2. Hypotéza, tvrzení a vědecká teorie: Porovnání verzí

Řádek 22: Řádek 22:
 
Hypotézou rozumíme předpoklad (tvrzení, výrok, domněnku) o vztahu mezi proměnnými, který platí do okamžiku, kdy je popřen. Je východiskem pro tvorbu teorie a vývoj vědy (Hartl, 2004, s.86)<ref name="Hartl">Hartl, P. (2004). Stručný psychologický slovník. Praha: Portál.</ref>.
 
Hypotézou rozumíme předpoklad (tvrzení, výrok, domněnku) o vztahu mezi proměnnými, který platí do okamžiku, kdy je popřen. Je východiskem pro tvorbu teorie a vývoj vědy (Hartl, 2004, s.86)<ref name="Hartl">Hartl, P. (2004). Stručný psychologický slovník. Praha: Portál.</ref>.
  
=== Vznik hypotézy ===
+
Dobrá hypotéza by dle Ferjenčíka měla<ref name="Ferjenčík" />:
 +
# Být '''výrokem o vztazích''' mezi zkoumanými proměnnými.
 +
# Obsahovat '''jasné implikace''' pro ověřování těchto vztahů.
 +
# Být formulována v '''podobě''', v níž je '''testovatelná''' (přímo ověřitelná). To znamená, že by měla obsahovat pouze jasně a adekvátně definované základní pojmy (žádné příliš všeobecné, mnohovýznamové, vágní atp.). Neměla by být definována kruhem a dovolávat se na síly nebo ideje, které vědě dosud nejsou známé.
 +
 
 +
=== Vznik a funkce hypotézy ===
  
 
Hypotézu často deduktivně vyvozujeme z teorie a využíváme ji k ověření pravdivosti (či spíše nepravdivosti) této teorie.
 
Hypotézu často deduktivně vyvozujeme z teorie a využíváme ji k ověření pravdivosti (či spíše nepravdivosti) této teorie.
 
Je tedy efektivním '''nástrojem pro verifikaci hotových teorií'''. Můžeme se na tento proces ale podívat i opačným směrem. Často na základě našich předběžných zkušeností a intuice uvažujeme o možných vztazích mezi pozorovanými jevy a formulujeme hypotézu, která je v tomto případě pokusným vysvětlením nějakého jevu. Následné ověřování takových hypotéz může vézt k zevšeobecnění a potenciálně k formulování vědecké teorie. Druhou funkcí hypotézy je tudíž '''formulování vědecké teorie'''.<ref name="Ferjenčík">Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.</ref>
 
Je tedy efektivním '''nástrojem pro verifikaci hotových teorií'''. Můžeme se na tento proces ale podívat i opačným směrem. Často na základě našich předběžných zkušeností a intuice uvažujeme o možných vztazích mezi pozorovanými jevy a formulujeme hypotézu, která je v tomto případě pokusným vysvětlením nějakého jevu. Následné ověřování takových hypotéz může vézt k zevšeobecnění a potenciálně k formulování vědecké teorie. Druhou funkcí hypotézy je tudíž '''formulování vědecké teorie'''.<ref name="Ferjenčík">Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.</ref>
  
Dobrý hypotéza by dle Ferjenčíka měla<ref name="Ferjenčík" />:
+
=== Nulová a alternativní hypotéza ===
# Být '''výrokem o vztazích''' mezi zkoumanými proměnnými.
+
Při [https://wikisofia.cz/index.php?title=9._Testov%C3%A1n%C3%AD_hypot%C3%A9z&action=edit&redlink=1 testování hypotéz] formulujeme nulovou a alternativní hypotézu. '''Nulová hypotéza''' je vyjádřenou myšlenkou o tom, že se "nic neděje" - ''např. mezi skupinami, které srovnáváme, neexistuje žádný rozdíl; mezi námi naměřenými hodnotami neexistuje žádný vztah''. '''Alternativní hypotéza''' je opakem nulové - je to vyjádření představy, že se něco děje - ''např. mezi skupinami, které srovnáváme, existuje významný rozdíl; mezi naměřenými hodnotami existuje nějaký vztah''. Představuje tvrzení, které vyvodíme, pokud zamítneme nulovou hypotézu.Vždy začínáme s nulovou hypotézou a držíme se jí, dokud nenajdeme důkazy, že je mylná. V případě, že takové důkazy objevíme, považujeme za více pravděpodobnou naši alternativní hypotézu.<ref name="Walker">Walker, I. (2013). Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada Publishing.</ref>
# Obsahovat '''jasné implikace''' pro ověřování těchto vztahů.
+
 
# Být formulována v '''podobě''', v níž je '''testovatelná''' (přímo ověřitelná). To znamená, že by měla obsahovat pouze jasně a adekvátně definované základní pojmy (žádné příliš všeobecné, mnohovýznamové, vágní atp.). Neměla by být definována kruhem a dovolávat se na síly nebo ideje, které vědě dosud nejsou známé.
+
K testování hypotéz využíváme '''p-hodnotu'''. Ta nám říká, jak dalece naměřené výsledky odpovídají naší hypotéze. To znamená, že p-hodnota vyjadřuje míru pravděpodobnosti pozorování účinku přinejmenším tak velkého, jako byl ten, který jsme naměřili, je-li naše nulový hypotéza správná. P-hodnota nám poskytuje informaci o míře pravděpodobnosti chyby I. druhu - poskytuje nám míru pravděpodobnosti, jak dalece se budeme mýlit, řekneme-li, že jsme něco objevili. <ref name="Field">Field, A. P. (2009). Discovering statistics using SPSS: (and sex, drugs and rock 'n' roll) (3rd ed.). Los Angeles: SAGE Publications.</ref>Více viz [https://wikisofia.cz/index.php?title=9._Testov%C3%A1n%C3%AD_hypot%C3%A9z&action=edit&redlink=1 9. Testování hypotéz].
  
 
== Vědecká teorie ==
 
== Vědecká teorie ==

Verze z 21. 8. 2017, 12:02

Tvrzení

Pod pojmem tvrzení rozumíme názor vyjádřený s velkou dávkou jistoty (Hartl, 2004, s. 283)[1].

Kritéria pravdivosti tvrzení

Existují různá kritéria, na základě nichž můžeme říci, zda tvrzení je, či není pravdivé. Prvním z těchto kritérií je kritérium korespondenční. Při jeho využití se díváme na to, zda se naše tvrzení shoduje se skutečností. Bylo uplatňováno hlavně v historii. Takové stanovisko zastávali například Aristoteles a Tomáš Akvinský. Korespondenční kritérium je problematické v tom, že to, co lze vypozorovat, nemusí být vždy pravda. A také v tom, že ne vše lze vždy jednoznačně vypozorovat.[2]

Druhé kritérium pravdivosti se nazývá konsenzuální. Dle něj je za pravdivé považováno to, na čem se lidé dohodnou, například na čem se dohodnou odborníci, kteří by měli problematice rozumět. [2] Příkladem z historie je tvrzení, že Země je placatá či že Slunce obíhá kolem Země.[3]

Třetím kritériem je konzistenční, jinak nazývané koherenční. Spočívá v přesvědčení, že tvrzení, které je odvozeno dle logických pravidel z jiných pravdivých tvrzení/axiomů, se stává také pravdivým. Limitace tohoto kritéria spočívá v tom, že při odvozování může nastat logická chyba (záměna, nepochopení). Toto kritérium v humanitních vědách nelze použít, ale například v matematice může být využitelné.[2]

Čtvrtým kritériem je kritérium pragmatické. Za pravdivé je považováno to, co funguje. Zastáncem tohoto přístupu byl například William James. I tento přístup má svá proti.[2]

Páté kritérium se nazývá falzifikační. S tímto přístupem přišel Karl Popper. Lze ho vyjádřit slovy: Pravdivé je to, co jsme ještě nevyvrátili. Je totiž jednodušší vyvrátit nepravdu než dokázat pravdu. Její limitace však spočívá v tom, že pro vyvrácení teorie nám stačí jeden důkaz. Vedle toho budou existovat nesmyslné teorie, proti kterým důkazy nejsou, a proto budou považovány za pravdivé.[2]

Šestým kritériem je tzv. statistické / pravděpodobnostní, které rozvinul Ronald Fisher. Za pravdivé dle tohoto kritéria budeme považovat to, co je statisticky ověřeno (tj. p hodnota je nižší než námi zvolená hladina statistické významnosti alfa). Podstatou je statistické testování hypotéz, které se řídí jasnými pravidly. Za nevýhody lze považovat možnost vzniku chyb I. a II. druhu (tzv. falešná pozitivita a falešná negativita). [2]

V dnešní době se také bohužel často setkáváme s kritériem pravdivosti dle autority. To znamená, že za pravdu je považováno něco, co řekla autorita (např. odborník v nějakém oboru). Jejich vzdělání a kvalifikace je považováno za dostatečnou záruku toho, že jejich názor je pravdivý.[3]

Hypotéza

Hypotézou rozumíme předpoklad (tvrzení, výrok, domněnku) o vztahu mezi proměnnými, který platí do okamžiku, kdy je popřen. Je východiskem pro tvorbu teorie a vývoj vědy (Hartl, 2004, s.86)[1].

Dobrá hypotéza by dle Ferjenčíka měla[4]:

  1. Být výrokem o vztazích mezi zkoumanými proměnnými.
  2. Obsahovat jasné implikace pro ověřování těchto vztahů.
  3. Být formulována v podobě, v níž je testovatelná (přímo ověřitelná). To znamená, že by měla obsahovat pouze jasně a adekvátně definované základní pojmy (žádné příliš všeobecné, mnohovýznamové, vágní atp.). Neměla by být definována kruhem a dovolávat se na síly nebo ideje, které vědě dosud nejsou známé.

Vznik a funkce hypotézy

Hypotézu často deduktivně vyvozujeme z teorie a využíváme ji k ověření pravdivosti (či spíše nepravdivosti) této teorie. Je tedy efektivním nástrojem pro verifikaci hotových teorií. Můžeme se na tento proces ale podívat i opačným směrem. Často na základě našich předběžných zkušeností a intuice uvažujeme o možných vztazích mezi pozorovanými jevy a formulujeme hypotézu, která je v tomto případě pokusným vysvětlením nějakého jevu. Následné ověřování takových hypotéz může vézt k zevšeobecnění a potenciálně k formulování vědecké teorie. Druhou funkcí hypotézy je tudíž formulování vědecké teorie.[4]

Nulová a alternativní hypotéza

Při testování hypotéz formulujeme nulovou a alternativní hypotézu. Nulová hypotéza je vyjádřenou myšlenkou o tom, že se "nic neděje" - např. mezi skupinami, které srovnáváme, neexistuje žádný rozdíl; mezi námi naměřenými hodnotami neexistuje žádný vztah. Alternativní hypotéza je opakem nulové - je to vyjádření představy, že se něco děje - např. mezi skupinami, které srovnáváme, existuje významný rozdíl; mezi naměřenými hodnotami existuje nějaký vztah. Představuje tvrzení, které vyvodíme, pokud zamítneme nulovou hypotézu.Vždy začínáme s nulovou hypotézou a držíme se jí, dokud nenajdeme důkazy, že je mylná. V případě, že takové důkazy objevíme, považujeme za více pravděpodobnou naši alternativní hypotézu.[5]

K testování hypotéz využíváme p-hodnotu. Ta nám říká, jak dalece naměřené výsledky odpovídají naší hypotéze. To znamená, že p-hodnota vyjadřuje míru pravděpodobnosti pozorování účinku přinejmenším tak velkého, jako byl ten, který jsme naměřili, je-li naše nulový hypotéza správná. P-hodnota nám poskytuje informaci o míře pravděpodobnosti chyby I. druhu - poskytuje nám míru pravděpodobnosti, jak dalece se budeme mýlit, řekneme-li, že jsme něco objevili. [6]Více viz 9. Testování hypotéz.

Vědecká teorie

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 Hartl, P. (2004). Stručný psychologický slovník. Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 Kritéria pro hodnocení pravdivosti tvrzení. (10. 07. 2017). '. Získáno 09:09, 21. 08. 2017 z https://wikisofia.cz/index.php?title=Krit%C3%A9ria_pro_hodnocen%C3%AD_pravdivosti_tvrzen%C3%AD&oldid=49055.
  3. 3,0 3,1 Criteria of truth. (2017, June 7). In Wikipedia, The Free Encyclopedia. Retrieved 09:18, August 21, 2017 , from https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Criteria_of_truth&oldid=784351371
  4. 4,0 4,1 Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.
  5. Walker, I. (2013). Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada Publishing.
  6. Field, A. P. (2009). Discovering statistics using SPSS: (and sex, drugs and rock 'n' roll) (3rd ed.). Los Angeles: SAGE Publications.

Použitá literatura

Externí odkazy a doporučená literatura

Související články

Klíčová slova