Motiv: Porovnání verzí

Verze z 7. 2. 2017, 15:12

Motiv, česky rovněž pohnutka, je intrapsychická dynamická síla, která určuje směr a intenzitu lidského chování a jeho činnosti.^[1]^[2] Motiv určuje, zda se člověk bude blížit objektu či mentálnímu stavu, anebo se od něj naopak bude vzdalovat. Motiv se tedy projevuje zejména tím, že buď chceme něčeho dosáhnout, anebo se chceme něčemu vyhnout. Síla motivu pak ovlivňuje intenzitu a kvalitu daného chování, silné pohnutky mohou stejně tak velmi zásadně ovlivnit prožívání člověka (kupř. motiv nasycení - hlad).^[2]

Motivy lze nahlížet z více hledisek, v psychologii je typické dělení na vnitřní (mentalistické přístupy) a vnější motivy - incentivy/pobídky (zejména behaviorismus).^[2]

Mezi další charakteristiky motivů patří, že:

se spojují do širších komplexů motivů
jejich působení na člověka je závislé na jeho osobnosti a situaci
pro každou osobu je charakteristický určitý, relativně stálý soubor klíčových motivů a cílů, který nám umožňuje předvídat jejich chování a je základem životního stylu
jsou hierarchicky uspořádány
vyšší motivy (aspirace) se objevují až po realizaci nižších motivů

Dělení motivů

Dělení motivů
Vrozené – získané
Vědomé – nevědomé
Potřeby – postoje – hodnoty
Impulsy (vycházejí zevnitř, např. hlad) – incentivy (vycházejí z okolí, např. úkol, který je třeba splnit)
Individuum a motivace
Reaktivní individuum – jedinec odpovídá na určité požadavky okolí
Aktivní individuum – motivy vycházejí zevnitř, snažíme se je aktivně zvládnout
Člověk má vždy určitou míru aktivity
Aktivační kontinuum smrt – život
Aktivita je inherentní znak každého organismu (člověk jedná aktivně i tehdy, když není deprivován)
Vrozené motivy - instinkty
Instinktivní chování je takové, v němž rozhodující úlohu hrají vrozené struktury
U jedinců téhož druhu stejné a stálé, skládající se z více či méně komplikovaných činností
Slouží cílům, potřebným pro organismus
Vrozený biologický proces (impuls či puzení)
Získané motivy
Naučené odpovědi
Motivy se mohou stát i emoce
Příjemnost či nepříjemnost a její očekávání mohu subjektivně prožívat jako motiv, ale ne vždy jsme jím vedeni
Emoce jsou ale většinou pouze doprovodnými jevy aktivity, která je motivována jinak
Např. strach
Vrozená reakce na ohrožení
Naučená reakce na původně neohrožující situace (může být anticipován)

↑ Výrost, J. (Ed.). (2008). Sociální psychologie-2., přepracované a rozšířené vydání. Grada Publishing as.

↑ ^2,0 ^2,1 ^2,2 Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.

[1]

[2]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 Motiv, česky rovněž [[Motiv|pohnutka]], je intrapsychická dynamická síla, která určuje směr a intenzitu lidského chování a jeho činnosti.<ref>Výrost, J. (Ed.). (2008). Sociální psychologie-2., přepracované a rozšířené vydání. Grada Publishing as.</ref><ref name=":0">Plháková, A. Učebnice obecné psychologie. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 472 s. ISBN 80-200-1086-6.</ref> Motiv určuje, zda se člověk bude blížit objektu či mentálnímu stavu, anebo se od něj naopak bude vzdalovat. Motiv se tedy projevuje zejména tím, že buď chceme něčeho dosáhnout, anebo se chceme něčemu vyhnout. Síla motivu pak ovlivňuje intenzitu a kvalitu daného chování, silné pohnutky mohou stejně tak velmi zásadně ovlivnit prožívání člověka (kupř. motiv nasycení - hlad).<ref name=":0" />
-Motivy lze nahlížet z více hledisek, v psychologii je typické dělení na [[Vnitřní motivy|vnitřní ]](mentalistické přístupy) a [[vnější motivy]] - incentivy/pobídky (zejména [[Behaviorismus|behaviourismus]]).<ref name=":0" />
+Motivy lze nahlížet z více hledisek, v psychologii je typické dělení na [[Vnitřní motivy|vnitřní ]](mentalistické přístupy) a [[vnější motivy]] - incentivy/pobídky (zejména [[behaviorismus]]).<ref name=":0" />
 Mezi další charakteristiky motivů patří, že: