Henry Murray: Porovnání verzí
(vložení a přepsání struktury osobnosti) Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný [[Tematický apercepční test|Tematický apercepční test (TAT)]]. Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.<ref>https://www.britannica.com/biography/Henry-Murray</ref> | Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný [[Tematický apercepční test|Tematický apercepční test (TAT)]]. Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.<ref>https://www.britannica.com/biography/Henry-Murray</ref> | ||
− | == | + | == Personologie == |
Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace [[Sigmund Freud|psychoanalýzy]] (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie. | Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace [[Sigmund Freud|psychoanalýzy]] (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie. | ||
Verze z 6. 2. 2017, 21:10
Obsah
Život
Henry A. Murray se narodil v New Yorku 13. května 1893. Vyrůstal ve spořádané rodině a mohli bychom jej označit za typického představitele psychologie své doby (privilegovaného bílého američana). Murray nejdříve vystudoval historii na Harvardu (B. A.). Následně přešel ke studiu biologie na Univerzitě v Kolumbii (M. A.) a doktorský titul (Ph. D.) pak získal v biochemii na Univerzitě v Cambridge, kde i v roce 1988 v požehnaném věku 95 let umírá.[1]
Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný Tematický apercepční test (TAT). Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.[2]
Personologie
Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace psychoanalýzy (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie.
Jeho personologie je v jeho pojetí brána jako široká multidisciplinární věda o člověku, uvažující celou osobnost a nikoli pouze subjektivní prožitky. Personologie dle něj tak uvažuje jak vnitřní faktory člověka, tak i faktory interakce mezi lidmi. Sám se ani neuzavíral před jednotlivými metodami - kupř. Murray sám o sobě napsal kvalitativní studii. Murrayho komplexnímu přístupu k psychologii odpovídají i jeho zájmy - kromě psychologie se zabýval i mytologií, vydal velkou studii rozebírajícího Melvillova Moby Dicka a byl jedním z význačných vědců stojících za založením Institutu víry ve vědecké době (Institute of Religion in an Age of Science).[3]
Murrayho pojetí osobnosti
Osobnost je dle Murrayho hypotetickým konstruktem kloubícím vnitřní (fantazie, úsudky, pocity) a vnější procesy (srovnávání se s požadavky okolí). Osobnost je pod neustálým tlakem plynoucím z konfliktu vnitřních a vnějších požadavků - je tak jistým kompromisem mezi oběma.[3]
Struktura osobnosti
Murrayho struktura osobnosti vychází zejména z Freudovy práce, kterou částečně obohacuje:
- ID je zdrojem energie a místem, z kterého vycházejí impulzy, které nelze akceptovat takové, jaké jsou (Freud); Dle Murrayho však tato složka osobnosti může obsahovat rovněž konstruktivní a akceptovatelné impulzy.
- EGO kromě potlačování a aktivizace impulzů v Murrayho pojetí disponuje vlastní energií, díky které pomáhá najít vhodnou formu vyjádření impulzům z ID.
- SUPEREGO jakožto interní regulátor chování, založený zejména na předchozích zkušenostech, může být dle Murrayho i později ovlivněn kupř. zkušenostmi peerů a sociálním prostředím, ve kterém se člověk pohybuje. Ovlivňovat jej mohou i fiktivní (literární, mytologické) postavy.
- EGO-IDEAL je Murrayho vlastním konceptem blízkým SUPEREGU. Ideální ego se skládá ze všech sebeobrazů člověka v jejich ideální podobě.
Vývoj osobnosti
- Potřeby a tlaky se vzájemně ovlivpují
- Potřeba
- Vše, co jedinec chce a o co se snaží
- Lze ji identifikovat pomocí vzorců chování, selektivního vnímání, citů a manifestovaného uspokojení
- Tlak
- Alfa tlak
- Objektivní okolnosti vyvolávající tlak
- Beta tlak
- Subjektivní zpracování alfa tlaku
Osobnost
- Struktura – organizace všech integrativních a regulativních procesů
- Všechny vědomé procesy jsou regulativní, ale naopak to neplatí
- Jako systém se osobnost nemění, jako struktura je relativně stabilní
- Zdůrazpuje také význam dětství pro rozvoj osobnosti
- Jako Freud vytvořil 5 stadií vývoje, v dětství mají ale odlišný obsah
- Období vývoje osobnosti:
- Dětství
- Adolescence
- Raná dospělost
- do tohoto období se rozvíjí osobnost a její struktury
- Střední dospělost
- rozvinuté struktury jsou uchovávány a zesíleny
- Období stáří
- struktura osobnosti se vrací zpět
- dochází ke ztrátě schopnosti vyvíjet nové struktury