaží o sjednocení katalogizace ve státech a to posíláním katalogizačních lístků do ostataních knihoven v USA. Vzniká proto komise pro harmonizaci v LC a specializovaných knihovnách. Roku 1941 jsou vydána velmi obsáhlá katalogizační pravidla, bohužel bez zapojení britské strany, která je zaneprázdněna 2. světovou válkou. Roku 1949 vydává Knihovna Kongresu Rules for Descriptive Cataloging in the Library of Congress – zjednodušená pravidla oproti r. 1941, které přebírá ALA, a takřka beze změny jsou vydána v roce 1967.

ISBD - International Standard Bibliographic Description

(podrobně otázka 15)

• Významným mezníkem v dějinách katalogizace je bezesporu tzv. ISBD – Mezinárodní standardní bibliografický popis.
• Roku 1969 se konalo Mezinárodní setkání katalogizačních expertů v Kodani, organizováno IFLA Komisí pro katalogizaci.
• Ze setkání vzešla rezoluce k vytvoření standardu regulujícího formu a obsah bibliografického popisu. Tak vznikl první mezinárodní bibliografický standard známý pod zkratkou ISBD.
• Řeší pouze stránku bibliografického popisu a struktury záznamu bibliografického popisu, tzn. Interpunkci a pořadí údajů na katalogizačním lístku.

Vývoj pravidel v Německu

• Německá katalogizační pravidla se začala formovat ke konci 19. Století.
• V mnohém ovlivnila i pravidla používaná v Československu 20. - 30. Let.

Pruská instrukce - Preußische Instruktion

• • Pruská instrukce byla zavedena roku 1899 a pravidla byla v německy mluvících zemích používána až do 70. - 80. Let 20. Století.
  • Zajímavostí těchto pravidel je používání tzv. Řídícího substantiva - substantivum regens = gramatické pravidlo určující řazení lístkového katalogu podle prvního substantiva (podstatného jména) názvu, není-li znám autor a řazení lístku v rámci autorských děl. ** Korporativní záhlaví Pruská instrukce téměř nepoužívala.

RAK (Regeln für alphabetische Katalogisierung)

• V 70. - 80. letech též vlivem ISBD přechází německy mluvící země na tzv. RAK - Pravidla pro jmennou katalogizaci.
• RAK jsou harmonizována s ISBD, ale selekční údaje jsou vlastní.
• Praxe je odlišná od anglo-amerického modelu.
• Německé země jsou známy značně propracovanou kooperací, v Německu existuje mnoho odborných knihovnických svazů.
• Vedle vlastních pravidel RAK používalo Německo též odlišný výměnný formát, a to "ne-marcovského typu" - MAB1 - Maschinelles Austauschformat für Bibliotheken - Strojový výměnný formát pro knihovny.

• Přechod k MARC 21 a RDA - na konci 20. Století začalo Německo uvažovat o revizi. V současnosti dospělo k převzetí výměnného formátu MARC 21 a postupnému přechodu k pravidlům RDA.

UNIMARC

• Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí vedle správy ISBD zavedla též v roce 1977 1. Vydání nového výměnného formátu s názvem UNIMARC v rámci svého programu: International MARC Programme.
• Sídlo správy UNIMARCU bylo až do roku 2003 v Německé národní knihovně.
• UNIMARC je nezávislý na katalogizačních instrukcích, pouze respektuje ISBD.
• Má vysokou granularitu a stal se mezinárodně uznávaným formátem.
• V roce 2003 předala IFLA jeho správu Portugalské národní knihovně. Mnoho zemí vč. České republiky proto od UNIMARCu odstoupilo.

MARC 21

• Formát MARC 21 vznikl na přelomu století sloučením kanadského canmarcu a amerického usmarcu.
• Od 1. 1. 2004 je též v ČR používán jako standard.
• MARC 21 má definovány formáty:
  • Pro bibliografická data
  • Pro autoritní data
  • Pro klasifikační data
  • Pro data o vlastnících dokumentů a lokační data
  • Pro data o společnostech

Zdroje

Klíčová slova

katalogizace katalog katalogizační pravidla AACR AACR2 UNIMARC MARC21