Marc 21

Autority

Ve formátu Marc 21 se autority rozdělují na personální (jména autorů), názvy korporací, konferenční (jméno akce) a na názvové autority. V poli 06 se nachází kód autoritního záznamu. Údaje o pevné délce v poli 08 označují druh záznamu souboru autorit. Oblast personálních autorit slouží k přesnému vyjádření autorova jména a informací o něm. Tyto údaje se musejí hlavně zobrazit v poli 100. Toto pole není v žádném případě duplicitní. Další specifické údaje se nacházejí v polích 600 (Vedlejší věcné záhlaví, 700 (Vedlejší záhlaví). Pole 110 se používá pro tvorbu korporativního záhlaví, další informace můžeme najít v polích 610 a 710 (Vedlejší záhlaví). Blok týkající se záhlaví pro jména akcí obsahuje označení obsahu indikátorů a podpolí, jež se nejčastěji používají v polích pro jména akcí v záhlaví, tj. v polích 111, 611, 711. Pro zápis unifikovaných názvů použije pole 130, 240.

Jména osob (personální autority)

Jméno tvůrce se zapíše pod takovou formou, kterou autor běžně používá a v jazyce daného autora. Vycházíme z hlavního pramene popisu díla nebo z databáze národních autorit. Ne, ve všech případech lze aplikovat unifikovaný zápis jména (příjmení, jméno) a to, když autor uvede pouze rodné jméno např. svatí, papežové, panovníci nebo osoby těžko geograficky zařaditelné a další významné osobnosti. Pokud v tomto ohledu existuje počeštěná forma jména těchto osob, použijeme ji. Jestliže je jméno složeno z více části postupujeme podle příručkových pramenů vydaných v jazyce autora nebo země, kde působí (AACR2, RDA). V případě že seznamy neexistují nebo se k nim nedostaneme, vycházíme z pravidel země nebo jazyka spojené s autorem. Autor může publikovat pod více bibliografickými identitami. Za preferovanou formu se volí později nejběžněji užívané jméno, vše ostatní se odkáže v záznamu autority. Úvodní členy na počátku polí pro jmenná záhlaví se obvykle vynechávají, pokud nejsou zapisovány záměrně. Vynechávají se úvodní členy, kterými začíná název nebo jeho část v polích pro vedlejší záhlaví jméno/název, tj. v polích 600,700,800.

Indikátory

První indikátor:
0-jméno se uvádí pouze pod křestním jménem
1-jméno se uvedeno pod příjmením
3-jméno se označí pod jménem rodiny

Druhý indikátor není definován.

Jména rodů a rodin

U jména rodin šlechtických a panovnických rodů použijeme českou variantou formu jména. Jméno musí být zpětně vyhledatelné. Ostatní jména zapisujeme v jazyce originálu. Za jménem se nachází kulatá závorka s daným kvalifikátorem. V kvalifikátoru uvedeme „rod“ pokud se jedná o jméno šlechtického nebo panovnického rodu, jestli bychom chtěli zapsat jméno současné rodiny nebo starší rodiny, která nebyla šlechtická ani panovnická, dáme přednost výrazu „rodina“. Koncovky u rodin a rodů se rozlišují následovně: rodina – ovi, rod- ové. U jmen, která vycházejí forem z přídavných jmen se použije 1. pád množného čísla. Př. 100 3 $a Lobkowiczové (rod)

Římské číslice

V pod poli $b zapisujeme římská číslice samotné nebo s další částí křestního jména. Používají se v případě označení nějakého titulu. V indikátoru uvedeme hodnotu 0. Za číslicí následuje tečka. Římské číslice se vážou k osobnímu jménu. Pokud se ale číslice týkají spíše titulů samotných, zapisujeme číslici do pod pole $c.

Životní data osob

V záhlaví dat bychom neměli používat výrazy „stol“ a „činný“. Pokud je to možné datum se musí shodovat se skutečnými roky narození a úmrtí, jestliže nevíme přesná data použijeme zkratku „ca“. Jedná se zejména o roky úmrtí v období světových válek. Data do záhlaví uvedeme v případě: 1. Osoba žije, rok narození známe ($a Kozlová, Johanna, $d1980-), 2. Osoba již nežije, roky narození a úmrtí jsou známé ($a Šilar, Jan, $d 1911-2005) 3. Osoba již nežije a známe pouze rok narození ($a Woolner, Ronald, $d 1908) 4. Osoba nežije a je znám pouze rok úmrtí ($a Šmeralová, Soňa, $d zemř. 1971)5. Pokud se najdou osoby se stejným jménem i rokem narození zapisuje se to: $a (Novák, Jiří, $d 1967 ún. 5-, $a Novák, Jiří, $d 1967 břez 7)

Rozpis iniciál rodného/ křestního jména nebo úplnější forma jména

Pod pole obsahuje úplnější formu jména zapsanou v kulatých závorkách. Nemusí se jednat pouze o rozpis iniciál ale také o rozšíření o další, neuvedené jméno. Tato forma se používá, pokud musíme rozlišit dvě jinak identická záhlaví nebo v případě že autor se ve většinou uvádí v úplné formě jména. Př. 100 1 $a Lawrence C. H. $q (Clifford Hugh), $d 1921

Doplňky ke jménu jiné než data

Doplňky používáme jenom když jsou úzce spojeny se jménem. Tyto atributy musíme v autoritním záhlaví napsat hlavně u nejvyšších panovnických, církevních hodností. V ostatních situacích se rozhodneme podle následujících pravidel:

Církevní hodnosti

Titul, který v autoritním záznamu uvádíme vždy a upřednostňujeme ho před ostatními, je papež. Např. biskup a další církevní hodnosti zapisujeme do záznamu pouze v situaci, kdy osoba uvedla jenom křestní jméno. Pokud osoba vlastní více titulů zapíšeme ten nejvyšší z jeho hodností.

Křesťanští svatí

V záhlaví se „svatý“ použije v případě křesťanského světce. Pokud tento světec zastával i jiný úřad např. panovnický tak se do záhlaví musí vložit doplněk „vladařský“ a doplněk svatý se zapíše v odkazované formě jména.

Tituly panovníků

V doplňku se objeví titul panovníka a název příslušného státu nebo národa. Zapisujeme pouze nejvyšší tituly a ty, které panovník používá. Nepřipojují se přívlastky spojované se jménem, uvedeme je v odkazech.

KORPORATIVNÍ AUTORITY

Volba selekčních údajů – korporace

• Korporace je organizace nebo skupina osob, identifikovaná svým vlastním jménem, která jedná nebo může jednat jako celek.
• Asociace, instituce, obchodní firmy, nevýdělečné podniky, vlády, státní instituce, projekty a programy, nábo-ženské instituce a organizace, místní náboženská společenství. Události a plavidla se považují za korporace.

• Nikdy nesmí být dvě a více hlavních záhlaví - dvě personální, dvě korporace, korporace a osoba.
• Díla administrativního charakteru – výroční zprávy.
• Některé právnické, vládní a náboženské dokumenty – ústava.
• Díla, která zaznamenávají kolektivní myšlení korporace – Karolinka.
• Díla, která jsou zprávami o kolektivních aktivitách, konferencích apod. - konferenční sborníky.
• Díla, která jsou výsledkem společné aktivity skupin interpretů jako celku - zejména v populární hudbě.

Vedlejší záhlaví

• Vždy, když se katalogizátor domnívá, že jej uživatel využije.
• Výrazně uvedená korporace, které nebylo přisouzeno hlavní záhlaví.
• Výrazně uvedená korporace, která organizuje konferenci.
• Pokud korporace zastává pouze funkci nakladatele, distributora nebo výrobce - pak se jí záhlaví nevytváří.
• Korporace, kde byla obhájena kvalifikační práce - vždy ve vedlejším záhlaví (česká interpretace).

MARC 21

• 110 - hlavní záhlaví
• 710 - vedlejší záhlaví
• X10 - všeobecná pravidla pro zápis do formátu

Pravidla pro zápis jména

• Vždy v jazyce korporace - preferovaná forma.
• Výjimka - u obecně užívaných jmen - Organizace spojených národů.
• Vynechejte úvodní mluvnický člen.
• Jiné formy - odkazy v autoritních záznamech.
• Úplná forma – vždy přednost před zkratkou.
• Kvalifikátory – vždy česky.
• Strukturace jména.

Struktura korporativního záhlaví

• Vstupní prvek
• Podřízená složka
• Kvalifikátor (doplněk)

Vstupní prvek - $a

• Často stojí o samotě jako plnohodnotný název korporace (Univerzita Karlova, Svaz knihovníků a informačních pracovníků, Mezinárodní červený kříž, Akademie věd České republiky).

Kvalifikátor (doplněk) - (...)

• Nachází se za vstupním prvkem, popř. Podřízenou složkou v „(...)“.
• Vždy česky
• Kvalifikátor místa, kvalifikátor obecný.
• Kvalifikátory stejné druhu se oddělují čárkou, různé dvojtečkou s oboustrannou mezerou.
• Používají se pouze jako rozlišující prvek u více korporací, jejichž názvy nejsou jedinečné.
• Pokud jméno nevyjadřuje, že jde o korporaci.

Kvalifikátor povinný

• Galerie - Galerie moderního umění (Hradec Králové, Česko).
• Knihovny -Knihovna Karla Dvořáčka (Vyškov, Česko).
• Muzea - Okresní muzeum (Jindřichův Hradec, Česko).
• Nemocnice - Nemocnice na Františku (Praha, Česko).
• Školy (základní, střední) - Základní škola (Libáň, Česko).
• ALE Národní knihovna České republiky - Muzeum hlavního města Prahy (kvalifikátor se nepřipojuje, protože geografické jméno je gramaticky nedílnou součástí jména).

Podřízená složka - $b

• Univerzity, fakulty, katedry; státní správa, ministerstva; samospráva; prezident x předseda vlády.
• Státní správa.
• Vstupní prvek - jméno státu (geografické jméno - vždy česky) $ačesko.$bnejvyšší soud; $arakousko.$bbotschaft (Česko) - rakouské velvyslanectví v Česku.

Samospráva

• Pod geografickým jménem správního celku - vždy česky - $apardubický kraj (Česko).$bkrajský úřad.
• Prezident $ačesko.$bprezident (1993-2003 : Havel); $ačesko.$bpředseda vlády
• Výjimka – ústavy Akademie věd ČR. Nejsou považovány za podřízenou složku.

KONFERENČNÍ AUTORITY

Volba selekčních údajů

Konferenční záhlaví nebo záhlaví pro akce je považováno za jedno z druhů korporativních záhlaví. Jméno kon-ference/akce může tvořit hlavní záhlaví pro díla, zaznamenávající kolektivní činnost korporace, např. Sborníky referátů, katalogy výstav a další díla ad hoc událostí (sportovní soutěže, expedice, veletrhy a festivaly).

Hlavní záhlaví

• Pojmenovaná x nepojmenovaná konference/akce.
• Pojmenovaná: určitý člen v názvu, spíše specifické výrazy než obecně, velká počáteční písmena každého slova v názvu (zejména v angličtině); musejí být uvedena v dokumentu, nejlépe výrazně =>hlavní záhlaví pro konf.
• Nepojmenovaná: obecný výraz (seminář o katalogizaci) = > konferenční Záhlaví se netvoří.

Vedlejší záhlaví

• Minimálně případů
• Druhá a třetí konference/akce
• Popisná jednotka se celá nevěnuje konf./akci

MARC 21

• 111 – hlavní záhlaví
• 711 – vedlejší záhlaví
• X11 – všeobecná pravidla pro zápis do formátu

Pravidla pro zápis jména

• Vždy v jazyce korporace – preferovaná forma. Vynechejte úvodní mluvnický člen.
• Má-li konference jako jedna ze série konferencí jak své vlastní jméno, tak i jméno obecnější, použijte vlastní jméno dané konference (všechny další formy jména se zapíší v autoritním záznamu v odkazových polích).
• Úplná forma – vždy přednost před zkratkou.
• Kvalifikátory – vždy česky.
• Podřízená složka ($b) spíše výjimečně
• Název konference/akce - většinou nestojí o samotě
• Kvalifikátor se nachází za vstupním prvkem, popř. Podřízenou složkou v „(...)“. Vždy je česky.
• Pokud je konference/akce jednou z číslovaných akcí se stejným jménem, připojte řadovou číslovku do tohoto podpole. Není-li pořadové číslo konferencí pravidelné, nepřipojujte jej. Jakoukoli nepravidelnost volitelně vy-světlete v poznámce, popř. Vysvětlujícím odkazu.
• Je-li záhlaví vytvořeno pro jednu akci, připojte rok či roky, kdy byla konference/akce pořádána.

Místo konání akce

• Připojte jméno místa nebo jinou lokaci (instituci např.), ve které se konference/akce konala. Uveďte jméno místa v češtině, nejlepší je se řídit souborem autorit geografických názvů.
• Obecné pojmenování zasedání korporace: 2# $ainternational Labour Organisation.$beuropean Regional Con-ference$n(2. :$d1968 :$cženeva, Švýcarsko).

NÁZVOVÉ AUTORITY

Selekční údaje

• V RDA – zejména oblast „vztahů“.
• Cílem pravidel je identifikovat vztahy mezi entitami 1. Skupiny FRBR – dílo, vyjádření, provedení, jednotka na-vzájem.
• Mezi odpovědnými entitami – osoba, korporace, rodina navzájem (v autoritních záznamech).
• Mezi odpovědnými entitami a zdroji.

Preferovaný název díla

• Klíčová úloha v RDA podle FRBR – dílo (+ vyjádření) a jejich identifikace a identifikace vztahů.
• Atributy díla a vyjádření: Vztahy k dalším entitám i mezi stejnými entitami, Autoritní záznam

Pole 130 a 730

• Anonymní díla – posvátné knihy, anonymní díla před rokem 1500

130 0# $abible.$pevangelium Lukášovo.$lčesky 245 10 $aevangelium podle Lukáše a Žalmy 730 02 $abible.$pžalmy.$lčesky

Specifické případy

1. Několik děl od různých autorů bez společného názvu - Pokud možno uvést ve vedlejším záhlaví název ve formě preferovaného názvu díla.
2. Několik děl se společným názvem - Poznámka č. 505.
3. Dílo je modifikací jiného díla - Propojovací pole - 787 – související názvy.

Edice - pole 490 a 8XX Buď: 490 1# $aspisy Jana Čepa ;$vsv. 3 800 1# $ačep, Jan,$d1902-1974.$tspisy

Nebo: 490 1# $azprávy / Česká botanická společnost$v2002/1 800 1# $ačep, Jan,$d1902-1974.$tsebraná díla.$lčesky.$f1999 810 2# $ačeská botanická společnost.$tzprávy

Funkce preferovaného názvu díla

• Shromažďovací; identifikační; rozlišovací.
• Dělení preferovaného názvu díla.
• Podle úrovně popisu rozlišujeme: individuální a skupinové.

Typologie pro preferovaný název díla

• Účelová; díla vytvořená po roce 1500; díla vytvořená před rokem 1501 (klasická a byzantská řecká díla, anonymní díla, která nejsou psána řeckým ani latinským písmem); posvátné knihy; liturgická díla, náboženská vy-znání, vyznání víry atd.; oficiální dokumenty papeže atd.

Strukturace

• Preferovaný název díla se skládá: vstupní prvek (úvodní část) a doplňky (doplňky v podstatě slouží pro identifikaci vyjádření).

Hlavní x vedlejší záhlaví

• Dílo anonymní - pak hlavní záhlaví ve formě preferovaný název díla (pole 130).
• Dílo má autora (personálního či korporativního) => autor hlavní záhlaví, preferovaný název díla ve vedlejším záhlaví (pole 240 a další).

Preferované názvy děl

• Díla po roce 1500; individuální názvy po roce 1500; části díla; skupinové názvy; právnické dokumenty atd.

Zdroje

Klíčová slova

personální autority, korporativní autority, konferenční autority, názvové autority