Kalendář

Kalendář (z latinského calendarium; od calendae = první den v měsíci) lze z pohledu historické chronologie definovat jako:

1. ucelenou soustavu dělení času do úseků (dnů, měsíců a roků) na základě pravidelnosti a periodicity přírodních jevů na Zemi i v kosmu (rotace Země, oběh Země kolem Slunce, oběh Měsíce kolem Země)
2. systém pravidel, pomocí nichž lze uvést do souladu občanský rok s astronomickými jednotkami času
3. pomůcku znázorňující uspořádání příslušné soustavy dělení času a sloužící k orientaci v ní

Jednotky měření času

Základními jednotkami měření času jsou den, měsíc a rok, které byly odvozeny od pohybu astronomických těles.

Den

Doba, za kterou se Země jedenkrát otočí okolo své osy.

Měsíc

Doba jednoho oběhu Měsíce okolo Země. Pro účely kalendáře je rozlišován:

• synodický měsíc - doba mezi dvěma novoluními (29 dní 12 hodin 44 minut a 2,98 sekund středního slunečního času)

• siderický měsíc - doba, za kterou se Měsíc na své dráze po obloze dostane opět do blízkosti téže hvězdy (27 dní 7 hodin 43 minut a 11,4 sekundy). Měření pomocí siderického měsíce bylo využíváno v menší míře.

V současném evropském kalendáři je měsíc umělým útvarem o 28 - 31 dnech.

Rok

Doba, za kterou Země jedenkrát oběhne okolo Slunce. Pro účely kalendáře je rozlišován

• sluneční tropický rok - doba, která uběhne mezi dvěma průchody Slunce bodem jarní rovnodennosti (ve 21. století má délku 365 dní 5 hodin 48 minut 45,5 sekund)

• siderický rok - doba, za kterou se Slunce na svém zdánlivém pohybu mezi hvězdami po obloze vrátí k téže hvězdě (365 dní 6 hodin 9 minut 34 sekund)

Základní typy kalendářů

Lunární kalendář

Základem je synodický měsíc. Dvanáct synodických měsíců tvoří lunární (měsíční) rok. Protože kalendáře nemohou počítat se zlomky dnů, střídají se zpravidla měsíce o 29 dnech (mensis cavus, česky dutý nebo nerovný měsíc) a 30 dnech (mensis plenus, plný nebo rovný měsíc); zbytek bývá vyrovnáván vkladným (přestupným, staročesky hrudným) dnem (dies intercalaris nebo embolismalis). Příklad: muslimský kalendář.

Lunisolární kalendář

Základem je rovněž synodický měsíc, ale délka roku je upravena tak, aby jednotlivá období kalendářního roku nastávala přibližně ve stejné roční době. Je tvořen, podobně jako rok lunární, dvanácti měsíci, které mají střídavě 29 a 30 dnů, celkem tedy 354 dny, ale vkládáním přestupného, třináctého měsíce (mensis embolismalis, staročesky hrudný měsíc, hruden) je jeho délka přizpůsobena délce roku slunečního. Příklady: babylonský kalendář, židovský kalendář, římský předjuliánský kalendář.

Solární (sluneční) kalendář

Základem je sluneční rok tropický, přitom jsou uvedeny do souladu pouze dny s tropickým slunečním rokem, na oběh Měsíce okolo Země není brán ohled. Rok má 365 dnů, zbytek je vyrovnáván vkládáním přestupného dne zpravidla jedenkrát za čtyři roky. Příklady: starověký egyptský kalendář (bez vkládání přestupného dne), juliánský a gregoriánský kalendář.

Vývoj evropského kalendáře

Římský kalendář

Nejstarší římský kalendář není spolehlivě znám, pravděpodobně byl lunární. Podle některých informací, se prý skládal z deseti měsíců a měl 304 dny. Rok začínal v březnu. V 7. století př. n. l. byl rok prodloužen na 355 dnů rozdělených do 12 měsíců a každý druhý rok byl vkládán přestupný měsíc - mensis intercalaris (intercalarius) střídavě o 23 a 22 dnech. Průměrná délka roku byla 366 ¼ dne. Roku 191 př. n. l. byl tzv. Aciliovým zákonem (Lex Acilia) zrušil cyklus, který upravoval systém obyčejných a přestupných let, úprava roku závisela na rozhodnutí pontifiků, případně senátu.

Juliánský kalendář

Byl zaveden reformou Gaia Jullia Caesara v roce 46 př. n. l. Rok měl 365 dnů, každé čtyři roky měl být vkládán jeden přestupný den. Tak vznikl čtyřletý cyklus o 1 461 dnech. Průměrná délka roku byla 365 1/4 dne (asi o 11 minut více nežli sluneční rok tropický). Rok byl rozdělen do 12 (umělých) měsíců:

• Ianuarius (leden) - 31 dní
• Februarius (únor) - 29 - 29 dní
• Martius (březen) - 31 dní
• Aprilis (duben) - 30 dní
• Maius (květen) - 31 dní
• Junius (červen) - 30 dní
• Julius (červenec) - 31 dní
• Augustus (srpen) - 31 dní
• September (září) - 30 dní
• October (říjen) - 31 dní
• November (listopad) - 30 dní
• December (prosinec) - 31 dní

Přestupný den (dies intercalaris) byl vkládán po 23. únoru.

Křesťanský juliánský kalendář

Juliánský kalendář si křesťané přizpůsobili pro své potřeby vložením křesťanských církevních svátků:

• svátky stálé - vázány na pevné datum
• svátky pohyblivé (festa mobilia) - se vázaly k určitému dni v týdnu, někdy i k dalším okolnostem. Nejdůležitější pohyblivý svátek jsou Velikonoce, které se slaví v neděli po cyklicky vypočítaném úplňku následujícím po 21. březnu.

Gregoriánská reforma kalendáře

Více než jedenáctiminutový rozdíl mezi kalendářním rokem a slunečním rokem tropickým způsobil, že se jarní rovnodennost, na níž záviselo datum nejdůležitějšího křesťanského svátku (Velikonoc), vzdalovala od 21. března na dřívější data (přibližně o 1 den za 130 let). Rovněž cyklicky počítané fáze Měsíce nesouhlasily se skutečnými fázemi. Od 13. století se objevovaly návrhy na reformu kalendáře, konkrétní podoby začaly nabývat v 16. století. Reformu provedl Řehoř XIII. bulou Inter gravissimas v roce 1582. Podle latinského jména papeže-reformátora Gregorius je kalendář nazývám gregoriánský. Autory návrhu byli bratři Aloigi a Antonio Gigliové. Pro navrácení jarní rovnodennosti k 21. březnu bylo v kalendáři vynecháno 10 dnů (po 4. říjnu 1592 se měl psát 15. říjen). Aby se zamezilo dalšímu posunu tohoto data, je třikrát za čtyři sta let vynecháván přestupný den – tzv. sluneční vyrovnání (aequatio solaris). Hovoříme o tzv. v centenárních letech, jejichž základ není beze zbytku dělitelný čtyřmi (tj. 1700, 1800, 1900, 2100...). Rovněž byla stanovena pravidla pro přesnější výpočet měsíčních fází (gregoriánské epakty). Gregoriánská reforma kalendáře byla jednotlivými státy přijímána s různou časovou prodlevou. Skok ze 4. na 15. října byl v roce 1582 proveden v Itálii, Španělsku, Portugalsku a katolických částech Polska, do konce roku 1582 kalendář přijala i Francie, Lotrinsko a katolické provincie Nizozemí. V roce 1583 proběhla reforma kalendáře v katolických oblastech římsko-německé říše. V zemích Koruny české byla reforma přijímána postupně roku 1584: v Čechách byly vynechány dny z 6. na 17. leden, na Moravě ze 4. na 15. října, ve většině Slezska z 12. na 23. ledna a v Lužici ve druhé polovině ledna 1584. V Uhrách proběhla reforma kalendáře mezi lety 1587/1588. Protestantské oblasti říše a státy severní Evropy přijaly reformu kalendáře až roku 1700, kdy již bylo zapotřebí vynechat 11 dní z 18. února na 1. března. Velká Británie přijala reformu vynecháním dnů mezi 2. a 14. zářím 1752. Od první poloviny 19. století se začaly objevovat návrhy na reformu gregoriánského kalendáře, konkrétní jednání byla zahájena po první světové válce:

• trvalý kalendář - 13 měsíců po 28 dnech + 1 mimokalendářní den
• univerzální kalendář - dvanáct měsíců rozdělených do trimestrů 30 – 31 – 30 dnů

a různé kombinace těchto dvou systémů.

Další typy kalendářů

Např. kalendář francouzské republiky (zaveden 24. října 1793), aj.

Odkazy

Použitá literatura

MARIE, Bláhová. Historická chronologie. Praha: Libri, 2001, 948 s.

Text byl převzat z původních internetových skript Katedry archivnictví a PVH vzniklých v rámci projektu OPPA (http://pvh.ff.cuni.cz/index_OPPA.htm).