32. Etické zásady psychologického výzkumu

1. Etika psychologických výzkumů s lidskými účastníky

V průběhu 20. století byli lidé v mnoha pokusech vystaveni nepříjemným zážitkům, klamání atd. :

Například John Watson se svou asistentkou R. Raynerovou na počátku 20 let vypěstovali fobii z bílých předmětů u jedenáctiměsíčního Alberta, po experimentu se ale o jeho osud dál nezajímali.

Ve výzkumech sociální konformity Solomona Asche docházelo ke klamání až u 75 % účastníků. Mezi dalšími experimenty můžeme také zmínit Zimbardův vězeňský experiment. Porušoval princip dobrovolnosti a také nezohlednil následky pokusu.

Stanley Milgram se pokusil se svými experimenty přispět k psychologickému vysvětlení příčin holocaustu, kdy se „slušní němečtí občané“ podíleli na masovém vyvražďování. Zkoumané osoby při jeho výzkumech v roli učitele trestaly žáka elektrickými šoky. Zkoumané osoby v roli žáků pociťovaly podle autorových slov obrovské vnitřní napětí, potily se, třásly, koktaly, kousaly si rty, naříkaly a zarývaly si nehty do masa. Při těchto výzkumech bylo účastníkům způsobeno psychické utrpení, aniž by byli předem varováni. Někteří mohli objevit temné stránky své povahy (stejně jako v Zibmardově experimentu), což je mohlo natrvalo poškodit.

Kritika výše uvedených studií vedla k tomu, že byly v 70. letech v USA psychologické pokusy s klamáním účastníků zakázány, proti čemuž vznikly protesty, neboť se považovalo klamání pro výzkum za nezbytné. Proto v 80. letech bylo omezení zmírněno - při pokusech s lidmi je mírné klamání a zatajování informací dovoleno, a to za předpokladu, že je účastník výzkumu vystaven minimálnímu nebezpečí, výzkum nelze provést jiným způsobem a jeho přínos lidstvu převáží rizika pro jeho účastníky. V současné době existují na univerzitách Etické komise pro výzkum, které zvažují, zda přínos výzkumu vyváží možná rizika.

APA se pokusila najít rovnováhu mezi právem vědců získat nové poznatky a lidskými právy účastníků takto:

• Zkoumané osoby by při výzkumu neměly utrpět žádnou újmu, žádoucí je, aby měly nějaký prospěch (např. finanční odměna, nové informace…).
• K výzkumu je nutný poučený dobrovolný souhlas.
• Mírné klamání zkoumaných osob je přípustné, pokud lze očekávat značný vědecký přínos, výzkumník však musí splnit tyto tři podmínky:

1) Vědecký pracovník musí informovat účastníky bezprostředně po ukončení výzkumu o jeho smyslu.

2) Klamání nepoškozuje zkoumané osoby ani fyzicky ani psychicky.

3) Experimentátor bere ohledy na osobní důstojnost.

• Důraz je kladen také na důvěrnost a ochranu osobních údajů - účast je anonymní, získaná data jsou důvěrná.
• Po skončení sběru dat by měl psycholog zkoumané osoby úplně a pravdivě informovat o podstatě a účelu dané studie a o její vědecké hodnotě.
• Dalším důležitým principem je respekt a ohled vůči účastníkům výzkumu: Badatel je povinen zvážit, zda vědecká hodnota výzkumu není v konfliktu se zájmy a právy zkoumané osoby, vůči zkoumaným osobám by měl vždy projevovat respekt a úctu. Účast ve výzkumu by pro zkoumané osoby neměla představovat větší riziko než každodenní standardní život, a v případě, že výzkum působí účastníkům nežádoucí účinky, je badatel povinen je co nejdříve odstranit
• Výzkum je založen na dobrovolnosti a zkoumaná osoba může odstoupit, kdykoliv to bude považovat za vhodné.

Miovský (2006) zmiňuje mezi důležitými etickými pravidly výzkumu také empatickou neutralitu, tzn., že výzkumník vůči účastníkům výzkumu projevuje zájem, účast a porozumění, ale ke zjištěným skutečnostem je neutrální, měl by se vyvarovat hodnocení.

2. Etika psychologických výzkumů se zvířaty

V éře behaviorismu byla zvířata často vystavována nedostatku jídla, vody, vysoké či nízké teplotě, elektrickým šokům, krysám byly odjímány smyslové orgány a části mozku, aby bylo možné sledovat rozsah poškození jejich učebních schopností.Tyto experimenty přispěly k rozvoji teorií učení a behaviorální terapie, studiu agrese a vývoje mozku, je ale zjevné, že zde narážíme na etické problémy.

V současnosti jsou pokusy, ve kterých jsou zvířata vystavena bolesti, stresu a deprivaci, realizovány pouze tehdy, když neexistuje jiná alternativa a výzkum má velkou vědeckou, vzdělávací i praktickou hodnotu. Můžeme tedy mluvit o tendenci omezit tento typ výzkumů na minimum.

3. Etická pravidla chránící výzkumníky

Vedle pravidel chránících účastníky můžeme hovořit také o principech, které by měly být dodržovány, aby chránily výzkumníky. Mezi takové principy patří:

1. Ochrana hranic kontaktu s účastníky výzkumu: Stejně jako může každý účastník odmítnout odpovídat na určité otázky či odmítnout účast na výzkumu, může výzkumník, pokud se cítí v situaci příliš nejistý nebo má z určité situace příliš velkou obavu, nepokračovat v daném tématu (např. při rozhovoru s participantem). Ukončení výzkumného kontaktu je také eticky v pořádku v případě, že výzkumníkovi hrozí např. fyzické napadení apod.
2. Ochrana soukromí a osobních údajů výzkumníka: Již před započetím výzkumu by měla být jasně stanovena hranice mezi informacemi, které o sobě výzkumník poskytne účastníků.
3. Nesmí dojít k poškození či újmě výzkumníka.
4. Ochrana vztahů mezi účastníky výzkumu a výzkumníky. Zejména v kvalitativním výzkumu je vzájemná důvěra a pozitivní nastavení podmínkou zdárného průběhu výzkumu. Přátelské vztahy s účastníky výzkumu nejsou překážkou zdárného průběhu, avšak sexuální kontakt mezi výzkumníkem a účastníkem výzkumu je nepřípustný.

4. Základní etické principy

Existují principy, které shrnují a doplňují výše zmíněné zásady. Mezi tyto patří:

Zásada beneficence ("dobřečinění"): Naše výzkumná činnost by měla být vedena snahou prospět jedinci či celé společnosti. V případě, že rizika výzkumu pro jednotlivce či společnost převyšují přínos, neměl by být výzkum realizován. Jedná se o princip konání dobra.

Zásada nonmaleficence ("neškodění, nepoškozování"): Dle této zásady nesmíme nikomu ublížit ani nikoho poškodit. Tato zásada je nadřazena principu beneficence, a má tudíž před ní přednost. Vztahuje se k heslo "primum non nocere", což v překladu znamená "především neškodit". O této zásadě lze také mluvit jako o principu nekonání zla.

V praxi mohou být zásady beneficence a nonmaleficence ošetřeny mimo jiné tím, že jsou účastníkům poskytnuty všechny informace o rizicích, která mohou hrozit při účasti na výzkumu. Výzkumník by měl dát participantovi dostatek možností k odstoupení z výzkumu. Výzkum může započít, pokud dají potenciální účastníci souhlas. Hrozí-li u účastníka vyšší riziko, že bude poškozen, měl by být z výzkumu vyloučen. Výzkumník je povinný tato rizika zvážit a odhadovat jejich dopady,a případně by měl být s účastníky v kontaktu i po skončení pokusu a být jim k dispozici pro rady či pomoc.

Pokud má dojít k experimentálnímu klamu, musí být odůvodněný. Důležitým momentem po výzkumu je i debriefing, který je zpětnou vazbou probandovi i výzkumníkovi. Dává účastníkům příležitost dozvědět se různé informace o výzkumu, o jeho smyslu, možnost zeptat se. Kdykoliv je to jen možné, měl by se debriefing uskutečnit co nejdříve po proběhnutí studie.

Doplníme-li zásady beneficience a nonmaleficence o dvě další, můžeme hovořit o tzv. čtveru základních principů lékařské etiky. Do čtveřice patří ještě princip respektování autonomie a princip spravedlnosti.

Princip respektování autonomie: Tato zásada má hluboké filosofické kořeny, kterými se zabývali například E. Fromm a A. Schweitzer. Vychází z úcty k životu a ke světu. Pro účely tohoto článku je pro nás klíčové, že se jedná o respektování nezávislého samostatného jednání probanda bez snahy ovlivňovat ho a manipulovat jím. V praxi to znamená, že pokud má účastník výzkumu názor, měl by být zohledněn při rozhodování výzkumníka (pokud samozřejmě není v rozporu se zákony).

Prinicip spravedlnosti: Psycholog nemá jen jednoho klienta, ale má jich více. Ke všem by se měl chovat stejně a ponechávat jim stejná práva.

5. Oportunistická analýza dat

Post hoc analýza (z latinského post hoc - po tomto) spočívá v tom, že se na data díváme až poté, co experiment proběhl, a hledáme vzorce, které nebyly a priori specifikované. Tento přístup má svá úskalí.

Vždy bychom měli zvolit hypotézu předtím, než začneme sbírat data, ale nemůžeme změnit své rozhodnutí o hypotézách v průběhu sbírání dat či dokonce až potom, co jsme data nasbírali. S výjimkou, kdy použijeme tzv. post hoc testy, vpodstatě podvádíme. Podobně se můžeme dívat na to, když si výzkumníci stanoví hladinu významnosti až po tom, co data sesbírají a analyzují.

Pokaždé, když změníme hypotézu nebo detaily naší analýzy, zvyšujeme sice šanci, že dostaneme signifikantní výsledek, ale ve skutečnosti také zvyšujeme pravděpodobnost, že budeme publikovat výsledky, které již nikdo nedokáže zopakovat.

Rozhodneme-li se post hoc analýzu využít, vždy by to mělo být explicitně zmíněno ve studii, kterou publikujeme, abychom neuváděli čtenáře v omyl.

Odkazy

Použitá literatura

• Plháková, A. (2010). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
• Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál.
• Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada.
• Ivanová, K., & Zielina, M. (2010). Etika pro vědecko-výzkumné pracovníky. Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc.
• Debriefing Guidelines. Debriefing Guidelines [Online]. In Stanford University: Department of Psychology. Stanford, California. Retrieved from https://psychology.stanford.edu/sites/all/files/DebriefingGuidelines.pdf
• Čtvero základních principů lékařské etiky. (2008-). Čtvero základních principů lékařské etiky [Online]. Wikiskripta. Retrieved from http://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Čtvero_základních_principů_lékařské_etiky&oldid=285491
• Post hoc analysis. (2016, December 13). In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 09:38, March 13, 2017, from https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Post_hoc_analysis&oldid=754548508
• Field, A. P. (2009). Discovering statistics using SPSS: (and sex, drugs and rock 'n' roll) (3rd ed.). Los Angeles: SAGE Publications.

Externí odkazy a doporučená literatura

• Ethicsweb: http://www.ethicsweb.eu/node/1
• Comittee on Publication Ehtics: http://publicationethics.org/
• What is Ethics in Research & Why is it Important?: David B. Resnik, J.D., Ph.D. https://www.niehs.nih.gov/research/resources/bioethics/whatis/
• Oficiální stránky Stanfordského vězeňského experimentu: http://www.prisonexp.org/
• 10 vybraných přešlapů v psychologii. Tento odkaz je zajímavý tím, že ke každému experimentu uvádí i konkrétní článek, ve kterém byly výsledky výzkumu publikované. https://digest.bps.org.uk/2014/09/19/the-10-most-controversial-psychology-studies-ever-published/
• Etika v psychoterapii: Tjeltveit, A. C., & Gottlieb, M. C. (2010). Avoiding the road to ethical disaster: Overcoming vulnerabilities and developing resilience. Psychotherapy: Theory, Research, Practice, Training, 47(1), 98.
• Slater, L. (2008). Pandořina skříňka: nejvýznamnější psychologické experimenty dvacátého století. Praha: Dokořán. Tato kniha popisuje nejznámější psychologické experimenty, mezi nimi i Milgramův.

Související články

Experiment

Klíčová slova

Etika výzkumu, publikační etika, experimenty