Henry Murray

Život

Henry A. Murray v roce 1962. Zdroj: Harvardmagazine.com

Henry A. Murray se narodil v New Yorku 13. května 1893. Vyrůstal ve spořádané rodině a mohli bychom jej označit za typického představitele psychologie své doby (privilegovaného bílého američana). Murray nejdříve vystudoval historii na Harvardu (B. A.). Následně přešel ke studiu biologie na Univerzitě v Kolumbii (M. A.) a doktorský titul (Ph. D.) pak získal v biochemii na Univerzitě v Cambridge, kde i v roce 1988 v požehnaném věku 95 let umírá.

Murray se začal věnovat psychologii v roce 1927 po čtení práce Junga a Freuda. Psychologii ve stejném roce začíná na Harvardu vyučovat a v následujících letech se stává ředitelem harvardské psychologické kliniky. Z tohoto období pochází i jeho nejvýznačnější publikace "Explorations in Personality". V rámci své psychologické práce rovněž vytvořil dodnes využívaný Tematický apercepční test (TAT). Tehdejší psychologii kritizoval pro nedostatek pozornosti věnované jedinci ve vztahu k prostředí.

Personologie

Murray vycházel z akademického prostředí, přejímal termíny a formulace ostatních psychologů a zároveň je obohacoval. Ačkoli se zajímal prvně o Jungovu práci, je významně ovlivněn zejména Freudem. Spojil spekulace psychoanalýzy (zejména obecné zaměření na minulost) s umělými metodami akademické psychologie.

Jeho personologie je v jeho pojetí brána jako široká multidisciplinární věda o člověku, uvažující celou osobnost a nikoli pouze subjektivní prožitky. Personologie dle něj tak uvažuje jak vnitřní faktory člověka, tak i faktory interakce mezi lidmi. Sám se ani neuzavíral před jednotlivými metodami - kupř. Murray sám o sobě napsal kvalitativní studii. Murrayho komplexnímu přístupu k psychologii odpovídají i jeho zájmy - kromě psychologie se zabýval i mytologií, vydal velkou studii rozebírajícího Melvillova Moby Dicka a byl jedním z význačných vědců stojících za založením Institutu víry ve vědecké době (Institute of Religion in an Age of Science).

Murrayho pojetí osobnosti

Osobnost je dle Murrayho hypotetickým konstruktem kloubícím vnitřní (fantazie, úsudky, pocity) a vnější procesy (srovnávání se s požadavky okolí). Osobnost je pod neustálým tlakem plynoucím z konfliktu vnitřních a vnějších požadavků - je tak jistým kompromisem mezi oběma.

Struktura osobnosti

Murrayho struktura osobnosti vychází zejména z Freudovy práce, kterou částečně obohacuje:

• ID je zdrojem energie a místem, z kterého vycházejí impulzy, které nelze akceptovat takové, jaké jsou (Freud); Dle Murrayho však tato složka osobnosti může obsahovat rovněž konstruktivní a akceptovatelné impulzy.
• EGO kromě potlačování a aktivizace impulzů v Murrayho pojetí disponuje vlastní energií, díky které pomáhá najít vhodnou formu vyjádření impulzům z ID.
• SUPEREGO jakožto interní regulátor chování, založený zejména na předchozích zkušenostech, může být dle Murrayho i později ovlivněn kupř. zkušenostmi peerů a sociálním prostředím, ve kterém se člověk pohybuje. Ovlivňovat jej mohou i fiktivní (literární, mytologické) postavy.
• EGO-IDEAL je Murrayho vlastním konceptem blízkým SUPEREGU. Ideální ego se skládá ze všech sebeobrazů člověka v jejich ideální podobě.

Vývoj osobnosti

Osobnost se dle Murrayho vyvíjí obdobně jako u Freuda. Orální, anální a falické stadium rozšiřuje ještě o klaustrální (claustral) a uretrální (urethral) stadium. Klaustrální stadium je klidným stadiem probíhajícím v průběhu prenatálního vývoje dítěte. Uretrální stadium se vyskytuje mezi orálním a análním stadiem a vyznačuje se příjemnými pocity plynoucími z uretrálního eroticismu. Obecně jsou Murrayho vývojové fáze pojímané o něco více šíře než u Freuda. Sám Murray ve své biografii má problém identifikovat se kupř. s Oidipovským komplexem.

Na Freuda však Murray navazuje kupř. v otázkách deprivace v jednotlivých stádiích, ve kterých i podle něj dochází k fixacím. K tomu ovšem rozpracovává teorii uretrálního a klaustrálního komplexu. Klaustrální komplex dle Murrayho vytváří pasivní, závislou osobnost. Uretrální komplex pak utváří přespříliš ambiciozní, narcistickou osobnost toužící po nesmrtelnosti. Uretrální komplex bývá častokrát nazýván rovněž Ikarovým komplexem.

Obecně pak vývoj člověka dělí na:

1. Dětství
2. Adolescenci
3. Ranou dospělost - do tohoto období se rozvíjí osobnost a její struktury
4. Střední dospělost - rozvinuté struktury jsou uchovávány a zesilovány
5. Období stáří - struktury osobnosti se vrací a dochází ke ztrátě schopnosti vytvářet struktury nové.

Murrayho pojetí motivace

• Potřeby a tlaky se vzájemně ovlivpují
• Potřeba

• Vše, co jedinec chce a o co se snaží
• Lze ji identifikovat pomocí vzorců chování, selektivního vnímání, citů a manifestovaného uspokojení

• Tlak

• Alfa tlak

• Objektivní okolnosti vyvolávající tlak

• Beta tlak

• Subjektivní zpracování alfa tlaku

Osobnost

• Struktura – organizace všech integrativních a regulativních procesů

• Všechny vědomé procesy jsou regulativní, ale naopak to neplatí

• Jako systém se osobnost nemění, jako struktura je relativně stabilní

• Jako Freud vytvořil 5 stadií vývoje, v dětství mají ale odlišný obsah

Engler, B. (2013). Personality theories. Nelson Education.

https://www.britannica.com/biography/Henry-Murray

Thetford, W., & Walsh, R. (1985). Theories of Personality and Psychopathology: Schools Derived from Psychology and Philosophy. Kaplan, H. L, and Sadock, B, 1.